27 Co 138/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Zory Komancové a soudkyň Mgr. Marcely Vítkové a Mgr. Dany Daňkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně , sídlem Adresa žalobkyně , zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované , bytem Adresa žalované , o zaplacení částky 25 832,90 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 8. 2024, č. j. 36 C 101/2024-99,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku, kterou byla žaloba zamítnuta co do 15% úroků z prodlení z částky 17 957,98 Kč od 24. 12. 2023 do 12. 3. 2024 a co do 0,25% úroků z prodlení z částky 17 957,98 Kč od 13. 3. 2024 do zaplacení, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku 14,75% úroky z prodlení z částky 17 957,98 Kč od 13. 3. 2024 do zaplacení.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 2 474,75 Kč k rukám jejího zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V řízení zahájeném dne 2. 4. 2024 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 2 693,60 Kč (2 623,60 Kč dlužná jistina; 70 Kč poplatky) s příslušenstvím (19,9% úroky a zákonné úroky z prodlení) s tím, že se jedná o nároky ze smlouvy o půjčce č. 2108228074 (dále také „smlouva 1“), kterou se žalovanou uzavřela dne 27. 8. 2021 původní věřitelka , Anonymizováno, , IČO , IČO, , která k 1. 1. 2022 zanikla fúzí sloučením se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“). Na základě smlouvy 1 poskytl původní věřitel žalované bezhotovostním převodem na účet peněžní prostředky ve sjednané výši 9 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky (19,9 %) a pojištěním ve 28 měsíčních splátkách po 419 Kč počínaje dnem 25. 9. 2021. Na úhradu dluhu zaplatila celkem 8 839,91 Kč, z toho na jistinu bylo věřitelem započteno 6 376,40 Kč. Dále se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 23 139,30 Kč (22 835,30 Kč dlužná jistina; 304 Kč poplatky) s příslušenstvím (17,9% úroky a zákonné úroky z prodlení) s tím, že se jedná o nároky ze smlouvy o půjčce č. 2201265430 (dále také „smlouva 2“), kterou se žalovanou uzavřela dne 26. 1. 2022 původní věřitelka , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“). Na základě smlouvy 2 poskytl původní věřitel žalované bezhotovostním převodem na účet peněžní prostředky ve sjednané výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky (17,9 %) a pojištěním v 84 měsíčních splátkách po 560 Kč počínaje dnem 25. 2. 2022. Na úhradu dluhu zaplatila celkem 7 202,11 Kč, z toho na jistinu bylo věřitelem započteno 2 164,70 Kč. Na žalobkyni byly pohledávky z obou smluv za žalovanou postoupeny společností , právnická osoba, ., a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2023. Žalované byla tato skutečnost oznámena doporučeným dopisem. K oběma smlouvám žalobkyně stručně popsala způsob, jakým původní věřitel posoudil před uzavřením smluv úvěruschopnost žalované.

2. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila.

3. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem žalobě vyhověl co do částky 17 957,98 Kč (I. výrok), což je částka představující součet jistin obou úvěrů 34 000 Kč (9 000 Kč + 25 000 Kč) ponížený o provedené úhrady ve výši 16 042,02 Kč (8 839,91 Kč + 7 202,11 Kč). Ve zbylém rozsahu žalobu zamítl (II. výrok) a žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok), když dospěl k závěru, že poměr úspěchu a neúspěchu účastnic (žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 49 % předmětu řízení) je v zásadě stejný (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně je k uplatnění nároků v řízení aktivně legitimována. Obě smlouvy však shledal absolutně neplatnými pro porušení povinnosti původního věřitele před uzavřením smlouvy řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalované-spotřebitelky (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, dále jen „ZSÚ-III“), byť k tomu měl dle názoru soudu prvního stupně dostatečné podklady – z výpisů z účtu žalované za období od 22. 8. 2021 do 31. 1. 2022 vyplývá, že neměla prostředky na splácení úvěrů. Žalovaná je proto povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnuté jistiny úvěrů ponížené o provedené úhrady. Dodal, že nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru „v době přiměřené možnostem spotřebitele“ (§ 87 odst. 1 ZSÚ-III), o níž mezi stranami nedošlo k dohodě, proto je ji nucen stanovit svým rozhodnutím soud. Jelikož však byla žalovaná v řízení nečinná a nesdělila jaké jsou její aktuální poměry, uložil jí soud splnění stanovených povinností podle § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku. Okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší v řízení najevo nevyšly.

