27 Co 42/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně tituly před jménem jméno FO a soudkyň tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně , sídlem Adresa žalobkyně , zastoupená advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený rodné přijmení Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o zaplacení 559 640,84 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne datum , č. j. 6 C 340/2024-102,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. a II. výroku, kterou bylo rozhodnuto o lhůtě k plnění, potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 1 936 Kč k rukám jejího zástupce , Jméno advokáta, , do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 45 467,11 Kč s 14,75% úroky z prodlení od , datum, do zaplacení a kapitalizovanými úroky 4 012,01 Kč, částku 57 856,31 Kč s 14,75% úroky z prodlení od , datum, do zaplacení a s kapitalizovanými úroky 3 904,46 Kč, částku 329 581,85 Kč s 14,75% úroky z prodlení od , datum, do zaplacení a s kapitalizovanými úroky 9 098,56 Kč a částku 126 735,57 Kč s 14,75% úroky z prodlení od , datum, do zaplacení a s kapitalizovanými úroky 5 957,97 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Dále žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 55 358,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (II. výrok). V odůvodnění uvedl, že smluvní strany uzavřely v letech 2019–2022 čtyři smlouvy o spotřebitelském úvěru, konkrétně se jednalo o smlouvu o kreditní kartě č. 2820354 ze dne , datum, , smlouvu o úvěru č. 3243832 ze dne , datum, , smlouvu o úvěru č. 3322812 ze dne , datum, a smlouvu o zápůjčce č. 2204296852 ze dne , datum, . Z provedeného dokazování vyplynulo, že účastníci byli dlouhodobými smluvními partnery (nejméně od sjednání první kreditní karty v dubnu 2019), proto platební morálka žalovaného byla žalobkyni známa a z této zkušenosti patrně nevyvstala důvodná pochybnost o jeho schopnosti splácet další úvěry (některými z nich se kromě jiného konsolidovaly úvěry dřívější). Žalovaný svou úvěruschopnost několik let prokazoval řádným plněním sjednaných splátek, náhlá změna nastala v září 2023, tj. po několika letech. Žalovaný z důvodu vlastní nečinnosti neposkytl soudu informace, zda nastalé potíže mohly mít původ v době již před sjednáním úvěrů či nikoli. Soud proto uzavřel, že žalobkyně svou povinnost ohledně prověřování úvěruschopnosti splnila; soudu totiž nejsou ani z úřední činnosti známy skutečnosti, které by naznačovaly, že v době sjednávání úvěrů mohly panovat o úvěruschopnosti žalovaného důvodné pochybnosti (naopak žalovaným udávaný příjem kolem 40 000 Kč byl zjištěn i v opatrovnickém řízení). Žalobkyně prokázala, že žalovaný všechny tvrzené úvěry čerpal a své platební povinnosti plnil pouze do září 2023. Žalovaný tak na úvěry dosud uhradil pouze část předepsaných splátek, které žalobkyně započetla podle smluvních ujednání; poté se dostal do prodlení se splácením úvěrů a žalobkyně zbývající (nesplacené) části úvěrů zesplatnila. V případě smlouvy o kreditní kartě č. 2820354 ze dne , datum, došlo k zesplatnění , datum, dopisem ze dne , datum, . Smlouva o zápůjčce č. 2204296852 ze dne , datum, byla zesplatněna dopisem ze dne , datum, , smlouva o úvěru č. 3243832 ze dne , datum, dopisem ze dne , datum, a smlouva o úvěru č. 3322812 ze dne , datum, dopisem ze dne , datum, . Před podáním žaloby žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě zesplatněných dluhů. Soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná, když žalovaný dosud nevrátil poskytnuté peněžní prostředky, nároky žalobkyně na poplatky za vymáhání pohledávky a úroky plynou z platných smluvních ujednání a nárok na úroky z prodlení jí náleží podle právních předpisů (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Lhůtu tří dnů k plnění soud stanovil bez bližšího odůvodnění pouze odkazem na § 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

2. Proti rozsudku, jen co do lhůty k plnění, podal žalovaný odvolání. Uvedl, že s dlužnou částkou souhlasí, ale žádá, aby mu bylo umožněno ji splácet, jelikož není v jeho možnostech tento dluh jednorázově uhradit.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání vyslovila nesouhlas s povolením splátek. Uvedla, že tvrzení žalovaného považuje za účelové, neboť dle jejích zjištění má žalovaný již čtyři exekuce, včetně exekuce žalobkyně sp. zn. 191 EX 2046/24, nařízené na základě elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Kroměříži ze dne , datum, , č. j. EPR , č. účtu, -8.

4. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201 a 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, tj. co do soudem stanovené lhůty k plnění, bez nařízení jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.] a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že v řízení zahájeném dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 559 640,84 Kč s příslušenstvím. Dle vlastního vyjádření je žalovaný ve špatné finanční situaci, kterou však nijak blíže nekonkretizoval. Z obsahu spisu se k majetkovým poměrům žalovaného podává pouze to, co bylo zjištěno soudem prvního stupně z rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. 60 Co 191/2019-165, tj. že v letech 2014 až 2017 pracoval jako svářeč s průměrným čistým měsíčním výdělkem nejvíce 22 210 Kč, od , datum, má živnostenské oprávnění, a to na dobu neurčitou, s předmětem podnikání zámečnictví a nástrojařství. V rámci výpovědi (žalovaný) tehdy uváděl svůj příjem okolo 15 000 Kč čistého měsíčně. Žalovaný je ženatý a má tři děti a ke dvěma z nich měl v uvedené době (rok 2019) vyživovací povinnost. V nyní projednávané věci byl žalovaný v řízení před soudem prvního stupně pasivní a na výzvy soudu nereagoval.

6. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

7. Možnost daná soudu dle shora citovaného zákonného ustanovení je svým charakterem mimořádné povahy, jejíž využití ve výjimečně odůvodněných případech se nepochybně dotýká i právní jistoty samotné žalobkyně jako věřitele. V každé jednotlivé věci je tak nutno přihlédnout nejen ke konkrétním okolnostem případu a k osobním a majetkovým poměrům účastníků, v daném případě žalovaného, ale rovněž posoudit, zda povolení placení dlužné částky v měsíčních splátkách, jak požaduje žalovaný, nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky, délku prodlení s placením dlužné částky, neúměrné zvýhodnění žalovaného jako dlužníka na úkor žalobkyně jako věřitele, přičemž uvedeným hlediskům nelze vždy nadřadit osobní a majetkové poměry dlužníka.

8. Posouzení podmínek pro delší lhůtu plnění či plnění ve splátkách je soud oprávněn učinit i bez návrhu. Pokud soud určí delší lhůtu k plnění nebo stanoví, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí, pak takovéto rozhodnutí musí být odrazem individuálních zvláštností souzeného případu. K takovému postupu však musejí existovat důvody, z kterých vyplývá, že ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu nemá povinný, který má poskytnout plnění, schopnost toto plnění splatit v zákonné třídenní lhůtě pro své osobní, majetkové či jiné opodstatněné důvody, ale ve lhůtě delší, než je zákonná třídenní, anebo ve splátkách, které odpovídají výši plnění, bude schopen své povinnosti dostát. Je na účastníku samém, aby svoji materiální situaci dostatečně konkrétně popsal (břemeno tvrzení) a současně, aby projevil požadovanou aktivitu a předložil soudu doklady dosvědčující jeho nepříznivou ekonomickou situaci (břemeno důkazní).

9. Obecně platí, že soudy mají vycházet zásadně z aktuálních majetkových poměrů, a nikoliv poměrů minulých či budoucích. Odvolací soud proto usnesením ze dne , datum, , č. j. 27 Co 42/2025-116, vyzval žalovaného k podrobnému sdělení a doložení jeho aktuálních majetkových poměrů, včetně vylíčení skutečností, na kterých se zakládá jím tvrzená špatná finanční situace a ke sdělení, kolik splátek a v jaké výši žalobkyni na svůj dluh v době od vyhlášení odvoláním napadeného rozsudku uhradil a dále, jakou výši splátek je schopen měsíčně hradit (žalovanému doručeno dne , datum, ). Přestože byl žalovaný poučen o nezbytnosti těchto údajů pro rozhodnutí o jeho odvolání, ve stanovené lhůtě nereagoval, nesdělil své aktuální majetkové poměry ani je nijak nedoložil.

10. Odvolací soud v projednávané věci, shodně se soudem prvního stupně, neshledal důvody pro stanovení delší lhůty k plnění či plnění ve splátkách. Již v době rozhodnutí soudu prvního stupně chyběly podklady, které by poskytly soudu úplný a věrohodný přehled o majetkových, osobních a sociálních poměrech žalovaného a umožňovaly komplexní zhodnocení jeho finanční situace. Stručné a nedostačené tvrzení žalovaného obsažené v odůvodnění odvolání nemůže založit věrohodný obraz o jeho finanční situaci, který by odůvodňoval stanovení lhůty k plnění ve splátkách. K osvědčení aktuálních osobních, majetkových a sociálních poměrů byla žalovanému poskytnuta dostatečná lhůta, kterou však nevyužil. Rovněž nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobou uplatněné nároky byly zesplatněny již v lednu 2024 (prvý nárok) a v dubnu 2024 (další tři nároky) a žalovaný tak měl časový prostor na to, aby žalobkyni plnil alespoň ve splátkách pro něho přijatelných, což se však nestalo, resp. žalovaný nic takového netvrdil. Žalovaný tedy sám svojí pasivitou zapříčinil, že jeho odvolání nemohlo být vyhověno.

11. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části I. a II. výroku, kterou bylo rozhodnuto o lhůtě k plnění, jako věcně správný.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný nebyl se svým odvoláním úspěšný, a proto žalobkyni náleží náhrada všech účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají z:i) odměny za jeden úkon právní služby (v rozsahu jedné poloviny) ve výši 1 150 Kč, a to za vyjádření k odvolání, podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění od , datum, (dále jen „a. t.“),ii) náhrady hotových výdajů za úkon právní služby ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t.,iii) to vše podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. navýšeno o 21 % DPH ve výši 336 Kč;celkem tedy 1 936 Kč.

13. Všechny tyto náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v odvolacím řízení zcela úspěšnou žalobkyní a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k předmětu odvolacího řízení. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. Nadto nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení by mělo být jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný pod č. 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

14. S ohledem na shora uvedené stanovil i odvolací soud lhůtu k plnění v délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).