27 Co 85/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Dany Daňkové ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce , sídlem Adresa žalobce , zastoupený advokátem Jméno advokáta A , sídlem Adresa advokáta A , proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované , bytem Adresa žalované , zastoupená advokátem Jméno advokáta B , sídlem Adresa advokáta B , o zaplacení 34 064 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 26. 3. 2024, č. j. 4 C 238/2023-80,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku, kterou byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 15% úroky z prodlení z částky 25 899 Kč od 28. 6. 2023 do zaplacení, mění tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku, kterou bylo rozhodnuto o lhůtě k plnění, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci přisouzenou částku v pravidelných měsíčních splátkách po 720 Kč vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznává.

IV. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 6 505,50 Kč k rukám jejího zástupce , Jméno advokáta B, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V řízení zahájeném 7. 8. 2023 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 34 064 Kč s příslušenstvím. K tomu uvedl, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 8191706 uzavřené dne 14. 2. 2023 poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč s tím, že částku 27 500 Kč převedl na účet žalované a částku 2 500 Kč na účet zprostředkovatele úvěru jako provizi. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit v 25měsíčních splátkách po 1 600 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci počínaje dnem 20. 3. 2023. Vzhledem k tomu, že splátky úvěru řádně a včas nesplácela ani přes opakované upomínky a výzvy žalobce k úhradě dlužné částky, byl celý úvěr včetně příslušenství zesplatněn. Žalobce dále uvedl, že před uzavřením smlouvy řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, která prokázala, že její příjmy jsou dostatečné pro splácení úvěru. Žalobce si příjmy žalované ověřil pomocí výplatních pásek vystavených jejím zaměstnavatelem – společností , právnická osoba, , kdy průměrná mzda činila 38 000 Kč, a dále žalovanou prověřil v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Rovněž vycházel z prohlášení rodiče , jméno FO, a při posouzení nákladů žalované na bydlení vycházel z normativních nákladů na bydlení pro nájemní bydlení, které jsou vyšší než v případě spotřebitele bydlícího u rodičů. Rovněž počítal s výší existenčního a životního minima s přihlédnutím k průměrným výdajům obyvatelstva v roce 2016. Vyhodnotil, že žalovaná je schopna měsíčně hradit splátku 1 600 Kč a rovněž i splátku 4 688 Kč společnosti , právnická osoba, . Žalobce uplatnil žalobou nárok na dlužnou jistinu ve výši 29 104 Kč, náklady na upomínání ve výši 300 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 982 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a 1 181 Kč a 28,17% úroky z částky 29 104 Kč od 28. 6. 2023 do zaplacení a 15 % úroky z prodlení z částky 29 104 Kč od 28. 6. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaná uvedla, že shledává smlouvu absolutně neplatnou z důvodu porušení povinnosti řádného hospodáře podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (poukazované ustanovení upravuje povinnost poskytovatele a zprostředkovatele spotřebitelského úvěru provozovat svou činnost s odbornou péčí – pozn. odvolacího soudu). Žalobce měl povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě dostatečných, přiměřených a spolehlivých informací. Poskytnout úvěr je poté oprávněn pouze v případě, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Žalobce tuto svoji povinnost nesplní, vyjde-li z nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele. Žalovaná měla v době uzavření smlouvy již několik závazků vůči bankovním i nebankovním institucím v celkové výši přesahující 800 000 Kč. Nadto byla v době podpisu smlouvy v již déle trvajícím nepříznivém , podezřelý výraz, i psychickém stavu, neboť dlouhodobě trpí , podezřelý výraz, poruchou. Byla pod tlakem věřitelů, a proto sjednávala v tísni další úvěry. Je rovněž osobou závislou na hazardu a veškeré prostředky poskytnuté jí z úvěrů prohrála v sázkách a automatech. Vzniklou situaci se snažila řešit pomocí dohody o narovnání, kterou její právní zástupce zaslal žalobci, nicméně žalobce nereagoval.

3. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu zamítl co do částky 8 165 Kč s 28,17% úroky z částky 29 104 Kč od 28. 6. 2023 do zaplacení a s 15% úroky z prodlení z částky 3 205 Kč od 28. 6. 2023 do zaplacení (I. výrok), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 25 899 Kč s 15 % úroky z prodlení z částky 25 899 Kč od 28. 6. 2023 do zaplacení, v měsíčních splátkách po 1 000 Kč do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek (II. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok). V odůvodnění zrekapituloval tvrzení žalobce a žalované a uvedl skutková zjištění z předložených listinných důkazů. Vzal za prokázané, že dne 14. 2. 2023 účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru [§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ-III“)], na jejímž základě žalobce (věřitel) poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč; naproti tomu žalovaná uhradila 1 601 Kč. Soud citoval § 86 a 87 ZSÚ-III a z úřední povinnosti (mj. s odkazem na rozhodnutí SDEU ve věci C-679/18) se zabýval splněním povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. Dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované, a proto nebylo možné přiznat žalobci plnění odvozené ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenou smlouvou, tedy jistinu úvěru ani požadované příslušenství (smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení). Soud posoudil vztah účastníků podle § 2991 odst. 1 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná obdržela od právního předchůdce žalobce částku 27 500 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod a podle § 2992 odst. 2 o. z. tak získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Pokud žalovaná zaplatila předchůdci žalobce celkem částku 1 601 Kč, činí bezdůvodné obohacení na její straně 25 899 Kč. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny, úroků, smluvních pokut a poplatků za zaslání upomínek soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy o úvěru nemohou žalobci náležet. Dále uvedl, že vyhověl návrhu žalované a umožnil jí uhradit žalobci nesplacenou jistinu s příslušenstvím (zákonnými úroky z prodlení) formou pravidelných měsíčních splátek, přičemž výše splátek byla určena s ohledem na možnosti žalované a stanovená doba splácení není v rozporu se zájmy žalobce. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy posoudil poměr úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení jako prakticky shodný.

4. Proti části II. výroku rozsudku podala odvolání žalovaná, a to do zákonných úroků z prodlení z částky 25 889 Kč a soudem stanoveným měsíčním splátkám ve výši 1 000 Kč. Podle jejího názoru uložení povinnosti platit zákonné úroky z prodlení z částky 25 889 Kč je v rozporu s účelem určení neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 87 ZSÚ-III, stejně jako v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, vyslovila přesvědčení, že je povinna vrátit pouze nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění. Vyslovila přesvědčení, že nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká poskytovateli úvěru teprve tehdy, kdy se dlužník dostane do prodlení s vrácením zbývající části jistiny, a to v nově určené době. Pokud se tedy spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Podle jejího názoru je v rozporu se zněním zákona a s ustálenou judikaturou požadovat po spotřebiteli zákonné úroky z prodlení od data výzvy věřitele k plnění. Dále žalovaná vyslovila nesouhlas se soudem stanovenou výší splátek, kdy vzhledem k jejím aktuálním poměrům by bylo vhodnější určit měsíční splátku ve výši 720 Kč. Má rovněž za to, že dané řešení je vhodné i pro žalobce, který bude mít takto větší jistotu řádného splácení jistiny.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Podle jeho názoru byla úvěruschopnost žalované posouzena řádně a v mezích zákonných dispozic, kdy rozmezí samotného posouzení úvěruschopnosti je velmi široké a do jisté míry neurčité, nelze ho proto v obecné rovině paušalizovat.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející, v odvoláním napadeném rozsahu, a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

7. Žalovaná v podaném odvolání nenamítala ničeho proti právnímu posouzení ve vztahu k závěru soudu prvního stupně, že je povinna uhradit žalobci částku 25 899 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. V odvolání se ohradila proti závěru soudu prvního stupně, že žalobci náleží právo na zákonné úroky z prodlení z této částky a dále označila soudem prvního stupně stanovenou výši splátek 1 000 Kč měsíčně jako nepřiměřenou jejím možnostem a uvedla, že za přiměřenou považuje částku 720 Kč měsíčně.

