27 Co 73/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Dany Daňkové ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce , sídlem Adresa žalobce , Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta , proti žalované: Jméno žalované A , narozená dne Datum narození žalované A , s evidovanou adresou pobytu náměstí Jméno žalované B . Anonymizováno , o zaplacení 40 815,04 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11. 3. 2024, č. j. 16 C 213/2023-76,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 17 000 Kč s 15% úroky z prodlení od 26. 12. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 6 215,10 Kč k rukám jeho zástupce , tituly před jménem, , tituly za jménem, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V řízení zahájeném 4. 5. 2023 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 40 815,04 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. 0361720 uzavřené dne 13. 9. 2021 mezi jeho právním předchůdcem – společností , právnická osoba, ., sídlem Praha 3, IČO , IČO, , a žalovanou, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované v hotovosti v den podpisu smlouvy částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala ve 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč (poslední splátka splatná nejpozději do 13. 11. 2022) uhradit celkovou částku 37 184 Kč zahrnující mimo poskytnutého úvěru úroky v pevné výši 1 925 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 800 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 1 859 Kč a úhradu za možnost hradit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 3 600 Kč. Žalovaná uhradila pouze dne 14. 9. 2021 částku 3 000 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku ze smlouvy žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 s účinností ke dni 25. 11. 2022, o čemž byla žalovaná písemně informována. Následně již žalovaná neuhradila ničeho. Žalobce tak žalobou uplatnil nárok na dlužnou jistinu ve výši 18 683,90 Kč, dlužné úhrady za služby ve výši 13 567,52 Kč a smluvní pokutu ve výši 6 907,52 Kč, tedy celkem částku 40 815,04 Kč, dále kapitalizované (zákonné) úroky z prodlení ve výši 986,86 Kč, 15% (zákonné) úroky z prodlení z částky 20 340 Kč od 14. 11. 2022 do zaplacení a 15% úroky z částky 18 683,90 Kč od 14. 11. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřila a k jednání soudu prvního stupně se bez omluvy nedostavila.

3. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem žalobu v celém rozsahu zamítl (I. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok). Konstatoval, že provedl dokazování všemi žalobcem předloženými listinnými důkazy, nicméně z předložené kopie smlouvy o úvěru č. 0361720 skládající se ze čtyř stran, kdy podpis žalované se nachází pouze na jedné straně, nelze zjistit, jaké konkrétní smlouvy se strana podepsaná žalovanou týká a na této straně nejsou bližší podrobnosti případného úvěru. Byť je v levém horním rohu uvedeno, že dlužník podpisem smlouvy potvrzuje, že od věřitele v místě svého bydliště převzal v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Na této straně však žádná konkrétní výše úvěru uvedena není a není zde ani číslo smlouvy. Všechny podstatné údaje týkající se smlouvy jsou uvedeny na straně, která žalovanou podepsána není. Soud uzavřel, že z tohoto důkazu nelze vyvodit, jak vypadal v originální podobě (v prvopisu), zda se skládal z jednoho či více listů a zda se opravdu jedná o kopii existujícího originálu smlouvy podepsaného žalovanou. Nelze tedy zjistit, zda žalovaná, která podepsala pouze jednu stranu dokumentu, na které nejsou uvedeny žádné parametry týkající se předmětného úvěru, měla k dispozici i ostatní strany smlouvy v té podobě, jak byly předloženy soudu. Soud tak nevzal za prokázané ani tvrzení žalobce, že původní věřitel poskytl žalované dne 13. 9. 2021 částku 20 000 Kč. Tato skutečnost nevyplynula ani z jiných důkazů. V této souvislosti soud poukázal na závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 23 Cdo 3895/2016 připouštějící možnost soudu spokojit se při dokazování i s prostými kopiemi listin a zdůraznil, že v projednávané věci neshledal žádné závažné důvody, pro které by se měl při dokazování spokojit pouze s fotokopií smlouvy, byť konvertovanou a žalobce netvrdil žádné závažné důvody, které by mu bránily v předložení originálu smlouvy. Pokud tedy byla smlouva o úvěru skutečně uzavřena a žalovanou vlastnoručně podepsána a následně i pohledávka z této smlouvy žalobci postoupena, jak tvrdí žalobce, měl by mít žalobce bezpochyby k dispozici originál (prvopis) této smlouvy. Pokud žalobce ani přes výslovnou výzvu soudu originál nepředložil a neuvedl žádné vážné důvody, které by mu v tom bránily, kromě svého názoru, že povinnost předložit originál listiny splnil předložením konvertované kopie, pak vzbudil v soudu pochybnosti o existenci originálu takové listiny. Stejně tak jsou zde důvodné pochybnosti o tom, že mu předmětná pohledávka byla řádně postoupena. Soud poukázal na zjištěné nesrovnalosti v předložené kopii žádosti o úvěr ze dne 13. 9. 2021 týkající se zaměstnání a bydliště žalované a skutečnosti, zda měla či neměla vyživovací povinnost. Soud uzavřel, že předmětem řízení byl postoupený nárok poskytovatele spotřebitelského úvěru vůči spotřebiteli na vrácení poskytnuté částky a sjednaného příslušenství, a to na základě tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ – III“). V projednávané věci však žalobce uzavření smlouvy ani poskytnutí peněžních prostředků neprokázal, a proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., nicméně v řízení zcela úspěšné žalované žádné náklady nevznikly. Soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

