27 Co 131/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Dany Daňkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně , sídlem Adresa žalobkyně , zastoupená advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta , proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované , s evidovanou adresou trvalého pobytu Anonymizováno o zaplacení 98 155,51 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 30. 4. 2024, č. j. 8 C 239/2023-112,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 15% úroky z prodlení z částky 89 617,91 Kč od 29. 4. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 14 151,99 Kč k rukám jejího zástupce , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 13 521,90 Kč k rukám jejího zástupce , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V řízení zahájeném dne 31. 7. 2023 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 98 155,51 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o spotřebitelském úvěru. První smlouva o půjčce č. 2112217250 byla uzavřena dne 21. 12. 2021 mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dříve , Anonymizováno, ., IČO , IČO, ), sídlem , adresa, (dále jen předchůdkyně žalobkyně) a žalovanou. Na jejím základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu společně s 10,9% úrokem ve 24měsíčních splátkách po 4 657 Kč počínaje dnem 21. 1. 2022. Žalovaná uhradila pouze částku 3 246,30 Kč. Dále předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 31. 12. 2021 druhou smlouvu o půjčce č. 2112318021, na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně vrátit jistinu společně s 10,9% úrokem v 61měsíčních splátkách po 429 Kč počínaje dnem 25. 1. 2022. Žalovaná uhradila pouze částku 1 097,80 Kč. Předchůdkyně žalobkyně obě postoupila pohledávky na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 3. 2023, o čemž byla žalovaná písemně informována. Následně již žalovaná neuhradila ničeho. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost posoudila na základě informací od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů, kdy následně předchůdkyně žalobkyně s ohledem na výši částek smlouvy schválila.

2. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřila a k jednání soudu prvního stupně se bez omluvy nedostavila.

3. Z důvodu částečného zpětvzetí žaloby soud prvního stupně usnesením ze dne 23. 1. 2024, č. j. 8 C 239/2023-93, řízení zastavil co do 15% úroků z prodlení z částky 18 450,21 Kč od 2. 11. 2022 do 4. 11. 2022 v kapitalizované výši 18,13 Kč a co do 15% úroků z prodlení z částky 79 959,30 Kč od 24. 10. 2022 do 4. 11. 2022 v kapitalizované výši 274,33 Kč, a současně připustil změnu žaloby v podobě jejího rozšíření o část kapitalizovaného příslušenství (konkrétně o 10,9% úroky z částky 18 450,21 Kč od 28. 6. 2022 do 4. 11. 2022 v kapitalizované výši 18,13 Kč a o 10,9% úroky z částky 76 959,30 Kč od 24. 6. 2022 do 4. 11. 2022 v kapitalizované výši 274,33 Kč), oba procesní úkony byly žalobkyní učiněné v doplnění žaloby z 8. 11. 2023.

4. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 89 617,91 Kč (I. výrok) a žalobu zamítl co do částky 8 537,60 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 24,37 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 716,28 Kč, 10,9% úroků z částky 18 450,21 Kč od 5. 11. 2022 do zaplacení, 15% úroků z prodlení z částky 19 598,21 Kč od 5. 11. 2022 do zaplacení, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 372,91 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 076,09 Kč, 10,9% úroků z částky 76 959,30 Kč od 5. 11. 2022 do zaplacení, 15% úroků z prodlení z částky 78 557,30 Kč od 5. 11. 2022 do zaplacení (II. výrok) a uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 8 363,40 Kč (III. výrok). V odůvodnění zrekapituloval tvrzení žalobkyně a uvedl skutková zjištění z předložených listinných důkazů. Dále konstatoval, že žalobkyně doložila svoji aktivní věcnou legitimaci. Vzal za prokázané, že dne 21. 12. 2021 a dne 31. 12. 2021 účastnice, resp. předchůdkyně žalobkyně a žalovaná, uzavřely dvě smlouvy o úvěru [§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZSÚ-III“], na jejichž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč a 20 000 Kč; naproti tomu žalovaná uhradila celkově částku 30 382,09 Kč (29 284,29 Kč + 1 097,80 Kč). Soud citoval § 86 a 87 ZSÚ-III a z úřední povinnosti (mj. s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/2018 či rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. z. 33 Cdo 2178/2018) se zabýval splněním povinnosti původní věřitelky posoudit úvěruschopnost žalované v době před uzavřením smlouvy. Dospěl k závěru, že obě smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované, a proto nemohl přiznat žalobkyní plnění odvozené ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenými smlouvami, tedy jistinu úvěru ani požadované příslušenství (smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení). Soud posoudil právní vztah účastnic podle § 2991 odst. 1 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná obdržela od předchůdkyně žalobkyně celkem částku 120 000 Kč (jednalo se o dvě částky, a to 100 000 Kč a 20 000 Kč), aniž by pro takové platby existoval (platný) právní důvod, a podle § 2992 odst. 2 o. z. tak na její straně došlo ke získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu. Pokud žalovaná zaplatila předchůdkyni žalobkyně celkem částku 30 382,09 Kč (29 284,29 Kč + 1 097,80 Kč), činí bezdůvodné obohacení na její straně 89 617,91 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy ve sporu úspěšnější žalobkyni přiznal poměrnou část náhrady nákladů řízení.

