27 CO 18/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Evy Mildeové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa, zastoupený advokátem JUDr. jméno jméno, sídlem adresa, proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa, o zaplacení 47 262,60 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 12. 11. 2021, č. j. 13 C 31/2021-135, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 2. 2022, č. j. 13 C 31/2021-154,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 10 672,20 Kč s 10% úroky z prodlení od datum do zaplacení, zrušuje a řízení se zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 36 590,40 Kč s 10% úroky z prodlení od datum do zaplacení, potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 19 898,75 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. jméno jméno, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 5 810,70 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. jméno jméno, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou datum domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 47 262,20 Kč s příslušenstvím. K tomu uvedl, že dne datum uzavřel se žalovaným kupní smlouvu (objednávka číslo), jejímž předmětem bylo zboží označené jako„ sušení vlastního dřeva – DUB (>40)“ za cenu 10 672,20 Kč, dodané žalovanému datum (dodací list číslo). Sjednanou cenu žalobce vyúčtoval žalovanému fakturou číslo ze dne datum splatnou datum. Dne datum uzavřel se žalovaným kupní smlouvu (objednávka číslo), jejímž předmětem bylo zboží označené jako„ sušení vlastního dřeva – DUB+AKÁT (>40)“ za cenu 36 590,40 Kč, dodané žalovanému datum (dodací list číslo). Dohodnutou cenu žalobce vyúčtoval žalovanému fakturou číslo ze dne datum splatnou datum. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil ani přes předžalobní výzvu odeslanou zástupcem žalobce datum.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. V prvé řadě vznesl námitku místní nepříslušnosti soudu (zamítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 12. 4. 2021, č. j. 13 C 31/2021-74, právní moc 30. 4. 2021). Potvrdil, že mezi účastníky existoval závazkový vztah; žalovaný nakupoval dřevo v podobě kulatiny a žalobce pro něho prováděl jeho sušení na požadované parametry. Nesouhlasil s kvalifikací závazkového vztahu mezi účastníky jako kupní smlouvy, podle jeho názoru se jedná o smlouvu o poskytování služeb, případně smlouvu inominátního či příkazního typu. K věci samé namítl, že žalobce nemá dostatek měřících přístrojů vlhkosti, jeho přístroje jsou nepřesné a špatně zkalibrované (speciální vlhkoměr). Když tento fakt zjistil, žalobce na špatnou vlhkost dřeva upozornil a žalobce sám uznal, že sonda není zkalibrovaná a neměří správně. Dále žalovaný uvedl, že žalobce dlouhodobě nemá dostatek skladovacích prostor, a proto dřevo po sušení vyvezl do venkovních prostor, kde několik dní leželo, bylo zasaženo klimatickými podmínkami (déšť, ranní rosa a zima) a znovu nabylo vlhkosti (viz přiložené fotografie). Žalobce tak nesplnil, k čemu se ve smlouvě zavázal (vysušit dřevo na požadované parametry) a žalovaný je aktuálně zavalen reklamacemi (a také žalobami) od svých zákazníků, které mají původ v zanedbání potřebné péče o dřevo žalobcem; žalovaným dodané výrobky z tohoto dřeva se kroutí a deformují (k tomu doložil soupis reklamací od zákazníků).

