27 Co 145/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Dany Daňkové ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 , sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , zastoupený advokátkou Anonymizováno , sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , s evidovanou adresou trvalého pobytu Anonymizováno , o zaplacení 31 696 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 11. 7. 2023, č. j. 29 C 13/2022-139,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 204 Kč s 8,5% úroky z prodlení od 13. 8. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku, kterou byla žaloba zamítnuta co do 10% úroků z prodlení z částky 2 204 Kč od 23. 11. 2019 do 12. 8. 2021 a dále co do 1,5% úroků z prodlení z částky 2 204 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení, potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 2 922,10 Kč k rukám jeho zástupkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V řízení zahájeném 17. 8. 2021 domáhal se žalobce po žalované nároků z titulu smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, (dále jen „smlouva“), kterou žalovaná podepsala 20. 10. 2018. Sjednaný úvěr ve výši 30 000 Kč, který byl vyplacen na účet uvedený ve smlouvě, se žalovaná zavázala splatit spolu s úroky dohodnutými ve výši efektivní úrokové sazby 129,7 % p. a. ve 48 měsíčních splátkách po 2 233 Kč počínaje měsícem listopadem 2018. Žalovaná uhradila žalobci celkem 27 796 Kč. Dále žalobce uplatnil žalobou nárok na smluvní pokutu podle bodu 6.1. smlouvy ve výši 1 497 Kč, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované ve výši 600 Kč a smluvní pokutu podle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s úhradou nové jistiny (částky 29 599,05 Kč) do data vyhotovení žaloby, tj. do 16. 8. 2021, v celkové výši 13 503 Kč. Dále se žalobce domáhal úhrady 86,11% úroků za poskytnutí úvěru ročně z původní výše neuhrazené jistiny v částce 28 882,58 Kč od 31. 11. 2019 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkové úroky dosáhnou částky 128 620 Kč a rovněž 10% úroků z prodlení z dlužných částek od 23. 11. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila.

3. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem žalobu v celém rozsahu zamítl (I. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok). V odůvodnění uvedl, že žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, v níž se zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr spolu s 129,7% úroky splatit ve 48 měsíčních splátkách po 2 233 Kč. Žalobce před uzavřením smlouvy prověřoval úvěruschopnost žalované na základě poskytnutých údajů a nahlédnutím do veřejných registrů. Vzhledem k tomu, že žalovaná v daném vztahu vystupovala v postavení spotřebitelky, hodnotil soud provedeným dokazováním zjištěné skutečnosti nejen podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ale i zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ-III“). Uzavřel, že smlouva je neplatná, neboť žalobce řádně neprověřil úvěruschopnost žalované (§ 86 a § 87 odst. 1 ZSÚ-III) a rovněž i pro rozpor s veřejným pořádkem (§ 588 odst. 1 o. z.), neboť je zde zjevná nerovnováha práv a povinností v neprospěch spotřebitele, když žalobce se zavázal poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná měla vrátit celkem (včetně 129,7% úroků) částku 107 184 Kč. Dále soud dospěl k závěru, že žalobce neprokázal svá tvrzení o poskytnutí peněžních prostředků žalované. Z žalobcem předložené listiny – kopie bez podpisu a data (zřejmě výpisu z databáze žalobce) nazvané „doklad o vyplacení úvěru“ se převzetí úvěru nepodává. Uvedená listina nemá žádnou důkazní hodnotu, není z ní patrné, kdy a za jakým účelem byla vytvořena a na základě čeho byly jednotlivé údaje v listině uvedeny. V této souvislosti soud podotkl, že u jednání vyzval žalobce k označení důkazů prokazujících převzetí finančních prostředků žalovanou. Na uvedenou výzvu žalobce opětovně poukázal na doklad o vyplacení úvěru, dále na návrh na uzavření smlouvy o úvěru, kde bylo uvedeno číslo účtu žalované a na výpis z účtu č. , Anonymizováno, , ze kterého vyplývá, že majitelkou tohoto účtu je žalovaná. Podle názoru soudu však tyto důkazy neprokazují, že žalovaná sjednané peněžní prostředky skutečně převzala. K tomu soud dodal, že žalobci nic nebránilo prokázat vyplacení finanční částky na účet žalované i jinými důkazy, než výpisem z bankovního účtu žalované, který by si měl soud vyžádat (například výpisem z vlastního bankovního účtu, ze kterého byly finanční prostředky zasílány). Soud dále uvedl, že s ohledem na procesní ekonomii zamítl návrh žalobce na doplnění dokazování výpisem z účtu žalované (při jednání však byl zamítnut návrh provedení důkazu výpisem z účtu žalobce - pozn. odvolacího soudu) a žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Protože však v řízení úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