4. Proti části I. výroku a proti II. výroku rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podal odvolání žalobce. Navrhl, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit částku 17 000 Kč s 15% (zákonnými) úroky z prodlení od 26. 12. 2022 do zaplacení a nahradit žalobci náklady odvolacího řízení. V prvé řadě namítl, že závěr soudu o tom, že smlouva nebyla uzavřena, je v rozporu s dokumenty založenými ve spisu. Z doložené smlouvy výslovně vyplývá (na dvou místech), že dlužník – žalovaná podpisem smlouvy potvrzuje, že od věřitele převzal v místě svého bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru (uvedeno ve smlouvě na první straně ve druhém odstavci a na druhé straně v prvním odstavci). Závěr soudu, že žalobce neprokázal poskytnutí peněžních prostředků žalované je rovněž v rozporu s dokumenty založenými v soudním spisu. Dále žalobce zdůraznil, že smlouvu o úvěru předložil v elektronické konverzi a tento dokument má platnost originálu. Nesouhlasí tedy s názorem soudu prvního stupně, že nepředložil originál smlouvy. Nadto ze zákona nevyplývá povinnost žalobce předložit soudu všechny listinné důkazy v originálu. Žalobce podotkl, že se jedná o zcela standardní smlouvu o dvou stranách a podpis žalované uzavírá text uvedený nad podpisem. Postup soudu prvního stupně označil za přehnaně formalistický. Vyslovil přesvědčení, že má nárok minimálně na dlužnou jistinu se zákonnými úroky z prodlení běžícími od 26. 12. 2022, tj. 14 dnů od odeslání oznámení o postoupení pohledávky, v němž byla žalovaná rovněž vyzvána k úhradě dlužné částky.

5. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila, k nařízenému jednání odvolacího soudu se bez omluvy nedostavila.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

7. K posouzení otázky aktivní legitimace žalobce zopakoval odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. dokazování smlouvou o postoupení pohledávek z 21. 11. 2022 a 1., 29. a 30. stranou (z 30 stran) přílohy č. 1 tvořící nedílnou součást smlouvy. Smlouva byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem. Postupitel uvedenou smlouvou postoupil své pohledávky za dlužníky uvedenými v příloze č. 1 této smlouvy (čl. 1 odst. 1.1 smlouvy), a to řádné pohledávky z titulu neuhrazených jistin úvěrů, neuhrazených řádných úroků a neuhrazených poplatků (čl. 2 odst. 2.1 smlouvy). Z přílohy č. 1 smlouvy (strana 29, pořadové číslo 798) se podává, že žalobci byla postoupena mimo jiné pohledávka ze smlouvy č. 0361720 za dlužníkem – , Jméno žalované A, s tím, že se jednalo o smlouvu uzavřenou 13. 9. 2021, na jejímž základě byl poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč a aktuální výše řádné pohledávky činí 33 908 Kč.

8. Na základě zopakovaného dokazování odvolací soud uzavřel, že žalobce prokázal svoji aktivní věcnou legitimaci (§ 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“).

9. Podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. odvolací soud dále zopakoval dokazování smlouvou o úvěru č. 0361720 včetně ověření autenticity vydané autorizované konverze, oznámením o postoupení pohledávky ze 7. 12. 2022, předžalobní upomínkou z 28. 3. 2023 včetně podacího lístku s datem 29. 3. 2023.

