27 Co 70/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Dany Daňkové ve věci žalobce Anonymizováno s. r. o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0, sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, zastoupený advokátem Anonymizováno, sídlem Anonymizováno, proti žalovanému: Anonymizováno, sídlem Anonymizováno, zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0, o zaplacení 73 512 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3. 1. 2023, č. j. 242 C 1/2022-64,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 12 690,20 Kč k rukám jeho zástupce tituly před jménem jméno FO, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V řízení zahájeném datum domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 73 512 Kč se zákonnými úroky z prodlení jako kupní ceny zboží (alkoholických nápojů) dodaného v šesti samostatných dodávkách ve dnech datum, datum, datum, datum, datum a datum do provozovny žalovaného právnická osoba v adresa. Dodávky byly uskutečněny na základě telefonických objednávek žalovaného v souladu s praxí zavedenou mezi účastníky. Převzetí zboží v provozovně žalovaného dokládají dodací listy, které za žalovaného podepisovali jeho jednatelka jméno FO, společník tituly před jménem jméno FO nebo zaměstnanec jméno FO. Faktury s vyúčtovanou kupní cenou za uvedené dodávky žalovaný neuhradil, byť mu byly doručeny. V této souvislosti žalobce uvedl, že žalovaný si je svého dluhu vědom, neboť jeho jednatelka v minulosti o jeho úhradě se žalobcem jednala, požádala o sjednání splátkového kalendáře, následně se však již k sepsání notářského zápisu obsahujícího uznání dluhu a nastavení splátkového kalendáře nedostavila.

2. Žalovaný namítal, že žalobce neprokazuje, kdy a v jakém rozsahu mělo k jednotlivým tvrzeným objednávkám dojít a kdo měl objednávky za žalovaného činit, tj. zda se jednalo o osoby oprávněné jednat za žalovaného.

3. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem zavázal žalovaného k zaplacení částky 73 512 Kč s 10% úroky z prodlení z částky 8 521 Kč od datum do zaplacení, s 10% úroky z prodlení z částky 16 615 Kč od datum do zaplacení, s 10% úroky z prodlení z částky 8 635 Kč od datum do zaplacení, s 10% úroky z prodlení z částky 15 559 Kč od datum do zaplacení, s 10% úroky z prodlení z částky 15 205 Kč od datum do zaplacení a s 10% úroky z prodlení z částky 8 977 Kč od datum do zaplacení (I. výrok) a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 30 053 Kč (II. výrok). Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že žalobce ve dnech datum, datum, datum, datum, datum a datum dodal žalovanému do jeho provozovny právnická osoba na adrese adresa zboží – alkohol různých značek v množství, balení a ceně vyplývající z dodacích listů č. 2019009919, č. 2019010228, č. 2019010442, č. 2019010989, č. 2019011516 a č. 2019011719 (viz dodací listy a čestného prohlášení jméno FO ze dne datum, že zboží přivezl do provozovny žalovaného). Za žalovaného jako odběratele byly dodací listy podepsány. adresa nebylo žalovaným na místě uhrazeno a žalobce cenu vyúčtoval fakturami č. 2019009919 ze dne datum na částku 8 521 Kč splatnou téhož dne, č. 2019010228 ze dne datum na částku 16 615 Kč splatnou téhož dne, č. 2019010442 ze dne datum na částku 8 635 Kč splatnou téhož dne, č. 2019010989 ze dne datum na částku 15 559 Kč splatnou téhož dne, č. 2019011516 ze dne datum na částku 15 205 Kč splatnou téhož dne a č. 2019011719 ze dne datum na částku 8 977 Kč splatnou téhož dne. Souhrn vyúčtovaných částek odpovídá výši žalované částky. V uvedeném období byla jednatelkou žalovaného jméno FO a jeho společníkem tituly před jménem jméno FO. jméno FO, jako osoba oprávněná zastupovat žalobce při sjednávání objednávek, telefonicky komunikoval a domluvil se společníkem žalovaného tituly před jménem jméno FO koupi a dodání/závoz zboží do provozovny žalovaného na adrese adresa, a to v rozsahu, druhu zboží a množství, jak bylo zachyceno v dodacích listech (viz čestné prohlášení jméno FO z datum). V období prosince 2018 až září 2019, tj. v době předcházející vzniku předmětné pohledávky žalobce (sestávající z ceny za 6 dílčích dodávek zboží), se mezi účastníky uskutečnilo 37 dílčích objednávek a dodávek zboží, které byly ze strany žalovaného uhrazeny, byť se zpožděním (viz listina fakturace podle odběratelů). Z e-mailové komunikace mezi jméno FO, jednatelkou žalovaného a právním zástupcem žalobce vyplývá, že v květnu a červnu 2020 učinila jednatelka žalovaného e-mailový dotaz na advokátní kancelář zastupující žalobce ohledně upomínané pohledávky žalobce; jednatelka žalovaného žádala o opětovné zaslání dosud neuhrazených faktur s tím, že o dluhu neměla povědomí a žádala o splátkový kalendář; následně proběhla komunikace ohledně požadavku žalobce na sepsání uznání dluhu v podobě notářského zápisu spolu se sestavením splátkového kalendáře a výše reálné splátky. adresa 000 Kč měsíčně jednatelka žalovaného označila za vysokou a navrhla splátku 5 000 Kč měsíčně; po odsouhlasení splátky 5 000 Kč žalobcem byl ze strany jednatelky žalovaného potvrzen plánovaný postup související se sepisem notářského zápisu; při další komunikaci v červenci 2020 ohledně termínu sepisu notářského zápisu u notáře se jednatelka žalovaného dvakrát omluvila a poté přestala komunikovat. Předložený koncept notářského zápisu ve věci řešené pohledávky dokládá mimosmluvní kroky žalobce v návaznosti na informace poskytnuté žalovaným (např. výše splátek). Z důvodu nadbytečnosti (s ohledem na právní hodnocení ostatních provedených důkazů) soud neprováděl dokazování výslechem jednatelky žalovaného, jeho společníka ani zaměstnance. Závěrem shrnul, že žalobce jako prodávající a žalovaný jako kupující uzavřeli na základě dílčích telefonických objednávek žalovaného (stejně jako tomu učinili ve 37 předchozích případech v době necelého roku) šest kupních smluv, jejichž předmětem bylo zboží objednané žalovaným specifikované ve vystavených fakturách a dodacích listech. Žalobce zboží dodal, žalovaný převzal, avšak neuhradil kupní cenu. V dané věci tak mezi účastníky vznikl smluvní vztah ve smyslu § 1721 a násl. o. z. a podle § 2079 o. z. žalobce splnil svůj závazek odevzdat kupujícímu předmětnou věc, když žalovaný předmětné zboží prokazatelně převzal, ovšem úhradu kupní ceny neprovedl a nachází se tak v prodlení s její úhradou, a proto žalobci podle § 1970 o. z. náleží i úroky z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Obranu žalovaného spočívající v argumentaci, že žalobce netvrdil ani neprokázal sjednání samotných závazků ani převzetí zboží, soud posoudil – vzhledem k provedenému dokazování – jako nedůvodnou s tím, že nemá pochybnosti o zavedené praxi smluvních stran ohledně promptního a flexibilního způsobu telefonického sjednávání zakázek zásobování za účelem dostatečně rychlého naplnění provozních potřeb provozovny žalovaného právnická osoba. Nehledě na povědomí žalovaného o jeho dluhu a jednání účastníků o úhradě. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 30 053 Kč.

4. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný, navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně. Ohradil se proti závěru soudu prvního stupně, že telefonické objednávky byly mezi účastníky zavedou praxí a namítl, že tato skutečnost nevyplývá ani z provedeného dokazování. Poukázal na to, že čestná prohlášení představují v civilním řízení až krajní důkazní prostředek, a proto mají být jako důkaz použita jen pokud tvrzené skutečnosti nelze prokázat prostřednictvím jiného důkazu. V projednávané věci soud mohl provést dokazování výslechy svědků, u nichž je navíc zachována bezprostřednost a dána možnost kladení dotazů. V uvedeném postupu žalobce shledává procesní pochybení soudu prvního stupně, který rovněž pochybil i tím, že neprovedl výslech jednatelky žalovaného a jeho společníka. K tomu žalobce uvedl, že neprovedení důkazu pro nadbytečnost je možné pouze v případě, kdy určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřeno nebo vyvráceno.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že žalovaný v odvolání neuvedl žádné relevantní skutečnosti; argumenty žalovaného jsou nepodložené a neopodstatněné.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející.

7. Jako relevantní odvolací soud posoudil námitku žalovaného, že soud prvního stupně pochybil, pokud provedl k důkazu čestná prohlášení, namísto toho, aby příslušné osoby v řízení sám vyslechl [k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 29 Cdo 3197/2022, z něhož se podává, že důkaz čestným prohlášením namísto výslechu osoby, která čestné prohlášení pořídila, může být plnohodnotným důkazem o určité skutečnosti za situace, kdy provedení výslechu vůbec není možné (např. svědek či účastník zemřel), či je jeho provedení spojeno s neúměrnými obtížemi (svědek či účastník se nachází v zahraničí apod.). Informace, které lze zjistit od účastníka nebo od svědka, mohou být získány jen prostřednictvím jejich výpovědi, při níž účastníci mají právo klást vyslýchaným osobám otázky].