8. Vzhledem k odvolacím námitkám žalované odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování výzvou žalované ze dne 3. 7. 2023 k uzavření dohody, adresovanou žalobci, a to spolu s přílohou – návrhem dohody o narovnání, kdy z těchto listin vyplývá, že žalovaná v reakci na předžalobní výzvu zaslala žalobci návrh dohody o narovnání s tím, že by dlužnou jistinu splatila v 36měsíčních splátkách. Výzva byla žalobci doručena dne 2. 8. 2023. Následně se žalovaná o dohodu o splácení dlužné jistiny pokusila ještě výzvou z 15. 11. 2023, kterou opět navrhla žalobci splácení jistiny v 36měsíčních splátkách. Dále odvolací soud doplnil dokazování závěrečnou zprávou z , podezřelý výraz, ze dne 13. 8. 2021, z níž se podává, že žalovaná , Anonymizováno, , podezřelý výraz, od 21. 7. 2021 do 13. 8. 2021 ve Fakultní , podezřelý výraz, , adresa, , , podezřelý výraz, klinika, pro psychotickou poruchu s příznaky schizofrenie. Potvrzení o léčbě v , podezřelý výraz, ambulanci ze dne 21. 3. 2024 dokládá, že žalovaná je od srpna 2021 v péči , podezřelý výraz, ambulance Fakultní , podezřelý výraz, , adresa, , , podezřelý výraz, kliniky (ošetřující lékařka , tituly před jménem, , jméno FO, ). dále z tohoto potvrzení vyplývá, že u žalované došlo k přechodné epizodě gamblingu, která vedla k jejímu zadlužení a měla i další negativní dopady v jejím osobním životě; přitom nelze vyloučit, že tato epizoda je důsledkem medikace, a proto byla diskutována její změna. Žalovaná chce svou situaci řešit, má obavu stran možné recidivy gamblingu, a větší finanční obnosy proto za ni řeší osoba blízká. Ze závěrečné zprávy z , podezřelý výraz, ze dne 19. 3. 2025, Fakultní , podezřelý výraz, , adresa, , , podezřelý výraz, klinika (kompletní), ve spojení s prozatímní propouštěcí zprávou ze dne 19. 3. 2025, Fakultní , podezřelý výraz, , adresa, , , podezřelý výraz, klinika, je zřejmé, že žalovaná byla , podezřelý výraz, v období od 13. 3. 2025 do 19. 3. 2025, jednalo se o druhou , podezřelý výraz, , došlo k ní na doporučení ošetřující , podezřelý výraz, , tituly před jménem, , jméno FO, po konfliktu v zaměstnání, v jehož důsledku se žalovaná zhroutila. Z kompletní zprávy dále vyplynulo, že žalovaná byla původně zaměstnána jako pokladní v Lidlu, zde však došlo k rychlému postupu na manažerskou pozici. Práci ukončila kvůli partnerským neshodám, pak pracovala jako prodavačka v pekárně a současně vypomáhala v rodinné hospodě, kde však skončila kvůli rodinným konfliktům. Po prvé , podezřelý výraz, v roce 2021 se vrátila do práce v pekárně a poté opětovně nastoupila jako manažerka v Lidlu a následně na stejnou pozici v Penny. Jednalo se o náročné pozice. Následně si od 7. 1. 2025 našla zaměstnání v pražírně kávy, kde však byl vedoucí nespokojený s její prací, žalovaná pod tlakem podala výpověď a následně se z této situace zhroutila. Nyní je nezaměstnaná s příjmem 12 304 Kč po dobu prvních dvou měsíců, 9 465 Kč po dobu dalších dvou měsíců a 8 519 Kč po zbývající podpůrčí dobu, která činí 5 měsíců (viz oznámení o podpoře v nezaměstnanosti ze dne 11. 4. 2025). Ze žádosti o součinnost a výzvy k doložení důkazů spolu se žádostí o invalidní důchod ze dne 7. 4. 2025 je patrno, že žalovaná uvedeného dne zažádala o invalidní důchod, o žádosti nebylo dosud rozhodnuto.

9. K odvolací námitce žalované, že jí nebyla doručena předžalobní výzva, odvolací soud zopakoval dokazování sledováním zásilek – Pošta Online k zásilce č, Anonymizováno, a zjistil, že předžalobní výzva žalobce byla žalované odeslána dne 27. 6. 2023 a doručena pak dne 3. 7. 2023; což je ostatně i v souladu s tím, že téhož dne datovala svou reakci na uvedenou předžalobní výzvu.

10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ-III, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ-III, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Doba plnění stanovená v § 87 odst. 2 ZSÚ-III je nepochybně dobou hmotněprávní, která může být předmětem dohody stran. Z provedeného dokazování je zřejmé, že ještě před podáním žaloby se žalovaná ve své reakci na předžalobní výzvu proti požadavku žalobce bránila tím, že v době před uzavřením smlouvy neprověřil řádně její úvěruschopnost, v důsledku čehož je smlouva neplatná a ona je tak podle § 87 ZSÚ-III povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu. Současně navrhovala uzavření dohody, na jejímž základě by jistinu zaplatila v 36měsíčních splátkách. Dále žalovaná uváděla, že v kratší době není schopna dluh uhradit, což vysvětlovala množstvím dalších úvěrů, které uzavřela v tísni kvůli snaze doplatit úvěry předchozí, to vše v důsledku svého dlouhodobě nepříznivého , podezřelý výraz, stavu (špatného psychického stavu, konkrétně , podezřelý výraz, poruchy – psychotické poruchy s příznaky schizofrenie). Tímto dala žalobci ještě před zahájením soudního řízení jasně najevo svůj postoj k jím nárokovaným částkám, včetně zřetelného stanoviska k tomu, jaké jsou její možnosti dlužnou jistinu splatit. Jestliže žalobce na tento její návrh mimosoudně nereagoval a zahájil soudní řízení, které dalo žalované za pravdu v otázce (ne)platnosti smlouvy (§ 87 odst. 1 ZSÚ-III), je nasnadě, že mezi účastníky je spor o době plnění, která by odpovídala možnostem žalované (§ 87 odst. 2 ZSÚ-III). Žalobce návrhem na zahájení řízení požadoval po žalované zaplacení v obecné zákonem (o. s. ř.) upravené lhůtě k plnění, žalovaná i v řízení před soudem prvního stupně žádala o možnost hradit dluh v 36měsíčních splátkách, což odpovídá měsíční splátce ve výši 720 Kč.

