27 Co 25/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Dany Daňkové ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce , sídlem Adresa žalobce , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , naposledy bytem v Adresa žalovaného : Anonymizováno , t. č. neznámého pobytu, zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka , advokátem, sídlem Anonymizováno o zaplacení 459 832,20 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 14. 12. 2023, č. j. 6 C 12/2022-213,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 426 356 Kč s 8,25% úroky z prodlení od 29. 9. 2021 do zaplacení, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 33 476,20 Kč s 4,9% úroky z částky 440 985,40 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení a s 8,25% úroky z prodlení z částky 14 629,40 Kč od 29. 9. 2021 do zaplacení, mění tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 13 163,40 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení

1. V řízení zahájeném 29. 9. 2021 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 459 832,20 Kč s 4,9% úroky z částky 440 985,40 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení a s 8,25% (zákonnými) úroky z prodlení z částky 440 985,40 Kč od 29. 9. 2021 do zaplacení. K tomu uvedl, že dne 20. 2. 2020 uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru č. 6955416153, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 448 092 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky sjednanými ve výši 4,9 % se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 5 434 Kč (poslední splátka ve výši 5 010 Kč) splatných vždy k 10. dni každého kalendářního měsíce, počínaje 10. 3. 2020. Dále se žalovaný zavázal hradit poplatky za případné služby související s úvěrem či správou klienta v prodlení. Z důvodu prodlení s úhradou splátek žalobce 20. 9.2020 zaslal žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky s upozorněním, že pokud nebude zaplacena do 22. 10. 2020, dojde k zesplatnění dluhu k tomuto dni, což se také stalo a o čemž žalobce informoval žalovaného dopisem z 24. 10. 2020. Ke dni 31. 8. 2021 činila dlužná částka 459 832,20 Kč a sestávala z jistiny ve výši 440 985,40 Kč a úroků ve výši 18 846,80 Kč (tj. 4,9 % z dlužné jistiny od 23. 10. 2020 do 31. 8. 2021)., právnická osoba, ohledem na ukončený trvalý pobyt žalovaného na území České republiky soud prvního stupně provedl šetření ke zjištění jeho nynějšího pobytu, avšak bezvýsledně. Z provedeného pátrání vyplynulo pouze, že by se žalovaný měl s největší pravděpodobností zdržovat na území Velké Británie. Soud proto usnesením ze dne 11. 8. 2023, č. j. 6 C 12/2022–98, v souladu s § 29 odst. 3 o. s. ř. ustanovil žalovanému z důvodu neznámého pobytu opatrovníka , Jméno opatrovníka, , advokáta se sídlem v Brně.

3. Opatrovník žalovaného namítl, že žalobce v řízení neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní. V prvé řadě neprokázal, že by dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, tedy splnil povinnost upravenou § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Dále žalobce neprokázal, že by žalovaný úvěr skutečně čerpal na svůj účet. Rovněž nebylo prokázáno, že smlouvu o úvěru č. 6955416153 uzavřel se žalobcem právě žalovaný, neboť smlouva postrádá jakýkoliv podpis a na základě žalobcem předložených důkazů nelze jednoznačně ověřit identitu osoby, s níž měla být smlouva uzavřena. Nebyla tedy prokázána pasivní legitimace žalovaného. Závěrem opatrovník žalovaného poukázal na to, že žalobce neprokázal ani splnění předpokladů pro zesplatnění úvěru, tedy, že by prokazatelně vyzval žalovaného k úhradě a poskytl mu lhůtu 30 dnů od okamžiku doručení výzvy, jak stanoví § 124 zákona o spotřebitelském úvěru. Navrhl proto zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

