28 Co 108/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozený Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 267 356,52Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 21. února 2024, č. j. 33 C 431/2023-110,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15% úrok z prodlení ročně z částky 228 756,12 Kč od 16. 8. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 15% úrok z prodlení ročně z částky 228 756,12 Kč od 28. 5. 2023 do 15. 8. 2023, potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 19 565,70 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 15 460,60 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 228 756,12 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 38 600,40 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 205,52 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 848,54 Kč, s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 267 356,52 Kč od 22. 10. 2022 do zaplacení a s 9,9% úrokem ročně z částky 263 200,12 Kč od 22. 10. 2022 do zaplacení (II. výrok). Rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 14 386,55 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (III. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku, pouze do části II. výroku, v níž soud zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 15% úrok z prodlení ročně z částky 228 756,12 Kč od 28. 5. 2023 do zaplacení a do souvisejícího III. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podala odvolání žalobkyně. Namítla, že soud prvního stupně pochybil, pokud žalobkyni nepřiznal nárok na zákonný úrok z prodlení z poskytnuté jistiny. Povinnost vrátit tuto jistinu žalovanému vznikla na základě výzvy žalobkyně v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 12. 5. 2023, které bylo téhož dne odesláno žalovanému. S přihlédnutím k době, v níž se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného, i k lhůtě ke splnění dluhu, stanovené v této výzvě, se dne 28. 5. 2023 žalovaný dostal do prodlení a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení. Žalovaný nadto v řízení před soudem netvrdil ani neprokazoval, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit, přičemž žalovaný jako spotřebitel nese břemeno tvrzení a důkazní o svých možnostech jistinu spotřebitelského úvěru vrátit. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud část II. výroku změnil a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 15% úrok z prodlení ročně z částky 228 756,12 Kč od 28. 5. 2023 do zaplacení.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně, které mu bylo doručeno dne 27. 5. 2024, nevyjádřil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se v žalobě, která byla soudu doručena dne 30. 8. 2023, domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 267 356,52 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 205,52 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 848,54 Kč, 15% zákonného úroku z prodlení ročně z částky 267 356,52 Kč od 22. 10. 2022 do zaplacení a 9,9% úroku ročně z částky 263 200,12 Kč od 22. 10. 2022 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o zápůjčce č. 2008032050 uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . (dříve , Anonymizováno, .), dne 3. 8. 2020, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč. Žalovaný neplnil své smluvní povinnosti, nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 21. 10. 2022 úvěr zesplatnila. Pohledávky za žalovaným byly smlouvou ze dne 25. 4. 2023 postoupeny žalobkyni.

6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila svou zákonnou povinnost podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením úvěrové smlouvy s žalovaným jako spotřebitelem nedostatečně posoudila jeho úvěruschopnost. Spoléhala se pouze na žalovaným deklarovaný příjem ve výši 40 000 Kč měsíčně, který neověřila žádnými objektivními doklady (např. daňovým přiznáním či výpisem z účtu), a místo toho použila statistický nástroj založený na osobnostních předpokladech. Stejně tak nebyly žádným způsobem ověřovány výdaje žalovaného. Z uvedeného důvodu je smlouva o úvěru podle § 86 a § 87 odst. 1 citovaného zákona absolutně neplatná a poskytnutím finančního plnění z této smlouvy došlo k bezdůvodnému obohacení žalovaného, které je povinen vrátit. Žalovanému byla poskytnuta částka 300 000 Kč, dosud vrátil 71 243,88 Kč a je tak povinen zaplatit žalobkyni částku 228 756,12 Kč. Žalobkyni nevznikl nárok na úrok z prodlení, neboť žalovaný se do prodlení doposud nedostal. Soud odkázal na závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s tím, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele), nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Ve zbývajícím rozsahu proto soud žalobu zamítl. Soud dále konstatoval, že z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Protože v řízení nebylo zjištěno nic o možnostech a schopnostech žalovaného, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit dluh ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a s ohledem na poměr úspěchu stran v tomto sporu přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 386,55 Kč představující 25 % jejích nákladů řízení vzniklých zaplacením soudního poplatku a zastoupením advokátem.