5. Proti části II. výroku rozsudku podala odvolání žalobkyně, a to konkrétně proti zamítnutí žaloby co do 15% zákonných úroků z prodlení z částky 89 617,91 Kč od 29. 4. 2023 do zaplacení. Navrhla, aby byl rozsudek v tomto rozsahu změněn a jejímu nároku vyhověno a byla jí přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení. Konstatovala, že soud prvního stupně posoudil smlouvy o úvěru jako absolutně neplatné z důvodu porušení povinností podle § 84 až 89 ZSÚ-III a přiznal jí vůči žalované pouze právo na vrácení bezdůvodného obohacení, avšak bez zákonných úroků z prodlení s tím, že jí tento nárok z důvodu prodlení nenáleží. S tímto závěrem však žalobkyně zásadně nesouhlasí, neboť je nepochybné, že žalovaná se dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Nárok na úroky z prodlení přitom vyplývá přímo ze zákona (§ 1970 o. z.), přičemž žalobkyně původně v odvolání odvozovala splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení od výzvy k plnění obsažené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 4.2024, avšak u jednání odvolacího soudu upřesnila, že žalovanou vyzvala k plnění již v oznámení o zesplatnění ze dne 4. 11. 2022 a prodlení tak nastalo uplynutím desetidenní lhůty k plnění v této výzvě uvedené.

6. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila, k nařízenému jednání odvolacího soudu se bez omluvy nedostavila.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

8. Žalobkyně podaným odvoláním nenapadla skutková zjištění soudu prvního stupně ani jeho právní závěr o neplatnosti smluv o úvěru z důvodu nesplnění povinnosti původního věřitele před uzavřením smluv řádně posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky, v důsledku čehož vznikl žalobkyni nárok jen na vydání bezdůvodného obohacení. Předmětem odvolacího řízení bylo pouze posouzení, zda vůbec (a od jakého data) žalobkyni vznikl nárok na úroky z prodlení.

9. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování relevantní částí listinných důkazů předložených žalobkyní. Ze dvou oznámení o zesplatnění ze dne 4. 11. 2022 je patrno, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek z obou úvěrových smluv s tím, aby úhradu provedla do 10 dnů od data vyhotovení výzvy. Dle dokladu o doručení byla tato dvě oznámení odeslána žalované doporučenou zásilkou dne 5. 11. 2022 na doručovací adresu: , adresa, , uvedenou jak v rámcové smlouvě, tak i v obou smlouvách o úvěru (ze dne 21. 12. 2021 a ze dne 31. 12. 2021).

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby ji druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Pro případ vydání bezdůvodného obohacení je právo věřitelky (žalobkyně) domáhat se plnění vázáno na výzvu k plnění a dlužnice (žalovaná) musí plnit bez zbytečného odkladu.

15. Žalovaná byla vyzvána žalobkyní k plnění v oznámeních o zesplatnění ze dne 4. 11. 2022, kde předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek a současně stanovila lhůtu k plnění do 14. 11. 2022; žalované byly tyto výzvy doporučeně odeslány na doručovací adresu dne 5. 11. 2022.

16. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ-III, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ-III, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Doba plnění stanovená v § 87 odst. 2 ZSÚ-III je nepochybně dobou hmotněprávní, která může být předmětem dohody stran. Odvolací soud je přesvědčen, že při absenci platné dohody o splatnosti (v posuzované věci o přiměřené době k plnění) je třeba analogicky ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyjít z výzev věřitele, kterými v tomto případě byly výzvy ze dne 4. 11. 2022 se stanovenou dobou k plnění do 14. 11. 2022. Žalovaná netvrdila, že by v reakci na tuto výzvu sdělila žalobkyni, že stanovená doba plnění není přiměřená jejím možnostem; takovou námitku nevznesla ani v průběhu řízení před soudem prvního stupně.