13. Za situace, kdy v projednávané věci od počátku existoval mezi účastníky spor ohledně přiměřené doby plnění odpovídající možnostem žalované, neobstojí z pohledu § 87 ZSÚ-III závěr soudu prvního stupně, který dovodil prodlení žalované k datu 28. 6. 2023 - pravděpodobně od předžalobní výzvy k plnění z 27. 6. 2023. Závěr o počátku prodlení vztaženého k předžalobní výzvě v rozsudku soudu prvního stupně sice výslovně uveden není (k počátku prodlení soud prvního stupně v rozsudku v rámci právního hodnocení neuvedl ničeho), ale podává se z dalšího obsahu odůvodnění (zejména ze skutkových zjištění z předžalobní výzvy k plnění). Důvod, proč soud prvního stupně tento závěr přijal, v jeho odůvodnění schází. Ke stanovenému plnění ve splátkách soud sice obecně uvedl, že jejich výše byla určena s ohledem na možnosti žalované, ale zda se v tomto jeho rozhodnutí jedná o lhůtu k plnění procesní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) nebo hmotněprávní (§ 87 odst. 2 ZSÚ-III) již z odůvodnění opět zřejmé není.

14. Podle názoru odvolacího soudu, vzhledem ke všem okolnostem, bylo v posuzovaném případě namístě, aby se soud prvního stupně žalovanou požadovanou lhůtou k plnění zabýval z pohledu § 87 ZSÚ-III, a to včetně jejího dopadu na počátek prodlení, který se v takovém případě může odvíjet jen od „doby přiměřené možnostem žalované“. Jelikož taková doba dosud stanovena nebyla, nemůže být žalovaná zatím ani v prodlení, a proto nemůže být ani shledán důvodným jakýkoliv požadavek žalobce na úroky z prodlení.

15. Pokud jde o dobu k vrácení dlužné jistiny přiměřenou možnostem žalované. Žalovaná odvolacímu soudu doložila, že její aktuální a jediný příjem je podpora v nezaměstnanosti, dále doložila i své celkové sociální, , podezřelý výraz, a majetkové poměry (viz zjištění učiněná v bodu 8 odůvodnění). Tato zjištění vedou odvolací soud k závěru, že její návrh, aby mohla žalobci dlužnou jistinu splácet měsíčními splátkami po 720 Kč, je důvodný. Jinými slovy řečeno, měsíční splátka 1 000 Kč nesplňuje požadavek § 87 odst. 1 ZSÚ-III – povinnost vrátit dlužnou jistinu ve lhůtě přiměřené jejím možnostem. Odvolací soud proto na základě okolností případu určil dobu přiměřenou podle § 87 odst. 2 ZSÚ-III tak, že umožnil žalované uhradit jistinu v 36měsíčních splátkách po 720 Kč.

16. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně týkající se příslušenství a žalobu v části, kterou byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 15% úroky z prodlení z částky 25 899 Kč od 28. 6. 2023 do zaplacení, zamítl. Dále změnil část II. výroku, kterou bylo rozhodnuto o lhůtě k plnění tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci přisouzenou částku v pravidelných měsíčních splátkách po 720 Kč vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

17. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud nově podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 150 o. s. ř. V řízení před soudem prvního stupně úspěšnějšímu žalobci vzniklo právo na náhradu poměrné části (18,52 %) nákladů řízení, avšak odvolací soud shledal podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř., a to s ohledem na majetkovou, sociální a , podezřelý výraz, situaci žalované a celkové okolnosti případu, kdy to byla žalovaná, která se chtěla se žalobcem dohodnout na splácení dlužné částky ještě před podáním žaloby a nakonec i v průběhu řízení, avšak žalobce na její návrhy nijak nereagoval. Jelikož se žalobce k jednání odvolacího soudu nedostavil, nemohl být o úvaze ohledně aplikace § 150 o. s. ř. poučen.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla se svým odvoláním zcela úspěšná a má tak právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady žalované za odvolací řízení sestávají z:- soudního poplatku za odvolání ve výši 1 000 Kč,- odměny za dva úkony právní služby po 1 900 Kč, a to podání odvolání a účast u jednání [tarifní hodnota činí podle § 8 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) částku 19 477,45 Kč],- dvou náhrad hotových výdajů náhrady, přičemž u odvolání se jedná o náhradu ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění platném do 31. 12. 2024, u jednání odvolacího soudu pak o náhradu ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025,- vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 955,50 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).Celkové náklady žalované za odvolací řízení činí 6 505,50 Kč.

19. Všechny shora uvedené náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení před odvolacím soudem plně úspěšnou žalovanou a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k předmětu řízení. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by v tomto případě bylo namístě přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. Nadto nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení by mělo být jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný pod č. 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).