7. Předmětem odvolacího řízení bylo posouzení otázky, zda žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení z nevrácené jistiny úvěru. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru z důvodu nesplnění povinnosti původního věřitele před uzavřením této smlouvy řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Žalobkyně ostatně proti tomuto právnímu závěru v podaném odvolání ani nebrojila.

8. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 12. 5. 2023 s podacím lístkem z téhož dne a výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 31. 7. 2023 s podacím lístkem ze dne 1. 8. 2023, z nichž vyplynulo, že žalovanému bylo dne 12. 5. 2023 odesláno vyrozumění o postoupení pohledávky datované dnem 12. 5. 2023, v němž byl žalovaný informován o novém věřiteli, kterým se stala žalobkyně, a zároveň byl žádán o to, aby veškerá svá plnění na úhradu předmětného dluhu z úvěrové smlouvy již nadále poukazoval žalobkyni. Pro bližší informace o aktuální výši dluhu a konkrétním bankovním spojení měl žalovaný žalobkyni kontaktovat na označeném telefonu a e-mailové adrese. Výzvou k plnění ze dne 31. 7. 2023, která byla dne 1. 8. 2023 podána k poštovní přepravě, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy, vyčísleného částkou 329 419,92 Kč, nejpozději do 15. 8. 2023. Ve zbývajícím rozsahu odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a pro stručnost odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že v návaznosti na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je na místě posoudit nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. V tomto směru je třeba zdůraznit, že shora citované ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za ustanovení speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravené v § 2991 a násl. o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatné smlouvy o úvěru částku 300 000 Kč, z níž žalovaný dosud uhradil částku 71 243,88 Kč a zbývá mu tak uhradit 228 756,12 Kč v době přiměřené jeho možnostem, jak stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ve vztahu k nároku na zaplacení úroku z prodlení z dlužné jistiny, se odvolací soud neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný se dosud nedostal do prodlení s plněním svého dluhu. Při určení doby plnění „přiměřené možnostem spotřebitele“ je dle názoru odvolacího soudu důležité, zda je ve smyslu § 87 odst. 2 tohoto zákona o tuto dobu plnění spor a kdy tu naopak spor není. Na pojem „spor“ je přitom nutno nahlížet jen jako na aktivní (existující) a nevyřešený střet rozdílných představ stran o přiměřené době plnění. Pouhá pasivita žalovaného „spor“ o přiměřenou dobu plnění založit nemůže. V poměrech posuzované věci nebyl v řízení před soudem prvního stupně ani v době před zahájením řízení mezi účastníky nastolen spor o to, jaká je doba přiměřená možnostem žalovaného jako spotřebitele k vrácení jistiny, neboť žalovaný na výzvy žalobkyně k vrácení dluhu nereagoval a aktivně nevystoupil s tím, že taková doba plnění není přiměřená jeho možnostem. Je třeba mít na zřeteli, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru směřuje k ochraně spotřebitele a nikdo jiný, než on sám nedisponuje potřebnými informacemi týkajícími se jeho majetkových poměrů a jeho schopnosti splácet předmětný dluh. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění není přiměřená jeho možnostem, proto má v případném sporu právě spotřebitel, jenž musí své právo aktivně u věřitele uplatnit a tím „spor“ vyvolat. Lze si jen těžko představit, že by soud měl, např. v případě zcela pasivního dlužníka, v řízení bez dalšího (bez existence „sporu“ o této otázce) rozhodovat o tom, jaká je pro takového dlužníka přiměřená doba pro vrácení jistiny. V daném případě žalovaný žádné informace ohledně svých poměrů v době, kdy byl žalobkyní vyzván k plnění, nesdělil, žádné skutečnosti v tomto směru netvrdil ani v řízení před soudem prvního stupně, a spor o to, zda doba k plnění uvedená žalobcem v jeho výzvě k plnění byla či nebyla dobou přiměřenou, tak vyvolán nebyl.

11. Při absenci „sporu“ o přiměřenou dobu plnění je tak při posouzení otázky prodlení dlužníka na ně vázaný vznik nároku na zaplacení úroku z prodlení třeba vyjít z výzvy věřitele k plnění v jím uvedené lhůtě podle obecných ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Odvolací soud dospěl k závěru, že za takovou výzvu k plnění (vydání bezdůvodného obohacení) lze v projednávané věci považovat až předžalobní výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 31. 7. 2023, neboť žalobkyní označené oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 5. 2023, od něhož odvozuje počátek prodlení žalovaného, je po obsahové stránce velmi obecné a neobsahuje žádné konkrétní informace o aktuální výši dluhu z předmětné smlouvy o úvěru ani v něm nebyla žalovanému dána desetidenní lhůta k plnění, jak žalobkyně tvrdila v odvolání. Předžalobní výzva byla podána dne 1. 8. 2023 poště k přepravě; při úvaze, že tato listina jako jednostranná hmotněprávní jednání se mohla do tří pracovních dnů ode dne jejího odeslání dostat do sféry dispozice adresáta, pak s ohledem na žalobkyní požadovanou úhradu dluhu do 15. 8. 2023 byl žalovaný od data 16. 8. 2023 v prodlení a žalobkyni vzniklo podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. právo požadovat po žalovaném vedle plnění i úrok z prodlení.

12. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil odvoláním napadenou část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 15% úrok z prodlení ročně z částky 228 756,12 Kč od 16. 8. 2023 do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud určil třídenní lhůtu k plnění, a to s ohledem na výši plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, délku prodlení žalovaného, přičemž neshledal žádný důvod stanovit lhůtu k plnění delší či stanovit plnění ve splátkách. Zbývající odvoláním napadenou část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení 15% úrok z prodlení ročně z částky 228 756,12 Kč od 28. 5. 2023 do 15. 8. 2023, pak odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

13. Protože došlo ke změně rozsudku, odvolací soud znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Při hodnocení míry úspěchu stran v projednávané věci odvolací soud v souladu s judikaturou (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017) přihlédl k hodnotě žalované pohledávky i jejího příslušenství kapitalizovaného k datu vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně (21. 2. 2024) a dospěl k závěru, že ve sporu byla více procesně úspěšná žalobkyně (67 %), která tak má po vzájemném poměření procesního úspěchu a neúspěchu nárok na náhradu 34 % svých nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně před soudem prvního stupně v celkové výši 57 546,20 Kč představují zaplacený soudní poplatek ve výši 10 695 Kč a náklady vzniklé právním zastoupením, tj. odměna advokáta za čtyři úkony právní služby po 9 380 Kč (převzetí a příprava zastoupení, dvě písemná podání soudu – žaloba a předžalobní výzva k plnění a účast na jednání soudu dne 19. 2. 2024) podle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu účinného ke dni poskytnutí jednotlivých úkonů právní služby (dále jen „a. t.“), paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 8 131,20 Kč. Z takto určených celkových nákladů řízení přísluší žalobkyni 34 %, tj. částka 19 565,70 Kč.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Opět přihlédl k hodnotě žalované pohledávky, jež byla předmětem odvolacího řízení, kterou představuje částka 73 327,30 Kč coby úrok z prodlení kapitalizovaný k datu vyhlášení rozsudku odvolacího soudu (15. 7. 2025). Z této částky bylo žalobkyni přiznáno 65 806,55 Kč, což odpovídá 90 % celkového odvoláním požadovaného nároku. Vzájemným poměřením procesního úspěchu a neúspěchu tak žalobkyni přísluší náhrada 80 % jejích nákladů řízení. Žalobkyni v odvolacím řízení vznikly náklady zaplacením soudního poplatku za odvolání ve výši 8 593 Kč a zastoupením advokátem tj. mimosmluvní odměna za dva úkony právní služby po 4 060 Kč určená z tarifní hodnoty 73 327,30 Kč (podání odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) podle § 11 odst. 1 písm. g) a k) a. t., náhrada hotových výdajů za jeden z těchto úkonů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. účinného do 31. 12. 2024 a ve výši 450 Kč za druhý z těchto úkonů podle § 13 odst. 4 a. t. účinného od 1. 1. 2025 a náhrada za daň z přidané hodnoty 1 832,70 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Z takto určených celkových nákladů řízení ve výši 19 325,70 Kč přísluší žalobkyni náhrada v poměru 80 %, tj. částka 15 460,60 Kč.