27 Co 73/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Dany Daňkové ve věci žalobce: Anonymizováno ., sídlem Anonymizováno , zastoupený advokátem Anonymizováno , sídlem Anonymizováno , proti žalovanému: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 , sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , o zaplacení 4 610 € s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 8. 2. 2023, č. j. 20 C 82/2022-133,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 18 754,26 Kč k rukám jeho zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V řízení zahájeném dne 5. 1. 2022 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 4 610 € s příslušenstvím jako ceny přepravních služeb poskytnutých žalobcem na dle čtyř přepravních smluv uzavřených na základě samostatných objednávek žalovaného. Jednalo se o přepravu hroznového vína provedenou ve dnech 20. – 22. 10. 2020 (objednávka č. 1367-2020 ze dne 19. 10. 2020). Odesílatelem byla společnost , Anonymizováno, příjemci společnost , Anonymizováno, , adresa, , Anonymizováno, , Slovenská republika (mezinárodní přepravní list CMR č. 735) a společnost , Anonymizováno, . s r. o., , adresa, , Česká republika (mezinárodní přepravní list CMR č. 73). V dalším případě , jméno FO, della , Anonymizováno, . Přeprava proběhla ve dnech 24. – 25. 11. 2020, tahač, přeprava tohoto montážního materiálu byla rozdělena do tří CMR listů. Následně proběhla 9. -10. 12. 2020 přeprava krmiva (objednávky č. 1526-2020 ze dne 23. 11. 2020 a č. 1596-2020 ze dne 7. 12. 2020), odesílatel , Anonymizováno, . Přepravy proběhly řádně a žalobce vystavil žalovanému fakturu č. , Anonymizováno, ze dne 29. 10. 2020 znějící na částku 1 800 €, splatnou 7. 1. 2021; , Anonymizováno, ze dne 20. 11. 2020 znějící na částku 880 €, splatnou 29. 1. 2021; fakturu č. , Anonymizováno, ze dne 30. 11. 2020 znějící na částku 1 050 €, splatnou 8. 2. 2021 a fakturu č. , Anonymizováno, ze dne 17. 12. 2020 znějící na částku 880 €, splatnou 25. 2. 2021. Žalovaný předmětné přepravy nezaplatil. Žalobce proto žalobou uplatnil nárok na zaplacení částky 4 610 € s úroky z prodlení (ode dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých faktur) a náklady spojené s uplatněním pohledávky podle směrnice EP a Rady č. 2011/7/EU (§ 3 nař. vlády 351/2013 Sb.) v celkové výši 160 € (4 x 40 €, za každý jednotlivý samostatný nárok).

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Nezpochybnil, že výše uvedené přepravy objednal a že žalobce předmětné přepravy provedl. Na svou obranu však tvrdil, že nárok uplatněný žalobou již zanikl na základě zápočtu ze dne 21. 10. 2021, kdy proti nároku žalobce z předmětných přeprav započetl svoji pohledávku vůči žalobci z titulu náhrady škody (viz daňový doklad č. , tel. číslo, ze dne 22. 12. 2020 na částku 59 707 € splatný 5. 1. 2021). Uvedl, že škoda vznikla v souvislosti s přepravní smlouvou a objednávkou č. 803-2020 (jednalo se o dopravu zboží z místa nakládky DHL , Anonymizováno, do místa vykládky , právnická osoba, , datum nakládky 29. 6. 2020, datum vykládky 1. 7. 2020). Žalobce tuto přepravu řádně neprovedl, neboť navzdory pokynům zaměstnanců DHL neparkoval na hlídaném parkovišti, ale nejprve v nedaleké průmyslové zóně a následně, na základě pokynu osob, které se vydávaly za policisty, v areálu , Anonymizováno, a zde byl náklad v noci ukraden. Svůj závazek tedy žalobce nesplnil a v důsledku odcizení zboží vznikla žalovanému škoda, neboť mu byla na základě rozsudků rakouských soudů stanovena povinnost k zaplacení škody společnosti , Anonymizováno, v částce 59 106,48 € s 9,2% úroky od 15. 7. 2020 do zaplacení a rovněž povinnost k náhradě nákladů řízení. Žalovaný dodal, že se zaplacení svého nároku v částce 69 106,48 € z titulu náhrady škody, která mu vznikla v důsledku porušení povinností žalobcem v rámci prováděné přepravy, po žalobci domáhá, když vede proti žalobci (jako žalovanému) spor u soudu v Korneuburgu, sp. zn. 6 Cg 159/21; tento není doposud pravomocně rozhodnut.

3. Usnesením ze dne 14. 7. 2022, č. j. 20 C 82/2022-97, které nabylo právní moci 14. 7. 2022, soud prvního stupně zamítl návrh žalovaného na přerušení řízení do doby pravomocného skončení věci vedené pod sp. zn. 6 Cg 159/21 u Krajského soudu v Korneuburgu.

4. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 4 610 € s 8,25% úroky z prodlení z částky 1 800 € od 8. 1. 2021 do zaplacení, z částky 880 € od 30. 1. 2021 do zaplacení, z částky 1 050 € od 9. 2. 2021 do zaplacení a z částky 880 € od 26. 2. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 160 € (I. výrok), dále žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 42 601,80 Kč (II. výrok). Vzal za prokázaná skutková tvrzení uvedená žalobcem v žalobě, která ostatně byla mezi účastníky nesporná. Dále se proto zabýval obranou žalovaného, tj. otázkou, zda povinnost žalovaného k úhradě sjednané ceny za provedené přepravy zanikla započtením. Vzal za prokázané, že v dopisu ze dne 21. 10. 2021 (žalobci doručen dne 8. 11. 2021) žalovaný jednostranně započetl vůči pohledávkám žalobce, které jsou předmětem tohoto řízení, svoji pohledávku z titulu náhrady škody, když daňovým dokladem č. , tel. číslo, ze dne 22. 12. 2020 splatným 5. 1. 2021 vyúčtoval žalobci částku 59 707 €. Současně tímto dopisem vyzval žalobce, aby rozdíl ve výši 55 097 € uhradil do 14 dnů od převzetí započtení. Žalobce v dopisu ze dne 15. 11. 2021 vyslovil nesouhlas se započtením, odmítl jakoukoliv vinu na vzniku škody s tím, že za škodu je odpovědný výlučně sám žalovaný. , právnická osoba, , jíž se žalovaný po žalobci domáhá, je předmětem (dosud neskončeného) soudního řízení vedeného pod sp. z. 6 Cg 159/2021 u Zemského soudu v Korneuburgu. Soud prvního stupně započítávanou pohledávku žalovaného posoudil jako nejistou a neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), s tím, že nejistá či neurčitá je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020. Aktivně započítávaná pohledávka nebude jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. zpravidla tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. Za nejistou či neurčitou však nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává (odmítá uhradit) nebo že je sporná (nejednoznačná) její právní kvalifikace; musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3407/2020). S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu tedy soud dospěl k závěru, že v daném případě nedošlo k platnému započtení, když pohledávka žalovaného nebyla ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. způsobilá k započtení. Tato pohledávka je objektivně sporná, když je o ní veden spor u rakouského soudu, který nebyl dosud ukončen a teprve pravomocným rozhodnutím tohoto soudu bude najisto postaveno, zda pohledávka žalovaného skutečně existuje a je způsobilá k započtení. Žalobce od počátku započtení odmítal a svoji odpovědnost za náhradu škody uplatněnou v uvedeném řízení vylučoval. Soud proto posoudil jako důvodnou žalobu na zaplacení částky 4 610 € se zákonnými úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur. Současně vyhověl i požadavku žalobce na zaplacení částky 160 € představující náklady spojené s uplatněním čtyř pohledávek (§ 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

5. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný a navrhl, aby byl odvolacím soudem změněn a žaloba zamítnuta. Podotkl, že navrhoval přerušení řízení do doby rozhodnutí o jeho pohledávce rakouským soudem. Zdůraznil, že jeho pohledávka, kterou učinil předmětem započtení, není promlčená, jak tvrdil žalobce a vznikla pro hrubě nedbalostní chování žalobce jako dopravce, který́ uskutečnil dopravu pro žalovaného. Vyslovil přesvědčení, že z jeho žaloby ze dne 22. 12. 2021 podané u rakouského soudu byla prokázána existence, určitost a výše pohledávky. Pohledávky žalobce, které jsou předmětem tohoto řízení, žalovaný – s ohledem na jednostranné započtení – zohlednil v řízení u rakouského soudu změnou žaloby (o cenu těchto přeprav omezil žalobu na náhradu škody v řízení vedeném proti žalobci u rakouského soudu). Dále žalovaný uvedl, že bylo zjištěno zavinění žalobce, který prováděl přepravu pro žalovaného a v příčinné souvislosti s tímto zaviněním žalobce vznikla žalovanému škoda. Pokud za této situace soud prvního stupně námitku žalovaného tykající se započtení nesprávně posoudil jako lichou a dospěl k závěru, že pohledávka žalobce nezanikla, postupoval nesprávně.

6. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Vyslovil přesvědčení, že se soud řádně vypořádal se všemi žalovaným uplatněnými argumenty i námitkami. Za nesprávný označil názor žalovaného, že jeho údajný nárok je možné prokázat žalobou podanou dne 22. 12. 2021 u rakouského soudu. O tom, zda tvrzený nárok žalovaného existuje a případně v jaké výši, rozhodne až rakouský soud na základě provedeného dokazování; uvedené nelze dovozovat jen z tvrzení uvedených v žalobě. Žalobce se rovněž neztotožňuje s tvrzením, že provedeným dokazováním (navíc není patrno, o jaké dokazování se má jednat) bylo najisto zjištěno jeho zavinění a že existuje příčinná souvislost mezi vznikem škody a jeho zaviněním. Za situace, kdy soud prvního stupně rozhoduje podle skutkového stavu v době vyhlášení svého rozhodnutí, pak správně dospěl k závěru, že žalovaným tvrzená pohledávka je pohledávkou nejistou a neurčitou a tedy nezpůsobilou k započtení podle § 1987 o. z. (viz závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozsudku ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020).

