27 Co 165/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Zory Komancové a soudkyň Mgr. Marcely Vítkové a Mgr. Dany Daňkové ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce , sídlem Adresa žalobce , zastoupený advokátem Jméno advokáta A , sídlem Adresa advokáta A Anonymizováno proti žalovanému: Anonymizováno Jméno žalovaného , Anonymizováno podnikatel, IČO IČO žalovaného , sídlem Adresa žalovaného , zastoupený advokátem Jméno advokáta B , sídlem Adresa advokáta B , o zaplacení 138 727,70 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2023, čj. 2119 C 20/2022-94, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 10. 2024, čj. 2119 C 20/2022-125,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 16 414,66 Kč k rukám jeho zástupce , Jméno advokáta B, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V řízení zahájeném dne 19. 7. 2022 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 138 727,70 Kč s úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 65 337,80 Kč od 11. 2. 2022 do zaplacení, z částky 6 541,58 Kč od 12. 2. 2022 do zaplacení, z částky 32 997,18 Kč od 12. 3. 2022 do zaplacení, z částky 3 820,35 Kč od 12. 3. 2022 do zaplacení a z částky 30 030,79 Kč od 13. 4. 2022 do zaplacení. Uvedl, že se žalovaným uzavřel dne 13. 9. 2020 dvě smlouvy o nájmu nebytových prostor č. 112002 a č. 112003 v , adresa, smlouvami se žalovaný zavázal platit žalobci sjednané nájemné a dále náklady spojené s užíváním (el. energie, vodné a stočné, teplo a ostatní – ostraha, odpady, úklid společných prostor, požární ochrana). Součástí každé smlouvy byla příloha určující výši sjednané měsíční paušální částky za dodávané služby (paušální částka podle výměry – čl. IV odst. 3 až 5 smlouvy) a energie (paušální částka stanovená jako podíl nájemce podle výměry na průměrných celkových nákladech pronajímatele). V čl. IV odst. 4 smlouvy bylo sjednáno oprávnění pronajímatele jednostranně zvýšit paušální částku za energie, zvýší-li ceny jejich dodavatel. Nájemce byl povinen toto oprávněné zvýšení akceptovat a zvýšenou částku platit. Od 1. 1. 2022 došlo ke zvýšení cen dodávaných energií, žalobce proto oznámil žalovanému nutnost zvýšení cen. Žalovaný odmítl zvýšené ceny vyúčtované za leden 2022 fakturami č. 22037 ve výši 65 337,80 Kč a č. 22043 ve výši 6 541,58 Kč, za únor 2022 fakturami č. 22060 ve výši 32 997,18 Kč a č. 22065 ve výši 3 820,35 Kč a za březen 2022 fakturou č. 22073 ve výši 30 030,79 Kč doplatit (byl ochoten doplatit jen 50 000 Kč) a žádal žalobce, aby nárůst cen dodávek tepla a elektřiny řádně prokázal. Argumentoval, že žalobce na zvýšení nemá právo, neboť nedodržel smlouvou sjednaný postup. Ke každému vyúčtování (faktuře) žalobce připojil přílohu s podrobným odůvodněním účtované částky za teplo a elektřinu. V únoru 2022 při osobním jednání se žalovaným mu k nahlédnutí poskytl dodavatelské faktury prokazující nárůst energií od 1. 1. 2022. Dodal, že ostatní nájemci zvýšení akceptovali a že obě smlouvy měly skončit k 31. 3. 2022 uplynutím výpovědní doby.

2. Žalovaný navrhoval žalobu zamítnout s tím, že žalobci na zaplacení jakýchkoliv doplatků nevznikl nárok. Sjednané paušální částky nebyly zvýšeny ve smlouvě sjednaným postupem (nastaveným samotným žalobcem) a pronajímatel ani neprokázal nájemci objektivními důkazy zvýšení cen energií od dodavatelů. Bez jakéhokoliv upozornění mu vystavil faktury, kterými vyúčtoval doplatky. Není pravdou, že přílohou každé faktury bylo podrobné odůvodnění (faktury, které mu žalobce zaslal žádnou přílohu neobsahovaly; přílohy byly vytvořeny následně a poprvé předloženy až 10. 4. 2022). Poukazoval na závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1580/2018 a 23 Cdo 1098/2012, že je-li sjednána možnost jednostranné změny smluvních podmínek, je nezbytným předpokladem účinnosti této jednostranné změny dodržení sjednaného postupu. Žalobcem nárokované doplatky až ex post příslušného měsíce nejsou v souladu s postupem zakotveným v nájemních smlouvách.

3. Žalobce trval na tom, že povinnost sdělit žalovanému navýšení cen splnil (smysl ustanovení dodržel). Paušální platby nájemců jeho náklady nepokrývaly dlouhodobě, počátkem roku 2022 došlo k nárůstu cen, musel nakupovat za spotové ceny, které kolísaly. V budově pronajímal prostory sedmi nájemcům, kterým bez jakékoliv přirážky rozúčtovával spotřebu el. energie a plynu. Jelikož byly částky sjednány paušálně, neprováděl zálohování spotřeby ani roční či jiné zúčtování. Nájemní smlouva č. 112003 se týkala nebytového prostoru o rozloze 26 m2, do kterého byla dodávána pouze el. energie, jiné spotřeby ani služby k tomuto nebytovém prostoru účtovány nebyly. Měsíční paušální částka činila 314,60 Kč (odpovídala sazbě 10 Kč/m2). Nájemní smlouva č. , Anonymizováno, se týkala nebytového prostoru o rozloze 309 m2. Měsíční paušální částka sestávala z 25 Kč/m2 za el. energii, 20 Kč/m2 za teplo, 4 Kč/m2 vodné a stočné a 15 Kč/m2 za ostatní služby. Doplnil, že byl splněn předpoklad pro zvýšení cen, kdy dodavatel el. energie společnost , právnická osoba, . v lednu 2022 účtoval ceny 3,6krát vyšší, v únoru 2022 vyšší 2,4krát a v březnu 2022 vyšší 2,06krát. Dodavatel tepla společnost , právnická osoba, . v té době své ceny navýšil o 26,3 %. Dodal, že v souladu s dlouhodobě zavedenou a smluvenou praxí rozúčtoval podle výměry užívaných ploch všem nájemcům dodavateli nově účtované ceny. Rozúčtování za leden až březen 2022 vystavil až po doručení faktur od dodavatelů. Dodal, že nájemní smlouva nezakládá žádné právo nájemce jednostranně zvýšené ceny neakceptovat, zpochybňovat či modifikovat. Podle jeho názoru, pokud nájemci jakkoliv oznámí a doručí, že došlo ke zvýšení cen dodávaných energií, a proto jednostranně navyšuje paušální platby, je to zcela postačující a nájemci je tím založena povinnost zvýšenou cenu platit.

4. Žalovaný uvedl, že za měsíce leden až březen 2022 řádně zaplatil pronajímateli sjednanou paušální částku. Namítal, že žalobcem tvrzený způsob rozúčtování nemá oporu v uzavřených nájemních smlouvách, že sjednané paušální platby platil vždy, k rozúčtování spotřeby nedocházelo, žádná žalobcem tvrzená zavedená praxe neexistovala. Způsob původního výpočtu paušálních plateb nic nemění na tom, že měli sjednány pevně stanovené měsíční paušální platby bez ohledu na skutečnou spotřebu. Pro jednostranné zvýšení paušální platby musely být podle smlouvy kumulativně splněny dvě podmínky [1] zvýšení cen energií jejich dodavateli a [2] vystavení nové „dohody o úplatě“ žalobcem a její doručení žalovanému. Zvýšenou paušální částku pak byl nájemce povinen platit od jejího doručení. Žalobce svého práva vystavit novou „dohodu o úplatě“ nevyužil, ke zvýšení paušálních plateb nedošlo. Nyní se žalobce zpětně domáhá zaplacení zřejmě skutečné spotřeby, nic takového ale sjednáno neměli. Znění nájemních smluv navrhoval žalobce, žalovaný je včetně měsíčního paušálu akceptoval s vědomím, že tak může zaplatit i více než skutečně spotřebuje.

5. Soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl (I. výrok) a zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 37 886 Kč (II. výrok). Z odůvodnění vyplývá, že v řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky existovaly na základě dvou smluv o nájmu nebytových prostor (§ 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „občanský zákoník“) dva nájemní vztahy. Žalovaný byl povinen na základě každé z těchto smluv platit žalobci jako pronajímateli nájemné (§ 2217 občanského zákoníku) a dále plnění spojená s užíváním prostor (viz čl. IV. bod 4 každé ze smluv). Dohodli se, že úplata za energie a služby bude stanovena paušální platbou splatnou měsíčně, a to za každý nebytový prostor. Výše této paušální částky byla upravena samostatnou dohodou, která tvořila přílohu č. 4 každé smlouvy. V případě nebytového prostoru č. 112002 činila tato paušální částka 23 113,30 Kč a v případě nebytového prostoru č. 112003 činila 314,60 Kč. Účastníci si současně sjednali právo pronajímatele (žalobce) tuto paušálně stanovenou částku jednostranně zvýšit, jestli zvýší ceny dodavatel těchto služeb. V takovém případě měl pronajímatel vystavit novou dohodu o úplatě za energie a služby a doručit ji nájemci (žalovanému). Od okamžiku doručení byl nájemce povinen platit nově stanovenou částku. Soud prvního stupně uvedl, že žalobce ani přes výzvu podle § 118a o. s. ř. nedoplnil skutkové tvrzení ani neoznačil důkazy k prokázání toho, zda a kdy takovou novou dohodu, kterou jednostranně navýšil paušální platbu za energie a služby, žalovanému doručil. Soud proto uzavřel, že k jednostrannému navýšení paušálních plateb za služby spojené s užíváním nebytových prostor nedošlo (přílohy č. 4 smluv novelizovány nebyly), žalovaný tak byl povinen platit žalobci paušální částky ve výši, jak byly stanoveny v přílohách smluv sjednaných dne 1. 10. 2020, tj. ve výši 23 113,30 Kč (nebytový prostor č. 112002) a ve výši 314,60 Kč (nebytový prostor č. 112003), což žalovaný splnil. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal žalovanému právo na plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení.

6. Proti rozsudku podal odvolání žalobce s tím, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl. Vytýkal soudu prvního stupně, že výklad sjednaných pravidel provedl v rozporu se zásadami výkladu (nesprávně posoudil projev vůle účastníků obsažený v čl. IV. odst. 4 nájemních smluv) a přehnaně formalisticky, jestliže odmítl přiznat sjednané účinky jednáním, která žalobce učinil, tvrdil a prokázal. Vyslovil přesvědčení, že sjednaný postup pro zvýšení paušálních plateb dodržel. Soud se formalisticky věnoval výkladu úkonů žalobce, aniž by bližší pozornost zaměřil právě na zvýšení cen dodavatelem a teprve od něj odvozoval úkony žalobce. Vyslovil názor, že listina nazvaná „Dohoda o úplatě za energie a služby“ pro stanovení nové ceny ani potřeba nebyla. Účelem sjednaného postupu bylo sjednání procesu notifikace navýšených cen dodavatelů jednostranným právním jednáním žalobce jako pronajímatele, nejednalo se o proces dvoustranného právního jednání. Je přece spravedlivé, aby to, co zaplatil svým dodavatelům za služby, které v rámci své podnikatelské činnosti potřebují jeho nájemci, dostal od nich zaplaceno. Smyslem sjednaného postupu proto nemohlo být poskytnutí prostoru žalovanému popřít výše uvedený spravedlivý princip či ztěžovat nebo oddalovat jeho realizaci. Nájemce tak byl povinen platit zvýšené ceny dodavatelů s účinností od jejich navýšení – opačný výklad by zakládal nepřípustnou nerovnost mezi účastníky. Ke vzniku povinnosti žalovaného platit zvýšené ceny mělo docházet toliko z vůle pronajímatele a vyžadovat prokázání existence Dohody o úplatě za energie a služby je v rozporu se smluvním ujednáním stran. Oznámení tak bylo jednostranným právním jednáním žalobce podmíněné pouze zvýšením cen dodavateli. A sjednali-li si povinnost provádět od okamžiku oznámení platbu zvýšených cen, znamená to, že měla být placena celá spotřeba podléhající zvýšení cen dodavatelů, třeba i zpětně před oznámením. V řízení žalobce tvrdil a prokázal, že dodavatelé ceny navýšili, toto navýšení žalovanému oznámil ve fakturách nových cen, ve vysvětlujícím dopise a při osobním jednání. Žalovaný přesto, že se o navýšení cen prokazatelně dozvěděl (byť se tak nestalo formou doručení listiny nazvané „Dohoda o úplatě za energie a služby“), se proti jejich výši ohrazoval. Pro vznik povinnosti nájemce platit zvýšené ceny byly sjednány tyto podmínky: [1] navýšení cen služeb jejich dodavateli, [2] existence jednostranného právního jednání pronajímatele oznamujícího navýšení ceny a [3] doručení takového oznámení nájemci (žalovanému). Povinnosti platit přitom podléhala celá spotřeba za navýšené ceny dodavatelům, nikoliv jen spotřeba od okamžiku doručení oznámení žalobce, že došlo k navýšení cen dodavatelů. Vedle zopakování jím navržených důkazů, žalobce v odvolání dále navrhoval doplnit dokazování soudem prvního stupně opomenutým důkazem – výslechem svědka , jméno FO, .

7. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl, aby odvolací soud odvoláním napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil. Poukazoval na znění čl. 4 odst. 3 a 4 nájemních smluv s tím, že z provedeného dokazování je zřejmé, že ke zvýšení paušální částky za energie a služby smlouvou sjednaným postupem nedošlo. Zopakoval, že po celou dobu trvání nájmu podle obou smluv sjednané paušální částky žalobci řádně platil. Nárok na jakýkoliv doplatek za energie a služby v souvislosti s nájmem žalobci nevznikl. Podmínky pro jednostranné zvýšení sjednaných paušálních částek za energie a služby byly sjednány zcela jednoznačně, žádný složitý výklad není potřeba. Tyto podmínky navrhl sám žalobce a žalovaný je akceptoval. Byl proto pro něj překvapivý vznik sporu za situace, kdy žalobce sjednaný postup nedodržel. Vlastní oprávnění žalobce zvýšit paušální částky za energie a služby sjednaným způsobem žalovaný nezpochybňuje. I přes nevhodné označení listiny „Dohoda o úplatě za energie a služby“ je zřejmé, že se mělo jednat o jednostranné písemné právní jednání žalobce (rozhodující je obsah takového jednání, nikoliv jeho označení), které byl žalobce povinen doručit žalovanému – účinnost zvýšení paušálních částek byla vázána na doručení nové „Dohody o úplatě za energie a služby“, to znamená od okamžiku jeho doručení do budoucna by vznikl žalobci nárok na zvýšenou úhradu paušálních částek. To se však nikdy nestalo a žalobce to ani netvrdil a netvrdí. Úhradu spotřeby energií lze v nájemní smlouvě sjednat několika způsoby, zejm. podle skutečné spotřeby nebo paušální částkou. Účastníci měli sjednáno jejich placení paušální částkou a nelze proto hodnotit jako nespravedlivé, pokud v důsledku takového ujednání byl žalobce povinen hradit část nákladů na energie a služby spotřebované žalovaným. Pokud žalobce sjednaný postup pro zvýšení nedodržel, nemůže nyní argumentovat nespravedlností, nerovností práv apod. Odvolací argumentace žalobce by odpovídala způsobu ujednání o úhradě spotřebovaných energií a služeb podle skutečné spotřeby, takový způsob však sjednaný neměli, což nelze klást k tíži žalovanému. Úhradu spotřeby energií a služeb paušální částkou oba sjednali dobrovolně. Kdyby byl žalobci za tohoto stavu přiznán nárok na doplatek skutečně spotřebované energie, bylo by to výrazně nespravedlivé a narušující právní jistotu žalovaného. Důrazně se ohradil proti tvrzení žalobce, že snad byl povinen hradit zvýšené ceny od dodavatelů s účinností od jejich zvýšení samotnými dodavateli. Takový závěr nelze z nájemních smluv dovodit žádným výkladem. Zvýšení cen energií bylo pouze jednou z podmínek nutných k účinnému zvýšení paušálních částek, ke splnění druhé nezbytné podmínky nikdy nedošlo. Nedodržení sjednaného postupu zvýšení paušálních částek za energie a služby žalobcem je zjevné i z toho, že se žalobce domáhá doplatku skutečné spotřeby (viz vyúčtování jednotlivými fakturami). Takové vyúčtování (doúčtování) žalobce provedl vždy zpětně, po uplynutí kalendářního měsíce, za který je spotřeba účtována. Takový způsob účtování (podle skutečné spotřeby) však mezi účastníky sjednán nebyl. Nejednalo se tedy o jednostranné oznámení nové výše paušálních částek za energie a služby do budoucna, proto také nemůže obstát tvrzení žalobce, že prostřednictvím těchto faktur bylo žalovanému oznámeno zvýšení paušálních částek za energie a služby.

8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

9. Podle § 213 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud zopakoval dokazování fakturou č. 22037, fakturou č. 22043, fakturou č. 22060, fakturou č. 22065, fakturou č. 22073 a e-mailovou korespondencí mezi žalobcem a žalovaným ve dnech 10. 2., 11. 2. a 15. 2. 2022.

