36 C 101/2024

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 25 832,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka, úroku v kapitalizované výši částka, úroku ve výši 17,90 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení a úroku ve výši 19,90 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši částka a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazených pohledávek ze smluv o půjčce č. hodnota ze dne datum a č. hodnota ze dne datum. Smlouvy uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně obchodní společností právnická osoba. (dále jen „právní předchůdce“). Žalované byl v obou případech vyplacen úvěr bezhotovostně nejprve ve výši částka a následně ve výši částka, celkem tedy ve výši částka.

2. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne datum (smlouva 1) žalobkyně žalovala na jistině částka, na poplatcích částka, na kapitalizovaném úroku částka za dobu od datum do datum a dále 19,90% p.a. úrok z jistiny částka za dobu od datum do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od datum do datum ve výši částka a úrok z prodlení ve výši ve výši 15 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení. Aktivní legitimaci žalobkyně opírala o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřenou mezi společností právnická osoba. a žalobkyní.

3. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne datum (smlouva 2) žalobkyně žalovala na jistině částka, na poplatcích částka, na kapitalizovaném úroku částka za dobu od datum do datum a dále 17,90% p.a. úrok z jistiny částka za dobu od datum do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od datum do datum ve výši částka a úrok z prodlení ve výši ve výši 15 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení. Aktivní legitimaci žalobkyně opírala o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřenou mezi společností právnická osoba. a žalobkyní.

4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

5. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdce s žalovanou uvedené smlouvy uzavřela (rámcová smlouva o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne datum, návrh na uzavření smlouvy o půjčce č. hodnota ze dne datum, akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. hodnota, návrh na uzavření smlouvy o půjčce č. hodnota ze dne datum, akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. hodnota), žalovaná na jejich základě vyčerpala částku v celkové výši částka (částka + částka) a uhradila částka (výpis z účtu žalované za období od datum do datum), a že obchodní společnost právnická osoba. jako postupitel žalované pohledávky postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, seznam pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

6. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr ze smlouvy 1, žalobkyně uvedla, že ji její právní předchůdce prověřil především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů, jak vyplývá z interních systémových záznamů a současně jak je deklarováno v protokolu o ověření úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně předložila protokol o ověření úvěruschopnosti žalované, jehož součástí jsou vstupní informace, které měla žalovaná v době žádosti bance deklarovat zadáním do formuláře banky. Žalovaná uvedla, že je zaměstnaná a její příjmy činí částka. Deklarované výdaje činí celkem částka, a to výdaje na bydlení ve výši částka, výdaje na živobytí ve výši částka a další výdaje (blíže nespecifikované) ve výši částka. Dle protokolu o ověření úvěruschopnosti banka deklarovaný příjem ověřila s využitím komplexního statistického nástroje. Deklarované výdaje oproti údajům uvedeným v žádosti navýšili, přičemž zohlednili výdaje ve výši částka, z toho výdaje na splátky půjček ve výši částka, výdaje na bydlení ve výši částka, výdaje na živobytí ve výši částka a ostatní výdaje ve výši částka. Žalobkyně dále předložila náhled do registrů, ze kterého vyplývá, že žalovaná měla 11 splátkových a 2 nesplátkové úvěry s celkovým splátkovým zatížením částka. Z výpisu z účtu žalované předloženého žalobkyní za období od datum do datum vyplývá, že ke dni uzavření smlouvy 1 činil zůstatek na tomto účtu částka [výpis z běžného účtu]. Listiny, z nichž by vyplýval příjem a výdaje žalované, žalobkyně ani na výzvu soudu nepředložila.

7. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr ze smlouvy 2, žalobkyně uvedla, že ji její právní předchůdce prověřil především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů, jak vyplývá z interních systémových záznamů a současně jak je deklarováno v protokolu o ověření úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně předložila protokol o ověření úvěruschopnosti žalované, jehož součástí jsou vstupní informace, které měla žalovaná v době žádosti bance deklarovat zadáním do formuláře banky. Žalovaná uvedla, že je zaměstnaná a její příjmy činí částka. Deklarované výdaje činí celkem částka, a to výdaje na bydlení ve výši částka, výdaje na živobytí ve výši částka a rodinné náklady a ostatní (blíže nespecifikované) ve výši částka. Dle protokolu o ověření úvěruschopnosti banka deklarovaný příjem ověřila s využitím komplexního statistického nástroje. Deklarované výdaje oproti údajům uvedeným v žádosti navýšili, přičemž zohlednili výdaje ve výši částka, z toho výdaje na splátky půjček ve výši částka, výdaje na bydlení ve výši částka, výdaje na živobytí ve výši částka a ostatní výdaje ve výši částka. Žalobkyně dále předložila náhled do registrů, ze kterého vyplývá, že žalovaná měla 12 splátkových a 2 nesplátkové úvěry s celkovým splátkovým zatížením částka. Z výpisu z účtu žalované předloženého žalobkyní za období od datum do datum vyplývá, že ke dni uzavření smlouvy 2 činil zůstatek na tomto účtu -částka [výpis z běžného účtu]. Listiny, z nichž by vyplýval příjem a výdaje žalované, žalobkyně ani na výzvu soudu nepředložila.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrových smluv (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil.

14. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

15. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z., v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti, je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

17. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. To, zda je reálné splacení dluhu je přitom výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, nebo nikoli.

18. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

19. V dané věci, jak z výše uvedeného vyplývá (bod 6 a 7 rozsudku), právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalované nevyhodnotil s odbornou péčí ve smyslu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, byť k tomu měl dostatečné podklady. Měl k dispozici výpis z účtu žalované za dobu srpen 2021 až leden 2022, přičemž ke dni poskytnutí prvního úvěru (tj. ke dni datum) vykazoval účet žalované nulový zůstatek a ke dni poskytnutí druhého úvěru (tj. ke dni datum) vykazoval její účet záporný zůstatek. Kontrolou registrů právní předchůdce žalobkyně navíc zjistil, že před poskytnutím prvního úvěru žalovaná splácela úvěry celkovou částkou částka a před poskytnutím druhého úvěru činilo její splátkové zatížení částka. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně v případě smlouvy 1 uvedla příjem částka a výdaje částka a v případě smlouvy 2 uvedla příjem částka a výdaje částka. Žalobkyně však nepředložila žádné důkazy, z nichž by deklarovaný příjem a deklarované výdaje žalované vyplývaly. Žalobkyně ani netvrdila, že by skutečné příjmy a výdaje žalované zjišťovala, naopak tvrdila, že vycházela z komplexního statistického nástroje. Žalobkyně tvrdila, že na základě zhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením předmětných smluv a nahlédnutím do veřejných registrů dospěla k závěru, že žalovaná byla schopna úvěry splácet, což však vyvrací výpis z jejího účtu za období za období od datum do datum, z něhož vyplývá, že žalovaná neměla disponibilní peněžní prostředky na splácení úvěrů.

20. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalované a její reálné možnosti úvěry splácet. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených úvěrových smluv. Z absolutně neplatných smluv nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni jistinu úvěru ve výši částka (částka + částka) poníženou o provedené úhrady v celkové výši částka (částka + částka). Soud tak žalovanou zavázal k zaplacení částky částka a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

21. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

22. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky částka coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byla žalovaná v řízení nečinná a nesdělila, jaké jsou její aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

23. Předmětem sporu byla částka částka [25 832,90 + kapitalizovaný úrok 3 299,25 + 3 738,10 (17,9% p.a. úrok z částka od datum do datum (vyhlášení rozhodnutí) a 19,9% p.a. úrok z částka od datum do datum (vyhlášení rozhodnutí) + kapitalizovaný úrok z prodlení 178,98 + 3 142,40 (15% p.a. úrok z prodlení z částka od datum do datum (vyhlášení rozhodnutí)], přičemž úspěšná byla žalobkyně ohledně částky částka, tedy ze 49 %. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků tak byl v zásadě stejný, proto soud žádnému z nich náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, oprávněná strana (žalobce) může podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.