27 Co 81/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Dany Daňkové ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce , sídlem Adresa žalobce , zastoupený advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta , proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované , bytem Adresa žalované Anonymizováno o zaplacení 46 170 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 12. 3. 2024, č. j. 46 C 41/2024-57,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 15% úroky z prodlení z částky 17 250 Kč od 11. 7. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku, kterou byla žaloba zamítnuta co do 15% úroků z prodlení z částky 17 250 Kč od 4. 7. 2023 do 10. 7. 2023, potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 6 900,48 Kč k rukám jeho zástupce , tituly před jménem, , Anonymizováno, , tituly za jménem, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V řízení zahájeném dne 7. 11. 2023 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 46 170 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 1401236092 ze dne 28. 5. 2021 uzavřené mezi jeho právním předchůdcem – společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, a žalovanou dne 28. 5. 2021, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované v hotovosti v den podpisu smlouvy částku 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu společně s úroky ve výši 5 100 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 17 100 Kč a pojištění ve výši 720 Kč, a to v 80týdenních splátkách po 737 Kč, poslední splátka připadala na 9. 12. 2022. Žalovaná uhradila pouze částku 12 750 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávky ze smlouvy žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 s účinností ke dni 1. 6. 2023, o čemž byla žalovaná písemně informována. Následně již žalovaná neuhradila ničeho. Žalobce tak žalobou uplatnil nárok na dlužnou jistinu ve výši 30 000 Kč, dlužnou úhradu za služby ve výši 16 170 Kč, tedy celkem částku 46 170 Kč, kapitalizované úroky ve výši 3 007,30 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 175 Kč, 20,74% úroky z částky 30 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a 15% úroky z prodlení z částky 30 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřila a k jednání soudu prvního stupně se bez omluvy nedostavila.

3. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 17 250 Kč (I. výrok) a žalobu zamítl co do částky 28 920 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 175 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 007,30 Kč, 15% úroků z prodlení z částky 30 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a 20,74% úroků z částky 30 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení (II. výrok) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (III. výrok). V odůvodnění zrekapituloval tvrzení žalobce a uvedl skutková zjištění z předložených listinných důkazů. Dále konstatoval, že žalobce doložil svoji aktivní věcnou legitimaci. Vzal za prokázané, že dne 28. 5. 2021 účastníci, resp. právní předchůdce žalobce a žalovaná, uzavřeli smlouvu o úvěru [§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZSÚ-III“], na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč; naproti tomu žalovaná uhradila 12 750 Kč. Soud citoval § 86 a 87 ZSÚ-III a z úřední povinnosti (mj. s odkazem na rozhodnutí SDEU ve věci C-679/18) se zabýval splněním povinnosti původního věřitele posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. Dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované, a proto nebylo možné přiznat žalobci plnění odvozené ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenou smlouvou, tedy jistinu úvěru ani požadované příslušenství (smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení). Soud posoudil právní vztah účastníků podle § 2991 odst. 1 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná obdržela od právního předchůdce žalobce částku 30 000 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod a podle § 2992 odst. 2 o. z. tak došlo ke získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu. Pokud žalovaná zaplatila předchůdci žalobce celkem částku 12 750 Kč, činí bezdůvodné obohacení na její straně 17 250 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy ve sporu byla úspěšnější žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly.

4. Proti části II. výroku rozsudku podal odvolání žalobce, a to konkrétně proti zamítnutí žaloby co do 15% zákonných úroků z prodlení z částky 17 250 Kč od 4. 7. 2023 do zaplacení. Navrhl, aby v tomto rozsahu byl rozsudek změněn a v této části bylo jeho nároku vyhověno a byla mu přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení. Žalobce konstatoval, že soud prvního stupně posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou z důvodu porušení povinností podle § 84-89 ZSÚ-III a přiznal mu vůči žalované pouze právo na vrácení bezdůvodného obohacení, avšak bez zákonných úroků z prodlení. Soud uzavřel, že právo na tento nárok z důvodu prodlení mu nenáleží. S tímto závěrem žalobce zásadně nesouhlasí, neboť je nepochybné, že žalovaná se dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Nárok na úroky z prodlení přitom vyplývá přímo ze zákona (§ 1970 o. z.), přičemž žalobce odvozuje splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení od své výzvy k plnění obsažené v oznámení o postoupení pohledávky z 23. 6. 2023, třetím dnem se pak dostala do sféry dispozice žalované a následně počala plynout 10denní lhůta v této výzvě obsažená, žalovaná je tedy v prodlení až k datu 4. 7. 2023.

5. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila, k nařízenému jednání odvolacího soudu se bez omluvy nedostavila.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je z větší části důvodné.

7. Žalobce podaným odvoláním nenapadl skutková zjištění soudu prvního stupně ani jeho právní závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu nesplnění povinnosti věřitele před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky, v důsledku čehož vznikl žalobci nárok jen na vrácení bezdůvodného obohacení. Předmětem odvolacího řízení bylo pouze posouzení, zda vůbec (a od jakého data) žalobci vznikl nárok na úroky z prodlení.

8. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování oznámením o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023, v němž žalobce poukazoval na smlouvu o postoupení pohledávek a žalovanou vyzval k úhradě částky 51 770 Kč ve lhůtě do 10 dnů po obdržení dopisu. Podle podacího lístku byla doporučená zásilka žalované odeslána dne 23. 6. 2023 na adresu uvedenou ve smlouvě o spotřebitelském úvěru č. 1401236092 ze dne 28. 5. 2021 (, adresa, ).

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby ji druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Pro případ vydání bezdůvodného obohacení je právo věřitele (žalobce) domáhat se plnění vázáno na výzvu k plnění a dlužnice (žalovaná) musí plnit bez zbytečného odkladu. Odvolací soud nesouhlasí s názorem žalobce, že žalovaná byla v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení již dne 4. 7. 2023, neboť ve výzvě k vydání bezdůvodného obohacení (§ 1958 odst. 2 o. z.) sám žalobce stanovil lhůtu k plnění 10 dnů od obdržení výzvy. Odvolací soud vycházel z domněnky doby dojití (§ 573 o. z.), kdy se má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. K odeslání výzvy došlo dne 23. 6. 2023 (pátek), třetím pracovním dnem je pak 28. 6. 2023 (středa), žalobce stanovil žalované ve výzvě lhůtu k plnění v délce 10 dnů. Jelikož 10. den lhůty připadl na sobotu 8. 7. 2023 (§ 607 o. z.), byla žalovaná povinna hradit nejblíže následující pracovní den, tj. v pondělí 10. 7. 2023 a ode dne následujícího je v prodlení.

14. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ-III, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ-III, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Doba plnění stanovená v § 87 odst. 2 ZSÚ-III je nepochybně dobou hmotněprávní, která může být předmětem dohody stran. Odvolací soud je přesvědčen o tom, že při absenci platné dohody o splatnosti (v posuzované věci o přiměřené době k plnění) je třeba analogicky ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyjít z výzvy věřitele, kterou v tomto případě byla výzva z 23. 6. 2023 se stanovenou desetidenní dobou k plnění. Žalovaná netvrdila, že by v reakci na tuto výzvu sdělila žalobci, že stanovená doba plnění není přiměřená jejím možnostem; takovou námitku nevznesla ani v průběhu řízení před soudem prvního stupně.

