27 CO 59/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Evy Mildeové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného s evidovanou adresou pobytu příjmení jméno 22, PSČ obec , zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , sídlem adresa , o zaplacení 164 683,18 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 26. 1. 2022, č. j. 7 C 142/2021-163,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 64 694,79 Kč s 8,25% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení, 6,9% úroky z částky 164 083,18 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizované úroky ve výši 2 946,24 Kč a 600 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 8 132,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 3 265 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V řízení zahájeném [datum] domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 164 083,18 Kč s 6,9% úroky od [datum] do zaplacení a s 8,25% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení, kapitalizovaných úroků ve výši 2 946,24 Kč (za dobu od [datum] do [datum]) a částky 600 Kč. K tomu uvedl, že [datum] uzavřel se žalovaným rámcovou smlouvu [číslo] dle které žalovanému aktivoval běžný účet č. [bankovní účet]. Dne [datum] účastníci uzavřeli dodatek [číslo] k rámcové smlouvě (úvěr č. [jméno] [číslo]) a žalobce [datum] vyplatil žalovanému na jeho běžný účet úvěr ve sjednané výši 414 642 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 8 792 Kč zahrnujících jistinu a 6,9% úroky, a to vždy k 15. dni v měsíci, počínaje [datum]; předpokládané datum splacení úvěru [datum]. Dodatkem [číslo] ze dne [datum] došlo ke změně (snížení) výše splátky na 2 511 Kč (počínaje [datum]) a v dodatku [číslo] uzavřeném téhož dne se účastníci dohodli i na změně splatnosti splátek na 24. den v měsíci (počínaje [datum]). Žalovaný od [datum] do [datum] splátky řádně hradil, do prodlení se dostal počínaje splátkou splatnou [datum]. Žalobce proto v souladu se smlouvou a podmínkami pro používání úvěru, tvořícími nedílnou součást smlouvy, dopisem ze dne [datum] úvěr k témuž dni zesplatnil. K dni zesplatnění činila nesplacená jistina 164 083,18 Kč. Požadovaná částka 600 Kč představuje náklady účelně vynaložené na vymáhání dluhu po žalovaném.

2. Žalovaný v prvním vyjádření uvedl, že úvěr mu byl schválen a poskytnut až na základě ručení ze strany jeho tehdejší manželky [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení] a byl použit na refinancování koupě auta pořízeného z nevýhodného úvěru poskytnutého jinou společností. Na základě nátlaku ze strany bývalé manželky auto přepsal na ni a zůstalo v její dispozici. Je přesvědčen, že dluh by tedy měl být posuzován jako dluh jeho bývalé manželky jakožto ručitelky a nynější majitelky auta. Poukázal na svoji velmi nepříznivou majetkovou a osobní situaci, v jejímž důsledku má nyní i vážné zdravotní problémy. V dalším vyjádření žalovaný potvrdil, že [datum] uzavřel se žalobcem rámcovou smlouvu [číslo] byl mu aktivován běžný účet. Rovněž potvrdil, že na základě dodatku [číslo] k rámcové smlouvě mu žalobce [datum] převedl na jeho účet úvěr ve sjednané výši 414 642 Kč, který se zavázal uhradit ve splátkách po 8 792 Kč zahrnujících i úroky ve výši 6,9 % ročně; následně došlo k uzavření dodatků [číslo] kterými byla změněna výše splátek a doba jejich splatnosti. Doplnil, že již v roce 2015 uzavřel se žalovaným dodatek [číslo] k rámcové smlouvě a poskytnutý úvěr ve výši 170 000 Kč použil na opravu a rekonstrukci bytu v Kladně ve spoluvlastnictví jeho a jeho bývalé manželky. Zopakoval a doplnil, že v roce 2015 uzavřel se žalobcem ještě dodatek [číslo] na jehož základně mu byl poskytnut úvěr ve výši 350 000 Kč, který použil na úhradu kupní ceny auta a za zaplacení tohoto úvěru ručila jeho bývalá manželka. V roce 2017 se účastníci dohodl na konsolidaci obou dříve poskytnutých úvěrů a nově poskytnutý úvěr ve výši 414 642 Kč byl v plné výši použit na úhradu dluhů z předchozích smluv. Žalovaný zdůraznil, že poskytnutý úvěr řádně splácel až do [datum], přestože se již koncem roku 2019 ocitl v obtížné finanční situaci, neboť v důsledku vzneseného obvinění ze strany bývalé manželky proti němu bylo zahájeno trestní stíhání (probíhá od roku 2016, dosud nebylo ukončeno). Z tohoto důvodu mu Armáda ČR, u které byl ve služebním poměru do konce roku 2019, již služební poměr neobnovila. [příjmení] mohl splácet své závazky, vzal si dvě půjčky od kamarádů a díky tomu byl schopen úvěr splácet až do [datum]. Od [datum] do [datum] byl veden jako uchazeč o zaměstnání, nepobíral však žádnou podporu v nezaměstnanosti ani sociální dávky, následně byl zaměstnán v době od března do června 2021. Zdůraznil, že musí platit výživné na dítě z prvního manželství ve výši 7 000 Kč a dvě děti z druhého manželství výživné ve výši 12 000 Kč. Vzhledem k tomu, že výživné v takové výši není schopen hradit, je proti němu vedeno řízení pro trestný čin neplacení výživného. Je přesvědčen, že za situace, kdy automobil (pořízený z úvěru poskytnutého žalobcem) zůstal bývalé manželce, měla by dluh hradit ona a žaloba vůči němu by měla být zamítnuta. Následně žalovaný vznesl námitku neplatnosti smlouvy o úvěru s tím, že žalobce řádně neprověřil jeho schopnost úvěr splácet.