10. Smlouva o úvěru č. 0361720 byla uzavřena dne 13. 9. 2021 mezi společností , právnická osoba, ., , adresa, , IČO , IČO, (věřitel) a žalovanou (dlužník). Ve smlouvě se věřitel zavázal poskytnout dlužníkovi peněžité prostředky ve výši 20 000 Kč. První strana smlouvy obsahuje prohlášení: „Dlužník podpisem této smlouvy potvrzuje, že od věřitele převzal v místě jeho bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru“ Rovněž na druhé straně smlouvy je obsaženo prohlášení dlužníka: „Dlužník podpisem této smlouvy potvrzuje, že od věřitele převzal v místě jeho bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru“. Druhá strana smlouvy je v dolní části pod textem a datem opatřena podpisy obou smluvních stran. Dopisem ze dne 7. 12. 2022 původní věřitel oznámil žalované, že došlo k postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy č. 0361720 uzavřené 13. 9. 2021, jejíž výše ke dni 19. 10. 2022 činila s příslušenstvím celkem 42 301,90 Kč. Současně žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky ve prospěch nynějšího žalobce. K úhradě dlužné částky v celkové výši 44 403,50 Kč vyzval žalovanou nynější žalobce (resp. jeho právní zástupce) výzvou ze dne 28. 3. 2023 s tím, aby dlužná částka byla uhrazena nejpozději do 12. 4. 2023. Výzva byla podána na poště k přepravě dne 29. 3. 2023.

11. Na základě poučení odvolacího soudu, že dosud neprokázal doručení či alespoň odeslání oznámení o postoupení pohledávky obsahující i výzvu k plnění žalované (§ 118a odst. 3 o. s. ř.), žalobce předložil podací lístek, kterým odvolací soud doplnil dokazování (§ 213 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 2 o. s. ř.) a zjistil, že žalobce předal k odeslání žalované zásilku dne 12. 12. 2022.

12. Na základě provedeného dokazování odvolací soud uzavřel, že žalobce prokázal poskytnutí částky 20 000 Kč žalované (dne 13. 9. 2021 při podpisu smlouvy) a s ohledem na jeho tvrzení, že žalovaná uhradila 3 000 Kč, dospěl k závěru, že je důvodný nárok žalobce na vrácení částky 17 000 Kč.

13. Odvolací soud zdůrazňuje, že žalobce na výzvu soudu prvního stupně, aby předložil originál smlouvy o úvěru, reagoval předložením smlouvy včetně příloh (celkem 8 stran) a včetně ověření autenticity vydané autorizované konverze. Z ověření vyplývá, že dokument vznikl provedením konverze dokumentů podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, v platném znění. Vzniklý dokument obsahem odpovídá vstupnímu dokumentu. Počet stran dokumentu:

8. Konverzi provedl subjekt: , jméno FO, , jméno FO, , IČO , IČO, ; datum vyhotovení: 25. 9. 2023; jméno a příjmení osoby, která konverzi provedla: , jméno FO, . Podle § 22 odst. 2 shora uvedeného zákona, dokument, který provedením konverze vznikl (dále jen „výstup“) má stejné právní účinky jako dokument, jehož převedením výstup vznikl (dále jen „vstup“). Podle § 24 odst. 2 písm. d) tohoto zákona, konverze se neprovádí, není-li z dokumentu v listinné podobě patrné, zda se jedná o 1. prvopis, 2. vidimovaný dokument, 3. opis nebo kopii pořízenou ze spisu, nebo 4. stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí nebo výroku rozhodnutí vydaného podle jiného právního předpisu. Odvolací soudu proto považuje předložení smlouvy o úvěru v podobě elektronického dokumentu (výstupu vzniklého provedením konverze) za postačující. Pokud soud prvního stupně poukazoval na nesrovnalosti uvedené v žádosti o úvěr týkající se zaměstnání žalované, jejího bydliště a eventuální vyživovací povinnosti, pak tyto by měly bezpochyby vliv na posuzování otázky prověřování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, avšak bez dalšího nesnižují věrohodnost žalobcem předloženého důkazu – smlouvy o úvěru v tom smyslu, že by neodpovídal originálu smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou v písemné podobě.

14. Vzhledem k tomu, že žalobce se podaným odvoláním domáhal pouze vydání částky 17 000 Kč jako nevrácené části poskytnutých finančních prostředků, nezabýval se odvolací soud, z důvodu nadbytečnosti, posouzením, zda mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s ustanoveními ZSÚ-III. I v případě neuzavření smlouvy totiž vznikl žalobci nárok na vrácení této částky z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.).

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Podle § 573 o. z., má se za to, že došla zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb, došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, tak patnáctý pracovní den po odeslání.

