3 C 164/2023

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Zuzanou Matulovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 126 114,35 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 44 245,27 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 81 869,08 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 131 991,54 Kč od 3. 5. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 14 537,89 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 9 902,19 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo, aby zaplatila žalobkyni 126 114,35 Kč s příslušenstvím a nahradila náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovanou uzavřela Smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované částku , částka, , kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem a poplatky ve , Anonymizováno, splátkách po , částka, . Čerpání úvěru započalo dne , datum, . Žalovaná neplnila své povinnosti řádně a dostala se do prodlení. Z tohoto důvodu žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalobkyně požadovala vedle jistiny ve výši 122 089,35 Kč také úroky ve výši 9 902,19 Kč, úroky z prodlení ve výši 14 537,89 Kč, na poplatcích za pojištění, vedení a zesplatnění účtu částku 1 925 Kč a na sankčních poplatcích částku 2 100 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě výzvou ze dne , datum, .

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, i když jí byla doručena v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 o.s.ř.

3. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala žalobkyně schopnost žalované splácet závazek, žalobkyně uvedla, že vycházela z informací podaných žalovanou v žádosti ze dne , datum, , které si ověřovala v dostupných interních a externích databázích, bankovním a nebankovním registru, insolvenčním rejstříku, databázi MVČR atd. Provedla výpočet disponibilní částky tak, že od příjmu žalované byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Bylo počítáno s částkou životního minima. Příjem žalované ve výši , částka, vyplýval z dokladu o příjmu, dále žalobkyně vycházela z celkového příjmu domácnosti , částka, , z podílu žalované na nákladech na bydlení , Anonymizováno, , existence , Anonymizováno, vyživované osoby a externí splátky , částka, . Dále žalobkyně poukázala na to, že žalovaná splácela úvěr od května 2019 do září 2022 a doložila platební historii, z čehož dovozuje řádné zkoumání úvěruschopnosti. Pro další informace o zkoumání úvěruschopnosti odkázala žalobkyně na vyjádření k procesu posouzení ze dne , datum, . Celkem uhradila žalovaná na úvěru částku 155 754,73 Kč.

4. Soud z provedených listinných důkazů dospěl k těmto skutkovým závěrům:Strany mezi sebou dne , datum, uzavřely v písemné formě Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla poskytnuta žalované bezhotovostně částka 200 000 Kč, což prokazuje výpis z účtu. Úvěr byl do částky , částka, , Anonymizováno, , zbývající část byla použita na , Anonymizováno, u , právnická osoba, . Ve smlouvě strany se dohodly, že žalovaná vrátí jistinu spolu s úrokem v , Anonymizováno, splátkách po , částka, a , částka, za pojištění. Úroková sazba činila , Anonymizováno, ročně. Součástí smlouvy byly také základní produktové podmínky. Z Žádosti o úvěr vyplynulo, že žalovaná před uzavřením smlouvy tvrdila příjem ve výši , částka, s celkovým příjmem domácnosti , částka, , , Anonymizováno, vyživovací povinností a žádnými měsíčními splátkami. Z potvrzení o příjmu vyplynulo, že zaměstnavatel , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . potvrdil žalované příjem za posledních 5 měsíců ve výši , částka, . Z platební historie a výpisů z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaná řádně platila na úvěr od května 2019 do září 2021. Z výpisů z databází dlužníků vyplynuly externí splátky ve výši , částka, , , částka, (součet , částka, ) a , částka, . Z Vyjádření k procesu posouzení ze dne , datum, vyplynulo, že žalobkyně vycházela pouze z externích splátek , částka, , ale nikoliv z další externí splátky , částka, . Ve vyjádření uvedla žalobkyně, že uzavřenou smlouvou došlo ke , Anonymizováno, , Anonymizováno, se splátkou , částka, . Z doložených dokladů nikde nevyplynula výše nákladů na bydlení, ale pouze procentuální podíl žalované na nich. Další příjmy domácnosti nebyly nijak zkoumány. Žalobkyně nijak nezkoumala ani tvrzení žalované o nulových dalších výdajích. Žalovaná uhradila na dluh vůči žalobkyni 155 754,73 Kč. Žalobkyně zesplatnila úvěr oznámením ze dne , datum, , jehož doručení prokazuje podací arch. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení úvěru písemnou upomínkou ze dne , datum, , což prokazuje poštovní arch.

5. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.

7. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení neboc) smluvní pokutu.Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. V dané věci uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. j. 29 ICdo 3/2021 je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud po provedeném dokazování posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované. V tomto případě žalobkyně i po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. uvedla, že úvěruschopnost žalované zkoumala z údajů uvedených žalovanou, nahlížením do databází a insolvenčního rejstříku. Dále předložila jeden výpis z účtu žalované bez toho, že by z něj vyplývaly příjmy. Vycházela pouze z potvrzení o příjmu od zaměstnavatele, který nekorespondoval s tvrzením žalované a bylo prokázáno, že příjem žalované byl necelých , částka, . Dále žalobkyně nezkoumala řádně ani finanční možnosti splácení úvěru, kdy nová měsíční splátka byla celkem s pojištěním , částka, . Zároveň uzavřenou smlouvou mělo dojít ke , Anonymizováno, jiného úvěru se splátkou , částka, , vedle toho ale zůstávala další externí splátka , částka, , která konsolidována nebyla. Především však bylo prokázáno zcela nedostatečné zkoumání výdajů žalované, kdy žalobkyně pouze konstatovala podíl žalované na výdajích na bydlení , Anonymizováno, , aniž by bylo zřejmé, kolik tyto výdaje jsou, a zda příjem žalované na toto stačí. Žalobkyně také bez dalšího akceptovala informaci žalované o nulových dalších výdajích, což při existenci vyživovací povinnosti je zcela nereálné. Bylo také prokázáno, že žalobkyně nijak nezkoumala další příjmy domácnosti, které byly pouze konstatovány bez doložení jejich skutečné výše. Už ta skutečnost, že žalovaná neuváděla v žádosti další externí splátky, ale žalobkyně zjistila, že takové existují, mělo vést žalobkyni k větší obezřetnosti při zkoumání úvěruschopnosti žalované. Soud má za prokázané, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované před podpisem smlouvy o úvěru, a tedy nesplnila podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo dále prokázáno je to, že žalované byla poskytnuta částka 200 000 Kč. Z této částky žalovaná uhradila 155 754,73 Kč. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako speciální vypořádání mezi účastníky z neplatné smlouvy dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Poskytovatel úvěru má při zjištění neplatnosti smlouvy z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. V takovém případě vrací spotřebitel jistinu dle svých možností a nemůže se tak dostat do prodlení v době vyhlášení rozsudku. Do prodlení se spotřebitel může dostat až poté, pokud neplní soudem danou povinnost v rozsudku. Postup dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyžaduje zjištění možností žalované jistinu vracet. V této věci však byla žalovaná zcela neaktivní, k žalobě, ani ke svým možnostem hradit dluh se nevyjádřila, a proto soud rozhodl o povinnosti uhradit dluh dle ustanovení § 160 o.s.ř., tedy do 3 dnů. Ve zbývajících nárocích, které vyplývaly ze smlouvy a byly uplatněné žalobkyní, byl návrh zamítnut, neboť smlouva byla soudem posouzena jako neplatná.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), kdy sice žalobkyně byla částečně úspěšná, ale její neúspěch uvedený v zamítacím výroku II. byl v celkovém součtu vyšší než úspěch v žalobě. Zároveň žalované žádné náklady nevznikly. Soud tedy rozhodl tak, že žádné ze stran náklady řízení nepřiznal.