4. Proti části II. výroku a proti III. výroku rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podala odvolání žalobkyně. Navrhovala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 15% úroky z prodlení z částky 17 957,98 Kč od 24. 12. 2023 do zaplacení a nahradit náklady řízení před soudy obou stupňů, když nepřiznání nároku na zákonné úroky z prodlení z bezdůvodného obohacení považuje za pochybení soudu prvního stupně. Zdůraznila, že žalovaná se dostala do prodlení v důsledku neplnění svých peněžitých závazků, a proto je zcela opodstatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši, který vyplývá přímo ze zákona (§ 1970 o. z.). Splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení nastává na výzvu věřitele. Žalobkyně již tvrdila a prokazovala, že žalovaná byla vyzvána k plnění svého peněžitého dluhu v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 8. 12. 2023, které jí bylo odesláno téhož dne. Nejpozději třetí den po odeslání se výzva dostala do sféry dispozice žalované a po marném uplynutí desetidenní lhůty, která jí byla ke splnění dluhu poskytnuta, se žalovaná dne 24. 12. 2023 dostala do prodlení. Dále žalobkyně podotkla, že v řízení bylo rovněž prokázáno, že upomínala žalovanou o zaplacení dluhu předžalobní upomínkou ze dne 27. 2. 2024 a její odeslání do sféry dispozice žalované prokázala podacím lístkem , právnická osoba, . Žaloba byla podána v dubnu 2024 a žalovaná tak měla dostatečný prostor pro vrácení minimálně poskytnuté jistiny, což však neučinila. Poslední platba ze strany žalované proběhla dne 3. 3. 2023. Žalobkyně dále zdůraznila, že žalovaná v řízení před soudem prvního stupně netvrdila, ani neprokázala, že by neměla možnost a schopnost poskytnutou jistinu vrátit, přičemž břemeno tvrzení a důkazní nese ona sama. Závěrem žalobkyně poukázala na hlavní funkci úroků z prodlení, tj. zákonem předpokládanou sankci pro případ, že dlužník nesplní svůj závazek řádně a včas. Připomněla i druhou funkci úroků z prodlení, tedy funkci kompenzační, zajišťující, aby se věřiteli alespoň částečně nahradila újma za to, že nemůže disponovat svými penězi, které mu dlužník měl vrátit.

5. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila, k nařízenému jednání odvolacího soudu se bez omluvy nedostavila.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je z větší části důvodné.

7. Žalobkyně podaným odvoláním nenapadla skutková zjištění soudu prvního stupně, ani jeho závěr o neplatnosti smlouvy z důvodu nesplnění povinnosti původního věřitele před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky, v důsledku čehož má žalobkyně pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Předmětem odvolacího řízení bylo tedy jen posouzení, zda vůbec (a případně od jakého data) žalobkyni vznikl nárok na úroky z prodlení.

8. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 573 o. z., má se za to, že došla zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb, došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, tak patnáctý pracovní den po odeslání.

11. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování dvěma vyrozuměními o postoupení pohledávky z 8. 12. 2023 a předžalobní upomínkou z 26. 2. 2024, včetně podacího lístku z 27. 2. 2024.

12. V každém z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 8. 12. 2023 původní věřitel (, právnická osoba, .) informoval žalovanou, že svoji pohledávku vyplývající ze smlouvy 1 a ze smlouvy 2 postoupil novému věřiteli – společnosti , Jméno žalobkyně, ., IČO , IČO žalobkyně, , na jejíž účet má ode dne doručení vyrozumění žalovaná poukazovat veškeré úhrady dluhu. Dále původní věřitel sdělil žalované, aby se ohledně konkrétní výše dluhu a bankovního spojení obrátila na nového věřitele. Předžalobní upomínkou ze dne 26. 2. 2024 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu z obou smluv v celkové výši 32 445,71 Kč ve lhůtě do 12. 3. 2024. Podle podacího lístku byla doporučená zásilka odeslána žalované 27. 2. 2024 na adresu , adresa, , která byla rovněž uvedena v záhlaví předžalobní upomínky.

13. Pro případ bezdůvodného obohacení je právo věřitele (žalobkyně) domáhat se plnění, vázáno na výzvu k plnění a dlužník (žalovaná) musí plnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.).