17. Pro případ vydání bezdůvodného obohacení je právo věřitele (žalobce) domáhat se plnění vázáno na výzvu plnění a dlužník (žalovaný) musí plnit bez zbytečného odkladu. V projednávané věci byla žalovaná vyzvána k plnění oznámením o postoupení pohledávky ze 7. 12. 2022, které jí bylo odesláno 12. 12. 2022 (pondělí) a dnem dojití je tak čtvrtek 15. 12. 2022. Protože výzva neobsahovala lhůtu k plnění, byla žalovaná povinna plnit ve lhůtě „bez zbytečného odkladu“. Za situace, kdy se žalobce domáhá nároku na úroky z prodlení až od 26. 12. 2022, byla žalovaná k tomuto dni již v prodlení s plněním svého dluhu, neboť lhůta „bez zbytečného odkladu“ již marně uplynula (a podle tvrzení žalobce by i v případě platného uzavření smlouvy byla poslední splátka spatná do 13. 11. 2022). Výše úroků z prodlení k tomuto datu činila 15 % (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ-III, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ-III, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Doba plnění stanovená v § 87 odst. 2 ZSÚ-III je nepochybně dobou hmotněprávní, která může být předmětem dohody stran. Odvolací soud je přesvědčen o tom, že při absenci platné dohody o splatnosti (v posuzované věci o přiměřené době k plnění) je třeba analogicky ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyjít z výzvy k plnění, kterou v tomto případě bylo oznámení o postoupení pohledávky ze 7. 12. 2022 obsahující i výzvu k plnění. Žalovaná nikdy netvrdila, jaká doba k plnění je ne/přiměřená jejím možnostem; žádnou námitku v tomto směru nevznesla.

21. Podle názoru odvolacího soudu je nutno poslední větu § 87 odst. 1 ZSÚ-III a odst. 2 téhož ustanovení interpretovat komplexně (ve vzájemné souvislosti). Na pojem „spor“ uvedený v § 87 odst. 2 ZSÚ-III je přitom nutno nahlížet jen jako na aktivní (existující) a nevyřešený střet rozdílných představ stran o přiměřené době plnění. Pouhá pasivita „spor“ o přiměřenou dobu plnění založit nemůže. V projednávané věci nebyl mezi účastníky řízení (v řízení před soudem prvního stupně, ale ani v době před zahájením řízení) spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem žalované jako spotřebitelky k navrácení jistiny, nastolen. Je třeba mít na zřeteli, že § 87 ZSÚ-III směřuje k ochraně spotřebitele a nikdo jiný, než on sám, potřebnými informacemi v tomto směru nedisponuje. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění není přiměřená jeho možnostem, proto má v případném sporu právě spotřebitel (dlužník). Lze si jen stěží představit, že by soud měl, například v případě zcela pasivního dlužníka, řízení bez dalšího (rozuměj bez existence „sporu“ o této otázce) rozhodovat o tom, jaká je pro takového dlužníka přiměřená doba pro vrácení jistiny. V daném případě žalovaná žádné informace ohledně svých poměrů v době, kdy byla žalobcem vyzvána k plnění, nesdělila a žádné skutečnosti v tomto směru netvrdila ani v řízení před soudem prvního stupně ani v řízení odvolacím. Spor o to, zda doba k plnění uvedená žalobcem v jeho výzvě k plnění byla či nebyla dobou přiměřenou, tak nastolen nebyl.

22. Odvolací soud proto uzavřel, že po marném uplynutí lhůty „bez zbytečného odkladu“ po doručení oznámení o postoupení pohledávky obsahující i výzvu k plnění ze 17. 12. 2022 se žalovaná dostala do prodlení a je tedy povinna platit žalobci i úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.).

23. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil část I. výroku rozsudku soudu prvního stupně a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 17 000 Kč s 15% úroky z prodlení od 26. 12. 2022 do zaplacení.

24. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud nově podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud kapitalizoval předmět řízení ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně žalobcem požadovaného příslušenství (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) a dospěl k závěru, že v řízení před soudem prvního stupně byl žalobce úspěšný pouze v rozsahu 39 %, žalovaná v rozsahu 61 % a žalované tak vznikl nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení. Protože však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalované jakékoliv náklady vznikly, odvolací soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznal.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, a vznikl mu tak nárok na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady žalobce sestávají z:- soudního poplatku za odvolání ve výši 1 000 Kč,- odměny za jeden úkon právní služby ve výši 1 780 Kč (tarifní hodnota 17 000 Kč), a to za podané odvolání, dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění platném do 31. 12. 2024 (dále jen „advokátní tarif I“),- odměny za jeden úkon právní služby ve výši 1 780 Kč, a to za účast u jednání odvolacího soudu, dle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif II“),- náhrady za jeden režijní paušál ve výši 300 Kč (podané odvolání) dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu I,- náhrady za jeden režijní paušál ve výši 450 Kč (účast u jednání) dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu II,- vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 905,10 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).Celkové náklady žalobce za odvolací řízení činí 6 215,10 Kč.

26. Všechny tyto náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v odvolacím řízení zcela úspěšným žalobcem a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k předmětu řízení. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. Nadto nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení by mělo být jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný pod č. 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).