27 Co 112/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Dany Daňkové ve věci žalobce: Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 , sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , zastoupený advokátem Anonymizováno , sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 , proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno , s evidovanou adresou trvalého pobytu Anonymizováno Anonymizováno , o zaplacení 30 846,38 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 25. 4. 2023, č. j. 14 C 222/2022-42,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 674,88 Kč s 8,25% úroky z prodlení od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 4 146 Kč k rukám jeho zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V řízení zahájeném 10. 5. 2022 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 30 846,38 Kč s 8,25% úroky z prodlení z částky 30 646,38 Kč od 19. 7. 2021 do zaplacení. K tomu uvedl, že 25. 8. 2018 uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru č. SU 4001820930 na spotřebitelské zboží, jejíž součástí byla i žádost o uzavření smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce ve výši nejméně 10 000 Kč (čl. B smlouvy) a vydání kreditní karty. Žalobce žádosti žalovaného vyhověl a žalovaný potvrdil, že převzal úvěrové podmínky smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce tvořící nedílnou součást smlouvy o revolvingovém úvěru č. , tel. číslo, . Jednalo se o úvěr bezúčelový, obnovitelný, který nebyl vázán výslovně na koupi určitého zboží nebo služby. Žalovaný byl oprávněn čerpat peněžní prostředky do výše sjednaného úvěrového rámce prostřednictvím kreditní karty. Poprvé žalovaný čerpal dne 27. 9. 2018 (správně 1. 10. 2018 – pozn. odvol. soudu) částku 3 893 Kč. Z důvodu porušování smluvních povinností, když žalovaný neplatil řádně a včas sjednané splátky, žalobce dopisem ze dne 28. 6. 2021 nazvaným „zesplatnění pohledávky“ vyzval žalovaného k úhradě dluhu, který ke dni zesplatnění činil 32 278,97 Kč a sestával z dlužných splátek splatných přede dnem zesplatnění, nesplacené části jistiny, poplatků za odeslání upomínek, nákladů, resp. sankčních plateb při předčasné splatnosti, a smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek. Dále žalobce uvedl, že prostřednictvím externí inkasní agentury po zesplatnění získal od žalovaného platbu ve výši 1 700 Kč. Na základě výzvy soudu žalobce doplnil tvrzení ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy.

2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem, kterým žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 338,01 Kč s 8,25% úroky z prodlení od 11. 2. 2022 do zaplacení (I. výrok) a co do částky 30 508,37 Kč se zákonnými úroky z prodlení žalobu zamítl (II. výrok). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok). V odůvodnění uvedl skutková zjištění z provedených důkazů a věc právně posoudil podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ-III“), když žalovaný v daném vztahu vystupoval jako spotřebitel. Dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru (§2395 a násl. o. z.), na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému revolvingový úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty s úvěrovým rámcem sjednaným ve výši 50 000 Kč. Dále bylo v řízení prokázáno, že v době od 1. 10. 2018 do 23. 2. 2021 žalovaný vyčerpal celkem 50 333,29 Kč. Naproti tomu neplnil řádně svoji povinnost hradit žalobci sjednané pravidelné měsíční splátky a dosud zaplatil pouze 49 995,28 Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná, když žalobce před jejím uzavřením neposoudil řádně schopnost žalovaného úvěr splácet (§ 86 a 87 ZSÚIII). Žalovanému proto z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z.) vznikla povinnost vrátit žalobci rozdíl mezi peněžními prostředky ve výši 50 333,29 Kč, které vyčerpal a platbami v celkové výši 49 995,28 Kč. Soud proto shledal žalobu jako důvodnou co do částky 338,01 Kč s 8,25% úroky z prodlení od 11. 2. 2022 do zaplacení, když výzva k úhradě ze dne 26. 1. 2022 byla žalovanému doručena 31. 1. 2022 a uplynutím stanovené lhůty k plnění se žalovaný dostal do prodlení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladu řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Protože však z obsahu spisu nevyplývá, že by v řízení úspěšnějšímu žalovanému jakékoliv náklady vznikly, soud žádnému účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

4. Proti části II. výroku rozsudku, kterou byla žaloba zamítnuta co do částky 3 674,88 Kč s 8,25% úroky z prodlení od 11. 2. 2022 do zaplacení a proti souvisejícímu III. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podal žalobce odvolání. Uvedl, že souhlasí se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, že žalovaný vyčerpal celkem 50 333,29 Kč. Následně však soud nesprávně vypočetl výši bezdůvodného obohacení, neboť pro zjištění plateb žalovaného vycházel z nesprávné položky z provedeného důkazu „přehled plateb“. Soud vyšel ze součtu předepsaných pravidelných splátek, přitom již ze samotné žaloby je zřejmé, že žalobce se žalobou domáhal rovněž nezaplacených splátek splatných 15. 2., 15. 3., 15. 4., 15. 5. a 15. 6. 2021. Jistinu zahrnutou v těchto splátkách tedy nemohl soud zohledňovat jako jistinu uhrazenou. Nadto soud prvního stupně k provedenému součtu předepsaných pravidelných splátek nakonec připočetl platbu ve výši 1 700 Kč z 16. 8. 2021, byť tato byla zahrnuta v odlišné položce než předepsané splátky. Pokud by soud prvního stupně vycházel z plateb označených ve sloupci „PLATBA“, zjistil by, že žalovaný uhradil celkem 46 320,40 Kč, a to včetně částky 1 700 Kč vymožené prostřednictvím externí agentury. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak činí 4 012,89 Kč; po odečtení částky 338,01 Kč (přiznané soudem prvního stupně) se žalobce domáhá zbývající částky 3 674,88 Kč.

5. Odvolací soud připomíná, že soud posuzuje každý úkon podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.); z obsahu žalobcem podaného odvolání je zřejmé, že žalobce brojil pouze proti části II. výroku rozsudku soudu prvního stupně, tj. co do částky 3 674,88 Kč s 8,25% úroky z prodlení od 11. 2. 2022 do zaplacení, byť v odvolacím návrhu zcela nadbytečně uváděl, aby ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.

6. Rovněž v odvolacím řízení zůstal žalovaný zcela pasivní, k podanému odvolání se nevyjádřil a k nařízenému jednání odvolacího soudu se bez omluvy nedostavil.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu přecházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

8. Předmětem odvolacího řízení bylo pouze posouzení výše nároku žalobce z titulu bezdůvodného obohacení.

9. S ohledem na odvolací námitky žalobce zopakoval odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. dokazování listinou – přehledem plateb, z níž zjistil, že žalovaný celkem vyčerpal 50 333,29 Kč, jak vyplývá ze sloupce „TRANSAKCE“ a naproti tomu uhradil celkem 46 320,40 Kč, jak vyplývá ze sloupce „PLATBA“. Z uvedeného plyne, že žalobci vznikl nárok na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 4 012,89 Kč (§ 2991 odst. 1 a § 2993 o. z.). Za situace, kdy soud prvního stupně přiznal žalobci nárok ve výši 338,01 Kč, je jeho odvolání, kterým se dále domáhal přiznání částky 3 674,88 Kč s příslušenstvím (§ 1970 o. z.), zcela důvodné.

10. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil odvoláním napadenou část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 3 674,88 Kč s 8,25% úroky z prodlení od 11. 2. 2022 do zaplacení.

11. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud nově podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení před soudem prvního stupně úspěšnějšímu žalovanému však žádné náklady nevznikly, a proto soud žádnému z účastníku právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznal.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, a proto mu vznikl nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši. Náklady žalobce za odvolací řízení sestávají z:- soudního poplatku za odvolání ve výši 1 000 Kč (z částky 3 674,88 Kč),- odměny za dva úkony právní služby po 1 000 Kč (tarifní hodnota 3 674,88 Kč), a to za podané odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, podle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. k) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“),- náhrady za dva režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu,- vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 546 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).Celkové náklady žalobce za odvolací řízení činí 4 146 Kč.

13. Všechny tyto náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v odvolacím řízení zcela úspěšným žalobcem a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k předmětu řízení. Nadto nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení by mělo být jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný pod č. 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).