3. Žalobce v reakci na vyjádření žalovaného potvrdil, že úvěr č. [jméno] [číslo] (dodatek [číslo] k rámcové smlouvě) byl poskytnut jako účelový, určený ke splacení dvou předchozích úvěrů žalovaného (úvěr č. [jméno] [číslo] ve výši 170 000 Kč - dodatek [číslo] úvěr č. [jméno] [číslo] ve výši 350 000 Kč - dodatek [číslo]). Uvedl, že konsolidační úvěr č. [jméno] [číslo] (dodatek [číslo]) byl poskytnut bez ručení (bývalé) manželky žalovaného, pouze dodatek [číslo] (úvěr č. [jméno] [číslo]) byl uzavřen s jejím souhlasem; nejednalo se však o ručení. Ručitelský závazek není v žádném z dodatků uzavřených mezi účastníky obsažen. První dva úvěry poskytnuté na základě dodatků [číslo] byly poskytnuty jako neúčelové a bylo pouze na uvážení žalovaného, jak peníze využije. Žalobce nemá žádný právní titul na to, aby se mohl úhrady dlužné částky domáhat po (bývalé) manželce žalovaného. S ohledem na žalovaným tvrzenou nepříznivou životní situaci žalobce připustil možnost plnění dluhu ve splátkách. Při jednání ve věci žalobce uvedl skutková tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného. Tato tvrzení následně doplnil v písemném podání, kdy uvedl, že úvěruschopnost žalovaného posuzoval nejen před uzavřením dodatků [číslo] ze dne [datum] a [datum], ale rovněž před uzavřením dodatku [číslo] ze dne [datum]. Je však přesvědčen, že při uzavírání dodatku [číslo] neměl povinnost úvěruschopnost žalovaného zkoumat, neboť nedošlo k poskytnutí nového úvěru ani k významnému navýšení předchozích úvěrů. Rovněž nedošlo k navýšení splátek, když na základě dvou předchozích smluv byl žalovaný povinen hradit měsíčně 8 770 Kč a dle dodatku [číslo] činily splátky původně 8 792 Kč a žalovaný je v této výši hradil. K jejich snížení došlo až počínaje [datum].

4. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 99 388,39 Kč s 8,25% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení (I. výrok). Žalobu zamítl co do 64 694,79 Kč s 8,25% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení, 6,9% úroků z částky 164 083,18 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaných úroků ve výši 2 946,24 Kč a částky 600 Kč (II. výrok). Žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 789,20 Kč (III. výrok). V odůvodnění zrekapituloval tvrzení žalobce i obranu žalovaného a uvedl skutková zjištění z provedených důkazů. Věc právně posuzoval dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a ustanovení zákona [číslo] 2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ-III), když žalovaný v daném vztahu vystupoval v pozici spotřebitele. Soud konstatoval, že i před uzavřením dodatku [číslo] byl žalobce povinen řádně přezkoumat a vyhodnotit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 ZSÚ-III). Z provedeného dokazování však nevyplývá, že by tuto svoji povinnost splnil. Pokud by se řádně zabýval posouzením příjmů a výdajů žalovaného, musel by dospět k závěru, že rodina má měsíční výdaje vyšší, než byly její tehdejší příjmy. Jestliže za takové situace žalobce žalovanému úvěr poskytl, je úvěrová smlouva neplatná (§ 87 ZSÚ-III). Žalovaný je tak povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Vzhledem k tomu, že v průběhu doby již žalovaný zaplatil 315 253,61 Kč, posoudil soud jako důvodný nárok žalobce na doplatek jistiny ve výši 99 388,39 Kč, a to spolu s úroky z prodlení v zákonné výši (8,25 % ročně) od [datum] (tj. ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v zesplatňujícím dopisu (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Za důvodnou neshledal námitku žalovaného, že ve věci není pasivně legitimován. K tomu uvedl, že dodatek [číslo] byl uzavřen v průběhu trvání manželství, úvěr byl poskytnut na splacení předchozích úvěrů a není rozhodné, že jeden z těchto úvěrů (dodatek [číslo]) byl použit na koupi motorového vozidla, které po rozvodu zůstalo v dispozici bývalé manželky. Ručitelský závazek za splácení dluhu bývalá manželka žalovaného nepřevzala. V řízení bylo pouze prokázáno, že v písemném souhlasu ze dne [datum] udělila souhlas s uzavřením dodatku [číslo] že žalovaný a jeho bývalá a manželka neměli zúženo společné jmění manželů ani uzavřenu žádnou smlouvu, která by měnila majetkový režim manželů. [příjmení] náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a ve sporu úspěšnějšímu žalobci přiznal právo na náhradu poměrné části nákladů řízení.