3. Žalobce v replice uvedl, že jeho zákazníci jsou seznámeni s omezenými krytými skladovacími plochami, proto platí zavedená praxe, že zákazník je povinen vyzvednout si dřevo poté, co obdrží od žalobce oznámení o dokončení sušení. V případě nemožnosti okamžitého vyzvednutí zajišťuje žalobce po domluvě za poplatek jeho uskladnění na přechodnou dobu. U žalovaného opakovaně docházelo k tomu, že si dřevo řádně nevyzvedl a nechtěl ani platit za skladování. Zaměstnanec žalovaného p. příjmení výslovně žalobce požádal, aby jejich usušené dřevo bylo skladováno venku s odůvodněním, že dubu to nevadí. příjmení to žalobce venku skladuje dřevo připravené k sušení, a to převážně v jeho vlastnictví. K žalovaným předloženým fotografiím namítl, že není zřejmé, kdy byly pořízeny, o jaké dřevo se jedná a upozornil na možnost jejich následné počítačové úpravy. Odmítl, že snad měl žalovanému potvrdit nesprávnost měření sondy a absenci kalibrace. Vysvětlil, že provozuje tři sušící boxy, v každém z nich je proces sušení řízen počítačem na základě údajů z šesti čidel umístěných uvnitř boxu na sušeném dřevě. Celý proces probíhá zcela automaticky, všechna čidla jsou plně funkční. Za nepravdivé označil tvrzení žalovaného, že trpí nedostatkem měřících přístrojů vlhkosti a že přístroje jsou nepřesné a špatně zkalibrované. Zdůraznil, že používá vysoce kvalitní vlhkoměr, kterým provádí kontrolní měření dřeva po usušení. Doplnil, že dřevo pro žalovaného suší od roku 2015 a za celou dobu žalovaný uplatnil jedinou reklamaci (v roce 2018), kdy z důvodu závady na řídící jednotce byla výsledná konečná vlhkost dřeva 14 % namísto požadovaných 10 %. Tato reklamace byla řešena dohodou a žalobce za tuto zakázku nic neúčtoval. Žádnou jinou reklamaci žalovaný během pět let trvající spolupráce neuplatnil. S odkazem na § 2112 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), namítl, že žalovaný své tvrzené blíže nespecifikované nároky z vadného plnění řádně neuplatnil a nelze dovodit odpovědnost žalobce za případné vady plnění. Zaměstnanec žalovaného p. příjmení ještě v listopadu roku 2020 telefonicky ubezpečoval účetní žalobce, že žalovaný dlužné faktury uhradí. Pokud jde o žalovaným předložený soupis reklamací, jde o nároky uplatněné vůči žalovanému, nejsou v nich uvedena žádná data ani časová souvislost s plněním žalobce ani s předmětem tohoto řízení.

4. Žalovaný na výzvu soudu doplnil svá tvrzení a sdělil, že zpracovává kulatinu na dřevěné desky, které měl žalobce vysušit na vlhkost okolo 8 % maximálně 10 %. V daném případě však desky nebyly dostatečně vysušeny. Již v minulosti žalovaný řešil se zaměstnancem žalobce p. příjmení problémy s vysoušením (nejméně dva roky zpětně) a povětšinou p. příjmení dřevo dosoušel. Žalobce mu potvrdil, že má problém se sondami, které proces vysoušení dřeva zastavily dříve, než bylo vysušeno na požadovanou vlhkost. Poukázal na to, že žalobce po vysušení neuskladnil dřevo v krytém skladu, ale vyvezl ho ven, kde opět začalo nasávat vodu (k tomu předložil fotografie) Část dřeva však odvezl, neboť netušil, že bylo skladováno delší dobu ve venkovních podmínkách. Skutečnost, že dřevo nemělo požadovanou vlhkost, zjistil až na základě reklamací. Kontaktoval proto p. příjmení, o situaci ho informoval a požadoval dosušení zbývajícího dřeva, což se do dnešního dne nestalo (proto si část dřeva neodvezl). Upozornil na to, že na jím předložených fotografiích je na naskládaném dřevě nastříkáno písmeno„ S“, což znamená„ suché“. Na podporu svých tvrzení předložil znalecký posudek Mendlovy univerzity v obec, příjmení dřevařské fakulty, Ústavu nauky o dřevě a dřevařských technologií, zpracovaný ve sporu mezi žalovaným a třetí stranou, který byl zhotoven dříve a deklaruje fakt, že žalobce měl problém s vysoušením dřeva dlouhodobě. Dále předložil znalecký posudek číslo 2020 vypracovaný Ing. jméno příjmení, který prokazuje, že dřevo vykazovalo vady a není vhodné do interiéru pro vyšší vlhkost. Navrhl vypracování znaleckého posudku za účelem posouzení vad reklamovaných výrobků a určení příčiny jejich deformací.

5. Soud ve věci rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem, kterým žalobě zcela vyhověl (I. výrok) a současně žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 34 440 Kč (II. výrok). Následně opravným usnesením napravil chybu v jeho záhlaví (nesprávně uvedené sídlo žalovaného). V odůvodnění rozsudku zrekapituloval tvrzení účastníků, uvedl podrobná skutková zjištění z provedených listinných důkazů a výpovědí svědků jméno příjmení a jméno příjmení. Uzavřel, že mezi účastníky byly uzavřeny dvě smlouvy o dílo (§ 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), jejichž předmětem bylo vysušení žalovaným dodaného dřeva na hodnotu vlhkosti 8- 10 %, a to dne datum - dub o objemu 4,20 m³ (objednávka číslo) a dne datum - dub a akát o objemu 12 m³ (objednávka č. číslo). Žalobce dílo provedl, dřevo vysušil a dne datum je vysušené připravil k odběru pro žalovaného. Žalovaný však odebral pouze dřevo o objemu 12 m³, zbývající část nikoliv, ta se stále nachází v areálu žalobce. Cenu za provedení díla žalobce vyúčtoval fakturou číslo na částku 36 590,40 Kč a fakturou číslo na částku 10 672,20 Kč, obě splatné datum. Právo na zaplacení ceny díla žalobci vzniklo jeho provedením (§ 2604 odst. 1 o. z.). Z dodacích listů i výpovědi svědka příjmení vyplynulo, že žalovaný se do areálu dostavil, část vysušeného dřeva odvezl (zakázka číslo) a část dřeva v areálu ponechal až doposud (zakázka číslo); tímto okamžikem přešlo nebezpečí vzniku škody zpět na žalovaného. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný vytkl žalobci vady díla spočívající v nedostatečném vysušení dřeva. Žalovaný vady poprvé zmínil až během soudního jednání, více než jeden rok po převzetí dřeva, tedy nikoliv bez zbytečného odkladu, což žalobce v řízení namítl. Tvrzení svědka příjmení, že na nedostatečné vysušení dřeva neformálně upozornil svědka příjmení (zaměstnance žalobce) nebylo prokázáno, neboť svědek příjmení toto tvrzení zcela popřel. Z dodacích listů vyplývá, že veškeré dřevo bylo dosušeno a připraveno k odebrání žalovaným již datum. Pokud se vlhkost dřeva zvýšila v důsledku klimatického působení, kdy bylo dřevo na základě rozhodnutí žalovaného ponecháno ve venkovních prostorách, nejde o vadu díla. Soud konstatoval, že žalovaný měl převzít dřevo s výhradami, pokud při převzetí zjistil, že není vysušeno na požadovanou hodnotu, to však neučinil. Žalovanému přitom bylo známo, že žalobce disponuje omezenými skladovacími kapacitami a na nutnost jeho odběru bezprostředně po ukončení sušení byl upozorněn, což shodně potvrdili svědci příjmení i příjmení. Pokud odvoz nezajistil, je nerozhodné, z jakého důvodu dřevo následně namoklo, nejde o vady díla. K reklamacím zákazníků žalovaného soud konstatoval, že z předložených přehledů reklamací, odborného posouzení i znaleckého posudku neplyne, že by jedinou vadou byla vyšší než optimální vlhkost dřeva, vad na výrobcích bylo shledáno velké množství. Nadto reklamované výrobky nemohly být, vzhledem k časové návaznosti, vyrobeny ze dřeva odvezeného datum. Plnění na základě dříve uzavřených smluv o dílo mezi účastníky nebylo předmětem tohoto řízení. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, včetně nároku žalobce na zákonné úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.), a to ode dne následujícího po splatnosti předmětných faktur. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši.

6. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání. Navrhl, aby byl odvolacím soudem změněn a žaloba zamítnuta, případně zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítl, že soud na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Důkazy posuzoval v rozporu s § 132 o. s. ř., když nesprávně hodnotil věrohodnost jednotlivých důkazních prostředků a jejich důkazní sílu a řádně se s předloženými důkazy nevypořádal. Důkazy hodnotil pouze ve prospěch žalobce, ačkoliv žalovaný předložil soudu znalecké posudky, z nichž vyplývá, že dřevo nebylo řádně vysušeno, problém není jednorázový a trvá delší dobu. Dále se soud prvního stupně náležitě nevypořádal se svědeckou výpovědí jméno příjmení, který sdělil, že vady vytýkal zaměstnanci žalobce jméno příjmení, který měl na starost provoz vysoušení dřeva a s rozpory ve výpovědích, nekriticky přejímal za pravdivé a věrohodné důkazy a svědecké výpovědi ze strany žalobce a nevypořádal se s motivací svědků. Nevysvětlil, z jakého důvodu považuje za věrohodnější výpověď svědka příjmení (zaměstnance žalobce) a proč by výpověď svědka příjmení (zaměstnance žalovaného) měla být méně věrohodná. Je přesvědčen, že vady uplatnil řádně a včas; ohledem na to, že mezi účastníky bylo vše dohodnuto ústně, byly ústně vytýkány i vady. Předestřel úvahu, že by neměl důvod ponechat dřevo u žalobce, pokud by bylo řádně vysušeno. Připustil, že i přes vytčení vad část dřeva odvezl z důvodu jeho potřeby pro další výrobu a nechal je dosušit na vlastní náklady v obec. Podle jeho názoru žalobci právo na zaplacení ceny díla nevzniklo, neboť nebylo prokázáno jeho dokončení, tj. jeho řádné vysušení. Dále žalovaný soudu vytkl, že neúplně zjistil skutkový stav, když neprovedl žalovaným navrhovaný důkaz kontrolním listem o sušení z ledna 2020 a tento vyhodnotil jako nadbytečný. Zmínil také absenci protokolů o servisu sušárny, čidel a jejich kalibrace. Podle jeho přesvědčení fotodokumentace prokazuje, že žalobce neskladoval dřevo řádně v suchu, ale venku, kde degradovalo s pomocí přírodních sil; o nekvalitním vysušení svědčí rovněž předložené znalecké posudky.

7. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. K jednotlivým odvolacím námitkám žalovaného uvedl, že již při prvním jednání u soudu prvního stupně datum žalovaný učinil nespornou skutečnost, že ve věci neuplatnil žádnou reklamaci, což potvrdil při svém výslechu datum i svědek příjmení (uvedl, že žádnou oficiální reklamaci neučinil). Žalovaný konstruuje vlastní posouzení skutkového stavu výlučně na základě výpovědi p. příjmení, která je však v rozporu s ostatními provedenými důkazy. Podle jeho názoru se soud prvního stupně komplexně a vyčerpávajícím způsobem vypořádal s veškerými provedenými důkazy, včetně technického stavu vybavení žalobce. Připomněl, že v řízení bylo prokázáno, že za dobu spolupráce se žalovaným od roku 2015 (celkem 67 případů) došlo pouze k jediné reklamaci v roce 2018, která byla řádně vyřešena.

8. Před zahájením jednání odvolacího soudu dne datum vzal žalobce zpět žalobu co do částky 10 672,20 Kč (faktura číslo) s 10% úroky z prodlení od datum do zaplacení. Nadále trval na žalobě ohledně částky 36 590,40 Kč s 10% úroky z prodlení od datum do zaplacení.

9. Podle § 222a odst. 1 o. s. ř., vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Podle odstavce druhého téhož ustanovení, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.

10. Žalovaný ani přes písemnou výzvu odvolacímu soudu nesdělil, že by měl vážné důvody k nesouhlasu s částečným zpětvzetím žaloby. Odvolací soud proto v souladu s § 222a o. s. ř. zrušil část I. výroku rozsudku, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 10 672,20 Kč s 10% úroky z prodlení od 11. 2 2020 do zaplacení, a řízení v tomto rozsahu zastavil.