17. Podle názoru odvolacího soudu je nutno poslední větu § 87 odst. 1 ZSÚ-III a odst. 2 téhož ustanovení interpretovat komplexně (ve vzájemné souvislosti). Na pojem „spor“ uvedený v § 87 odst. 2 ZSÚ-III je přitom nutno nahlížet jen jako na aktivní (existující) a nevyřešený střet rozdílných představ stran o přiměřené době plnění. Pouhá pasivita „spor“ o přiměřenou dobu plnění založit nemůže. V projednávané věci nebyl mezi účastníky řízení (v řízení před soudem prvního stupně, ale ani v době před zahájením řízení) spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem žalované jako spotřebitelky k navrácení jistiny, nastolen. Je třeba mít na zřeteli, že § 87 ZSÚ-III směřuje k ochraně spotřebitele a nikdo jiný, než on sám, potřebnými informacemi v tomto směru nedisponuje. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění není přiměřená jeho možnostem, proto má v případném sporu právě spotřebitel (dlužník). Lze si jen stěží představit, že by soud měl, například v případě zcela pasivního dlužníka, řízení bez dalšího (rozuměj bez existence „sporu“ o této otázce) rozhodovat o tom, jaká je pro takového dlužníka přiměřená doba pro vrácení jistiny. V daném případě žalovaná žádné informace ohledně svých poměrů v době, kdy byla žalobcem vyzvána k plnění, nesdělila a žádné skutečnosti v tomto směru netvrdila ani v řízení před soudem prvního stupně. Spor o to, zda doba k plnění uvedená žalobcem v jeho výzvě k plnění byla či nebyla dobou přiměřenou, tak nastolen nebyl.

18. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaná byla v průběhu celého řízení zcela pasivní, k jednání odvolacího soudu se nedostavila, nemohla být tedy poučena o nutnosti tvrdit a prokazovat, že doba plnění uvedená ve výzvě žalobce ze dne 23. 6. 2023 není či nebyla dobou přiměřenou jejím možnostem. Z důvodu absence tvrzení a důkazů ze strany žalované nelze než uzavřít, že po marném uplynutí žalobcem stanovené lhůty deseti dnů po doručení výzvy (lhůta uplynula dne 10. 7. 2023) se žalovaná dostala do prodlení a je povinna platit žalobci i úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.); výše úroků z prodlení k tomuto dni činila 15 % (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

19. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 15% úroky z prodlení z částky 17 250 Kč od 11. 7. 2023 do zaplacení.

20. Podle § 219 o. s. ř. odvolací soud potvrdil část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterou byla žaloba zamítnuta co do 15% úroků z prodlení z částky 17 250 Kč od 4. 7. 2023 do 10. 7. 2023.

21. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud nově podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení před soudem prvního stupně úspěšnější žalované však žádné náklady nevznikly, a proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznal.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení bylo jen příslušenství (úroky z prodlení) jako samostatný předmět řízení. Žalobce byl úspěšný v rozsahu 98,94 %, neúspěšný v rozsahu 1,06 %, jeho neúspěch je tedy nepatrný a náleží mu tak právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce za odvolací řízení sestávají z:- soudního poplatku za odvolání ve výši 1 000 Kč,- odměny za dva úkony právní služby po 1 620 Kč [tarifní hodnota činí podle § 8 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) částku 12 972,90 Kč], a to za odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) a. t.,- dvou náhrad hotových výdajů náhrady, přičemž u odvolání se jedná o náhradu ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění do 31. 12. 2024, u jednání odvolacího soudu pak o náhradu ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění od 1. 1. 2025,- náhrady cestovného ve výši 588,93 Kč, a to za cestu osobním automobilem , adresa, a zpět při celkové vzdálenosti 70 km, ceně benzínu 95 oktanů 35,80 Kč/1 l, sazbě základní náhrady za km 5,80 Kč/1 km, spotřebě dle osvědčení o registraci vozidla 7,2 l/100 km, vše podle § 13 a. t. a podle vyhl. č. 475/2024 Sb.,- náhrady za ztrátu času na cestě ve výši 300 Kč (2 půlhodiny po 150 Kč) podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t. ve znění od 1. 1. 2025,- vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 1 024,05 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).Celkové náklady žalobce za odvolací řízení činí 6 900,48 Kč.

23. Všechny shora uvedené náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení před odvolacím soudem převážně úspěšným žalobcem a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k předmětu řízení. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo namístě přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. Nadto nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení by mělo být jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný pod č. 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).