27 CO 125/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Zory Komancové a soudkyň Mgr. Marcely Vítkové a Mgr. Evy Mildeové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D., sídlem adresa , proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa , o zaplacení 15 400 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 23. 3. 2021, čj. 5 C 12/2021-21,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve III. výroku mění tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 855,76 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V řízení zahájeném dne 25. 9. 2020 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 15 400 Kč s příslušenstvím (23,72% úroky a zákonné úroky z prodlení) s tím, že se jedná o nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou se žalovanou uzavřel původní věřitel [právnická osoba], [IČO]. Na žalobce byly nároky ze smlouvy postoupeny smlouvou ze dne 29. 11. 2019, žalované byla tato skutečnost oznámena dopisem z téhož dne. Na základě smlouvy byly v den jejího podpisu žalované původním věřitelem poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit věřiteli za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy úroky ve výši 2 100 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč; to vše v 58 týdenních splátkách po 450 Kč (poslední splátka 30. 4. 2018). Žalovaná na dluh zaplatila celkem 10 700 Kč (z toho 3 140,19 Kč na jistinu; 2 100 Kč na úroky; 3 000 Kč na odměnu za administrativní činnost; 2 459,81 Kč na odměnu za hotovostní inkaso splátek) – naposledy platila dne 14. 8. 2015. Dlužná částka 15 400 Kč tak sestává z jistiny ve výši 11 859,81 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 540,19 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku k 30. 4. 2018 nezaplatila, úročí se dlužná jistina od 1. 5. 2018 až do zaplacení úroky sjednanými ve výši 23,72 % ročně a dále 8,5% úroky z prodlení. Žalobce rovněž poměrně podrobně popsal způsob posuzování tzv. úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 15 400 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 1 598,93 Kč a 8,5% úroky z prodlení z částky 11 859,81 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení (I. výrok), žalobu zamítl co do úroků kapitalizovaných částkou 4 516,66 Kč, 23,72% úroků z částky 11 859,81 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení (II. výrok) a žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 252 Kč (III. výrok). Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že měl za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] (dále jen„ [příjmení] [jméno]“), a žalovanou byla dne 20. 3. 2017 uzavřena smlouva (§ 2395 a násl. občanského zákoníku) o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě žalovaná převzala částku 15 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu se smluvním poplatkem ve výši 11 100 Kč (sestávajícím z odměny za administrativní činnost 3 000 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč a úroků 2 100 Kč) v 58 týdenních splátkách po 450 Kč (poslední splátka splatná 30. 4. 2018). Uvedl, že z údajů na kartě zákazníka (forma čestného prohlášení) byla právním předchůdcem žalobce schopnost žalované splácet závazky ze smlouvy ověřena. Žalovaná však své závazky z této smlouvy vyplývající řádně neplnila, zaplatila pouze částku 10 700 Kč a nejpozději k datu splatnosti poslední splátky se úvěr stal splatný celý. Za dostatečně prokázanou měl soud prvního stupně rovněž otázku aktivní legitimace žalobce. Výslovně uvedl, že neshledal neplatnými ujednání o zaplacení nákladů za hotovostní inkaso splátek ani ujednání o poplatku za administrativní činnost. Neoprávněným však označil požadavek žalobce na zaplacení částky 4 516,66 Kč představující kapitalizované úroky do 30. 11. 2019, jakož i požadavek na zaplacení 23,72% úroků z částky 11 859,81 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Uvedl, že žaloba o těchto nárocích nemá oporu v uzavřené smlouvě, neboť smlouvou byly sjednány úroky pevnou částkou 2 100 Kč. Mezi účastníky smlouvy byla doba, po kterou měla žalovaná povinnost platit smluvní úroky, sjednána omezeně (na dobu, po kterou při řádném splácení měl smluvní závazek žalované trvat). Žádné další ujednání o placení dalších smluvních úroků ve smlouvě obsaženo nebylo. O náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobci jejich plnou náhradu.

