27 Co 70/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Dany Daňkové ve věci žalobce Anonymizováno s. r. o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 , sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , zastoupený advokátem Anonymizováno , sídlem Anonymizováno , proti žalovanému: Anonymizováno , sídlem Anonymizováno , zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 , o zaplacení 73 512 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3. 1. 2023, č. j. 242 C 1/2022-64,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 12 690,20 Kč k rukám jeho zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V řízení zahájeném , datum, domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 73 512 Kč se zákonnými úroky z prodlení jako kupní ceny zboží (alkoholických nápojů) dodaného v šesti samostatných dodávkách ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, do provozovny žalovaného , právnická osoba, v , adresa, . Dodávky byly uskutečněny na základě telefonických objednávek žalovaného v souladu s praxí zavedenou mezi účastníky. Převzetí zboží v provozovně žalovaného dokládají dodací listy, které za žalovaného podepisovali jeho jednatelka , jméno FO, , společník , tituly před jménem, , jméno FO, nebo zaměstnanec , jméno FO, . Faktury s vyúčtovanou kupní cenou za uvedené dodávky žalovaný neuhradil, byť mu byly doručeny. V této souvislosti žalobce uvedl, že žalovaný si je svého dluhu vědom, neboť jeho jednatelka v minulosti o jeho úhradě se žalobcem jednala, požádala o sjednání splátkového kalendáře, následně se však již k sepsání notářského zápisu obsahujícího uznání dluhu a nastavení splátkového kalendáře nedostavila.

2. Žalovaný namítal, že žalobce neprokazuje, kdy a v jakém rozsahu mělo k jednotlivým tvrzeným objednávkám dojít a kdo měl objednávky za žalovaného činit, tj. zda se jednalo o osoby oprávněné jednat za žalovaného.

3. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem zavázal žalovaného k zaplacení částky 73 512 Kč s 10% úroky z prodlení z částky 8 521 Kč od , datum, do zaplacení, s 10% úroky z prodlení z částky 16 615 Kč od , datum, do zaplacení, s 10% úroky z prodlení z částky 8 635 Kč od , datum, do zaplacení, s 10% úroky z prodlení z částky 15 559 Kč od , datum, do zaplacení, s 10% úroky z prodlení z částky 15 205 Kč od , datum, do zaplacení a s 10% úroky z prodlení z částky 8 977 Kč od , datum, do zaplacení (I. výrok) a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 30 053 Kč (II. výrok). Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že žalobce ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, dodal žalovanému do jeho provozovny , právnická osoba, na adrese , adresa, zboží – alkohol různých značek v množství, balení a ceně vyplývající z dodacích listů č. 2019009919, č. 2019010228, č. 2019010442, č. 2019010989, č. 2019011516 a č. 2019011719 (viz dodací listy a čestného prohlášení , jméno FO, ze dne , datum, , že zboží přivezl do provozovny žalovaného). Za žalovaného jako odběratele byly dodací listy podepsány. , adresa, nebylo žalovaným na místě uhrazeno a žalobce cenu vyúčtoval fakturami č. 2019009919 ze dne , datum, na částku 8 521 Kč splatnou téhož dne, č. 2019010228 ze dne , datum, na částku 16 615 Kč splatnou téhož dne, č. 2019010442 ze dne , datum, na částku 8 635 Kč splatnou téhož dne, č. 2019010989 ze dne , datum, na částku 15 559 Kč splatnou téhož dne, č. 2019011516 ze dne , datum, na částku 15 205 Kč splatnou téhož dne a č. 2019011719 ze dne , datum, na částku 8 977 Kč splatnou téhož dne. Souhrn vyúčtovaných částek odpovídá výši žalované částky. V uvedeném období byla jednatelkou žalovaného , jméno FO, a jeho společníkem , tituly před jménem, , jméno FO, . , jméno FO, , jako osoba oprávněná zastupovat žalobce při sjednávání objednávek, telefonicky komunikoval a domluvil se společníkem žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, koupi a dodání/závoz zboží do provozovny žalovaného na adrese , adresa, , a to v rozsahu, druhu zboží a množství, jak bylo zachyceno v dodacích listech (viz čestné prohlášení , jméno FO, z , datum, ). V období prosince 2018 až září 2019, tj. v době předcházející vzniku předmětné pohledávky žalobce (sestávající z ceny za 6 dílčích dodávek zboží), se mezi účastníky uskutečnilo 37 dílčích objednávek a dodávek zboží, které byly ze strany žalovaného uhrazeny, byť se zpožděním (viz listina fakturace podle odběratelů). Z e-mailové komunikace mezi , jméno FO, , jednatelkou žalovaného a právním zástupcem žalobce vyplývá, že v květnu a červnu 2020 učinila jednatelka žalovaného e-mailový dotaz na advokátní kancelář zastupující žalobce ohledně upomínané pohledávky žalobce; jednatelka žalovaného žádala o opětovné zaslání dosud neuhrazených faktur s tím, že o dluhu neměla povědomí a žádala o splátkový kalendář; následně proběhla komunikace ohledně požadavku žalobce na sepsání uznání dluhu v podobě notářského zápisu spolu se sestavením splátkového kalendáře a výše reálné splátky. , adresa, 000 Kč měsíčně jednatelka žalovaného označila za vysokou a navrhla splátku 5 000 Kč měsíčně; po odsouhlasení splátky 5 000 Kč žalobcem byl ze strany jednatelky žalovaného potvrzen plánovaný postup související se sepisem notářského zápisu; při další komunikaci v červenci 2020 ohledně termínu sepisu notářského zápisu u notáře se jednatelka žalovaného dvakrát omluvila a poté přestala komunikovat. Předložený koncept notářského zápisu ve věci řešené pohledávky dokládá mimosmluvní kroky žalobce v návaznosti na informace poskytnuté žalovaným (např. výše splátek). Z důvodu nadbytečnosti (s ohledem na právní hodnocení ostatních provedených důkazů) soud neprováděl dokazování výslechem jednatelky žalovaného, jeho společníka ani zaměstnance. Závěrem shrnul, že žalobce jako prodávající a žalovaný jako kupující uzavřeli na základě dílčích telefonických objednávek žalovaného (stejně jako tomu učinili ve 37 předchozích případech v době necelého roku) šest kupních smluv, jejichž předmětem bylo zboží objednané žalovaným specifikované ve vystavených fakturách a dodacích listech. Žalobce zboží dodal, žalovaný převzal, avšak neuhradil kupní cenu. V dané věci tak mezi účastníky vznikl smluvní vztah ve smyslu § 1721 a násl. o. z. a podle § 2079 o. z. žalobce splnil svůj závazek odevzdat kupujícímu předmětnou věc, když žalovaný předmětné zboží prokazatelně převzal, ovšem úhradu kupní ceny neprovedl a nachází se tak v prodlení s její úhradou, a proto žalobci podle § 1970 o. z. náleží i úroky z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Obranu žalovaného spočívající v argumentaci, že žalobce netvrdil ani neprokázal sjednání samotných závazků ani převzetí zboží, soud posoudil – vzhledem k provedenému dokazování – jako nedůvodnou s tím, že nemá pochybnosti o zavedené praxi smluvních stran ohledně promptního a flexibilního způsobu telefonického sjednávání zakázek zásobování za účelem dostatečně rychlého naplnění provozních potřeb provozovny žalovaného , právnická osoba, . Nehledě na povědomí žalovaného o jeho dluhu a jednání účastníků o úhradě. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 30 053 Kč.

4. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný, navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně. Ohradil se proti závěru soudu prvního stupně, že telefonické objednávky byly mezi účastníky zavedou praxí a namítl, že tato skutečnost nevyplývá ani z provedeného dokazování. Poukázal na to, že čestná prohlášení představují v civilním řízení až krajní důkazní prostředek, a proto mají být jako důkaz použita jen pokud tvrzené skutečnosti nelze prokázat prostřednictvím jiného důkazu. V projednávané věci soud mohl provést dokazování výslechy svědků, u nichž je navíc zachována bezprostřednost a dána možnost kladení dotazů. V uvedeném postupu žalobce shledává procesní pochybení soudu prvního stupně, který rovněž pochybil i tím, že neprovedl výslech jednatelky žalovaného a jeho společníka. K tomu žalobce uvedl, že neprovedení důkazu pro nadbytečnost je možné pouze v případě, kdy určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřeno nebo vyvráceno.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že žalovaný v odvolání neuvedl žádné relevantní skutečnosti; argumenty žalovaného jsou nepodložené a neopodstatněné.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející.

7. Jako relevantní odvolací soud posoudil námitku žalovaného, že soud prvního stupně pochybil, pokud provedl k důkazu čestná prohlášení, namísto toho, aby příslušné osoby v řízení sám vyslechl [k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 29 Cdo 3197/2022, z něhož se podává, že důkaz čestným prohlášením namísto výslechu osoby, která čestné prohlášení pořídila, může být plnohodnotným důkazem o určité skutečnosti za situace, kdy provedení výslechu vůbec není možné (např. svědek či účastník zemřel), či je jeho provedení spojeno s neúměrnými obtížemi (svědek či účastník se nachází v zahraničí apod.). Informace, které lze zjistit od účastníka nebo od svědka, mohou být získány jen prostřednictvím jejich výpovědi, při níž účastníci mají právo klást vyslýchaným osobám otázky].