4. Žalobce následně doplnil, že smlouva o úvěru byla uzavřena v rámci internetového bankovnictví , Anonymizováno, a je tedy zřejmé, že neexistuje v podobě obsahující podpis žalovaného vytvořený perem na listině. Jednalo se o elektronické právní jednání, z něhož je možno pořídit obrazové výstupy. Užívání internetového bankovnictví si účastníci sjednali ve smlouvě o bankovní identitě ze dne 17. 10. 2019 a rámcové smlouvě o finančních službách z téhož dne. Na základě uvedených smluv žalobce vedl pro žalovaného internetové bankovnictví; ve smlouvě žalovaný uvedl své telefonní číslo, na které mu následně byla zaslána autorizační SMS. V této souvislosti žalobce poukázal na § 561 a § 562 občanského zákoníku a zákon č. 297/2016 Sb. a doplnil, že způsob uzavření smlouvy o úvěru byl sjednán v odst. 10.9 této smlouvy. Veškeré operace byly provedeny a autorizovány prostřednictvím bezpečnostní metody zadání hesla k internetovému bankovnictví a autorizační SMS zaslané na telefonní číslo , tel. číslo, . Jednalo se tedy o přihlášení, zobrazení dokumentů a podepsání dokumentů. K otázce průběhu uzavření smlouvy dále žalobce odkázal na připojený protokol a zdůraznil, že podle odborného vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, se jedná při sjednání smlouvy a podepisování v internetovém bankovnictví , Anonymizováno, o platný, bezpečný a dostatečně průkazný způsob podepisování dokumentů jak ve variantě SMS, tak George klíč. V žádosti o úvěr podané prostřednictvím mobilního bankovnictví žalovaný uvedl příjem ve výši 14 053 Kč, což pracovník žalobce zkontroloval na základě příchozích transakcí na účtu žalovaného č. , č. účtu, vedeného žalobcem. Částka skutečně odpovídala průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Dále žalobce ověřil informace o žalovaném v insolvenčním rejstříku, v CBCB (tj. předchozí splátkovou morálku žalovaného) a interní evidenci klientů. Ze všech těchto zdrojů nebyly ve vztahu žalovanému zjištěny žádné negativní informace. Dále žalovaný v žádosti o úvěr uvedl výdaje ve výši 0 Kč. Žalobce tedy stanovil výdaje na základě jím sdělených dat (například počet vyživovaných osob a způsob bydlení) v kombinaci s interními informacemi, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení a za použití ekonomického modelu a stanovil výdaje žalovaného na 5 843 Kč. Zároveň při výpočtu disponibilního příjmu žalovaného stanovil maximální hranici poměru splátkového k zatížení k průměrnému příjmu. V daném případě činil ukazatel splátkového zatížení 38,67 % po poskytnutí úvěru. Od příjmu ve výši 14 053 Kč byla odečtena splátka ve výši 5 434 Kč a prostředky k pokrytí životních nákladů žalovaného stanoveny ve výši 8 619 Kč. Žalobce je přesvědčen, že žalovaný byl schopen ze svých příjmů zaplatit splátku úvěru i své životní náklady, a tudíž neměl důvod pochybovat o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Podle jeho názoru posoudil úvěruschopnost žalovaného před sjednáním smlouvy o úvěru řádně a s odbornou péčí, a to v souladu s právem ČR i právem evropským. V této souvislosti poukázal i na odbornou literaturu a judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu. Pro případ, že by soud přesto dospěl k závěru, že neposoudil úvěruschopnost žalovaného řádně, zdůraznil, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 448 092 Kč a uhradil částku 21 736 Kč. Čerpání úvěru na bankovní účet žalovaného doložil jednak smlouvami uzavřenými mezi účastníky a dále výpisem z účtu žalovaného vedeného žalobcem. Úvěr byl čerpán v souladu s ustanovením čl. 2 bod 2.4 smlouvy o úvěru. K otázce zesplatnění úvěru žalobce poukázal na č. 8 bod 8.1 písm. a) a bod 8.2 písm. b) smlouvy, z nichž se podává, že za situace, kdy se žalovaný dostane do prodlení se splácením jedné splátky úvěru po dobu delší než tři měsíce nebo se dostane do prodlení se splácením více než dvou splátek, může žalobce prohlásit celý úvěr za splatný ve stanovené lhůtě. V daném případě se úvěr stal zcela splatným ke dni 23. 10. 2020, kdy vykazoval čtyři splátky po splatnosti. Před zesplatněním byl žalovaný o úhradu upomínán výzvami ze dne 21. 7., 15. 8. a 20. 9. 2020 a v poslední upomínce výslovně upozorněn na možnost zeplatnění. Tato výzva byla žalovanému odeslána 23. 9. 2020, k zesplatnění úvěru došlo 23. 10. 2020 a žalobce tedy dodržel lhůtu vyplývající z § 124 zákona o spotřebitelském úvěru.