4. Proti II. výroku podal odvolání žalobce. Se závěry soudu prvního stupně v tomto směru zásadně nesouhlasil s tím, že dle jeho názoru je žalovaná povinna platit roční 23,72% úroky z nezaplacené jistiny i po ukončení splátkového kalendáře, a to až do okamžiku úplného zaplacení dlužné jistiny (citoval přitom čl. 1 a 6.1 smlouvy). Dovolával se toho, že úroky představují cenu peněz (odměnu za poskytnuté peněžní prostředky) s nimiž věřitel nemá možnost do doby jejich vrácení dlužníkem disponovat. Z ustálené judikatury přitom vyplývá, že úroky i úroky z prodlení mohou být věřitelem požadovány vedle sebe. Dovolával se závěrů vyplývajících z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 3. 3. 2021, čj. 27 Co 32/2021-68, který se v obdobné věci s jeho názorem plně ztotožnil a oprávněnost nároku žalobce na zaplacení úroků jednoznačně potvrdil. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v jeho zamítavé části změnil tak, že žalobě i v tomto rozsahu vyhoví.

5. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející a po projednání při jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

7. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo].

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] nadepsané jako„ Fajnpůjčka“ odvolací soud zjistil, že se dne 20. 3. 2017 [právnická osoba] [anonymizováno] jako věřitel a žalovaná jako zákazník dohodli, že [právnická osoba] [anonymizováno] poskytne žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky v hotovosti (články 1.1 a 1.2) ve výši 15 000 Kč, přičemž sjednané peněžní prostředky byly žalované předány při podpisu smlouvy. V článku 1.3 byla stanovena doba trvání spotřebitelského úvěru slovy:„ Smlouva se uzavírá na dobu určitou v délce 58 týdnů“. Článek 1.4 smlouvy se věnuje zápůjční úrokové sazbě a zní:„ Zákazník uhradí [příjmení] [jméno] za poskytnutí Spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou platnou po celou dobu trvání Smlouvy … V případě Smlouvy uzavřené na 58 týdnů (58 splátek) činí úroková sazba 23,72 % p. a. (dále jen„ Úrok“). Úroková sazba není navázaná na žádný index či referenční úrokovou sazbu.“ V článku 1.5 je sjednán závazek žalované zaplatit věřiteli administrativní poplatek ve výši 20 % z výše spotřebitelského úvěru za celou dobu trvání smlouvy. Článek 1.6 smlouvy se týká doplňkových služeb. Žalovaná v jeho rámci požádala o hotovostní inkaso splátek a za to se zavázala zaplatit odměnu ve výši 40 % z výše spotřebitelského úvěru za celou dobu trvání smlouvy. Článek 1.7 sumarizuje částku, kterou měla žalovaná zaplatit věřiteli za předpokladu řádného a přesného splacení spotřebitelského úvěru (celková částka 26 100 Kč sestávající z jistiny 15 000 Kč, úroků 2 100 Kč, administrativního poplatku 3 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč). RPSN byla ve smlouvě uvedena ve výši 195 % (článek 1.8). V článku 1.9 smlouvy je stanovena výše týdenní splátky 450 Kč. Oddíl 2 smlouvy obsahuje„ Doplňující ustanovení o spotřebitelském úvěru“ a zabývá se podmínkami čerpání (článek 2.1), otázkou evidence splátek (článek 2.2), způsobem splácení (článek 2.3), způsobem umoření jistiny (článek 2.4), započítáváním jednotlivých úhrad (článek 2.5), podrobnostmi ohledně výpočtu RPSN (článek 2.7). Článek 2.6 označený„ Doba trvání spotřebitelského úvěru“ zní:„ Tato Smlouva se uzavírá na dobu určitou, určenou počtem týdnů dle článku 1. Smlouvy, která trvá ode dne poskytnutí Spotřebitelského úvěru dle této Smlouvy (přijetí peněžních prostředků Zákazníkem) až do dne vypořádání veškerých závazků, které vznikly na základě nebo v souvislosti se Spotřebitelským úvěrem dle této Smlouvy, s výjimkou oprávněného odstoupení, kdy Smlouva zaniká doručením odstoupení druhé Smluvní straně“. Oddíl 3 upravuje„ Právo zákazníka na předčasné splacení“. Oddíl 4 upravuje„ Právo zákazníka na odstoupení od smlouvy“. V oddílu 5 jsou upraveny„ Následky nesplácení spotřebitelského úvěru“. V článku 5.1 smluvní strany dohodly, že v případě prodlení zákazníka se zaplacením příslušné splátky vzniká [příjmení] [jméno] právo požadovat následující platby: a) úhradu celé doposud nesplacené jistiny, b) zákonné úroky z prodlení c) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, d) a e) náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením a soudním vymáháním dluhu. Zániku smlouvy se věnuje oddíl 6, dle jehož článku 6.1„ Smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků Smluvních stran“. Otázkou odstoupení od smlouvy se zabývá článek 6.2 a otázkou ukončení smlouvy dohodou účastníků článek 6.

