46 C 41/2024

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Pavlíčkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 46 170 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 250 Kč, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 28 920 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od 10. 12. 2022 do 1. 6. 2023 v kapitalizované výši 2 175 Kč, úrok ve výši 20,74 % ročně z částky 30 000 Kč od 10. 12. 2022 do 1. 6. 2023 v kapitalizované výši 3 007,30 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 20,74 % ročně z částky 30 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 7. 11. 2023 po žalované domáhala zaplacení částky 46 170 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „Společnost“), a žalovaná uzavřely dne 28. 5. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále též „Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu společně s úrokem ve výši 5 100 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 17 100 Kč a pojištění ve výši 720 Kč, a to v 80 týdenních splátkách po 737 Kč, konče dnem 9. 12. 2022. Žalovaná nicméně řádně a včas nesplácela, kdy uhradila pouze částku 12 750 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 20,74 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka 46 170 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč a z dlužných úhrad za služby ve výši 16 170 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 20,74 % ročně z částky 30 000 Kč od 10. 12. 2022 do 1. 6. 2023 v kapitalizované výši 3 007,30 Kč a od 2. 6. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od 10. 12. 2022 do 1. 6. 2023 v kapitalizované výši 2 175 Kč a od 2. 6. 2023 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.Zjištěný skutkový stav3. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 28. 5. 2021 Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s úrokem ve výši 5 100 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 17 100 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 720, tj. celkově Společnosti uhradit částku 58 920 Kč v 80 týdenních splátkách po 737 Kč, se splatností první splátky 7 dnů po uzavření smlouvy; úrok činil 20,74 % ročně. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala jistinu zápůjčky v hotovosti při podpisu Smlouvy (viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 18). Žalovaná uvedla, že je vdaná, žije v nájmu, měsíční vedlejší příjem činí 5 995 Kč, dále pobírá dávky státní podpory ve výši 14 016 Kč a 10 109 Kč, její výdaje na bydlení činí 5 427 Kč a osobní výdaje 18 000 Kč, u počtu nezaopatřených dětí uvedla 3 a u počtu nezaopatřených osob uvedla 1 (viz karta zákazníka na č. l. 20). Společnost uvedené informace ověřila prostřednictvím dohod o provedení práce, které žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, . a společnost , právnická osoba, , a to na dobu určitou do 31. 12. 2021 (viz dohoda o provedení práce na č. l. 43 vč. dohody o odpovědnosti zaměstnance za ztrátu svěřených věcí), dále prostřednictvím výpisů z účtu žalované, dle kterého obdržela žalovaná za měsíc 2/2021 částku 15 663 Kč, za měsíc 3/2021 částku 10 133 Kč, 1 820 Kč, 3 710 Kč a 15 705 Kč, za měsíc 4/2021 částku 14 663 Kč a 10 680 Kč, kdy tyto peněžní prostředky představovaly příspěvky na bydlení, příspěvky na děti, příspěvky na úhradu potřeb dítěte a odměnu pěstouna a dále obdržela od společnosti , právnická osoba, . částky 3 485 Kč, 5 500 Kč a 9 000 Kč (viz detaily transakcí na č. l. 46 – 49). Výdaje na bydlení Společnost ověřila prostřednictvím dodatků k nájemní smlouvě, platebních dokladů a evidenčního listu bytu, ze kterých vyplývá, že nájemné včetně záloh za služby činilo 5 799 Kč měsíčně a že žalovaná uhradila dne 12. 5. 2021 částku 5 175 Kč společnosti , právnická osoba, . (viz dodatky k nájemní smlouvě vč. platebních dokladů a evidenčního listu bytu na č. l. 50-51). Žalovaná uhradila pouze částku ve výši 12 750 Kč (viz přehled plateb na č. l. 42).

4. Dne 1. 6. 2023 si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. , hodnota, smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovanou z uvedené smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 23 a přílohy smlouvy o postoupení pohledávek vč. potvrzení o úhradě). Dopisem ze dne 23. 6. 2023 odeslaným téhož dne oznámila Společnost žalované postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 31 a podací lístek na č. l. 32). Dopisem ze dne 29. 9. 2023, odeslaným dne 2. 10. 2023, vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 54 926,30 Kč do 14. 10. 2023 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění na č. l. 33 a podací lístek na č. l. 35); žalovaná ničeho neuhradila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).Právní posouzení věci5. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 postoupila pohledávku za žalovanou ze Smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek a potvrzením o úhradě úplaty, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 23. 6. 2023 odeslaným téhož dne, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak dle § 1879 a 1880 o.z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).

7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Pokud jde o uzavřené smlouvy, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když ve všech případech s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením obou smluv, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části „dokumenty k ověření“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr je dostatečná. Soud se však s tímto jako s řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přezkoumal-li soud předloženou kartu zákazníka, která měla prokazovat úvěruschopnost žalované, lze učinit závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Z karty zákazníka se podává, že žalovaná měla mít čistý měsíční příjem ve výši 30 120 Kč, což Společnost měla ověřit prostřednictvím dohody o provedení práce, ze které nicméně výše odměny není patrná a dále prostřednictvím bankovních výpisů, ze kterých Společnost zjistila, že příjem žalované tvořily dávky státní sociální podpory a dávky pěstounské péče a dále odměna z dohod o provedení práce. Skutečná výše příjmů žalované, jak byla zjištěná Společností, tak činila od cca 15 – 20 000 Kč do cca 30 – 36 000 Kč (a to vzhledem k tomu, že z předloženého výpisu z bankovního účtu nebylo zřejmé, za které měsíce obdržela žalovaná které konkrétní částky představující odměnu na základě DPP). Lze tedy uzavřít, že příjmy žalované Společnost ověřovala. Za zásadní pochybení Společnosti lze nicméně považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalované. Společnost sice ověřila na základě dodatku k nájemní smlouvě, že žalovaná bydlí v nájmu a na základě evidenčního listu a platebních dokladů ověřila, že žalovaná hradí nájemné ve výši 5 799 Kč, nicméně ohledně ostatních výdajů se spokojila se sdělením žalované a nijak tedy neověřovala zejména výdaje na jídlo, hygienické potřeby, léky, ošacení a další osobní potřeby, a to nejen ve vztahu k žalované, ale také ve vztahu ke 4 nezaopatřeným osobám, které žalovaná v rámci karty zákazníka uvedla. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy neprovedla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI). Z těchto důvodů soud shledal posuzování úvěruschopnosti nedostatečným. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. , spisová značka, , k tomu, aby bylo možné smlouvu o spotřebitelském úvěru považovat za neplatnou nepostačí, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, nýbrž musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet. Žalovaná v rámci karty zákazníka uvedla, že její odhadované měsíční výdaje činí 18 000 Kč a v případě, že by Společnost tyto výdaje žalované ověřila a dospěla by k totožné částce, ve spojení s nájemným by pak výdaje žalované v některých měsících převyšovaly její příjmy, což se nakonec projevilo, když žalovaná uhradila pouze necelou čtvrtinu sjednaných splátek. Z výše uvedeného tak soud uzavřel, že nejen, že Společnost řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, ale před uzavřením Smlouvy bylo také zřejmé, že žalovaná nebude schopna úvěr splácet.

9. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smluv v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

10. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenou smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

11. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z.

12. Žalovaná obdržela od Společnosti částku 30 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 12 750 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení, které tak činí 17 250 Kč.Náklady řízení a lhůta k plnění13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení převážně úspěšná, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).