5. Při jednání opatrovník žalovaného uvedl, že se mu nepodařilo žalovaného kontaktovat. Po provedeném dokazování a poučení podle § 118b o. s. ř. požádal o poskytnutí lhůty. Soud prvního stupně jeho žádosti nevyhověl a rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem.

6. Soud prvního stupně žalobě v celém rozsahu vyhověl (I. výrok) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 19 294 Kč (II. výrok). V odůvodnění uvedl skutková zjištění z provedených důkazů a konstatoval, že věc právně posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ-III“), neboť žalovaný v daném vztahu vystupoval v pozici spotřebitele a žalobce v pozici podnikatele. V prvé řadě se proto zabýval otázkou, zda žalobce splnil svoji povinnost vyplývající z § 86 a 87 ZSÚ-III, tedy, zda posoudil před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. V této souvislosti poukázal na rozsudek ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, v němž Nejvyšší správní soud mimo jiné uzavřel, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. V projednávané věci soud vzal za prokázané, že žalobce před sjednáním smlouvy o úvěru řádně posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když ověřil jeho průměrný měsíční příjem ve výši 14 527 Kč (žalobce tvrdil příjem 14 053 Kč – pozn. odvol. soudu) při sjednané měsíční splátce ve výši 5 434 Kč, dále výdaje žalovaného dle výpisu z jeho běžného účtu a současně přihlédl i k osobním poměrům žalovaného. Soud dospěl k závěru, že účastníci platně uzavřeli smlouvu o úvěru (§ 2395 o., z.), na jejím základě žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 448 092 Kč. Žalovaný v rozporu se smluvním ujednáním úvěr nesplácel řádně a včas, když zaplatil pouze čtyři splátky. Žalobce proto úvěr v souladu se smluvními podmínkami zesplatnil (viz § 124 ZSÚ-III a § 1931 o. z.). Soud uzavřel, že žalobci vznikl nárok na vrácení úvěru včetně úroků a zákonných úroků z prodlení (§ 1900 o. z.ve spojení nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). K námitkám opatrovníka žalovaného uvedl, že žalovaný je ve věci pasivně legitimován, neboť v řízení bylo prokázáno, že smlouvu se žalobcem uzavřel prostřednictvím internetového bankovnictví , Anonymizováno, . Přitom užití internetového bankovnictví si účastníci sjednali ve smlouvě o bankovní identitě a rámcové smlouvě o finančních službách, na jejichž základě žalobce vedl pro žalovaného osobní účet a rovněž internetové bankovnictví. Způsob uzavření smlouvy o úvěru tedy byl sjednán, následně byly všechny operace provedeny a autorizovány prostřednictvím zadání hesla k internetovému bankovnictví a autorizační SMS zaslané žalovanému na jím sdělené telefonní číslo. Finanční prostředky byly žalovanému připsány na jeho účet a žalovaný uhradil první čtyři splátky. Dále bylo v řízení prokázáno, že žalobce před zesplatněním úvěru poskytl žalovanému lhůtu 30 dnů pro úhradu dlužné částky. Z důvodu nadbytečnosti soud zamítl návrh na posouzení otázky, zda , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , který vypracoval odborné stanovisko ohledně internetového bankovnictví žalobce, byl v době jeho vypracování soudním znalcem či nikoliv. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na jejich plnou náhradu sestávající ze zaplaceného soudního poplatku a třech režijních paušálů po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.

