27 Co 2/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudců Mgr. Dany Daňkové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČO IČO žalobce A , sídlem Adresa žalobce A , insolvenční správce dlužníka Jméno žalobce B ., IČO IČO žalobce B , sídlem Adresa žalobce B , zastoupený advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta , proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO IČO žalovaného , sídlem Adresa žalovaného , o zaplacení 351 925,74 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 11. 7. 2022, č. j. 14 C 200/2019-111,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku o náhradě nákladů řízení mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 251 153,30 Kč k rukám jeho zástupce , Jméno advokáta, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 36 808,20 Kč k rukám jeho zástupce , Jméno advokáta, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V řízení zahájeném 13. 8. 2019 domáhal se žalobce (, právnická osoba, ., sídlem , adresa, , IČO , IČO žalobce B, ) po žalovaném zaplacení částky 302 882,83 Kč s příslušenstvím (zákonné úroky z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč) a smluvní pokuty ve výši 49 042,91 Kč. K tomu uvedl, že na základě smlouvy o poskytování logistických služeb uzavřené 1. 3. 2018 poskytoval žalovanému logistické a skladovací služby do 28. 8. 2018, kdy byla smlouva ukončena výpovědí z jeho (žalobcovy) strany. Cenu poskytnutých služeb žalovanému vyúčtoval fakturami se sjednanou třicetidenní lhůtou splatnosti (čl. 3 odst. 3.2 smlouvy). Fakturované částky sestávají ze sjednané paušální odměny a ceny za služby poskytnuté nad rámec paušálu dle ceníku logistických služeb (čl. 3 odst. 3.1 smlouvy). Žalovaný neuhradil fakturu č. 201810035 splatnou 12. 7. 2018 na částku 87 505,99 Kč, fakturu č. 201810036 splatnou 12. 7. 2018 na částku 104 785,76 Kč, na fakturu č. 201810055 splatnou 6. 9. 2018 na částku 37 602,57 Kč žalovaný uhradil dne 9. 11. 2018 pouze 20 000 Kč, dále zůstala zcela neuhrazena faktura č.201810062 splatná 30. 9. 2018 na částku 39 140,48 Kč a faktura č. 201810064 splatná 18. 10. 2018 na částku 53 848,03 Kč. V souladu s čl. 3 odst. 3.4 smlouvy žalobce vyúčtoval žalovanému smluvní pokutu sjednanou ve výši 0,05 % z dlužné fakturované částky za každý den prodlení, a to od data následujícího po datu splatnosti jednotlivých faktur do 27. 6. 2019 (sepis žaloby). Následně žalobce dodal, že ze strany žalovaného došlo k uznání dluh jednak odsouhlasením vystavených faktur, včetně celkové výše dlužné částky a dále částečnou platbou na fakturu č. 201810055.

2. Žalovaný potvrdil uzavření smlouvy o poskytování logistických služeb dne 1. 3. 2018, namítl však, že z čl. 3 odst. 3.1 smlouvy neplyne nárok žalobce na účtování víceprací nad rámec sjednané paušální odměny, na kterou má žalobce nárok v případě řádného poskytnutí sjednaných služeb. Nadto žalobce netvrdil a neprokázal, zda vůbec a jaké služby žalovanému poskytl. Při prvním jednání ve věci žalovaný dále (bez jakéhokoliv bližšího upřesnění) namítl, že sporuje řádné provedení služeb i víceprací.

