27 Co 24/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Zory Komancové a soudkyň Mgr. Marcely Vítkové a Mgr. Dany Daňkové ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce , sídlem Adresa žalobce , zastoupený advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta , proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované , s pobytem evidovaným na adrese: Adresa žalované , adresa pro doručování: Adresa žalované , o zaplacení 136 207,85 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 17. 10. 2023, č. j. 8 C 156/2023-28,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku, kterou byla žaloba zamítnuta co do částky 14 023 Kč s 10% úroky z prodlení od 25. 3. 2023 do zaplacení, a ve III. výroku, kterou bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V řízení zahájeném dne 29. 3. 2023 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 43 583,85 Kč (22 261 Kč dlužná jistina; 21 322,85 Kč poplatky) s příslušenstvím (29% úroky a zákonné úroky z prodlení) s tím, že se jedná o nároky ze smlouvy o zápůjčce č. 545444479, kterou se žalovanou uzavřel dne 28. 8. 2019 původní věřitel , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“). Na základě smlouvy poskytl původní věřitel v den uzavření smlouvy žalované v hotovosti peněžní prostředky ve sjednané výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit spolu s částkou 24 302 Kč (dále označované také jen jako „poplatky“ – kapitalizované úroky za dobu řádného splácení ve výši 6 127 Kč, odměna za zpracování a flexibilní splácení ve výši 11 300 Kč a poplatek za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 6 875 Kč) v 18 měsíčních splátkách po 2 739 Kč; splatnost poslední splátky nastala dne 28. 2. 2021. Žalovaná na úhradu dluhu zaplatila 2 739 Kč dne 25. 9. 2019. Ke dni 26. 2. 2020 byl dluh žalované představován jistinou ve výši 22 261 Kč a poplatky ve výši 21 322,85 Kč. Dále se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 92 624 Kč (67 339,85 Kč dlužná jistina; 21 322,85 Kč poplatky) s příslušenstvím (6,2% úroky a zákonné úroky z prodlení) s tím, že se jedná o nároky ze smlouvy o zápůjčce č. 544753178, kterou se žalovanou dne 27. 5. 2019 uzavřel rovněž původní věřitel. Na základě této smlouvy poskytl žalované částku 75 000 Kč, a to převodem na účet částku 60 977 Kč a částku 14 023 Kč použil na zaplacení předchozího dluhu. Žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit spolu s částkou (poplatky) ve výši 34 428 Kč (kapitalizované úroky za dobu řádného splácení ve výši 7 384 Kč, odměna za zpracování a flexibilní splácení ve výši 16 925 Kč a poplatek za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 5 475 Kč) v 36 měsíčních splátkách po 3 040 Kč; splatnost poslední splátky nastala dne 1. 6. 2022. Žalovaná na úhradu tohoto dluhu zaplatila celkem 12 160 Kč, poslední splátku zaplatila dne 1. 10. 2019. Ke dni 26. 2. 2020 byl dluh žalované představován jistinou ve výši 67 339,85 Kč a poplatky ve výši 25 284,15 Kč. Na žalobce byly nároky z obou smluv postoupeny s účinností k 16. 12. 2022 smlouvou ze dne 14. 12. 2022. Žalované byla tato skutečnost oznámena doporučeným dopisem. K oběma smlouvám žalobce stručně popsal způsob, jakým původní věřitel posoudil před uzavřením smluv úvěruschopnost žalované.

2. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Jednání, které bylo soudem prvního stupně nařízeno k projednání věci se nezúčastnil ani žalobce.

3. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 71 078 Kč s 10% (zákonnými) úroky z prodlení z částky 22 261 Kč od 25. 3. 2023 do zaplacení a z částky 48 817 Kč od 25. 3. 2023 do zaplacení (I. výrok) a žalobu zamítl co do částky 65 129,85 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 11 727,84 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 6 146,51 Kč, 29% úroků z částky 22 261 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, 10% úroků z prodlení z částky 22 261 Kč od 15. 12. 2022 do 24. 3. 2023, kapitalizovaných úroků ve výši 2 273,09 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 18 593,28 Kč, 6,2% úroků z částky 67 339,85 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, 10% úroků z prodlení z částky 67 339,85 Kč od 15. 12. 2022 do 24. 3. 2023 a z částky 18 522,85 Kč od 25. 3. 2023 do zaplacení (II. výrok). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok). V odůvodnění zrekapituloval skutková tvrzení žalobce a uvedl zjištění z provedených důkazů. Vzal za prokázané, že původní věřitel poskytl žalované na základě smlouvy o zápůjčce č. 544753178 ze dne 27. 5. 2019 převodem na bankovní účet peněžní prostředky ve výši 60 977 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s dalšími platbami ve výši 34 428 Kč v pravidelných měsíčních splátkách. Současně bylo ve smlouvě dohodnuto, že část zápůjčky (do celkových 75 000 Kč – pozn. odvolacího soudu) ve výši 14 023 Kč bude použita na refinancování zápůjčky dle smlouvy č. 543066479 uzavřené mezi stejnými smluvními stranami (dále také jen „dřívější smlouva o zápůjčce“). Na dluh ze smlouvy č. 544753178 žalovaná zaplatila 12 160 Kč. Původní věřitel dále poskytl žalované na základě smlouvy o zápůjčce č. 545444479 dne 28. 8. 2019 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s dalšími platbami ve výši 24 302 Kč v pravidelných měsíčních splátkách. Na dluh z této další smlouvy žalovaná zaplatila 2 739 Kč. Žalovaná byla vyzvána, aby dlužné částky vrátila do 24. 3. 2023. Na žalobce byly žalobou uplatněné pohledávky postoupeny původním věřitelem písemnou smlouvou, což bylo žalované oznámeno. Soud dospěl k závěru, že smlouvy uzavřené mezi původním věřitelem a žalovanou je po právní stránce nutno hodnotit jako smlouvy o zápůjčce (§ 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), které je s ohledem na postavení žalované jako spotřebitelky nutno dále hodnotit i podle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ-III“). Podmínkou platnosti smluv je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet (§ 86 a 87 ZSÚ-III). Na základě provedeného dokazování však soud nemohl učinit závěr o tom, jak se právní předchůdce žalobce snažil ověřit schopnost žalované poskytnuté zápůjčky splatit. Žalobce pouze obecně tvrdil, jak bylo postupováno, ke svým tvrzením žádný důkaz nenavrhl. Současně nebylo podle soudu prvního stupně možné posoudit, zda ze žalovanou případně předložených listin učinil původní věřitel relevantní závěry. Uzavřel, že žalobcem tvrzené zkoumání schopnosti žalované splácet poskytnuté zápůjčky hodnotí jako nedostatečné, nenaplňující účel zákona, když původní věřitel se zjevně spokojil s pouhým tvrzením žalované ohledně jejích příjmů a výdajů, tedy nesplnil řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované zápůjčky splácet. Obě smlouvy proto vyhodnotil jako absolutně neplatné (§ 87 ZSÚ-III ve spojení s rozhodnutím Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C-679/18 či rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/2020). V řízení žalobce prokázal, že mu původní věřitel platně postoupil své pohledávky za žalovanou a že původní věřitel poskytl žalované finanční prostředky v celkové výši 85 977 Kč. Žalovaná zaplatila 14 899 Kč, je tedy povinna žalobci vrátit 71 078 Kč. Podle předžalobní výzvy měla žalovaná plnit do 24. 3. 2023, ode dne následujícího (25. 3. 2023) se dostala do prodlení. V souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., činí sazba úroků z prodlení 10 %. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když v řízení úspěšnější stranou byla žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly.

4. Proti části II. výroku rozsudku, kterou byla žaloba zamítnuta co do částky 14 023 Kč s 10% (zákonnými) úroky z prodlení od 25. 3. 2023 do zaplacení, a proti III. výroku, podal žalobce odvolání s tím, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v tomto rozsahu změnil, žalobě vyhověl a žalobci přiznal právo na náhradu nákladu řízení. Uvedl, že odvoláním nenapadá závěr soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti smlouvy z důvodu nesplnění povinností vyplývajících z § 84 až 89 ZSÚ-III původním věřitelem. Zásadně však nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že výše bezdůvodného obohacení žalované z titulu smlouvy č. 544753178 činí toliko 60 977 Kč, když ve smlouvě byla sjednána zápůjčka ve výši 75 000 Kč. Je přesvědčen, že za situace, kdy v souladu se smluvním ujednáním byla částka 14 023 Kč použita na úhradu dřívějšího dluhu žalované (dřívější smlouva o zápůjčce), bezdůvodné obohacení představuje celkový finanční prospěch žalované, nikoliv pouze částku vyplacenou žalované tzv. „na ruku“. Z titulu smlouvy č. 544753178 má tedy nárok na vyplacení bezdůvodného obohacení v celkové výši 62 840 Kč (75 000 Kč – 12 160 Kč) se zákonnými úroky z prodlení.

5. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

7. Vzhledem k tomu, že žalovaná v rámci právních jednání vystupovala jako spotřebitelka, bylo ve vztahu k částce, která měla být v rámci smlouvy č. 544753178 použita k refinancování předchozího dluhu u původního věřitele (smlouva č. 543066479; částka 14 023 Kč), nutno rovněž řešit otázku platnosti této dřívější smlouvy o zápůjčce z hlediska § 86 až 87 ZSÚ-III. Pokud by totiž tato otázka řešena nebyla a soud žalobci tento nárok bez dalšího přiznal, jednalo by se fakticky o obcházení zákona. Je nepřípustné, aby si původní věřitel tímto způsobem případně „zajišťoval“ úhradu i těch svých pohledávek, na které by mu v důsledku neplatnosti dřívější (refinancované) smlouvy nárok vůbec nevznikl. Žalobce se jednání u soudu prvního stupně nezúčastnil, čímž se sám zbavil možnosti být soudem při jednání poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit skutková tvrzení a důkazy k prokázání, že refinancovaná (dřívější) smlouva č. 543066479 byla platně uzavřena, tj. že původní věřitel před uzavřením této refinancované smlouvy řádně prověřil úvěruschopnost žalované, a dále, že žalované byly podle této smlouvy peněžní prostředky poskytnuty. Jelikož je odvolací řízení vedeno v režimu neúplné apelace, nebylo doplnění potřebných skutkových tvrzení a jejich případné prokazování v této fázi řízení již možné (§ 205a o. s. ř.).

8. S ohledem na výše uvedené proto odvolací soud uzavírá, že souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce má v souvislosti se smlouvou č. 544753178 právo na bezdůvodné obohacení toliko ve výši 48 817 Kč (60 977 Kč – 12 160 Kč), a proto podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části II. výroku, jakož i ve III. výroku, kterým soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení, potvrdil.

9. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný, a proto by byl povinen nahradit žalované účelně vynaložené náklady odvolacího řízení. Protože však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalované v průběhu odvolacího řízení jakékoliv účelně vynaložené náklady vznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.