3. Oddíl 7 stanoví další povinnosti zákazníka (např. informovat věřitele o změně adresy) a obsahuje jeho prohlášení vyžadovaná právními předpisy. Oddíl 8 zahrnuje poučení a prohlášení v souvislosti s ochranou osobních údajů. Oddíl 10 obsahuje„ Závěrečná ustanovení.“, následují data a podpisy žalované a zástupce [právnická osoba] [anonymizováno].

9. Dle § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Dle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

11. Dle § 2393 odst. 1 občanského zákoníku, neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

12. Dle § 2394 občanského zákoníku, bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

13. Na vztah mezi žalobcem a žalovaným dále dopadají ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ-III“).

14. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ-III, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Dle § 419 občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

16. Odvolací soud nesouhlasí s právním posouzením předmětné smlouvy soudem prvního stupně jako smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku). Posuzovanou smlouvu je totiž třeba podřadit pod ustanovení upravující zápůjčku (§ 2390 a násl. občanského zákoníku), současně je smlouva tzv. spotřebitelským úvěrem (§ 9 odst. 1 ZSÚ-III), neboť žalovaná ji uzavírala v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku). Obecná právní teorie smlouvu o zápůjčce (§ 2390 a násl. občanského zákoníku) řadí mezi tzv. reálné kontrakty (smlouva vznikla přenecháním předmětů zápůjčky vydlužiteli), zatímco smlouvu o úvěru řadí mezi tzv. konsensuální kontrakty (vzniká souhlasným projevem vůle účastníků smlouvu uzavřít). Účastníci smlouvy si jednoznačně smluvili, že je poskytován bezúčelný spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky, tomu odpovídal i název smlouvy„ Fajnpůjčka“, jakož i samotný obsah smlouvy.

17. Vzhledem k odvolací námitce žalobce řešil odvolací soud otázku, zda je žalovaná jako vydlužitel povinna platit žalobci jako právnímu nástupci zapůjčitele úroky z nezaplacené jistiny i za dobu po splatnosti poslední splátky. Odvolací soud v posuzovaném případě souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že taková dohoda mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena nebyla, neboť smlouva v čl. 1 jednoznačně stanoví, že je uzavírána na dobu určitou, a to 58 týdnů. Čl. 1.4 smlouva jasně hovoří o závazku vydlužitele zaplatit zapůjčiteli za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou platnou po celou dobu trvání smlouvy 23,72 % p. a. v případě smlouvy uzavřené na dobu 58 týdnů. V čl. 1 smlouvy je pak výše úroků konkrétně vyčíslena částkou 2 100 Kč.

18. Je třeba v dané souvislosti zdůraznit, že úročení není podstatnou náležitostí smlouvy o zápůjčce, jejímž předmětem jsou peněžní prostředky (na rozdíl od smlouvy o úvěru). Pro případ, že se vydlužitel dostane do prodlení s úhradou splátek, si smluvní strany v článku 5. 1 dohodly nárok žalobce na úroky z prodlení a smluvní pokutu. Z vlastního textu smlouvy tak žádným způsobem nevyplývá, že by žalobci měl svědčit nárok na jiné (další) úroky, než ty stanovené pevnou částkou 2 100 Kč. Jinak řečeno, z textu smlouvy nevyplývá, že by žalovaná měla na úrocích platit více než sjednaných 2 100 Kč. Naopak, celý text smlouvy je koncipován tak, že zákazník má dojem přehledného vymezení veškerých nároků úvěrujícího, což v podmínkách posuzovaného případu znamená, že při zapůjčení 15 000 Kč vrátí celkem 26 100 Kč. Jestliže je tedy v čl. 1 zmiňována úroková sazba 23,72 % p. a., nelze z tohoto ujednání (a to ani ve spojení s jinými ujednáními smlouvy) dovodit, že je tím zakládán závazek žalované platit věřiteli úroky jako cenu peněz i po dni splatnosti poslední splátky.

