27 Co 5/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Dany Daňkové ve věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČO IČO žalobce A , sídlem Adresa žalobce A , zastoupený advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta , proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované , bytem Adresa žalované , o zaplacení 126 114,35 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 18. 10. 2023, č. j. Jméno žalobce B 164/2023-43,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části , jméno FO, . výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 11,75% úroky z prodlení z částky 44 245,27 Kč od 3. 5. 2023 do zaplacení a dále kapitalizované úroky z prodlení ve výši 4 296,63 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí, pod ztrátou výhody splátek., jméno FO, . Rozsudek soudu prvního stupně se v části , jméno FO, . výroku, kterou byla žaloba zamítnuta co do částky 81 869,08 Kč s 11,75% úroky z prodlení z částky 87 746,27 Kč od 3. 5. 2023 do zaplacení, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 10 241,26 Kč a kapitalizovaných úroků ve výši 9 902,19 Kč, potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V řízení zahájeném 2. 5. 2023 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 126 114,35 Kč s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 9 902,19 Kč, kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 14 537,89 Kč a s 11,75% zákonnými úroky z prodlení z částky 131 991,54 Kč od 3. 5. 2023 do zaplacení s tím, že se jedná o nároky ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, , kterou se žalovanou uzavřel dne 18. 4. 2019. Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 200 000 Kč. Finanční prostředky byly čerpány bezhotovostně dne 18. 4. 2019. Úvěr byl do částky 180 730,21 Kč neúčelový, zbývající část byla použita na konsolidaci úvěru u , právnická osoba, . Vyčerpanou jistinu spolu se sjednanými úroky ve výši 15,2 % se žalovaná zavázala splatit 84 měsíčními splátkami po 3 881,83 Kč + 385 Kč za pojištění. Nedílnou součástí smlouvy byly základní produktové podmínky. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek, a proto žalobce dopisem dne 21. 2. 2022 úvěr zesplatnil. Po zesplatnění žalovaná na dluh již nic nezaplatila. Na výzvu soudu žalobce doplnil svá skutková tvrzení co do otázky posuzování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. Žalobce nejprve obecně uvedl, že při poskytování úvěru postupoval s odbornou péčí řádného hospodáře a posuzoval úvěruschopnost žalované individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a principy obezřetného fungování. Vycházel především z informací od žalované, které si ověřil a z dostupných údajů v interních a externích databázích, zejména bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi MVČR atd. Provedl výpočet disponibilní částky tak, že od příjmu žalované byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje a bylo počítáno s částkou životního minima. Příjem žalované ve výši 20 418 Kč vyplýval z dokladu o příjmu, dále žalobce vycházel z celkového příjmu domácnosti 40 000 Kč, z podílu žalované na nákladech na bydlení 51,04 %, existence 1 vyživované osoby a externí splátky 5 281 Kč. Žalobce poukázala na to, že žalovaná úvěr od května 2019 do září 2022 splácela (viz doložená platební historie), z čehož je zřejmé řádné zkoumání úvěruschopnosti. Pro další informace o zkoumání úvěruschopnosti odkázal na vyjádření k procesu posouzení ze dne 7. 8. 2023. Uvedl, že žalovaná na dluh uhradila celkem 155 754,73 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení byl nečinná.

3. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 44 245,27 Kč (I. výrok), žalobu zamítl co do částky 81 869 Kč s 11,75 % zákonnými úroky z prodlení z částky 131 991,54 Kč od 3. 5. 2023 do zaplacení a kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 14 537,89 Kč (, jméno FO, . výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok). Věc právně posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 SB., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ-III“). Vzal za prokázané, že žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru (§ 2395 o. z.), na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč, naproti tomu žalovaná uhradila pouze 155 754,73 Kč. Soud prvního stupně se zabýval otázkou, zda žalobce jako věřitel splnil svoji povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované (§ 86 a 87 ZSÚ-III) a podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalobce k doplnění tvrzení a důkazů v tomto směru. Dospěl k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti z údajů uvedených žalovanou, nahlížením do databází dlužníků a insolvenčního rejstříku, z jednoho výpisu z účtu žalované (zde nebyly příjmy žalované), potvrzení příjmu od zaměstnavatele (zaměstnavatel , Anonymizováno, +, právnická osoba, . potvrdil žalované příjem za posledních 5 měsíců ve výši 19 756,60 Kč), který navíc nekoresponduje s tvrzením žalované o výši jejího příjmu (v žádosti tvrdila částku 20 418 Kč), je nedostatečné. Současně uvedl, že žalobce ani řádně nezkoumal finanční možnosti splácení úvěru žalovanou, když nová měsíční splátka spolu s pojištěním činila 4 266 Kč. Uzavřenou smlouvou sice mělo dojít ke konsolidaci jiného úvěru se splátkou 962 Kč, vedle toho však zůstávala další externí splátka 1 399 Kč, která konsolidována nebyla. Zde soud poukázal na skutečnost, že žalovaná v žádosti další externí splátky vůbec neuváděla, a pokud je žalobce zjistil, mělo jej to vést k větší obezřetnosti při zkoumání úvěruschopnosti žalované. Dále soud prvního stupně zdůraznil zcela nedostatečné zkoumání výdajů žalované, kdy žalobce pouze konstatoval podíl žalované na výdajích na bydlení 51,04 %, aniž by bylo zřejmé, kolik tyto výdaje činí, a zda příjem žalované na vše výše uvedené postačuje. Žalobce také bez dalšího akceptoval informaci žalované o nulových dalších výdajích, což soud při existenci vyživovací povinnosti zhodnotil jako zcela nereálné. Bylo také prokázáno, že žalobce nijak nezkoumal další příjmy domácnosti, které byly pouze konstatovány bez doložení jejich skutečné výše. Soud tedy uzavřel, že žalobce své povinnosti nedostál a smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Soud konstatoval, že mezi účastníky nebyla dohodnuta nová doba splatnosti nevrácené jistiny ve výši 44 245,27 Kč a v takovém případě vrací spotřebitel jistinu dle svých možností a v době vyhlášení rozsudku se tedy nemůže dostat do prodlení. K tomu může dojít až v případě, že nesplní soudem (v rozsudku) stanovenou povinnost. Jelikož žalovaná byla v řízení zcela neaktivní, k žalobě ani ke svým možnostem hradit dluh se nevyjádřila, soud určil lhůtu k zaplacení částky 44 245,27 Kč podle § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (správně § 142 odst. 2 o. s. ř. – pozn. odvolacího soudu) s tím, že v řízení převážně úspěšnější žalovaná by měla právo na náhradu části nákladů řízení, avšak žádné jí nevznikly. Soud tedy žádné ze stran náklady řízení nepřiznal.4. , jméno FO, . a III. výroku rozsudku podal žalobce odvolání. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil, žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost nahradit mu náklady řízení před soudy obou stupňů. Nesouhlasil s názorem soudu prvního stupně, že řádně neposoudil úvěruschopnost žalované, když tuto hodnotil individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. Postupoval s péčí řádného hospodáře a v souladu s platnými právními předpisy a judikaturou. Před posouzením příjmů a výdajů žalované provedl žalobce kontrolu veřejných databází (insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registry, databáze MVČR). Do výdajů žalované započetl jí tvrzené výdaje v žádosti o úvěr, částku životního minima, částku normativních nákladů na bydlení a výši měsíčních splátek dosavadních závazků žalované. Při výpočtu vycházel z doložených příjmů žalované a deklarovaného čistého příjmu žalované a její domácnosti. Poukázal na to, že není dán jeden konkrétní způsob, jak kontrolovat úvěruschopnost spotřebitele. K tomu uvedl, že je ve svém oboru odborníkem a disponuje odbornými znalostmi, které vycházejí ze sběru velkého množství dat, na jejichž základě lze spolehlivě vyhodnotit, zda úvěr konkrétnímu žadateli poskytnout, či jeho žádost zamítnout. Vyslovil přesvědčení, že úvěrová smlouva je platná a náleží mu celý žalobou uplatněný nárok včetně příslušenství.

5. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila, až v omluvě z jednání, doručené odvolacímu soudu dne 28. 11. 2024 (tedy v den konání odvolacího jednání), namítla, že dlužnou částku 126 114,35 Kč není schopna jednorázově uhradit, proto by se chtěla domluvit na měsíčních splátkách 5 000 Kč. Současně vyslovila politování nad tím, že se do této situace dostala a uvedla, že chce vše napravit.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné.

7. V současné době již není pochyb o tom, že soudy jsou povinny zabývat se otázkou prověřování úvěruschopnosti žadatele o úvěr z úřední povinnosti, tzn. i bez výslovné námitky úvěrované, což v rozporu s evropským právem předpokládala úprava § 87 ZSÚ-III ve znění do 28. 5. 2022 [srov. např. závěry vyplývající z rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále také „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-, právnická osoba, . proti GK)]. Odvolací soud se tak s ohledem na odvolací námitku žalobce v prvé řadě zaměřil na přezkum správnosti závěrů soudu prvního stupně v tomto směru a dospěl k závěru, že na jeho závěry lze v plném rozsahu odkázat. Soud prvního stupně se touto otázkou podrobně zabýval, učinil dostatečná skutková zjištění, z těchto vyvodil správné závěry a na jeho odůvodnění ohledně otázky neplatnosti smlouvy lze v plném rozsahu odkázat.

8. Odvolací soud tedy shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že postup žalobce při prověřování úvěruschopnosti žalované nebyl řádný a že na základě údajů, které měl k dispozici, nemohl spolehlivě dospět k závěru o neexistenci důvodných pochybností o schopnosti žalované úvěr splácet. Úvěr žalované proto neměl být poskytnut, smlouva je neplatná (§ 87 odst. 1 věta prvá ZSÚ-III). Argumenty, která žalobce uvedl v odvolání, nemohou tento závěr nijak zvrátit. To, že je žalobce odborníkem v oboru a disponuje odbornými znalostmi vycházejícími ze sběru velkého množství dat, na jejichž podkladě lze spolehlivě vyhodnotit, zda úvěr konkrétnímu žadateli poskytnout, či jeho žádost zamítnout, je pouze tvrzení v obecné rovině. Stejně tak je pouze obecná i další námitka žalobce, že úvěruschopnost žalované hodnotil individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování a že postupoval s péčí řádného hospodáře a v souladu s platnými právními předpisy a judikaturou. Pokud uváděl, že před posouzením příjmů a výdajů žalované provedl kontrolu veřejných databází (insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registry, databáze MVČR), toto tvrzení vzal za prokázané i soud prvního stupně, nicméně se závěrem, že pouhé nahlédnutí do registrů, bez dalšího vyhodnocení zde zjištěných údajů, nelze považovat za dostatečné. S uvedeným odvolací soud souhlasí. Pokud žalobce dále namítal, že do výdajů žalované započetl jí tvrzené výdaje v žádosti o úvěr, částku životního minima, částku normativních nákladů na bydlení a výši měsíčních splátek dosavadních závazků žalované, přičemž při výpočtu vycházel z doložených příjmů žalované a deklarovaného čistého příjmu žalované a její domácnosti, i zde lze uvést, že je na žalobci, aby si údaje uvedené žalovanou ověřil, případně si v případě jakýchkoli pochybností či rozporů vyžádal jejich doložení. Soud prvního stupně v této souvislosti dospěl k závěru, že zkoumání výdajů žalované bylo zcela nedostatečné, kdy žalobce pouze konstatoval podíl žalované na výdajích na bydlení 51,04 %, aniž by bylo vůbec zřejmé, kolik tyto výdaje činí, a zda příjem žalované na uvedené postačuje, dále dospěl k závěru, že žalobce bez dalšího akceptoval informaci žalované o nulových dalších výdajích, což je při existenci vyživovací povinnosti nereálné. Sám žalobce uvedl, že vycházel z žalovanou deklarovaných dalších příjmů domácnosti, aniž by požadoval jejich doložení. Pokud žalobce namítal, že není dán jeden konkrétní způsob, jak kontrolovat úvěruschopnost spotřebitele, toto je nepochybně tvrzení pravdivé, avšak způsob, který žalobce použije, mu musí dát jasnou a reálnou představu o schopnosti žalované splácet úvěr a nelze tak vycházet z modelů či množství dat týkajících se jiných osob. Prověřování musí být konkrétní, týkat se žadatele o úvěr a je na poskytovateli úvěru jakékoliv případné rozpory ověřit a ujistit se o skutečných možnostech žadatele.