7. Proti rozsudku podal včas odvolání opatrovník žalovaného s tím, aby byl odvolacím soudem zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítl, že postup soudu prvního stupně je zatížen zásadními vadami, zejména porušením principu kontradiktornosti spočívajícího v právu žalovaného na seznámení se s dokumenty, stanovisky, důkazy, s cílem ovlivnit rozhodnutí soudu a právo, resp. možnost o nich diskutovat. Bylo porušeno mimo jiné ústavní právo žalovaného na soudní ochranu. Z protokolu o jednání ze dne 14. 12. 2023 vyplývá, že na počátku tohoto jednání byla opatrovníkovi žalovaného předána obsáhlá replika žalobce z 11. 12. 2023, včetně dalších dokumentů a na seznámení se s těmito dokumenty mu bylo poskytnuto pouze 10 minut. Žádosti o poskytnutí dodatečné lhůty soud nevyhověl. Opatrovník žalovaného je tak přesvědčen, že mu bylo upřeno právo řádně se seznámit se žalobcem předloženými důkazy a tvrzeními tak, aby na ně mohl dostatečně reagovat a mohl ověřit pravdivost či nepravdivost žalobcových tvrzení. Dále soud nezohlednil ani námitku, že ze strany žalobce nebyla splněna třicetidenní lhůta od výzvy k úhradě dlužné částky do zesplatnění úvěru. Žalobce dokládal poštovním archem, že výzvu k úhradě odeslal 23. 9. 2020, nicméně celý dluh zesplatnil již 22. 10. 2020. Pokud soud prvního stupně dále odkazoval na výzvy k úhradě z 21. 7. 2020 a 15. 8. 2020, k těmto žalobce nepředložil jakýkoliv doklad o jejich odeslání či doručení žalovanému. Nebyla tak splněna lhůta pro zesplatnění vyplývající z § 124 ZSÚIII. Stejně tak nebylo prokázáno, že by úvěrovou smlouvu podepsal právě žalovaný. Opatrovník žalovaného vyslovil přesvědčení, že bylo namístě podrobnější zkoumání sporného právního jednání, včetně výslechu odborné osoby a zajištění znaleckého posudku. Soud ke svému závěru o uzavření smlouvy došel bez jakéhokoliv bližšího odborného posouzení. Nezabýval se ani návrhem na zjištění, zda odborné vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, je odborným vyjádřením či odborným vyjádřením poskytnutým soudním znalcem. Závěrem opatrovník žalovaného znovu zdůraznil, že žalobce neprokázal, že by před uzavřením smlouvy o úvěru řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného.

8. Žalobce se k odvolání žalovaného písemně nevyjádřil. Při jednání u odvolacího soudu uvedl, že odvolání považuje za zcela nedůvodné. Pokud jde o námitku opatrovníka žalovaného, že mu nebyl poskytnut dostatečný časový prostor pro seznámení se s tvrzeními žalobce a doloženými důkazy při jednání soudu prvního stupně, je naopak přesvědčen, že tomu tak nebylo a souhlasí s postupem soudu prvního stupně. Pokud jde o otázku zesplatnění a dodržení lhůty dle § 124 ZSÚIII, odkázal na své písemné vyjádření z 11. 12. 2023 s tím, že podle jeho názoru lhůta dodržena byla. Stejně tak k otázce podpisu žalovaného na úvěrové smlouvě odkázal na své písemné vyjádření z 11. 12. 2023 a zdůraznil, že totožnost žalovaného při podpisu úvěrové smlouvy byla řádně ověřena prostřednictvím bankovní identity. K otázce internetového bankovnictví (George) odkázal na již dříve předložené odborné vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , který je odborníkem ve svém oboru a žalobcem používanou metodu prozkoumal a shledal jako dostačující. Rovněž ve vztahu k otázce prověřování úvěruschopnosti poukázal na své písemné vyjádření z 11. 12. 2023 a vyzdvihl, že zkoumány jsou hlavně mandatorní výdaje, nicméně v daném případě žalovaný sdělil, že bydlí u rodičů a tedy nemohla být vyžádána ani nájemní smlouva. Co se týká zkoumání dalších nákladů, vycházel žalobce ze statistických údajů, použil rovněž normativní výdaje na bydlení, částku životního minima a vše posuzoval na základě svého ekonomického modelu. Nahlížením do registrů nezjistil, že by na žalovaného byla vedena exekuce, byl v insolvenčním řízení či měl jakékoliv předchozí nesplacené úvěry a stejně tak nebyly zjištěny žádné jiné splátky.

9. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je pouze zčásti důvodné.

10. Před jednáním ve věci opatrovník žalovaného sdělil odvolacímu soudu, že se mu nepodařilo kontaktovat žalovaného, a to ani prostřednictvím jeho otce a tety, ani prostřednictvím emailové adresy. Otec ani teta se žalovaným dle informací opatrovníka v kontaktu nejsou. Současně však uvedl, že dle jeho informací by žalovaný měl žít a pracovat v Nizozemsku. Proto kontaktoval velvyslanectví České republiky v Nizozemském království, nicméně mu bylo doporučeno obrátit se na příslušný český soud. Opatrovník žalovaného proto navrhl odročení jednání a namítl, že podle jeho názoru soud prvního stupně neprovedl dostatečné šetření pobytu žalovaného. Při jednání odvolacího soudu opatrovník žalovaného dále uvedl, že informaci o možném pobytu žalovaného v Nizozemsku získal již v lednu 2024. Ani na základě poučení odvolacího soudu o nutnosti konkretizovat informace o (možném) současném pobytu žalovaného však opatrovník žalovaného své (jen zcela obecné) tvrzení nijak blíže neupřesnil. Odvolací soud proto neshledal důvod pro odročení jednání ani pro další zjišťování nynějšího pobytu žalovaného.

11. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ-III, ve znění platném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ-III, ve znění platném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. V současné době již není pochyb o tom, že soudy jsou povinny zabývat se otázkou prověřování úvěruschopnosti žadatele o úvěr z úřední povinnosti, tzn. i bez výslovné námitky úvěrovaného, což v rozporu s evropským právem předpokládala úprava § 87 ZSÚ-III ve znění do 28. 5. 2022 [srov. např. závěry vyplývající z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C–679/18 (OPR finance s. r. o. proti GK)]. Odvolací soud se tak v prvé řadě zaměřil na přezkum správnosti závěrů soudu prvního stupně v tomto směru.

14. Pokud jde o míru posuzování či obezřetnosti úvěrujícího při posuzování úvěruschopnosti úvěrovaného, je odvolací soud toho názoru, že tuto je nutno stanovit vždy s ohledem na konkrétní okolnosti případu a je nasnadě, že nemůže jít o míru obezřetnosti stoprocentní, nýbrž přiměřenou. Vždy však je nutno dodržet naplnění cíle, pro který byla tato povinnost úvěrujícím subjektům uložena, tj. ochrana spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti. Je proto na úvěrujícím, aby jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní (srov. argumentaci obsaženou v již výše poukazovaném rozhodnutí SDEU ve věci sp. zn. C-679/18). Jak uvedl Nejvyšší soud ČR v odůvodnění svého rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Rovněž Nejvyšší správní soud ČR se k otázce ověřování poměrů dlužníka vyjádřil, a to např. ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, v němž uvedl, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá doložit od žadatele). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu. Byť se obě tato rozhodnutí týkala výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, jsou využitelná i za účinnosti ZSÚ-III, neboť úprava zakotvená v § 9 ZSÚ-II a v § 86 ZSÚ-III je obsahově shodná. A konečně, SDEU v odůvodnění svého rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci sp. zn. C449/13 (, Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FO, a další) uvedl, že poskytovatel má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).

15. K otázce posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobcem odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování smlouvou o bankovní identitě ze dne 17. 10. 2019, rámcovou smlouvou o finančních službách ze dne 17. 10. 2019, listinami k posouzení úvěruschopnosti na čísle listu 123 , 124 a 125 spisu (otisky obrazovek), smlouvou o úvěru ze dne 20. 2. 2020, výpisy z účtu žalovaného za měsíce říjen až prosinec 2019 a únor až březen 2020, seznamem splátek úvěru.

16. Dne 17. 10. 2019 účastníci uzavřeli smlouvu o bankovní identitě, v níž si sjednali, že bankovní identita bude tvořena uživatelským jménem (ve smlouvě doplněno) a mobilním telefonním číslem (ve smlouvě doplněno). V záhlaví smlouvy byl žalovaný označen jménem a příjmením, rodným číslem s uvedenou adresou trvalého pobytu: , adresa, . Dále zde bylo uvedeno číslo občanského průkazu žalovaného.

17. Dne 17. 10. 2019 účastníci uzavřeli rámcovou smlouvu o finančních službách, na jejímž základě se žalobce zavázal ke zřízení a vedení korunového účtu pro žalovaného č. , č. účtu, . V záhlaví smlouvy byl žalovaný označen jménem a příjmením, rodným číslem s uvedenou adresou trvalého pobytu: , adresa, . Dále zde byla uvedena emailová adresa, telefonní číslo , tel. číslo, číslo občanského průkazu (obě čísla totožná jako ve smlouvě o bankovní identitě).