5. Proti I. a III. výroku rozsudku podal odvolání žalovaný s tím, aby byl odvolacím soudem zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popřípadě změněn a žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Žalovaný zopakoval svá tvrzení a námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně, setrval na námitce nedostatku pasivní legitimace a neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení jeho úvěruschopnosti. Soudu prvního stupně vytkl, že neprovedl jím navrhovaný důkaz - výslech jeho bývalé manželky [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení], která zajistila úvěr ručením a současně má v dispozici osobní automobil zakoupený za finanční prostředky z poskytnutého úvěru.

6. Proti II. a III. výroku rozsudku podal odvolání žalobce s tím, aby byl změněn a žalobě v celém rozsahu vyhověno. V podaném odvolání rovněž zopakoval svoji argumentaci uvedenou již v řízení před soudem prvního stupně. Setrval na svém stanovisku, že před uzavřením dodatku [číslo] nebyl povinen zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Pokud přesto ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupil, jeho výsledky neopodstatňovaly závěr, že by žalovaný nebyl schopen úvěr hradit. Podotkl, že náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 × 300 Kč vyúčtoval v souladu se smluvní dokumentací, a to dne [datum] a [datum], jak vyplývá z výpisu z běžného účtu žalovaného. Při jednání odvolacího soudu žalobce doplnil, že u úvěru poskytnutého ve výši 170 000 Kč (č. [jméno] [číslo] - dodatek [číslo]) bylo původně sjednáno 49 splátek po 4 381 Kč a následně došlo k dohodě, dle které byl žalovaný povinen úvěr splatit v 86 měsíčních splátkách po 2 801 Kč. Žalovaný tak byl povinen na základě obou smluv o úvěru (dodatky [číslo]) hradit měsíčně 8 770 Kč.

7. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce vyslovil přesvědčení, že soud prvního stupně postupoval správně, jestliže se zabýval otázkou, zda žalobce zkoumal jeho úvěruschopnost před uzavřením smlouvy a současně dospěl ke správnému závěru, že úvěr neměl být poskytnut, a smlouva je proto podle § 87 ZSÚ-III neplatná.

8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání byla podána k tomu oprávněnými subjekty (§ 201 o. s. ř.), že směřují proti rozhodnutí, proti němuž jsou přípustná (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že byla podána včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že důvodné je odvolání žalobce.

9. Odvolací soud při jednání podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování částí listinných důkazů, a to dodatkem [číslo] (úvěr č. [jméno] [číslo]), dodatkem [číslo] (úvěr č. [jméno] [číslo]), dodatkem [číslo] (úvěr č. [jméno] [číslo]), podmínkami pro používání úvěru účinnými od [datum] a podmínkami pro používání úvěru účinnými od [datum], přehledem nákladů účelně vynaložených bankou na vymáhání dluhu a úvěrovou zprávou vytvořenou [datum].