8. Odvolací soud proto podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil v souladu se zásadou ústnosti a přímosti dokazování výslechem svědka jméno FO, který uvedl, že u žalobce pracuje od roku 2016 jako skladník a řidič, zboží žalovanému zavážel pravidelně, a byť se dodávalo na „hotovostní“ faktury, ve většině případů bylo dle ústní dohody hrazeno později. K předloženému čestnému prohlášení z datum sdělil, že ho sepisoval dle dodacích listů a situaci si i po delší době vybavoval, protože k žalovanému zboží zavážel každý týden, a to v dlouhém časovém úseku. Současně se zbožím předal i dodací list a fakturu, která sice zněla jako hotovostní, ale po dohodě s obchodním zástupcem žalobce jméno FO mohl žalovanému zboží předat i bez jeho okamžité úhrady. Dodací listy podepisoval při předání zboží na adrese provozovny právnická osoba, za žalovaného tyto dodací listy podepisovali provozní jméno FO a jméno FO, na konci už zboží přebíral za žalovaného jméno FO. Svědek v rámci své výpovědi působil naprosto věrohodně a přesvědčivě, byl schopen vysvětlit, proč si dodávky zboží zaváženého k žalovanému pamatuje i po tak dlouhé době.

9. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

10. Odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně (svědek jméno FO v rámci své výpovědi zopakoval skutečnosti uvedené v čestném prohlášení), jakož i jeho právním hodnocením věci a pro stručnost odkazuje na písemné odůvodnění jeho rozhodnutí.

11. Odvolací soud (s ohledem na dále uvedené) nepovažoval za potřebné doplňovat dokazování výslechem svědka jméno FO, byť soud prvního stupně provedl k důkazu i jeho čestné prohlášení z datum týkající se telefonických objednávek. Kupní smlouva je reálný kontrakt, a otázka telefonických objednávek je proto v daném případě bez významu, neboť v řízení bylo prokázáno, že zboží bylo v každém jednotlivém případě dodáno v souladu s dodacím listem a za žalovaného převzato, a to v jeho provozovně právnická osoba na adrese adresa. V této souvislosti odvolací soud připomíná § 430 odst. 2 o. z., dle něhož podnikatele zavazuje i jednání jiné osoby (než osoby pověřené podle § 430 odst. 1 o. z.) v jeho provozovně, pokud byla třetí osoba v dobré víře, že jednající osoba je k jednání oprávněna. Svědek jméno FO potvrdil předávání zboží v provozovně žalovaného konkrétním osobám, a to provoznímu jméno FO, jméno FO a jméno FO (o této se svědek mylně domníval, že se jedná o provozní, ačkoliv se jednalo o jednatelku žalovaného) s tím, že spolupráce na této bázi fingovala dlouhodobě. Pokud za dodané zboží žalovaný nezaplatil kupní cenu, je žaloba na úhradu kupní ceny (§ 2079 o. z.) důvodná, a to včetně nároku na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. Z důvodu nadbytečnosti odvolací soud nedoplňoval dokazování ani výslechem společníka žalovaného tituly před jménem jméno FO a jeho jednatelky žalovaného jméno FO, neboť svědeckou výpovědí svědka jméno FO ve spojení s dalšími provedenými důkazy bylo prokázáno dodání zboží žalovanému. Nadto bylo prokázáno, že účastníci spolu jednali o úhradě dluhu žalovaného a žalovaný v té době řádné dodání zboží žalobcem nijak nezpochybňoval.

13. S ohledem na shora uvedené odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně, včetně II. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, jako věcně správný potvrdil.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný nebyl se svým odvoláním úspěšný, žalobci proto náleží právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů. Náklady žalobce za odvolací řízení sestávají z: - odměny za zastoupení advokátem v rozsahu dvou úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996, Sb., advokátního tarifu [dále jen „a. t.“], a to vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu; při tarifní hodnotě 73 512 Kč podle § 9 odst. 1) a. t., když výše odměny za jeden úkon podle § 7 a. t. činí 4 060 Kč; - dvou náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t.; - náhrady cestovného prostředkem hromadné dopravy z adresa a zpět v celkové výši 808 Kč (359 Kč cesta na jednání, 449 Kč cesta zpět, doloženo jízdenkami Českých drah) podle § 13 a. t.; - náhrady za ztrátu času na cestě ve výši 1 100 Kč (11 půlhodin po 100 Kč) podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3; - náhrady za DPH (21 %) ve výši 2 062,20 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalobce za odvolací řízení činí 12 690,20 Kč.

15. Všechny tyto náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva i v odvolacím řízení zcela úspěšným žalobcem a co do výše úměrnými k předmětu řízení. Podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř. neshledal. Nadto nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení by mělo být jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný pod č. 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, prostřednictvím soudu prvního stupně; takové dovolání je však přípustné pouze tehdy, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo máli být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Proti rozsudku v části týkající se výroků o nákladech řízení není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].