4 C 238/2023

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Konečnou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 34.064 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba se zamítá zčásti co do nároku žalobce na zaplacení částky 8.165 Kč s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky 29.104 Kč od 28. 6. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3.205 Kč od 28. 6. 2023 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 25.899 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25.899 Kč od 28. 6. 2023 do zaplacení, přičemž je oprávněna toto splácet v měsíčních splátkách po částce 1.000 Kč do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky , částka, s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne , datum, uzavřel se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši , částka, s tím, že částku ve výši , částka, převedl na účet žalované a zbývající částku ve výši , částka, převedl na účet zprostředkovatele úvěru jako provizi. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobci vrátit v 25 měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy do 20. dne v měsíci počínaje dnem , datum, . Vzhledem k tomu, že žalovaná splátky úvěru řádně a včas nesplácela, zaslal jí žalobce výzvu k úhradě dlužné částky. Jelikož žalovaná přes opakované upomínky a výzvy žalobce dlužnou částku nezaplatila, byl celý úvěr včetně příslušenství zesplatněn. Žalobce požaduje v souvislosti se zesplatněním smlouvy náklady na upomínání ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , pohledávku na jistině ve výši , částka, , a smluvní pokuty ve výši , částka, a , částka, . K námitce zkoumání úvěruschopnosti žalobce uvedl, že zkoumal situaci žalované a ověřil její příjmy výplatními páskami za 12/2022 a 1/2023, dále ověřil databázi centrální evidence exekucí a insolvenční rejstřík. Žalobce učinil závěr, že žalovaná bude schopna splácet měsíční splátky ve výši , částka, , přičemž zhodnotil i její normativní náklady na bydlení, skutečnost že žalovaná neměla žádnou vyživovací povinnost, zohlednil též výši existenčního a životního minima, průměrné výdaje obyvatelstva za rok 2016 a splátku u společnosti , právnická osoba, .

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že dle jejího názoru je smlouva absolutně neplatná z důvodu porušení povinnosti řádného hospodáře ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce dle názoru žalované nedostatečně posoudil její úvěruschopnost Žalovaná v době uzavření smlouvy měla závazky přesahující , částka, . Žalovaná se snažila situaci řešit dohodou o narovnání, na kterou žalobce nijak nereagoval. Žalovaná v daném období, kdy uzavřela smlouvu, trpěla psychickými obtížemi, pro které se léčí.

3. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaná se zavázala vrátit žalobci částku v celkové výši , částka, , která zahrnovala vedle jistiny i úrok ve výši 28,17 % ročně, ve 25 měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy do 20. dne v měsíci počínaje dnem , datum, . Účastníci si sjednali provizi poskytovatele ve výši , částka, . K údajům o žalované bylo vyplněno, že žalovaná má čistý měsíční příjem , částka, , výdaje na bydlení , částka, , splátku dalšího úvěru ve výši , částka, . Číslo účtu zákazníka bylo , č. účtu, .

5. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě pohledávky do 10 dnů od odeslání upomínky.

6. Z potvrzení o provedení transakce zaúčtované dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce převedl na účet , č. účtu, částku , částka, .

7. Z potvrzení o provedení transakce zaúčtované dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce převedl na účet žalované částku , částka, .

8. Z propouštěcí zprávy , Anonymizováno, nemocnice , adresa, bylo zjištěno, že žalovaná pobývala v nemocnici od , datum, do , datum, pro akutní a přechodnou psychotickou poruchu podobnou schizofrenii.

9. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná se zavázala platit pohledávku v 25 měsíčních splátkách, které zde byly rozepsány, přičemž poslední splátka byla splatná dne , datum, .

10. Z listiny označené jako bonita smlouvy č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaná uhradila částku , částka, , přičemž zbývající předepsané částky zůstaly neuhrazeny.

11. Z posouzení úvěruschopnosti zákazníka bylo zjištěno, že žalobce vyplnil formulář s údaji žalované a zkoumání úvěruschopnosti doložil prohlášením rodiče o soužití se žalovanou, výpisem z centrální evidence exekucí, výpisem z insolvenčního rejstříku a výplatními páskami žalované.

12. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Mezi žalobcem a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva, na jejímž základě poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala uhradit žalobci celkovou částku ve výši , částka, , která vedle poskytnutého úvěru zahrnovala i odměnu zprostředkovatele úvěru ve výši , částka, a úrok, a to v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaná uhradila žalobci částku , částka, . Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy, dospěl soud na základě předložených listinných důkazů k závěru, že žalobce se dostatečně nezabýval schopností žalované splácet poskytnutý úvěr, neboť při posouzení úvěruschopnosti žalovaného si sice řádně, výpisem z běžného účtu žalované, ověřil výši průměrných měsíčních příjmů, ale pokud jde o výši měsíčních výdajů, ověřil si žalobce jen výši měsíčního nájmu žalované a ohledně ostatních výdajů vycházel pouze z čestného prohlášení žalované o výši jejích měsíčních splátek již poskytnutých úvěrů a z částek životního minima jednotlivce a normativních nákladů na bydlení.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., která je současně smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se nejdříve zabýval tím, zda se žalobce v souladu s citovaným § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalované splácet poskytnutý úvěr. Soud přitom na základě provedeného dokazování dospěl závěru, že žalobce se řádně a s odbornou péčí nezabýval schopností žalované úvěr splácet. Žalobce si sice řádně ověřil výši měsíčních příjmů žalované, dostatečně však nezkoumal výši jejich měsíčních výdajů. V čestném prohlášení žalované je uvedena pouze výše měsíčních výdajů na bydlení a výše měsíčních splátek již poskytnutých úvěrů, která navíc nebyla žalobcem nijak ověřována nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jako jsou BRKI či NRKI. Pouhé zjištění, že žalovaná není v insolvenci a není proti ní vedena žádná exekuce, nelze považovat za dostačující. Ostatní výdaje žalované nebyly žalobcem nijak zkoumány ani ověřovány a žalobce vyšel pouze z obecných částek životního minima jednotlivce a normativních nákladů na bydlení, které nelze považovat za dostatečný podklad k ověření skutečných výdajů žalované, neboť si lze jen stěží představit, že by žalovaná neměla žádné další výdaje kromě nákladů na bydlení a splátek úvěrů, které jsou uvedeny v čestném prohlášení. V případě, že by úvěruschopnost byla zkoumána řádně, zjistil by žalobce, že žalovaná uzavřela řadu jiných smluv, přičemž dluží na pohledávkách částku přesahující 500.000 Kč.

21. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost posoudit před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, neboť dostatečně nezkoumal výdajovou stránku žalované. Soud proto posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK (C-679/18). Nejvyšší soud pak v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena.

22. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaná povinna žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatila plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce zaslal na účet žalované částku ve výši 27.500 Kč. Žalovaný doposud uhradil pouze 1.601 Kč, a proto soud shledal žalobu důvodnou v částce dlužné jistiny ve výši 25.899 Kč.

23. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny, úroku, smluvních pokut a poplatků za zaslání upomínek soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy o úvěru nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky. Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení, a to s ohledem na shora uvedený závěr Nejvyššího soudu, k němuž dospěl ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle něhož má poskytovatel úvěru v případě porušení povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr, právo pouze na nesplacenou jistinu úvěru, a to v nové době splatnosti určené soudem nebo dohodou účastníků. Soud vyhověl návrhu žalované a umožnil jí uhradit žalobci nesplacenou jistinu s příslušenstvím formou pravidelných měsíčních splátek, přičemž výše splátek byla určena s ohledem na možnosti žalované a stanovená doba splácení není v rozporu se zájmy žalobce.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud s přihlédnutím k rozsahu zamítané částky a zamítaného příslušenství dospěl k závěru, že úspěch i neúspěch obou účastníků řízení je prakticky shodný. Soud odkazuje na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu, s níž se ztotožňuje, a to že „je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství“ (I. ÚS 2717/08) a „není vyloučeno poměřovat úspěch účastníka při rozhodování o náhradě nákladů řízení též rozsahem přiznaného příslušenství“ (23 Cdo 2585/2015).