7. Při jednání odvolacího soudu žalobce sdělil, že řízení vedené pod sp. zn. 6 Cg 159/2021 u Zemského soudu v Korneuburgu dosud nebylo skončeno. Žalovaný se k jednání odvolacího soudu bez omluvy nedostavil.

8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202, o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu přecházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

9. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, na které pro stručnost odkazuje. Pouze považuje za vhodné zdůraznit, že pohledávky uplatněné žalobcem v tomto řízení byly mezi účastníky nesporné a nebylo tak zapotřebí vést k nim (rozsáhlé) dokazování. Obrana žalovaného spočívala výlučně v námitce, že pohledávky uplatněné v tomto řízení již zanikly započtením (jednostranným zápočtem ze strany žalovaného). Žalobce však ihned poté, kdy jednostranný zápočet obdržel, vyslovil se započtením nesouhlas a současně odmítl jakoukoliv vinu na vzniku (žalovaným vyúčtované) škody s tím, že za škodu je odpovědný výlučně sám žalovaný. Za situace, kdy žalobce (věřitel pasivní pohledávky) vznesl námitku relativní neplatnosti jednostranného započtení, postupoval soud prvního stupně správně, jestliže se zabýval posouzením, zda žalovaným započítávaná (aktivní) pohledávka je jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. a tedy způsobilá přivodit svým započtením zánik žalobou uplatněné pohledávky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn 31 Cdo 684/2020). V této souvislosti soud vyzdvihl, že žalovaný se tvrzeného nároku z titulu náhrady škody vůči žalobci domáhá v řízení před rakouským soudem a nelze předvídat, jak bude o této (mezi účastníky sporné) pohledávce rozhodnuto; v rámci odvolacího řízení žalobce sdělil, že řízení dosud nebylo skončeno. Odvolací soud tedy souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v případě žalovaným započítávané pohledávky se jedná o pohledávku nejistou a neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. a s ohledem na žalobcem uplatněnou námitku relativní neplatnosti účinky započtení nenastaly a pohledávky uplatněné žalobou, proti kterým bylo započítáváno, nezanikly.

10. Nesprávný je názor žalovaného, že jeho nárok (bez dalšího) plyne z údajů uvedených v jeho žalobě podané u soudu v Rakousku; údaje uvedené v žalobě jsou totiž pouze (neprokázanými) skutkovými tvrzeními jedné strany sporu. K námitce žalovaného, že požadoval přerušení tohoto řízení do skončení řízení vedeného u rakouského soudu, odvolací soud uvádí, že souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že k takovému postupu nebyl dán důvod. Jednou ze zásad soudního řízení je zásada rychlosti a při přerušení řízení do skončení řízení o nároku z titulu náhrady škody (což je řízení, kde nelze očekávat rychlé věcné rozhodnutí s ohledem na rozsah dokazování co do základu sporu a případně pak i co do výše uplatněné škody) by tato nepochybně naplněna nebyla. Nadto žalovaným započítávaná pohledávka nevychází ze stejného právního vztahu, jako pohledávky žalobce uplatněné v tomto řízení. Není tak ani dán zájem vyřešit celý spor účastníků v „jednom“ řízení.

11. S ohledem na závěr, že pohledávka žalovaného není způsobilá k započtení, nezabýval se odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) z důvodu nadbytečnosti otázkou (ne)promlčení započítávaného nároku.

12. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně, včetně výroku o náhradě nákladu řízení, jako věcně správný potvrdil.

13. O náhradě nákladu odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný, a proto je povinen nahradit žalobci náklady řízení. Náklady žalobce za odvolací řízení sestávají z:- odměny za dva úkony právní služby, kdy za vyjádření k odvolání z 2. 5. 2023 náleží odměna ve výši 5 460 Kč (kurz 1 €/23,595 Kč) a za účast u jednání odvolacího soudu dne 15. 8. 2024 odměna ve výši 5 780 Kč (kurz 1€/25,20 Kč), dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. k) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“),- náhrady za dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu,- náhrady za ztrátu času na cestě ve výši 800 Kč (8 půlhodin po 100 Kč) dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu,- cestovného ve výši 2 859,39 Kč za cestu k jednání odvolacího soudu dne 15. 8. 2024 na trase , adresa, a zpět v celkovém rozsahu 344 km (zpáteční cesta) vozidlem reg. zn. , SPZ, při průměrné spotřebě 7,1 l benzínu Natural 95 na 100 km, ceně 38,20 Kč/1 l PHM a sazbě základní náhrady 5,60 Kč/1 km dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.,- náhrady za DPH (21 %) ve výši 3 254,88 Kč (§ 137 odst. 1 a 3).Celkové náklady žalobce za odvolací řízení činí 18 754,26 Kč.

14. Shora uvedené náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení před soudy obou stupňů úspěšným žalobcem a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k žalobou vymáhané částce. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. Nadto nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení by mělo být jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný pod č. 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).