14. V daném případě odvolací soud nepovažuje vyrozumění o postoupení pohledávky z 8. 12. 2023 za výzvu ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z., neboť se jednalo pouze o sdělení o změně v osobě věřitele s tím, že ohledně informací o výši dluhu a bankovních údajů se má žalovaná obrátit již na nového věřitele. Výzvou k plnění je až předžalobní upomínka z 26. 2. 2024, která byla žalované odeslána dne 27. 2. 2024. V této výzvě byla žalované sdělena výše dluhu a stanovena lhůta k plnění do 12. 3. 2024; ode dne následujícího je žalovaná v prodlení, kdy k tomuto dni byla zákonná sazba úroků z prodlení ve výši 14,75 % (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ-III, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ-III, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

18. Doba plnění (doba přiměřená možnostem spotřebitele) stanovená v § 87 odst. 1 ZSÚ-III je nepochybně dobou hmotněprávní, která může být předmětem dohody stran. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ-III soud tuto dobu určí v případě, kdy mezi věřitelem a dlužníkem spotřebitelem existuje spor o to, jaká tato doba je, a to k návrhu některé ze stran sporu. Podle názoru odvolacího soudu je nutno poslední větu § 87 odst. 1 ZSÚ-III a odst. 2 téhož ustanovení interpretovat komplexně (ve vzájemné souvislosti). Na pojem „spor“ uvedený v § 87 odst. 2 ZSÚ-III je přitom nutno nahlížet jen jako na aktivní (existující) a nevyřešený střet rozdílných představ stran o přiměřené době plnění. Pouhá pasivita „spor“ o přiměřenou dobu plnění založit nemůže.

19. V posuzovaném případě se existence takového sporu mezi účastníky v řízení neprojevila. Žalovaná v řízení nikdy netvrdila ničeho o tom, jaká doba plnění je či není přiměřená jejím možnostem. Žádná ze stran sporu v řízení nenavrhla, aby soud dobu plnění určil. Odvolací soud je přesvědčen o tom, že při absenci platné dohody o splatnosti (v posuzované věci o přiměřené době k plnění) je třeba analogicky ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyjít z výzvy k plnění, kterou v tomto případě byla předžalobní upomínka z 26. 2. 2024 se stanovenou lhůtou do 12. 3. 2024. Spor o to, zda doba k plnění uvedená žalobkyní v její výzvě k plnění (předžalobní upomínce) byla či nebyla dobou přiměřenou, nastolen nebyl.

20. Je třeba mít na zřeteli, že § 87 ZSÚ-III směřuje k ochraně spotřebitele a nikdo jiný než on sám, potřebnými informacemi, jaká je doba přiměřená jeho možnostem, nedisponuje. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění není přiměřená jeho možnostem, proto má v případném sporu právě spotřebitel (dlužník). Lze si jen stěží představit, že by soud měl, například v případě zcela pasivního dlužníka, v řízení bez dalšího (rozuměj bez existence „sporu“ o této otázce) rozhodovat o tom, jaká je pro takového dlužníka přiměřená doba pro vrácení jistiny.

21. Odvolací soud proto uzavřel, že po marném uplynutí lhůty plnění stanovené do 12. 3. 2024, se žalovaná dostala do prodlení a je tedy povinna platit žalobkyni (zákonné) úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.).

22. Vzhledem k výše uvedenému proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 14,75% úroky z prodlení z částky 17 957,98 Kč od 13. 3. 2024 do zaplacení (II. výrok tohoto rozsudku).

23. Podle § 219 o. s. ř. odvolací soud potvrdil část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterou byla žaloba zamítnuta co do 15% úroků z prodlení z částky 17 957,98 Kč od 24. 12. 2023 do 12. 3. 2024 a co do 0,25% úroků z prodlení z částky 17 957,98 Kč od 13. 3. 2024 do zaplacení (I. výrok tohoto rozsudku).

24. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud nově podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud kapitalizoval předmět řízení ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně žalobkyní požadovaného příslušenství (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) a dospěl k závěru, že žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze v rozsahu 52,6 %. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastnic řízení je tak v zásadě stejný, proto odvolací soud žádné z účastnic právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznal (III. výrok tohoto rozsudku).

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud kapitalizoval předmět odvolacího řízení ke dni svého rozhodnutí a zjistil, že žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná v rozsahu 86,7 %. Její neúspěch představuje 13,3 % a má proto nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 73,4 %. Náklady žalobkyně sestávají z:- soudního poplatku za odvolání ve výši 1 000 Kč;- odměny za jeden úkon právní služby ve výši 1 660 Kč za odvolání (tarifní hodnota 13 468,50 Kč - § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2024, dále jen „advokátní tarif“) podle § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu;- náhrady za jeden režijní paušál ve výši 300 Kč (odvolání) podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu;- vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 411,60 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).Celkové náklady žalobkyně za odvolací řízení jsou představovány částkou 3 371,60 Kč, z nichž bylo přiznáno 73,4 %, tj. 2 474,75 Kč (IV. výrok tohoto rozsudku).

26. Všechny shora uvedené náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení před odvolacím soudem úspěšnější žalobkyní a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k předmětu řízení. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř.