28 Co 101/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z jeho předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 2/0 o zaplacení částky 37 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. ledna 2023, č. j. 47 C 16/2022-57

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 071 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně od 27. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 3 178 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta , tituly před jménem, , Anonymizováno, , tituly za jménem, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 14 000 Kč 9,75% úrokem z prodlení ročně od 27. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 23 000 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 623,38 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 694,48 Kč, 21,27% úrok ročně z částky 37 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, 9,75% úrok z prodlení ročně z částky 37 000 Kč od 30. 11. 2019 do 26. 3. 2022 a 9,75% úrok z prodlení ročně z částky 23 000 Kč od 27. 3. 2022 do zaplacení (II. výrok). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce, a to pouze do části II. výroku, v níž soud zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 8 071 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně od 27. 3. 2022 do zaplacení, a do III. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Uvedl, že dne 14. 12. 2017 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, . V článku 1.2 smlouvy bylo sjednáno, že „celková výše spotřebitelského úvěru činí 37 000 Kč (jistina) a bude předána zákazníkovi v hotovosti proti podpisu smlouvy, pokud není mezi smluvními stranami dále dohodnuto jinak.“ V článku 9 smlouvy bylo uvedeno: „Zákazník požádal , Anonymizováno, aby spotřebitelský úvěr, který zákazník čerpá dle této smlouvy, byl použit ke splacení ke dni uzavření této smlouvy dosud neuhrazeného spotřebitelského úvěru, který zákazník u , Anonymizováno, čerpal v minulosti (refinancování)“. , Anonymizováno, tuto žádost zákazníka o refinancování akceptuje, a na důkaz toho činí smluvní strany následující dohodu o vzájemném započtení pohledávek: Smluvní strany se dohodly, že pohledávka , Anonymizováno, na zaplacení zůstatku spotřebitelského úvěru č. , Anonymizováno, čerpaného v minulosti v celkové výši 8 071 Kč po zohlednění snížení nákladů v důsledku jeho předčasného splacení se započítává oproti pohledávce zákazníka na vyplacení spotřebitelského úvěru dle této smlouvy. Zákazník souhlasí s tím, že mu po uvedeném započtení bude v hotovosti při podpisu této smlouvy vyplacen rozdíl mezi jistinou spotřebitelského úvěru a zůstatkem refinancovaného spotřebitelského úvěru, tedy částka ve výši 28 929 Kč.“ Na rozdíl od soudu prvního stupně má žalobce za to, že bezdůvodné obohacení představuje celkovou částku 37 000 Kč poskytnutou žalovanému, nikoliv pouze částku 28 929 Kč vyplacenou žalovanému v hotovosti. Obohacením je potřeba rozumět celkový finanční prospěch žalovaného, tedy i ten, který byl započten na úhradu dluhů žalovaného, přestože tato část mu nebyla reálně vyplacena při podpisu smlouvy. Žalobce má mimo soudem přiznané částky 14 000 Kč nárok i na zaplacení částky 8 071 Kč (37 000 Kč mínus 28 929 Kč) se zákonným úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky od 27. 3. 2022 do zaplacení.

3. Žalovaný se k odvolání, které mu bylo doručeno dne 9. 5. 2023, nevyjádřil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě, která byla soudu doručena dne 30. 7. 2021, domáhal po žalovaném zaplacení částky 37 000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 623,38 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 694,48 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 37 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 37 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. V žalobě uvedl, že mezi právní předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaným byla dne 14. 12. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, na jejímž základě byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 37 000 Kč. Tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 290 Kč (21,27 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 7 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 19 240 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 78 týdenních splátkách po 909 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Podle smlouvy měl dlužnou částku zaplatit nejpozději do 13. 6. 2019. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 14 929 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne 29. 11. 2019 postoupena žalobci. Žalobce požaduje po žalovaném neuhrazenou jistinu úvěru 37 000 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 623,38 Kč (9,75% úrok z prodlení z částky 37 000 Kč od 21. 6. 2019 do 29. 11. 2019), pokračující úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 37 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 3 694,48 Kč (21,27 % úrok ročně z částky 37 000 Kč od 14. 6. 2019 do 29. 11. 2019), pokračující 21,27% úrok ročně z částky 37 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 2395 o. z. Žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Z tohoto důvodu je smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 588 o. z. Ze smlouvy plyne, že účastníci si sjednali refinancování, tj. věřitel ve skutečnosti poskytl fyzicky žalovanému nikoli 37 000 Kč, ale jen 28 929 Kč. Žalovaný zaplatil věřiteli již 14 929 Kč, jak vyplývá ze žaloby, a proto má žalobce ve smyslu § 87 odst. 1 věta poslední zákona č. 257/2016 Sb. právo jen na vrácení rozdílu, tj. částky 14 000 Kč a ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobci nevzniklo a nelze mu přiznat právo na jakékoliv plnění z titulu smlouvy. Úrok z prodlení náleží žalobci až na základě doručení žaloby žalovanému dne 25. 3. 2022 s tím, že splatnost nastala 26. 3. 2022 a od 27. 3. 2022 je žalovaný v prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalovaný sice byl ve sporu úspěšnější, avšak žádné náklady mu nevznikly.