4. Proti části I. výroku, kterou byla žaloba zamítnuta co do částky 2 204 Kč s 10% úroky z prodlení od 23. 11. 2019 do zaplacení, a proti II. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladu řízení, podal žalobce odvolání. Navrhl, aby odvolací soud v tomto rozsahu rozsudek změnil, žalobě vyhověl a žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ve svém odvolání nenamítal ničeho proti závěru o neplatnosti smlouvy, jen poukázal na překvapivé rozhodnutí soudu prvého stupně v podobě zamítnutí celé částky, když má nepochybně nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 2 204 Kč (žalobce poskytl žalované částku 30 000 Kč a žalovaná vrátila částku 27 796 Kč). Závěr soudu prvního stupně o neprokázání předání peněžních prostředků žalované považuje žalobce za zcela neočekávaný a překvapivý, neboť při jednání soud žalobci sdělil, že vyplacení jistiny ve výši 30 000 Kč má za prokázané. Žalobce proto již nepředkládal žádné další důkazy prokazující vyplacení jistiny ani nežádal o přerušení jednání za účelem porady s klientem. K tomu žalobce odkázal na zvukový záznam jednání s tím, že v písemném protokolu o jednání soud toto poučení neuvedl. V této souvislosti rovněž zdůraznil, že bylo prokázáno, že žalovaná je majitelkou bankovního účtu, na který byla dle dokladu o vyplacení zaslána částka 30 000 Kč (soudem prvního stupně posouzen jako nevěrohodný doklad); nadto následně žalovaná na smlouvu dlouhodobě hradila, když celkem bylo zaplaceno 27 796 Kč a lze jen těžko předpokládat úhrady v takové výši, pokud by žalobce úvěr žalované vůbec neposkytl. Současně z procesní opatrnosti žalobce předložil výpis ze svého účtu dokládající vyplacení předmětné částky dne 23. 10. 2018. Uvedl, že ačkoliv si je vědom principu neúplné apelace, s ohledem na zjevnou zaujatost soudu vůči němu předpokládá, že mu bude udělena výjimka a odvolací soud tento důkaz připustí.

5. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila, k jednání odvolacího soud se nedostavila.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je v převážné části důvodné.

7. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování částí listinných důkazů, a to návrhem na uzavření smlouvy na č. l. 32 – 34, dokladem o vyplacení úvěru na č. l. 18, mimořádným výpisem z účtu žalované za duben 2018 na č. l. 132, kartou klienta na č. l. 116, předžalobní výzvou na č. l. 21 ve spojení s podacím archem na č. l. 20 a výzvou na č. l. 6 ve spojení s doručenkou na č. l. 7.

8. Nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně odvolací soud ze zopakovaných důkazů zjistil, že v návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru č. (, Anonymizováno, je u žalobce jako poskytovatele úvěru uvedeno jeho bankovní spojení: , Anonymizováno, , adresa, , číslo účtu , tel. číslo, . U žalované jako klientky je uvedeno bankovní spojení (k výplatě úvěru i inkasu splátek): , Anonymizováno, . Úvěr byl sjednán ve výši 30 000 Kč, adresa žalované (i pro doručování) je , adresa, . Z dokladu o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu vedeného , právnická osoba, ., č. , tel. číslo, , a to ve lhůtě 15 dnů od data odeslání výzvy. Z předžalobní upomínky i poštovního podacího archu ze dne 23. 11. 2022 vyplývá, že výzva k úhradě byla žalované zaslána na adresu , adresa, . K výzvě ze dne 21. 11. 2019, od níž žalobce odvíjel splatnost, je namístě poukázat, že k této nebyla doložena doručenka, když doručena na č. l. 7 je datována poštou a žalovanou podepsána dne 29. 10. 2018, tedy téměř o rok dříve a nejde tak o doklad o doručení dané výzvy.