3. Následně žalobce v podrobném doplnění žaloby přesně specifikoval, co bylo součástí sjednaného měsíčního paušálu ve výši 30 100 Kč bez DPH, tj. 36 421 Kč vč. DPH (čl. 3 odst. 3.1 smlouvy + příloha č. 1) a doplnil, jaké další konkrétní činnosti a služby pro žalovaného provedl a v jakém rozsahu nad rámec sjednaného paušálu. V dalším doplnění žaloby sdělil, že otázka víceprací a jejich úhrady byla řešena na schůzce v sídle žalobce 25. 5. 2018, které se zúčastnil jednatel žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, , zaměstnankyně žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, a za žalovaného jednatel , tituly před jménem, , jméno FO, , paní , jméno FO, a paní , jméno FO, . Na schůzce byl žalovaný rovněž seznámen s ceníkem mimořádných úkonů nad rámec smluvních ujednání z 1. 6. 2017 a byla dohodnuta: i) hodinová sazba za vícepráce, ii) dělení nákladů za vícepráce mezi žalovaného a společnost , Anonymizováno, , iii) úhrada víceprací za březen 2018 (tj. ponížení o 50 % ) a iv) účtování víceprací za duben a květen 2018. Z mailové komunikace mezi účastníky jednoznačně vyplývá, že žalobce nevyúčtoval 50 % vícenákladů vzniklých v měsíci březnu 2018 na žádost žalovaného (a s ohledem na předpokládanou budoucí dlouhodobou spolupráci) a vícenáklady za duben a květen 2018 žalovaný nijak nerozporoval, jednatel žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, vzal uvedené skutečnosti na vědomí. Nadto fakturu za březen obsahující i 50 % vícenákladů (účtovaných shodným způsobem jako i v následujících fakturách) žalovaný bez jakýchkoliv námitek uhradil. Žalobce zdůraznil, že veškeré vícepráce vznikly z důvodů na straně žalovaného, čehož si byl žalovaný vědom, jak ostatně dokládá emailová komunikace. Vzhledem k tomu, že žalovaný nikdy dříve dlužné částky nerozporoval, považuje žalobce jeho nynější obranu za zcela účelovou, vedenou snahou vyhnout se platbě jeho závazků.

4. Žalovaný nadále setrval na svých obecných námitkách, že žalobce neprokázal ani oprávněnost svého nároku na účtování sjednaného měsíčního paušálu ani důvodnost fakturace víceprací.

5. Soud prvního stupně ve věci provedl rozsáhlé dokazování listinnými důkazy a výslechy jednatele žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, a pracovnici žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, .