19. Podle názoru odvolacího soudu je nutno poslední větu § 87 odst. 1 ZSÚ-III a odst. 2 téhož ustanovení interpretovat komplexně (ve vzájemné souvislosti). Na pojem „spor“ uvedený v § 87 odst. 2 ZSÚ-III je přitom nutno nahlížet jen jako na aktivní (existující) a nevyřešený střet rozdílných představ stran o přiměřené době plnění. Pouhá pasivita „spor“ o přiměřenou dobu plnění založit nemůže. V projednávané věci nebyl mezi účastnicemi řízení (v řízení před soudem prvního stupně, ale ani v době před zahájením řízení) spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem žalované jako spotřebitelky k navrácení jistiny, nastolen. Je třeba mít na zřeteli, že § 87 ZSÚ-III směřuje k ochraně spotřebitele a nikdo jiný než on sám, potřebnými informacemi v tomto směru nedisponuje. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění není přiměřená spotřebitelovým možnostem, proto má v případném sporu právě spotřebitel (dlužník). Lze si jen stěží představit, že by soud měl v případě zcela pasivního dlužníka v řízení bez dalšího (rozuměj bez existence „sporu“ o této otázce) rozhodovat o tom, jaká je pro takového dlužníka přiměřená doba pro vrácení jistiny. V projednávané věci žalovaná žádné informace ohledně svých poměrů v době, kdy byla žalobkyní vyzvána k plnění, nesdělila a žádné skutečnosti v tomto směru netvrdila ani v řízení před soudem prvního stupně. Spor o to, zda doba plnění uvedená žalobkyní ve výzvě k plnění byla či nebyla dobou přiměřenou, tak nastolen nebyl.

20. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaná byla v průběhu celého řízení zcela pasivní, ani k jednání odvolacího soudu se nedostavila, nemohla být tedy poučena o nutnosti tvrdit a prokazovat, že doba plnění uvedená ve výzvách předchůdkyně žalobkyně ze dne ze 4. 11. 2022 není či nebyla dobou přiměřenou jejím možnostem. Z důvodu absence tvrzení a důkazů ze strany žalované nelze než uzavřít, že po marném uplynutí žalobkyní stanovené lhůty do 14. 11. 2022 se žalovaná dostala do prodlení a je povinna spolu s vrácením jistiny platit žalobkyni i úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.), a to ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení. K prvnímu dni prodlení byla zákonná sazba úroků z prodlení 15 %, pokud žalobkyně v odvolání uplatnila nárok na úroky z prodlení od data pozdějšího (29. 4. 2023), je odvolací soud jejím návrhem vázán.

21. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil část zamítavého II. výroku rozsudku soudu prvního stupně a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 15% úroky z prodlení z částky 89 617,91 Kč od 29. 4. 2023 do zaplacení (I. výrok tohoto rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud nově podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. Odvolací soud kapitalizoval předmět řízení ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) na částku 140 012,30 Kč; žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 73,69 % (103 171,08 Kč), neúspěšná v rozsahu 26,31 % (36 841,22 Kč) a má tak právo na 47,38 % celkových nákladů. Náklady žalobkyně za řízení před soudem prvního stupně sestávají ze:- soudního poplatku za žalobu ve výši 3 927 Kč,- odměny za čtyři úkony právní služby po 5 060 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), a to za přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní výzvu, podání žaloby a účast u jednání,- čtyř náhrad hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., ve znění do 31. 12. 2024,- vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 4 502,40 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).Celkové náklady žalobkyně za řízení před soudem prvního stupně tak činí 29 869,40 Kč, z nichž soud přiznal 47,38 %, tj. 14 151,99 Kč (II. výrok tohoto rozsudku).

23. Jako neúčelný náklad odvolací soud posoudil doplnění žaloby z 8. 11. 2023, když veškeré zde uváděné skutečnosti byly žalobkyni známy již v době podání žaloby, a v této také měly být uvedeny. Žalobkyně dále požadovala odměnu ve výši jedné poloviny za vyjádření nesouhlasu s rozhodnutím bez nařízení jednání ze dne 31. 10. 2023. Zde odvolací soud předesílá, že běh lhůty pro toto vyjádření byl soudem v usnesení ze dne 20. 10. 2023, č. j. 8 C 239/2023-58, stanoven na 10 dní. Usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 30. 10. 2023 a běh lhůty tak neskončil před 8. 11. 2023, kdy žalobkyně učinila podání (doplnění žaloby). Jelikož tento úkon mohl být učiněn současně s doplněním žaloby, ani zde se nejedná o účelně vynaložený náklad.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná a má proto nárok na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Náklady žalobkyně za odvolací řízení sestávají ze:- soudního poplatku za odvolání ve výši 3 370 Kč,- odměny za dva úkony právní služby po 3 820 Kč [tarifní hodnota činí podle § 8 odst. 2 a. t. částku 67 397,55 Kč], a to za odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) a. t.,- dvou náhrad hotových výdajů, přičemž u odvolání se jedná o náhradu ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., ve znění do 31. 12. 2024, u jednání odvolacího soudu o náhradu ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., ve znění od 1. 1. 2025,- vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 1 761,90 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).Celkové náklady žalobkyně za odvolací řízení činí 13 521,90 Kč.

25. Všechny shora uvedené náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení před soudy obou stupňů převážně úspěšnou žalobkyní a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k předmětu řízení. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo namístě přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. Nadto nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení by mělo být jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný pod č. 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).