9. S ohledem na odvolací námitky žalobce se odvolací soud zabýval průběhem jednání před soudem prvního stupně a ze zvukového záznamu (který má v případě rozporu přednost před písemným protokolem o jednání) zjistil, že soud po poučení podle § 118b odst. 1 o. s. ř. sdělil svůj předběžný názor, že „nemá jednak za dokázané převzetí úvěru žalovanou a jednak řádné prověření úvěruschopnosti žalované“. Následně poučil žalobce podle § 118a odst. , právnická osoba, o. s. ř., že provedenými listinami nemá za prokázáné poskytnutí úvěru žalované na účet specifikovaný ve smlouvě ani řádné posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Dále podle § 118a odst. 2 o. s. ř. konstatoval jinou možnost právní kvalifikace uplatněného nároku. Žalobce proto vyzval k předložení relevantních listin o poskytnutí úvěru žalované na účet, jehož majitelkou a disponentkou byla žalovaná, a to do konce daného jednání, s poučením, že nepředloží-li je, vystaví se procesnímu neúspěchu ve věci (zde odvolací soud podotýká, že podle § 118a odst. 3 o. s. ř. mají být důkazy označeny bez zbytečného odkladu, nikoliv předloženy). Žalobce po tomto poučení odkázal na již provedené důkazy, a to doklad o vyplacení úvěru, návrh smlouvy a mimořádný výpis z bankovního účtu žalované, z nichž vyplývá, že částka úvěru byla poskytnuta na účet žalované. Pro případ, že by soudu uvedené nepostačovalo, navrhl, aby soud vyžádal výpis z bankovního účtu žalované. Ze zvukového záznamu jednání soudu prvního stupně (a rovněž z protokolu o jednání) se podává, že soud poté zamítl důkaz výpisem z účtu žalobce (nikoliv žalobcem navrhovaným výpisem z účtu žalované – pozn. odvolacího soudu), a to z důvodu hospodárnosti. Své rozhodnutí odůvodnil takto: „Soud má zato, že důkazy jsou dostatečné, aby mohlo být ve věci rozhodnuto, kdy tak, jak to bylo žalobkyní předloženo, to postačuje“. Po následném poučení podle § 119a o. s. ř. žalobce již žádné další důkazy nenavrhl.

10. Smyslem výzvy k označení důkazů je, aby účastníkovi nebyla zamítnuta žaloba proto, že neunesl důkazní břemeno, aniž by byl poučen, že takové břemeno má. Má tedy zabránit situaci, že by se účastník dozvěděl až z rozhodnutí pro něho nepříznivého, tedy překvapivě, že podle hodnocení soudu neunesl důkazní břemeno, a aby měl příležitost navrhnout další důkazy. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 155/2012 uzavřel: „Poučení o důkazní povinnosti podle § 118a odst. 3 o. s. ř. soud poskytne nejen účastníku, který dosud o sporném tvrzení neoznačil žádný důkaz nebo který sice o svém sporném tvrzení důkaz označil, avšak jde o důkaz zjevně nezpůsobilý sporné tvrzení prokázat, ale i tehdy, provedl-li ohledně sporného tvrzení účastníkem navržené důkazy, jestliže jimi nedošlo k jeho prokázání a jestliže proto (z důvodu neunesení důkazního břemene) by účastník nemohl být ve věci úspěšný“.