10. V dodatku [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] ze dne [datum] se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr (č. [jméno] [číslo]) ve výši 170 000 Kč převodem na jeho běžný účet. Úvěr byl sjednán jako neúčelový, nezajištěný, na dobu určitou (doba trvání úvěru 49 měsíců). Výše pravidelné měsíční splátky činila 4 381 Kč; splátky byly splatné vždy k 15. dni v měsíci. Úroková sazba byla dohodnuta ve výši 10,9 % (sazba základní) a dále bonusová sazba ve výši 9,9 %. Celková částka k úhradě činila 210 287,96 Kč v případě základní sazby a 205 514,67 Kč v případě sazby s bonusem. Na základě dodatku [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] ze dne [datum] se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr (č. [jméno] [číslo]) ve výši 350 000 Kč převodem na jeho běžný účet. Úvěr byl sjednán jako neúčelový, nezajištěný, na dobu určitou (doba trvání úvěru 85 měsíců). Výše pravidelné měsíční splátky činila 5 969 Kč; splátky byly splatné vždy k 17. dni v měsíci. Úroková sazba byla dohodnuta ve výši 10,9 % (sazba základní) a dále bonusová úroková sazba ve výši 9,9 %. Celková částka k úhradě činila 501 359,94 Kč v případě základní sazby a 479 740,10 K v případě sazby s bonusem. Z úvěrové zprávy týkající se žalovaného vytvořené [datum] se podává, že z osobního úvěru poskytnutého v původní výši 350 000 Kč zbývá k úhradě 64 splátek (z původních 84) po 5 969 Kč a z osobního úvěru poskytnutého v původní výši 170 000 Kč zbývá k úhradě 64 splátek po 2 801 Kč (dle tvrzení žalobce doplněného při jednání odvolacího soudu došlo u tohoto úvěru v průběhu jeho trvání k navýšení počtu splátek ze 49 na 86 a snížení jejich výše z 4 381 Kč na 2 801 Kč). U obou úvěrů je shodně uvedeno, že nejsou evidovány žádné nesplacené splátky po splatnosti. Dne [datum] účastníci uzavřeli dodatek [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] kterým se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr (č. [jméno] [číslo]) ve výši 414 642 Kč. Úvěr byl sjednán jako účelový, určený ke splacení původních úvěrů, nezajištěný, na dobu určitou (doba trvání úvěru 56 měsíců). Účastníci se dohodli, že úvěr bude v plné výši použit na splacení zbývající části úvěru poskytnutého původně ve výši 170 000 Kč (aktuální zůstatek 132 255 Kč) a úvěru v původní výši 350 000 Kč (aktuální zůstatek 282 387 Kč). Výše pravidelné měsíční splátky činila 8 792 Kč; splátky byly splatné vždy k 15. dni v měsíci. Úroková sazba byla dohodnuta ve výši 6,9 % (sazba základní) a dále bonusová úroková sazba ve výši 5,9 %. Nedílnou součástí dodatku byly i podmínky pro používání úvěru. Podmínky pro používání úvěru účinné od 16. 3. 2017, a shodně i podmínky účinné od 31. 10. 2018, zakotvují oprávnění žalobce v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky úvěru či jiného závazku spojeného s úvěrem požadovat zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši a současně náhradu účelně vynaložených nákladů za vymáhání dluhu (oddíl„ Splácení úvěru“ odst. 7). Listina - přehled nákladů účelně vynaložených bankou na vymáhání dluhu obsahuje specifikaci těchto nákladů s tím, že za jeden den vymáhání náklady činí 29,61 Kč a za 20 dnů vymáhání 592,20 Kč Náklady jsou zpravidla účtovány jednou za 20 kalendářních dnů a klientovi je účtována (nižší než skutečná) částka 300 Kč.

11. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ-III, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ-III, ve znění platném do [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 122 odst. 1 písm. a) ZSÚ-III, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu.

14. V řízení bylo prokázáno, a mezi účastníky nesporné, že dne [datum] uzavřeli dodatek [číslo] na jehož základě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 170 000 Kč a dne [datum] dodatek [číslo] na jehož základě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 350 000 Kč. Na základě těchto smluv byl žalovaný povinen hradit žalobci měsíčně 8 770 Kč a ke dni uzavření dodatku [číslo] tj. ke dni [datum], nebyl žalovaný s úhradou splátek v prodlení. Na základě dodatku [číslo] žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 414 642 Kč určený na splacení předchozích úvěrů, k žádnému navýšení úvěru nedošlo, současně si účastníci sjednali nižší úrokové sazby (základní i bonusovou) a žalovaný se zavázal hradit splátky po 8 792 Kč, tj. jen nepatrně navýšené oproti předchozím měsíčním platbám (8 770 Kč). Z úvěrové zprávy se dále podává, že na základě dodatku [číslo] měl žalovaný ještě uhradit 64 splátek po 5 969 Kč (382 016 Kč) a dle dodatku [číslo] ještě 64 splátek po 2 801 Kč (179 264 Kč), celkem tedy 561 280 Kč. Naproti tomu v dodatku [číslo] se žalovaný zavázal k zaplacení celkové částky ve výši 483 529,92 Kč v případě základní sazby či částky 471 652,76 Kč v případě sazby bonusové.