18. V listině vypracované žalobce „posouzení úvěruschopnosti klienta“ jsou uvedeny skutečnosti, které následně žalobce uvedl v rámci svých skutkových tvrzení v průběhu řízení před soudem prvního stupně. Podle doloženého otisku obrazovky „klientská data“ měl žalovaný uveden trvalý pobyt na adrese , adresa, , která byla uvedena i jako adresa kontaktní. Dále je zde mimo jiné uvedeno telefonní číslo , tel. číslo, shodné jako ve smlouvě o bankovní identitě a rámcové smlouvě o finančních službách a rovněž shodná emailová adresa. V další listině (otisku obrazovky) je uvedeno, že prostřednictvím George mobilního bankovnictví byla uzavřena smlouva se žalovaným, jednalo se o nový úvěr. Dále je uveden zaměstnavatel a informace, že u žalovaného není vedena žádná nesplacená splátka ani nejsou evidovány žádné jiné splátky.

19. Smlouva o úvěru je datována 20. 2. 2020 s tím, že byla za obě smluvní strany podepsána elektronickým podpisem. V záhlaví má žalovaný mimo jiné uvedenu adresu bydliště, která je zároveň adresou pro doručování: , adresa, . Byl sjednán úvěr ve výši 448 092 Kč a jeho čerpání nejpozději do 9. 3. 2020 na bankovní účet č. , č. účtu, (čl. 2 bod 2.4 smlouvy). Podle čl. 2 bod 2.3 je čerpání úvěru i jeho splácení spravováno žalobcem na úvěrovém účtu č. , č. účtu, .

20. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného žalobcem na majitele – , Jméno žalovaného, vyplývá, že za říjen 2019 zde nejsou žádné pohyby. V měsíci listopadu 2019 je počáteční i konečný zůstatek 0 Kč. Na účet byla 6. 11. 2019 připsána platba od zaměstnavatele ve výši 1 018 Kč a téhož dne proveden hotovostní výběr 1 000 Kč. V měsíci prosinci je počáteční i konečný zůstatek na účtu 0 Kč, dne 6. 12. 2019 připsána platba od zaměstnavatele ve výši 14 076 Kč a 7. 12. 2019 proveden hotovostní výběr 14 000 Kč. V lednu 2020 činil počáteční zůstatek 0 Kč a konečný -79,18 Kč. Na účet byla 8. 1. 2020 připsána platba od zaměstnavatele ve výši 13 366 Kč a dne 9. 1. 2020 proveden hotovostní výběr 13 000 Kč. V únoru 2020 činil počáteční zůstatek -79,18 Kč a konečný zůstatek 402 371,65 Kč. Na účet byla dne 6. 2. 2020 připsána platba od zaměstnavatele ve výši 14 718 Kč a téhož dne proveden hotovostní výběr 14 000 Kč. Dále byla dne 20. 2. 2020 připsána platba ve výši 448 092 Kč (protiúčet č. , č. účtu, ).

21. Ze seznamu splátek úvěru vyplývá, že v měsíci březnu až v červnu 2020 byly uhrazeny čtyři splátky po 5 434 Kč.

22. Na základě zopakovaného a doplněného dokazování odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce řádně před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost žalovaného a že tedy předmětnou smlouvu lze hodnotit jako platně uzavřenou. Z provedeného dokazování vyplývá, že ze strany žalobce nebyla dostatečně zkoumána ani příjmová stránka žalovaného, když žalobce si nevyžádal ani pracovní smlouvu žalovaného a vyšel pouze z plateb od zaměstnavatele připsaných na účet žalovaného, a to pouze za čtyři měsíce, s tím, že v listopadu se jednalo o částku 1 018 Kč, v prosinci 2019 o částku 14 076 Kč, v lednu 2020 o částku 13 360 Kč a v únoru 2020 o částku 14 718 Kč. Byť si je odvolací soud vědom, že i v případě smlouvy uzavřené na dobu neurčitou může dojít k ukončení pracovního poměru, je přesvědčen, že s ohledem na to, že smlouva o úvěru byla sjednána na delší časové období (předpokládané datum splatnosti poslední splátky 10. 7. 2028), měl si žalobce minimálně ke dni uzavření smlouvy ověřit, že žalovaný má sjednán pracovní poměr na delší časové období či na dobu neurčitou. Dále ze samotných tvrzení žalobce vyplývá, že žádným způsobem neověřoval výdajovou stránku žalovaného. Nadto žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že nemá žádné výdaje, což je samo o sobě naprosto nedůvěryhodné, byť současně tvrdil, že bydlí u rodičů a nemá tedy žádné náklady na bydlení. S přihlédnutím k výši poskytnutého úvěru, a i s přihlédnutím k věku žalovaného v době, kdy byla úvěrová smlouva uzavírána, má odvolací soud za to, že postup žalobce, který vycházel pouze z normativních výdajů a životního minima neodpovídá požadavku „přiměřené obezřetnosti“ ve světle výše citované judikatury. Ani nahlížení do registrů (případná insolvence, exekuce, nesplacené splátky atd.) není v tomto směru bez dalšího postačující. Z výpisu z účtu rovněž vyplývá, že mzdu od zaměstnavatele žalovaný vždy obratem v hotovosti vybral. Navíc sjednanou splátku ve výši 5 343 Kč ve vztahu k průměrnému příjmu žalovaného cca 14 000 Kč považuje odvolací soud za vysokou.