11. Důkaz navrhovaný žalobcem v řízení před soudem prvního stupně, tj. výpis z účtu žalované, je důkazem způsobilým prokázat poskytnutí peněžních prostředků žalované, a proto odvolací soud podle § 213 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 2 o. s. ř. doplnil dokazování sdělením , právnická osoba, . ze dne 30. 8. 2024, z něhož vyplývá, že účet č. , č. účtu, je účtem žalované a dne 24. 10. 2018 byla na tento účet připsána platba od žalobce ve výši 30 000 Kč.

12. Na základě zopakovaného a doplněného dokazování má odvolací soud za prokázané, že žalobce poskytl žalované částku 30 000 Kč, a to na účet vedený na její jméno, jehož číslo žalovaná uvedla v návrhu na uzavření smlouvy/smlouvě o úvěru. Za situace, kdy žalobce uplatnil v odvolání pouze požadavek na zaplacení částky 2 204 Kč se zákonnými úroky z prodlení, zabýval se odvolací soud posouzením nároku žalobce z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.). Za situace, kdy žalobce prokázal poskytnutí částky 30 000 Kč žalované a sám v žalobě tvrdil, že žalovaná již uhradila celkem 27 796 Kč, shledal odvolací soud jeho požadavek na zaplacení částky 2 204 Kč jako důvodný.

13. S ohledem na konkrétní okolnosti projednávané věci odvolací soud doplnil dokazování i výpisem z účtu žalobce, byť ho žalobce předložil až spolu s podaným odvoláním. Soud prvního stupně u jednání nesprávně zamítl důkaz výpisem z účtu žalobce (nikoliv navržený výpis z účtu žalované) z důvodu hospodárnosti a poté sdělil, že má zato, že důkazy jsou dostatečné, aby mohlo být ve věci rozhodnuto – „kdy tak, jak to bylo žalobcem předloženo, to postačuje“. Následně v písemném odůvodnění rozsudku uvedl, že daný důkaz (zde již správně uveden důkaz výpisem z účtu žalované) zamítl pro rozpor se zásadou ekonomie řízení, když žalobce mohl k prokázání převodu peněz na účet žalované doložit svůj výpis z účtu. Poučení dané soudem prvního stupně při jednání (po zamítnutí navrženého důkazu) bylo pro žalobce bezpochyby zavádějící a následné (zcela zamítavé) rozhodnutí překvapující. Současně je nutno poukázat i na nesprávné poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., když soud prvního stupně vyzval žalobce k předložení listin do skončení uvedené jednání, nikoliv k jejich označení. Odvolací soud však podotýká, že výpis z účtu žalobce již jen potvrzuje shora uvedený závěr, že žalobce prokázal poskytnutí peněžních prostředků žalované, když dokládá odchozí platbu ve výši 30 000 Kč dne 23. 10. 2018 z účtu žalobce č. , tel. číslo, /, Anonymizováno, vedeného , právnická osoba, ., na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, (číslo smlouvy).

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z., nesjednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany vyšší úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Pro případ vydání bezdůvodného obohacení je právo věřitele (žalobce) domáhat se plnění vázáno na výzvu k plnění a dlužník (žalovaná) musí plnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.). „Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek z 27. února 2003, sp. zn. 28 Cdo 1853/2002, uveřejněný pod č. C 1746 Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, a dále např. odůvodnění rozsudku z 30. června 2009, sp. zn. 23 Odo 1787/2006, uveřejněného pod č. 37/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) lze přitom za kvalifikovanou upomínku (žádost věřitele o plnění) považovat i podání žaloby na zaplacení pohledávky. Z tohoto úhlu pohledu představuje žaloba hmotněprávní jednání účastníka řízení učiněné vůči soudu, které je účinné i vůči ostatním účastníkům, avšak teprve od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděli (§ 41 odst. 3 o. s. ř.). Od uvedených právních názorů se dovolací soud neodklání ani v poměrech právní úpravy obsažené s účinností od 1. ledna 2014 v novém občanském zákoníku, zejména pak v § 1958 odst. 2 o. z.“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu z 26. 11. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3607/2019).