15. Odvolací soud tak v projednávané věci uzavřel, že v souvislosti s dodatkem [číslo] nebyl žalobce povinen zkoumat úvěruschopnost žalovaného, neboť žalovanému žádný nový úvěr neposkytl ani nedošlo k navýšení dříve poskytnutých úvěrů, naopak žalovaný měl na základě dodatku [číslo] hradit nižší částku a zároveň došlo ke snížení úrokových sazeb i počtu měsíčních splátek. Nadto při sjednávání dodatku [číslo] nebyl žalovaný v prodlení s úhradou splátek dle dodatků [číslo] splátky dle dodatku [číslo] hradil až do června 2020, tedy po dobu tří let. Teprve poté došlo k dohodě o snížení splátek a až následně se žalovaný dostal do prodlení se splácením.

16. Odvolací soud dospěl k závěru, že [datum] účastníci platně uzavřeli dodatek [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] na jehož základě žalobce poskytl žalovanému úvěr (č. [jméno] [číslo]) ve výši 414 642 Kč a nárok žalobce uplatněný žalobou je v celém rozsahu důvodný, včetně nároku na úroky ve sjednané výši (§ 1802 o. z.) a sjednanou náhradu nákladů vzniklých v důsledku prodlení žalovaného (§ 122 odst. 1 písm. a) ZSÚ-III).

17. Shodně se soudem prvního stupně nepovažuje odvolací soud za důvodnou námitku žalovaného, že ve věci není pasivně legitimován. Dodatek [číslo] byl uzavřen pouze mezi žalobcem a žalovaným, nebylo prokázáno tvrzení žalovaného (které žalobce popíral) o ručitelském prohlášení jeho bývalé manželky. Na tom nic nemění skutečnost, že motorové vozidlo, které mělo být za tyto prostředky zakoupeno, zůstalo v užívání bývalé manželky žalovaného. Odvolací soud proto z důvodu nadbytečnosti nedoplňoval dokazování výslechem bývalé manželky žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení].

18. S ohledem na shora uvedené odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil I. výrok rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správný.

19. Podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. odvolací soud změnil II. výrok rozsudku soudu prvního stupně a žalobě i v tomto rozsahu vyhověl.

20. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud rozhodl nově podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení před soudem prvního stupně zcela úspěšný, a proto mu vznikl nárok na náhradu nákladu řízení v plné výši. V řízení před soudem prvního stupně žalobce uplatnil nárok na náklady sestávající z: -) soudního poplatku ve výši 6 588 Kč, -) cestovného ve výši 737,14 Kč za cestu k jednání soudu [datum] na trase [obec] – [obec] a zpět v celkovém rozsahu 133 km (zpáteční cesta) vozidlem [registrační značka], při průměrné spotřebě 4,2 l motorové nafty na 100 km, ceně 27,20 Kč l PHM a sazbě základní náhrady 4,40 Kč km dle vyhlášky č. 375/2021 Sb., platné od 19. 10. do [datum], -) cestovného ve výši 807,55 Kč za cestu k jednání soudu [datum] na trase [obec] – [obec] a zpět v celkovém rozsahu 133 km (zpáteční cesta) při průměrné spotřebě 3,8 l motorové nafty na 100 km, ceně 36,10 Kč l PHM a sazbě základní náhrady 4,70 Kč km dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., platné od 1. 1. do [datum]. Celkové náklady žalobce za řízení před soudem prvního stupně činí 8 132,70 Kč.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl žalobce zcela úspěšný a žalovaný zcela neúspěšný a žalobci tak vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobce za odvolací řízení představuje pouze zaplacený soudní poplatek ve výši 3 265 Kč.

22. Všechny shora uvedené náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení před soudy obou stupňů zcela úspěšným žalobcem a z tohoto pohledu i úměrnými k žalobou uplatněné částce. Současně odvolací soud neshledal podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř., když samotná skutečnost, že žalovanému bylo dříve přiznáno osvobození od soudních poplatků, není bez dalšího důvodem pro aplikaci tohoto ustanovení.

23. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v řízení před soudy obou stupňů úspěšný, neshledal odvolací soud důvod pro postup dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, byť byl žalovaný zcela osvobozen od placení soudního poplatku za odvolání.

24. O náhradě nákladů ustanoveného zástupce žalovaného (§ 30 o. s. ř.) rozhodne soud prvního stupně.