11. Předmětem přezkumu odvolacího soudu zůstala částka 36 590,40 Kč (faktura číslo) s 10% úroky z prodlení od datum do zaplacení.

12. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

13. Odvolací soud neopakoval ani nedoplňoval dokazování, vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (s nimiž souhlasí) a z nesporných tvrzení účastníků.

14. Odvolací soud souhlasí i s právním posouzením věci soudem prvního stupně, dle kterého účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o dílo (§ 2586 a násl. o. z.), na jejímž základě provedl žalobce sušení dřeva dodaného žalovaným (dub a akát o objemu 12 m³). Dílo bylo provedeno (§ 2604 o. z.), jak vyplývá z dodacího listu číslo ze dne datum. Žalobci tak vzniklo právo na zaplacení sjednané ceny díla ve výši 36 590,40 Kč (§ 2610 odst. 1 o. z.), kterou vyúčtoval fakturou číslo ze dne datum splatnou datum. Vzhledem k prodlení žalovaného má žalobce právo rovněž na zákonné úroky z prodlení od datum do zaplacení (§ 1968 a § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

15. Podle § 2615 odst. 1 o. z., dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, o právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě. Objednatel však není oprávněn požadovat provedení náhradního díla, jestliže předmět díla vzhledem k jeho povaze nelze vrátit nebo předat zhotoviteli.

16. Podle § 2099 odst. 1 o. z., věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096. Za vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v dokladech nutných pro užívání věci.

17. Podle §2095 o. z., prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý.

18. Podle § 2112 odst. 1 o. z., neoznámil-li kupující vadu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit, soud mu právo z vadného plnění nepřizná. Jedná-li se o skrytou vadu, platí totéž, nebyla-li vada oznámena bez zbytečného odkladu poté, co ji kupující mohl při dostatečné péči zjistit, nejpozději však do dvou let po odevzdání věci. Podle odstavce druhého téhož ustanovení, k účinkům podle odstavce 1 soud přihlédne jen k námitce prodávajícího, že vada nebyla včas oznámena. Prodávající však nemá právo na námitku, je-li vada důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci věděl nebo musel vědět.

19. Žalovaný v řízení neprokázal svoji obranu, tedy tvrzení, že u žalobce uplatnil práva z vadného plnění. Již při jednání soudu prvního stupně dne datum učinil zástupce žalovaného nesporným tvrzení, že žalovaný dosud neuplatnil žádnou„ oficiální reklamaci“ (jak ostatně uvedl soud prvního stupně ve 4. odstavci svého rozhodnutí). K prokázání tvrzení, že na nedostatečné vysušení dřeva nicméně neformálně upozornil jeho zaměstnanec p. příjmení zaměstnance žalobce p. příjmení, žalovaný navrhl výslech svědka příjmení, který uvedenou skutečnost potvrdil, naproti tomu svědek příjmení ji zcela popřel. V daném případě jde o kolizi tvrzení dvou osob, zaměstnanců účastníků (byť p. příjmení u žalovaného měl ukončit pracovní poměr na jaře r. 2020, stále pro něj vyvíjel aktivity ještě na podzim r. 2020 – viz skutková zjištění soudu prvního stupně ve 34. odstavci odůvodnění rozsudku). Za situace, kdy žalovaný žádný jiný relevantní důkaz (viz níže) k prokázání svého tvrzení o„ neformální reklamaci“ nepředložil, neunesl důkazní břemeno.