9. Pro úplnost nutno dodat, že argument žalobce, který zazněl až u jednání odvolacího soudu, tedy, že žalovaná následně poměrně dlouhou dobu úvěr hradila, když zaplatila celkem 155 754,73 Kč, nesvědčí bez dalšího o tom, že žalobce její úvěruschopnost před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně prověřoval.

10. Žalovaná je dle pravomocného I. výroku rozsudku soudu prvního stupně povinna zaplatit žalobci z titulu bezdůvodného obohacení částku 44 245,27 Kč. S ohledem na odvolací námitky žalobce se odvolací soud dále zabýval otázkou prodlení žalované s úhradou bezdůvodného obohacení. V rámci přípravy jednání proto vyzval žalobce usnesením ze dne 24. 10. 2024, č. j. 27 Co 5/202467, k doplnění konkrétního výpočtu kapitalizovaných úroků z prodlení. Žalobce uvedl, že úroky z prodlení požaduje od prvního dne prodlení žalované, tj. ode dne 17. 3. 2020, a to pouze z aktuálně dlužné částky, dle aktuální výše prodlení s úhradou jednotlivých splátek v součtu. Žalobce soudu jako součást doplnění žaloby předložil tabulku předpisů úroků z prodlení, ze které vyplývá, v jaké výši, za jaké období a z jaké částky jsou úroky z prodlení požadovány. Za období 17. 3. 2020 do 29. 3. 2023 žalobce kapitalizoval úroky z prodlení částkou 13 178,20 Kč (výši úroků z prodlení za dané období měnil v rozsahu od 8,5 % do 11,75 %), za období od 1. 4. 2023 do 2. 5. 2023 pak částkou 1 359,69 Kč (z jistiny i z obchodního úroku), tj. celkem 14 537,89 Kč.

11. K otázce prodlení žalované s úhradou bezdůvodného obohacení odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování částí listinných důkazů, a to oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 23. 2. 2022 a dokladem o odeslání ze dne 24. 2. 2022.

12. Nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně, na které pro stručnost odkazuje, odvolací soud ze zopakovaných důkazů zjistil, že žalobce oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 23. 2. 2022 sdělil žalované, že předmětný úvěr v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlašuje za splatný k 21. 2. 2022. Současně ji vyzval k úhradě dlužné částky v celkové výši 166 576,84 Kč do 9. 3. 2022. Tato listina byla odeslána žalované dne 24. 2. 2024 doporučeně na adresu , adresa, , jak plyne z dokladu o odeslání z 24. 2. 2022.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z., nesjednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany vyšší úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Žalobce prokázal, že žalované doručil výzvu k plnění ze dne 23. 2. 2022 se stanovenou lhůtou k plnění do 9. 3. 2022. Žalovaná v řízení nenamítala, že by lhůta k plnění nebyla dobou odpovídající jejím možnostem ve smyslu § 87 ZSÚ-III. Jak již bylo shora uvedeno, žalovaná byla v průběhu řízení před soudem prvního stupně zcela nečinná, její první reakcí v tomto řízení byla až omluva z jednání odvolacího soudu a souhlas, aby jednání proběhlo v její nepřítomnosti. Nemohla být tedy poučena o nutnosti tvrdit a prokazovat, že na základě oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 23. 2. 2022 zakládající povinnost plnit do 9. 3. 2022 není či nebyla schopna plnit, a že se proto nejedná o dobu přiměřenou jejím možnostem. Z důvodu absence tvrzení a důkazů ze strany žalované nelze než uzavřít, že po marném uplynutí této lhůty se dostala dnem 10. 3. 2022 do prodlení a od uvedeného data je povinna platit žalobci i úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.), a to ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení. K prvnímu dni prodlení činily úroky z prodlení 11,75 % a pokud žalobce požaduje úroky z prodlení ve výši 8,5 % (tedy nižší než zákonné), je uvedené právem žalobce a soud je jeho návrhem vázán. Žalobce v doplnění žaloby výslovně uvedl, že ohledně kapitalizovaných úroků z prodlení a způsobu jejich výpočtu odkazuje na přiloženou tabulku, z níž plyne, že pro období, za které jsou odvolacím soudem přiznány (od 10. 3. 2022) vycházel žalobce z úroků z prodlení ve výši 8,5 %. Stejně tak je odvolací soud vázán skutečností, že žalobce kapitalizované úroky z prodlení požaduje za období od 10. 3. 2022 do 29. 3. 2023 a následně za období od 1. 4. 2023 do 2. 5. 2023, s vynecháním dnů 30. 3. 2023 a 31. 3. 2023. Odvolací soud tedy vyčíslil úroky z prodlení za dané období částkou 4 296,63 Kč, když vyšel z jistiny přiznané I. výrokem rozsudku soudu prvního stupně, tj. částky 44 245,27 Kč, a z doby prodlení a výše úroků z prodlení uvedených žalobcem v doplnění žaloby, resp. tabulce, kterou učinil součástí svého podání (doplnění tvrzení).

16. K žádosti žalované o povolení úhrady dlužné částky ve splátkách po 5 000 Kč odvolací soud uvádí, že tento návrh učinila až v omluvě z jednání odvolacího soudu (tedy po uplynutí lhůty k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně). Jelikož I. výrok rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 44 245,27 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku nebyl napaden odvoláním a již nabyl právní moci, nemůže být v odvolacím řízení předmětem přezkumu. Odvolací soud však poukazuje na skutečnost, že z postoje žalobce u jednání odvolacího soudu bylo patrno, že tento se splátkami souhlasí a bude tak na žalované, aby žalobce kontaktovala a o případné možnosti splácení celého dluhu (tedy i jistiny k jejíž úhradě byla zavázána I. výrokem rozsudku soudu prvního stupně) se dohodla přímo se žalobcem mimosoudně. Odvolací soud vyhověl žádosti žalované (byť tato nedoložila svou majetkovou situaci) a umožnil jí splátkami po 5 000 Kč splácet alespoň úroky z prodlení. A to nejen s ohledem na kladný postoj žalobce k možnosti splácení, ale i navržené výši splátek a výši povinnosti uložené I. výrokem tohoto rozsudku. Odvolací soud má za to, že povolením plnění ve splátkách v daném případě nedojde k nepřiměřenému zvýhodnění žalované (dlužnice) na úkor žalobce (věřitele).

17. S ohledem na shora uvedené odvolací soud podle § 220 odst. 1 b) o. s. ř. změnil část , jméno FO, . výroku rozsudku soudu prvního stupně a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 11,75% úroky z prodlení z částky 44 245,27 Kč od 3. 5. 2023 do zaplacení a dále kapitalizované úroky z prodlení ve výši 4 296,63 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek18. Podle § 219 o. s. ř. odvolací soud potvrdil část , jméno FO, . výroku rozsudku, kterou byla žaloba zamítnuta co do částky 81 869,08 Kč s 11,75% úroky z prodlení z částky 87 746,27 Kč od 3. 5. 2023 do zaplacení, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 10 241,26 Kč a kapitalizovaných úroků ve výši 9 902,19 Kč.

19. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud rozhodl nově podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení před soudem prvního stupně převážně úspěšná a náležela by jí náhrada poměrné části nákladů řízení, avšak dle obsahu spisu jí žádné náklady nevznikly. Odvolací soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznal.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla rovněž v odvolacím řízení převážně úspěšná a náležela by jí náhrada poměrné části nákladů řízení, avšak ani v odvolacím řízení jí žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Odvolací soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.