6. Odvoláním napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 302 882,83 Kč s 9% úroky z prodlení z částky 192 291,75 Kč od 13. 7. 2018 do zaplacení, z částky 17 602,57 Kč od 7. 9. 2018 do 8. 11. 2018, z částky 39 140,48 Kč od 1. 10. 2018 do zaplacení a z částky 53 848,03 Kč od 19. 10. 2018 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a smluvní pokutu 46 274,34 Kč (I. výrok). Žalobu zamítl co do smluvní pokuty ve výši 2 768,57 Kč (II. výrok). Dále žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 269 194,40 Kč (II. výrok – správně měl být III. výrok, pozn. odvol. soudu). V odůvodnění uvedl podrobná skutková zjištění z provedených důkazů a konstatoval, že neprováděl dokazování výslechy dalších navržených svědků (zaměstnanců a brigádníků, žalobce), neboť by to nepřispělo k objasnění věci a jednalo by se o nehospodárné dokazování. Dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o poskytování logistických služeb, kterou posoudil jako smlouvu smíšenou (§ 1746 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), neboť obsahovala závazek žalobce poskytovat žalovanému služby spočívající v převzetí věcí (zboží) a tyto věci uložit a opatrovat a žalovaný se naproti tomu zavázal hradit skladné (§ 2415 a násl. o. z. – smlouva o skladování), závazek žalobce kompletovat krabičky se zbožím žalovaného (smlouva o dílo – § 2586 a násl o. z.) a následně odesílat zkompletované krabičky zákazníkům žalovaného (smlouva zasílatelská dle § 2471 a násl. o. z.). Naproti tomu se žalovaný zavázal platit za poskytnuté služby sjednaný měsíční paušál 30 100 Kč bez DPH (viz čl. 3 a příloha č. 1 smlouvy). Žalobce řádně splnil své závazky a vyúčtoval žalovanému odměnu zahrnující sjednaný paušál a dohodnuté vícenáklady. V příloze č. 1 smlouvy se účastníci dohodli, že pokud bude překročen měsíční paušál, zavazuje se žalovaný uhradit žalobci dle vyúčtování poměrově zásilky nad sjednaný paušál. Na schůzce 25. 5. 2018 byly prokazatelně oběma účastníky odsouhlaseny i vícenáklady, které vznikly nejen žalovanému, ale i společnosti , Anonymizováno, Činnosti nad rámec sjednaného paušálu tedy žalobce vyúčtoval žalovanému v souladu se smlouvou a v souladu se závěry schůzky účastníků z května 2018, dle ceníku žalobce (ceník mimořádných úkonů nad rámec smluvních ujednání z 1. 6. 2017), přičemž z důvodu předpokládané dlouhodobé spolupráce účastníků žalobce poskytl žalovanému 50% slevu na vícepráce za březen 2018 a tuto fakturu, tedy sjednaný paušál i 50 % vícenákladů, žalovaný řádně uhradil. Následně však již žalovaný nezaplatil faktury za duben a květen 2018, za měsíc červen zaplatil pouze sjednaný paušál a skladová místa nad rámec alokace. Za měsíc červenec pak zaplatil pouze částku 20 000 Kč a za srpen 2018 již ničeho. V řízení bylo prokázáno, že nejen v průběhu smluvního vztahu, ale i po jeho ukončení, jednatel žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, opakovaně požadoval po žalobci slevu z ceny za logistické služby. Poskytnuté služby však nikdy nereklamoval a na závěr spolupráce vyjádřil poděkování za poskytnuté služby. Je tedy nepochybné, že cena za poskytnuté logistické a další sjednané služby byla žalovanému jednoznačně známa, jejich provedení ani rozsah žalovaný nikdy nerozporoval (nereklamoval) s tím, že by snad faktury byly vystaveny neoprávněně v rozporu se smlouvou či dalším ujednáním. Soud podotkl, že platební morálka žalovaného, pokud jde o platby jednotlivých faktur, byla zcela nahodilá a postrádala jakékoliv logické zdůvodnění. Zcela nevyjasněno pak ze strany žalovaného zůstalo, proč neuhradil alespoň sjednaný měsíční paušál, který byl vzhledem k objemu zboží přijatého žalobcem od žalovaného ke skladování a k dalším poskytnutým službám zcela podceněn. Soud podotkl, že při uzavírání smlouvy smluvní strany zjevně nepočítaly s takovým objemem zboží. Žalobě proto v celém rozsahu vyhověl co do požadavku na zaplacení ceny logistických služeb ve výši 302 882,83 Kč s příslušenstvím (§ 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Důvodný shledal i nárok na smluvní pokutu sjednanou v čl. 3 odst. 3.4 smlouvy, nicméně po přepočtu její výše dospěl k závěru, že smluvní pokuta činí 46 274,34 Kč, proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl a co do částky 2 768,57 Kč smluvní pokutu zamítl. Výši smluvní pokuty posoudil jako zcela přiměřenou (§ 2051 o. z.). Podle § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznal žalobci, který měl ve sporu neúspěch pouze v poměrně nepatrné části, právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, a to za uhrazený soudní poplatek za žalobu, odměnu za 21 úkonů právní služby po 9 740 Kč a 21 režijních paušálu po 300 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, včetně náhrady za DPH z nákladů za právní zastoupení.

7. Proti I. a III. výroku (kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení) podal odvolání žalovaný s tím, aby byl rozsudek v tomto rozsahu zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k novému řízení, popřípadě změně, žaloba zamítnuta a žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný znovu poukázal na čl. 3 odst. 3.1 smlouvy a její přílohu č. 1 – „ceník logistických služeb“, z nichž plyne, že žalobce byl oprávněn provést doúčtování nad rámec paušálu výlučně v případě, kdy průměrný počet zásilek překročí denně osm balíků. Žalobce však průměrný počet zásilek nedoložil. Nadto bylo v čl. 3 odst. 3.2 smlouvy sjednáno, že odměna bude hrazena na základě měsíčního vyúčtování služeb, avšak žalobce nepředložil žádný důkaz o splnění této podmínky, tedy zaslání řádného vyúčtování žalovanému. Totéž platí i pro případné doúčtování alokace paletových/policových míst. Dále žalovaný zdůraznil, že v příloze č. 1 smlouvy, části označené „měsíční paušál“ je uvedeno, že žalobce bude počet zakázek vyhodnocovat za každé pololetí, nicméně žalobce nepředložil žádný důkaz o tom, že by takové vyhodnocení žalovanému doručil. Z přílohy č. 1 smlouvy rovněž vyplývá, že součástí ceny jsou mimo jiné i paletové pohyby, administrativa. Výpočty žalobce za období duben až srpen 2018 tedy zcela postrádají relevanci, neboť pokud jde o administrativu a logistiku, náklady na ně jsou součástí sjednané paušální ceny; smlouva (ani její přílohy) nepředpokládala doúčtování konkrétních administrativních či logistických nákladů. Naopak v příloze č. 1 smlouvy, obsahující výslovně ujednání o osmi balících denně, bylo sjednáno oprávnění žalobce doúčtovat „poměrově“ zásilky nad sjednaný paušál. Pokud žalobce vyúčtoval jím tvrzené údajné skutečné náklady, postupoval v rozporu s uvedeným ujednáním. Stejně tak nelze dovodit z uzavřené smlouvy oprávnění žalobce účtovat náklady za brigádníky. Žalovaný zopakoval, že podle jeho názoru je fakturace nad rámec sjednaného paušálu neopodstatněná a v rozporu s přílohou č. 1 smlouvy. S ohledem na neoprávněnost fakturace víceprací žalobci nevznikl nárok ani na vyúčtovanou smluvní pokutu. Závěrem se žalovaný ohradil i proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení s tím, že soud prvního stupně přiznal žalobci odměnu za neúčelně vynaložené náklady za právní zastoupení, a to sdělení ohledně smírného řešení sporu, dvě písemná vyjádření a písemný závěrečný návrh.

8. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Zdůraznil, že v řízení bylo prokázáno nejen uzavření smlouvy o poskytování logistických služeb mezi účastníky dne 1. 3. 2018, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému sjednané logistické služby, ale i skutečnost, že vzájemná spolupráce účastníků si vyžádala vysoké množství víceprací, ohledně kterých došlo dne 25. 5. 2018 k ústní dohodě. Na uvedeném jednání si účastníci sjednali účtování víceprací, které ostatně žalovaný nikdy nerozporoval, pouze se snažil se žalobcem dojednat jejich slevu. Podotkl, že žalovaný, byť neustále odkazuje na smlouvu o poskytování logistických služeb, neuhradil ani paušální částku (odměnu) v této smlouvě sjednanou. Podle přesvědčení žalobce se žalovaný snaží těžit ze svého nepoctivého jednání, kdy opakovaně sliboval úhradu logistických služeb, a to nejen paušálu, ale i víceprací a následně odvezl své zboží ze skladu žalobce, čím znemožnil žalobci případně uplatnit zadržovací právo. A to přesto, že opakovaně žalobci přislíbil uznání dluhu a uzavření dohody o splátkovém kalendáři. K tomu však nikdy nedošlo.

9. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné pouze v části týkající se rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

10. V průběhu odvolacího řízení byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 6. 2024, č. j. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -, právnická osoba, , zjištěn úpadek dlužníka – žalobce (, Jméno žalobce B, .). Následně insolvenční soud usnesením ze dne 13. 9. 2024, č. j. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -, Anonymizováno, , prohlásil na majetek dlužníka konkurs. Účinky prohlášení konkursu nastaly okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku, tj. 13. 9. 2024.

11. Podáním ze dne 7. 11. 2024 navrhl insolvenční správce dlužníka – , Jméno žalobce A, ., sídlem , adresa, , IČO , IČO žalobce A, , aby v řízení bylo pokračováno a stal se tak účastníkem řízení na straně žalobce.