17. Žalobce neprokázal, že by žalované doručil výzvu k plnění ze dne 21. 11. 2019, když doručenka se dle data na ní uvedeného (29. 10. 2018) k této výzvě nevztahuje (výzvě téměř o rok předchází). Za dané situace odvolací soud uzavřel, že žalobce vyzval žalovanou k plnění až předžalobní výzvou ze dne 28. 7. 2021, a to ve lhůtě 15 dnů od data jejího odeslání, kterou téhož dne podal k poštovní přepravě, a to na adresu žalované uvedenou ve smlouvě. Žalovaná v řízení nenamítala, že by lhůta k plnění nebyla dobou odpovídající jejím možnostem ve smyslu § 87 ZSÚ-III. Jak již bylo shora uvedeno, žalovaná byla v průběhu řízení před soudy obou stupňů zcela nečinná, nedostavila se ani k jednání odvolacího soudu. Nemohla být tedy poučena o nutnosti tvrdit a prokazovat, že na základě předžalobní výzvy žalobce ze dne 28. 7. 2021 zakládající povinnost plnit do patnácti dnů od odeslání výzvy není či nebyla schopna plnit a že se proto nejedná o dobu přiměřenou jejím možnostem. Z důvodu absence tvrzení a důkazů ze strany žalované nelze než uzavřít, že po marném uplynutí této lhůty se dostala dnem 13. 8. 2021 do prodlení a je povinna platit žalobci i úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.), a to ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, kdy k prvnímu dni prodlení činily úroky z prodlení 8,5 %, nikoliv žalobcem požadovaných 10 %.

18. S ohledem na shora uvedené odvolací soud podle § 220 odst. 1 b) o. s. ř. změnil část I. výroku rozsudku soudu prvního stupně a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 2 204 Kč s 8,5% úroky z prodlení od 13. 8. 2021 do zaplacení.

19. Podle § 219 o. s. ř. odvolací soud potvrdil část I. výroku rozsudku, kterou byla žaloba zamítnuta co do 10% úroků z prodlení z částky 2 204 Kč od 23. 11. 2019 do 12. 8. 2021 a dále co do 1,5% úroků z prodlení z částky 2 204 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení.

20. Podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud rozhodl nově o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení zohlednil i žalobou uplatněné příslušenství. Žalovaná tedy byla v převážné části úspěšná, její neúspěch byl pouze nepatrný a měla by proto právo na plnou náhradu nákladů řízení vůči žalobci, avšak dle obsahu spisu žalované žádné náklady nevznikly. Soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznal.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení zohlednil odvolací soud i příslušenství, které kapitalizoval ke dni svého rozhodnutí (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobce byl v řízení před odvolacím soudem úspěšný v rozsahu 85,24 %, jeho neúspěch představuje 14,76 % a vznikl mu tak nárok na náhradu 70,48 % z celkových nákladů řízení. Náklady žalobce za odvolací řízení sestávají z:- soudního poplatku za odvolání ve výši 1 000 Kč,- odměny za dva úkony právní služby po 1 000 Kč (tarifní hodnota 2 204 Kč), a to za podané odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. k) a g) advokátního tarifu,- dvou náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu,- vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 546 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).Celkové náklady žalobce za odvolací řízení činí 4 146 Kč, z nich bylo přiznáno 70,58 %, tj. 2 922,10 Kč.

22. Odvolací soud neshledal důvodný požadavek žalobce na odměnu za poradu s klientem v rámci odvolacího řízení, když jednak vůbec neuvedl, kdy se měla porada konat, její konání nedoložil, ačkoli byl u jednání k uvedenému soudem tázán. Avšak i pokud by dané skutečnosti tvrdil a doložil, odvolací soud by takovouto odměnu nepřiznal pro neúčelnost, když žalovaná byla po celou dobu řízení nečinná, do věci tedy nevnesla žádnou novou argumentace, na jejímž základě by bylo možno posoudit poradu s klientem jako důvodnou.

23. Všechny tyto náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v odvolacím řízení převážně úspěšným žalobcem a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k předmětu řízení. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. Nadto nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení by mělo být jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný pod č. 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).