19. Úročení poskytnutých peněžních prostředků po dni splatnosti poslední splátky tedy smlouvou sjednáno nebylo, přičemž dlužno říci, že účastníkům nic nebránilo takové ujednání do smlouvy zahrnout.

20. Právo úročit v posuzovaném případě zápůjčku po datu splatnosti poslední splátky pak nemohou sama o sobě založit ujednání čl. 2 ani čl. 6, která vedle zopakování, že se jedná o smlouvu na dobu určitou, hovoří i o tom, že smlouva trvá do vypořádání veškerých závazků, neboť se ve své podstatě jedná o ujednání vnitřně rozporná.

21. Odvolací soud proto souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná nebyla povinna po uplynutí 58 týdnů platit za poskytnuté peněžní prostředky dále úroky, a proto jeho rozhodnutí o zamítnutí žaloby v tomto rozsahu dle § 219 o. s. ř. potvrdil (I. výrok tohoto rozsudku).

22. Odvolací soud dle § 220 odst. 1 o. s. ř. však změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (III. výrok), neboť nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že procesní neúspěch žalobce byl v posuzovaném případě toliko nepatrný (§ 142 odst. 3 o. s. ř.) Odvolací soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci, když zohlednil i požadavek na žalobou uplatněné příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně, tj. ke dni 23. 3. 2021 (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). Hodnota předmětu řízení činí součet žalobou uplatněných částek 15 400 Kč, 4 516,66 Kč a 1 598,93 Kč a příslušenství – 23,72% úroky z částky 11 859,81 Kč od 30. 11. 2019 kapitalizované do 23. 3. 2021 částkou 3 699,48 Kč a 8,5% úroky z prodlení z částky 11 859,81 Kč od 30. 11. 2019 kapitalizované do 23. 3. 2021 částkou 1 325,69 Kč; tj. z částky předmětu řízení 26 540,76 Kč. Žalovaná byla úspěšná co do částky 8 216,14 Kč, neboť soudem byl zamítnut požadavek žalobce na zaplacení úroků kapitalizovaných v žalobě částkou 4 516,66 Kč a úroků 3 699,48 Kč (23,72% úroky z částky 11 859,81 Kč od 30. 11. 2019 kapitalizované do 23. 3. 2021). Úspěch žalobce je tedy představován částkou 18 324,62 Kč, tj. 69 % předmětu řízení. Žalobce tak má právo na náhradu 38 % celkových nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř). Náklady žalobce spočívají v uhrazeném soudním poplatku ve výši 800 Kč, odměně advokáta za tři úkony právní služby (počítáno z tarifní hodnoty 15 400 Kč) po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu, třech náhradách hotových výdajů v paušální výši po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhradě DPH ve výši 252 Kč z odměny a náhrad (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Plná náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně by představovala částku 2 252 Kč, z toho 38 % činí 855,76 Kč Tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování práva v řízení úspěšnějším žalobcem, a co do výše i úměrnými k předmětu řízení; současně neshledal podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. Pokud jde o aplikaci ustanovení § 14b advokátního tarifu, opakovanost používaného vzoru a četnost podávání takovýchto typových návrhů je odvolacímu soudu z jeho činnosti známa. Jedná se například o řízení vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 27 Co 108/2021, 27 Co 148/2021, 28 Co 62/2021, či 74 Co 96/2021 (II. výrok tohoto rozsudku).

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný, proto by byl povinen nahradit žalované účelně vynaložené náklady odvolacího řízení. Jelikož však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalované v této fázi řízení jakékoliv náklady vznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů odvolacího řízení právo (III. výrok tohoto rozsudku).