12. Odvolací soud v prvé řadě uvádí, že se ztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním hodnocením věci a pro stručnost odkazuje na velmi podrobné odůvodnění jeho rozhodnutí, Anonymizováno13. Odvolací námitky žalovaného týkající se věci samé jsou zcela nedůvodné. V řízení bylo prokázáno, že žalobce řádně poskytl žalovanému nejen logistické služby a další činnosti sjednané ve smlouvě, jejichž odměna byla zahrnuta v dohodnutém měsíčním paušálu, ale i další služby/činnosti (vícepráce). Naproti tomu v řízení nebylo prokázáno, a žalovaný ostatně ani netvrdil, že by kdykoliv dříve vznesl námitky vůči kvalitě těchto prací, jejich množství či jejich ceně. Ostatně i v řízení před soudem prvního stupně žalovaný pouze při jednání 22. 7. 2021 zcela obecně uvedl, že sporuje řádné provedení služeb a víceprací; toto své obecné tvrzení však nijak nedoplnil. S ohledem na absenci řádných skutkových tvrzení v tomto směru soud prvního stupně postupoval správně, pokud nevyhověl návrhu žalovaného na provedení důkazu výslechem jeho bývalé jednatelky paní , jméno FO, . Odvolací soud se neztotožňuje ani s nynějším výkladem žalovaného ohledně přílohy č. 1 smlouvy sjednané mezi účastníky. Podle názoru žalovaného v případě, že průměrný počet zásilek denně překročí osm balíků, může žalobce doúčtovat poměrově zásilky nad sjednaný paušál (odměnu), nicméně tento paušál obsahuje cenu za veškeré administrativní a další práce, které tak již nelze nad rámec sjednané odměny doúčtovat. Je zcela nepochybné, že pokud bylo ve smlouvě sjednáno osm zásilek denně, pak i veškeré služby obsažené v ceně, tj. ve sjednaném měsíčním paušálu (odměně), se vztahují k tomuto počtu zásilek. Žalobce tak byl oprávněn doúčtovat další zásilky, včetně souvisejících služeb, nad počet sjednaný ve smlouvě. Nadto v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný s takovýmto postupem nesouhlasil, naopak na schůzce v květnu 2018 se účastníci dohodli na způsobu účtování víceprací. Žalovaný nikdy dříve množství víceprací ani jejich cenu nerozporoval, naopak se žalobcem projednával možnost uznání dluhu a sepis splátkového kalendáře. Není zřejmé, z jakého důvodu následně žalovaný komunikaci se žalobcem bez jakéhokoliv vysvětlení ukončil. Jeho nynější obrana se tak jeví jako zcela účelová.

14. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil I. výrok rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správný.

15. Podle § 220 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud změnil výrok rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že v případě odměny za úkon právní služby – sdělení (na výzvu soudu) ohledně smírného vyřešení sporu ze dne 9. 6. 2021 vznikl žalobci nárok pouze na odměnu ve výši jedné poloviny, neboť se nejedná o vyjádření ve věci samé. Písemný závěrečný návrh žalobce byl soudu prvního stupně doručen až těsně před vyhlášením rozhodnutí, navíc žalobce ho mohl přednést při posledním jednání ve věci, a proto odvolací soud posoudil tento úkon jako neúčelný. Žalobci tak v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř. vznikl nárok na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně sestávajících z:- soudního poplatku za žalobu ve výši 14 078 Kč,- odměny za 19 úkonů právní služby po 9 740 Kč, a to za převzetí věci, sepis žaloby, vyjádření k odporu žalovaného, jednání soudu 22. 7. 2021, písemné vyjádření z 10. 9. 2021, jednání soudu 14. 10. 2021, (dva úkony), písemné podání z 26. 10. 2021 a účasti u jednání soudu 30. 11. 2021 (dva úkony), jednání dne 10. 2. 2022 (tři úkony), jednání 28. 4. 2022, (dva úkony), jednání 17. 5. 2022 (dva úkony) a jednání 30. 6. 2022 (dva úkony), dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění platném do 31. 12. 2024 (dále jen „advokátní tarif I“),- odměny za jeden úkon právní služby (v rozsahu jedné poloviny) ve výši 4 780 Kč, a to za písemné sdělení z 9. 6. 2021, dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 2 a 3 advokátního tarifu I,- náhrady za 20 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu I,- vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 41 145,30 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).Celkové náklady žalobce za řízení před soudem prvního stupně činí 251 153,30 Kč.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný nebyl v odvolacím řízení ve věci samé úspěšný, a proto je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení sestávající z:- odměny za tři úkony právní služby po 9 740 Kč, a to za vyjádření k odvolání, převzetí právního zastoupení (v souvislosti s konkursem prohlášeným na majetek žalobce) a účast u jednání odvolacího soudu, dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu I a dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif II“),- náhrady za jeden režijní paušály ve výši 300 Kč (vyjádření k odvolání) dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu I,- náhrady za dva režijní paušály po 450 Kč (převzetí právního zastoupení a účast u jednání) dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu II,- náhrady za DPH (21 %) ve výši 6 388,20 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).Celkové náklady žalobce za odvolací řízení činí 36 808,20 Kč.

17. Všechny shora uvedené náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení před soudem prvního stupně převážně úspěšným0 a v odvolacím řízení zcela úspěšným žalobcem a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k žalobou vymáhané částce. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. Nadto nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení by mělo být jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný pod č. 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).