20. O uplatnění práv z vadného plnění nesvědčí ani žalovaným předkládaný odborný posudek„ Posouzení kvality dubových spárovek“ zpracovaný příjmení univerzitou v obec ze dne datum; je časově vyloučeno, aby se jednalo o posouzení dřeva vysušeného žalobcem a předaného žalovanému až datum. Totéž platí i pro znalecký posudek číslo 2020 ze dne datum znalce příjmení jméno příjmení, který měl být vypracován na základě objednávky p. jméno příjmení ze dne datum. Pokud jde o žalovaným předložený seznam reklamací, ten rovněž časově nesouvisí s předmětnou smlouvou o dílo. Ostatně sám žalovaný uvedené důkazy navrhoval k prokázání skutečnosti, že žalobce měl problém s vysoušením dřeva dlouhodobě, nikoliv k prokázání konkrétní reklamace.

21. Žalovaným předloženou fotodokumentací se odvolací soud nezabýval, neboť se týkala plnění vyúčtovaného fakturou číslo v tomto rozsahu vzal žalobce žalobu zpět.

22. S ohledem na shora uvedené odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části I. výroku, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 36 590,40 Kč s 10% úroky z prodlení od datum do zaplacení.

23. Podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. rozhodl odvolací soud nově o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Žalobce byl úspěšný v 77,4 %, neúspěšný v 22,6 % (žalobce zavinil částečné zastavení řízení), podle § 146 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř. má proto právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 54,8 % Náklady žalovaného za řízení před soudem prvního stupně sestávají z: - soudního poplatku za žalobu ve výši 2 364 Kč, - odměny za sedm úkonů právní služby po 3 020 Kč (tarifní hodnota 47 262,60 Kč), a to za přípravu a převzetí věci, předžalobní výzvu k plnění, sepis žaloby, vyjádření k odporu a účast u tří jednání soudu prvního stupně, podle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“), - náhrady za sedm režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, - náhrady za ztrátu času ve výši 1 800 Kč (18 půlhodin po 100 Kč) podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, - náhrady cestovného ve výši 3 x 1 005,29 Kč za tři cesty k jednání soudu prvního stupně, a to datum, datum a datum vozidlem registrační značka na trase obec – obec a zpět (3 × 151 km zpáteční cesta) při průměrné spotřebě 8,3 l nafty na 100 km, ceně 27,20 Kč l PHM a sazbě základní náhrady 4,40 Kč km podle vyhlášky č. 589/2020 Sb. a č. 375/2021 Sb., - náhrady za DPH (21 %) ve výši 5 891,74 Kč (§ 137 odst. 1. a 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalobce za řízení před soudem prvního stupně činí 36 311,60 Kč, z nichž bylo přiznáno 54,8 %, tj. 19 898,75 Kč.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků v odvolacím řízení je totožný jako v řízení před soudem prvního stupně, žalobce má proto právo na náhradu 54,8 % nákladů odvolacího řízení. Náklady žalobce za odvolací řízení sestávají z: - odměny za jeden úkon právní služby ve výši 3 020 Kč (tarifní hodnota 47 262,60 Kč), a to za vyjádření k odvolání podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu, - odměny za jeden úkon právní služby po 2 580 Kč (tarifní hodnota 36 590,40 Kč), a to za účast na jednání odvolacího soudu, při němž současně došlo k částečnému zpětvzetí žaloby, podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, - náhrady za dva režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, - náhrady za ztrátu času ve výši 800 Kč (8 půlhodin po 100 Kč) podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, - náhrady cestovného ve výši 1 763,19 Kč za cestu k jednání odvolacího soudu vozidlem registrační značka na trase obec – obec a zpět (199 km zpáteční cesta) při průměrné spotřebě 8,3 l nafty na 100 km, ceně 44,10 Kč l PHM a sazbě základní náhrady 5,20 Kč km podle vyhlášky číslo, - náhrady za DPH 21 % ve výši 1 840,27 Kč (§ 137 odst. 1. a 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalobce za odvolací řízení tak činí 10 603,46 Kč, z nichž bylo přiznáno 54,8 %, tj. 5 810,70 Kč.

25. Všechny shora uvedené náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatnění či bránění práva v řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím převážně úspěšným žalobcem a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k předmětu řízení. Současně neshledal podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c) a h) o. s. ř).