23. Odvolací soud tedy uzavřel, že postup žalobce při prověřování úvěruschopnosti žalovaného nebyl řádný a že na základě údajů, které měl k dispozici, nemohl spolehlivě dospět k závěru o neexistenci důvodných pochybností o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Úvěr žalovanému proto neměl být poskytnut, smlouva je neplatná (§ 87 odst. 1 věta prvá ZSÚ-III).

24. Na základě zopakovaného dokazování souhlasí odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce prokázal, že žalovanému poskytl peněžní prostředky v celkové výši 448 092 Kč. Zabýval se proto posouzením nároku žalobce z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 ZSÚ-III), když žalobce tvrdil a doložil, že žalovaný uhradil pouze čtyři splátky po 5 343 Kč, tj. 21 736 Kč.

25. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

26. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby ji druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

27. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

28. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování dopisem z 24. 10. 2020, z něhož se podává, že žalobce informoval žalovaného o zesplatnění úvěru ke dni 22. 10. 2020, když předchozí výzvě k zaplacení dluhu nebylo vyhověno. Dopis byl žalovanému odeslán 27. 10. 2020. Následně byl žalovaný vyzván k plnění upomínkou ze dne 8. 9. 2021, která mu byla odeslána 15. 9. 2021.

29. Pro případ vydání bezdůvodného obohacení je právo věřitele (žalobce) domáhat plnění vázáno na výzvu plnění a dlužník (žalovaný) musí plnit bez zbytečného odkladu. V projednávané věci byl žalovaný k plnění vyzván výzvou odeslanou 27. 10. 2020 a následně i předžalobní upomínkou z 8. 9. 2021 s tím, aby svůj dluh uhradil nejpozději do 23. 9. 2021. Ode dne následujícího, tj. od 24. 9. 2021 je žalovaný v prodlení s úhradou dluhu. Výše úroků z prodlení k tomuto dni činí 8,25 % (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a proto odvolací soud shledal důvodný nárok žalobce na zaplacení částky 426 356 Kč s 8,25% úroky z prodlení od 29. 9. 2021 do zaplacení.

30. S ohledem na přijaté závěry se již odvolací soud z důvodu nadbytečnosti nezabýval dalšími odvolacími námitkami žalovaného.

31. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil část I. výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 426 356 Kč 8,25% úroky z prodlení od 29. 9. 2021 do zaplacení.

32. Podle § 220 odst. 1 písm. b) o s. ř. odvolací soud změnil část I. výroku rozsudku soudu prvního stupně a žalobu co do 33 476,20 Kč s 4,9% úroky z částky 440 985,40 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení a s 8,25% úroky z prodlení z částky 14 629,40 Kč od 29. 9. 2021 do zaplacení zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud rozhodl nově podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků řízení zohlednil i žalobcem uplatněné příslušenství (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobce byl úspěšný v rozsahu 85,5 %, žalovaný v rozsahu 14,5 % a žalobci tak vznikl nárok na náhradu 71 % z celkových nákladů řízení. Náklady žalobce za řízení před soudem prvního stupně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 17 640 Kč a náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč) dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., když žalobce nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a neuplatnil náhradu skutečných hotových výdajů. Celkové náklady žalobce za řízení před soudem prvního stupně tak činí 18 540 Kč; z nich bylo přiznáno 71 %, tj. 13 163,40 Kč.

34. Všechny tyto náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení před soudem prvního stupně převážně úspěšným žalobcem a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k žalobou vymáhané částce. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř.

35. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl rovněž v řízení před odvolacím soudem převážně úspěšný a vznikl mu tak nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení. Protože se žalobce práva na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdal, odvolací soud žádnému z účastníku právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.