8. Odvolací soud proto podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil v souladu se zásadou ústnosti a přímosti dokazování výslechem svědka , jméno FO, , který uvedl, že u žalobce pracuje od roku 2016 jako skladník a řidič, zboží žalovanému zavážel pravidelně, a byť se dodávalo na „hotovostní“ faktury, ve většině případů bylo dle ústní dohody hrazeno později. K předloženému čestnému prohlášení z , datum, sdělil, že ho sepisoval dle dodacích listů a situaci si i po delší době vybavoval, protože k žalovanému zboží zavážel každý týden, a to v dlouhém časovém úseku. Současně se zbožím předal i dodací list a fakturu, která sice zněla jako hotovostní, ale po dohodě s obchodním zástupcem žalobce , jméno FO, mohl žalovanému zboží předat i bez jeho okamžité úhrady. Dodací listy podepisoval při předání zboží na adrese provozovny , právnická osoba, , za žalovaného tyto dodací listy podepisovali provozní , jméno FO, a , jméno FO, , na konci už zboží přebíral za žalovaného , jméno FO, . Svědek v rámci své výpovědi působil naprosto věrohodně a přesvědčivě, byl schopen vysvětlit, proč si dodávky zboží zaváženého k žalovanému pamatuje i po tak dlouhé době.

9. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

10. Odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně (svědek , jméno FO, v rámci své výpovědi zopakoval skutečnosti uvedené v čestném prohlášení), jakož i jeho právním hodnocením věci a pro stručnost odkazuje na písemné odůvodnění jeho rozhodnutí.

11. Odvolací soud (s ohledem na dále uvedené) nepovažoval za potřebné doplňovat dokazování výslechem svědka , jméno FO, , byť soud prvního stupně provedl k důkazu i jeho čestné prohlášení z , datum, týkající se telefonických objednávek. Kupní smlouva je reálný kontrakt, a otázka telefonických objednávek je proto v daném případě bez významu, neboť v řízení bylo prokázáno, že zboží bylo v každém jednotlivém případě dodáno v souladu s dodacím listem a za žalovaného převzato, a to v jeho provozovně , právnická osoba, na adrese , adresa, . V této souvislosti odvolací soud připomíná § 430 odst. 2 o. z., dle něhož podnikatele zavazuje i jednání jiné osoby (než osoby pověřené podle § 430 odst. 1 o. z.) v jeho provozovně, pokud byla třetí osoba v dobré víře, že jednající osoba je k jednání oprávněna. Svědek , jméno FO, potvrdil předávání zboží v provozovně žalovaného konkrétním osobám, a to provoznímu , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, (o této se svědek mylně domníval, že se jedná o provozní, ačkoliv se jednalo o jednatelku žalovaného) s tím, že spolupráce na této bázi fingovala dlouhodobě. Pokud za dodané zboží žalovaný nezaplatil kupní cenu, je žaloba na úhradu kupní ceny (§ 2079 o. z.) důvodná, a to včetně nároku na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. Z důvodu nadbytečnosti odvolací soud nedoplňoval dokazování ani výslechem společníka žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, a jeho jednatelky žalovaného , jméno FO, , neboť svědeckou výpovědí svědka , jméno FO, ve spojení s dalšími provedenými důkazy bylo prokázáno dodání zboží žalovanému. Nadto bylo prokázáno, že účastníci spolu jednali o úhradě dluhu žalovaného a žalovaný v té době řádné dodání zboží žalobcem nijak nezpochybňoval.

13. S ohledem na shora uvedené odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně, včetně II. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, jako věcně správný potvrdil.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný nebyl se svým odvoláním úspěšný, žalobci proto náleží právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů. Náklady žalobce za odvolací řízení sestávají z:- odměny za zastoupení advokátem v rozsahu dvou úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996, Sb., advokátního tarifu [dále jen „a. t.“], a to vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu; při tarifní hodnotě 73 512 Kč podle § 9 odst. 1) a. t., když výše odměny za jeden úkon podle § 7 a. t. činí 4 060 Kč;- dvou náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t.;- náhrady cestovného prostředkem hromadné dopravy z , adresa, a zpět v celkové výši 808 Kč (359 Kč cesta na jednání, 449 Kč cesta zpět, doloženo jízdenkami Českých drah) podle § 13 a. t.;- náhrady za ztrátu času na cestě ve výši 1 100 Kč (11 půlhodin po 100 Kč) podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3;- náhrady za DPH (21 %) ve výši 2 062,20 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).Celkové náklady žalobce za odvolací řízení činí 12 690,20 Kč.

15. Všechny tyto náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva i v odvolacím řízení zcela úspěšným žalobcem a co do výše úměrnými k předmětu řízení. Podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř. neshledal. Nadto nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení by mělo být jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný pod č. 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).