7. Předmětem odvolacího řízení bylo posouzení výpočtu výše bezdůvodného obohacení na straně žalovaného poskytnutím plnění z neplatné smlouvy o úvěru. Žalobce v podaném odvolání nebrojil proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně a jeho právnímu závěru o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v režimu zákona č. 257/2016 Sb., stejně tak proti právnímu závěru o neplatnosti této smlouvy z důvodu nesplnění povinnosti původního věřitele před uzavřením smlouvy řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele (§ 86 tohoto zákona). Nezpochybňoval ani soudem určený počátek prodlení žalovaného se splněním svého dluhu (27. 3. 2022), jenž je navázán na doručení žaloby, která je svým obsahem i výzvou k zaplacení.

8. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu smlouvy o úvěru „Fajnpůjčka, smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti“ ze dne 14. 12. 2017, z níž zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 37 000 Kč, a to částku 28 929 Kč v hotovosti a částku 8 071 Kč, která nebyla vyplacena, neboť byla započtena na zaplacení dosud nesplaceného zůstatku předchozího úvěru žalovaného (refinancování) ze smlouvy č. , Anonymizováno, .

9. V návaznosti na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru soud prvního stupně správně uzavřel, že je namístě posoudit nárok žalobce jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Lze dodat, že při vypořádání bezdůvodného obohacení vzniklého mezi účastníky v dané věci je třeba aplikovat § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelskému úvěru. Ve vztahu k částce 8 071 Kč, jež jako součást jistiny byla žalovanému poskytnuta na úhradu jeho předchozího dluhu, se uplatní § 2991 odst. 2 o. z., podle něhož platí, že bezdůvodně se mimo jiné obohatí také ten, kdo získá majetkový prospěch tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pasivně legitimovaným subjektem k vydání tohoto bezdůvodného obohacení je pak ten, u něhož nedošlo ke zmenšení majetku, které mělo po právu nastat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4514/2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2262/2009 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1321/2011). Soud prvního stupně při určení výše bezdůvodného obohacení vyšel ze skutkového závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti pouze peněžní prostředky ve výši 28 929 Kč.

10. Odvolací soud na základě zopakovaného dokazování na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalovanému na základě neplatné smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobce poskytnuta částka v celkové výši 37 000 Kč, z níž částku 28 929 Kč čerpal v hotovosti při podpisu smlouvy a zbývající částka 8 071 Kč představuje majetkovou hodnotu, která byla žalovanému poskytnuta na úhradu jeho dluhu z dřívější smlouvy o úvěru a v majetku žalovaného se projevila v podobě snížení jeho pasiv.

11. Žalobce tak má z titulu bezdůvodného obohacení nárok na zaplacení zbývající, žalovaným dosud neuhrazené, jistiny ve výši 22 071 Kč, z níž částka 14 000 Kč byla žalobci přiznána již pravomocným I. výrokem rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud shledal jako důvodný nárok žalobce na zaplacení částky 8 071 Kč s úrokem z prodlení, který, ve shodě se soudem prvního stupně, přiznal od 27. 3. 2022 v návaznosti na doručení žaloby žalovanému dne 25. 3. 2022.

12. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil odvoláním napadenou část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 8 071 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně od 27. 3. 2022 do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud určil třídenní lhůtu k plnění, a to s ohledem na výši plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, délku prodlení žalovaného i s přihlédnutím ke skutečnosti, že v důsledku pasivity žalovaného nebyly v řízení zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující prodloužení lhůty k plnění či plnění ve splátkách.

13. Protože došlo ke změně rozsudku, odvolací soud znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanoveni § 142 odst. 2 o. s. ř. Při hodnocení míry úspěchu stran v projednávané věci odvolací soud přihlédl k hodnotě žalované pohledávky i jejího příslušenství kapitalizovaného k datu vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně (17. 1. 2023) a dospěl k závěru, že ve sporu byl více procesně úspěšný žalovaný, jemuž však žádné náklady řízení nevznikly. Odvolací soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst.1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl plně úspěšný žalobce, proto mu náleží náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 3 178 Kč, vzniklých zaplacením soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a zastoupením advokátem ve výši 2 178 Kč (odměna advokáta 1 500 Kč za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 8 071 Kč za podání písemného odvolání podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů v souvislosti s tímto úkonem za 300 Kč podle § 13 odst. 4 této vyhlášky a náhrada za daň z přidané hodnoty 278 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.