10. Na rámec skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně z předmětných faktur odvolací soud dodává, že všechny obsahují výslovné vyjádření, že je jimi účtován (zpětně) doplatek za energie dle skutečné spotřeby. Na druhé straně těchto listin je obsažen text, nazvaný „Příloha k daňovému dokladu č.“ … a uvedeny doplňující údaje k fakturaci doplatku energií za příslušný měsíc a dále způsob výpočtu fakturované částky. Pokud jde o doplňující údaje, stejný text jako na fakturách č. 22037 a č. 22043 je obsahem e-mailové zprávy od ekonomického oddělení žalobce ze dne 10. 2. 2022. Na tuto e-mailovou zprávu reagoval žalovaný e-mailem ze dne 11. 2. 2022, kdy žádal o podrobnější vysvětlení či rozpis, neboť fakturovaná částka se mu zdá mnohonásobně vyšší než v e-mailu tvrzené procentuální navýšení cen dodavateli. Současně žalovaný uvedl, že si je vědom nárůstu cen energií v poslední době a že s případným zvýšením cen počítá. Na to reagoval žalobce e-mailem ze dne 15. 2. 2022, jehož text opět odpovídá výpočtům fakturované částky na druhé straně faktur č. 22037 a č. 22043. Pokud jde o další skutková zjištění z těchto důkazů, ztotožňuje se odvolací soud se skutkovými zjištěními učiněnými soudem prvního stupně a pro stručnost na ně odkazuje (bod 4 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

11. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že ke zvýšení paušálních částek/úhrad způsobem předvídaným smlouvami o nájmu v čl. VI odst. 4) nedošlo. Účastníci měli ve smlouvách o nájmu jednoznačně sjednánu měsíční paušální částku za energie a služby, v řízení žalobcem uplatněné nároky jsou však „doplatkem za energie dle skutečné spotřeby“. Žalobci nic nebránilo, aby vůči žalovanému učinil smlouvou dohodnuté jednostranné navýšení tohoto měsíčního paušálu, od jehož doručení by žalovaný byl povinen platit zvýšený paušál. Zpětné doúčtování „do hodnoty skutečné spotřeby“ však smluvnímu ujednání stran neodpovídá.

12. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. odvoláním napadený rozsudek včetně výroku o náhradě nákladů řízení potvrdil.

13. Pokud jde o návrh žalobce na výslech svědka , jméno FO, , jehož provedení navrhoval již v řízení před soudem prvního stupně. Soud prvního stupně tento důkazní návrh žalobce při jednání konaném dne 11. 9. 2023 zamítl. Pochybil pak, jestliže se s tímto zamítnutím nevypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí, nicméně v posuzovaném případě se nejedná o pochybení, které mohlo či mělo za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud tento důkazní návrh znovu posoudil a stejně jako soud prvního stupně jeho provedení zamítl. Žalobce totiž tento důkazní návrh činil za účelem prokázání tvrzení, že mezi účastníky bylo ujednáno přefakturování cen. Skutkové tvrzení o tom zda, kdy a jaká schůzka měla mezi účastníky v této souvislosti proběhnout však nebyl schopen uvést. Důkaz slouží k prokázání skutkových tvrzení účastníka. Nelze proto svědeckou výpovědí nahrazovat nedostatek skutkových tvrzení. Provedení tohoto důkazu na podporu e-mailové komunikace mezi účastníky, kterou bylo odvolacím soudem dokazování zopakováno, odvolací soud potřebným neshledal.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení zcela úspěšný žalovaný má právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů, které jsou představovány:i) odměnou za zastupování advokátem v rozsahu 2 úkonů právní služby po 6 660 Kč (vyjádření k odvolání, účast na jednání soudu; tarifní hodnota 138 727,70 Kč) dle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění;ii) dvěma režijními paušály k těmto úkonům, a to ve výši 300 Kč (vyjádření k odvolání) dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024, a ve výši 450 Kč (účast na jednání soudu dne 9. 1. 2025) dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025;iii) cestovným na jednání soudu dne 9. 1. 2025 osobním automobilem reg. zn. , SPZ, na trase , adresa, a zpět (celková délka trasy 194 km, průměrná spotřeba 4,6 l , Anonymizováno, na 100 km, v roce 2025 cena PHM 35,80 Kč/l + sazba základní náhrady za 1 km jízdy 5,80 Kč dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.) ve výši 1 444,67 Kč;iv) náhradou za čas promeškaný na cestě k jednání soudu v rozsahu 6 půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025;celkem tedy 16 414,66 Kč (II. výrok tohoto rozsudku).

15. Všechny výše uvedené náklady odvolací soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení zcela úspěšným žalovaným a co do výše i úměrnými k žalobou vymáhané částce. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř.