28 Co 116/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice , advokátkou sídlem Anonymizováno o zaplacení částky 390 498,94 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 4. března 2025, č. j. 34 C 247/2023-104 ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 9. října 2025, č. j. 34 C 247/2023-138,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku, ve které byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 240 795,06 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně od 2. 5. 2023 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku mění tak, že žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 15% úrok z prodlení ročně z částky 240 795,06 Kč od 21. 4. 2023 do 1. 5. 2023, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 23 595 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 240 795,06 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně od 21. 4. 2023 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v té části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 128 167,63 Kč s 15% úrokem z prodlení od 21. 4. 2023 do zaplacení, částky 1 072 Kč s 15% úrokem z prodlení od 21. 4. 2023 do zaplacení, částky 1 446 Kč s 15% úrokem z prodlení od 11. 5. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 682,31 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19 018,25 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně 21. 4. 2023 do zaplacení, 8,9% úroku ročně z částky 368 962,69 Kč od 21. 4. 2023 do zaplacení, 8,9% úroku ročně z částky 1 072 Kč od 21. 4. 2023 do zaplacení (výrok II. ve spojení s výrokem I. doplňujícího rozsudku). Uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 21 005 Kč (výrok III.), přiznal opatrovníkovi žalovaného odměnu za zastupování ve výši 74 596,50 Kč (výrok IV.), České republice nepřiznal právo na náhradu odměny opatrovníka žalovaného (výrok V.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 390 498,94 Kč s příslušenstvím jako nároku jednak ze smlouvy o poskytování bankovních služeb ze dne 7. 5. 2009, kterou uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, přičemž na běžném účtu vznikl nepovolený debet v celkové výši 1 446 Kč, který žalovaný dobrovolně neuhradil. Další nárok vyplývá ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně dne 31. 5. 2019 a na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 500 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu s poplatky a úrokem hradit v pravidelných měsíčních splátkách po 6 306,76 Kč. Žalovaný své povinnosti řádně neplnil, na dluh uhradil pouze částku 259 204,94 Kč, proto právní předchůdce žalobkyně prohlásil úvěr za splatný k 20. 4. 2023 a vyzval žalovaného k okamžité úhradě. Dlužná jistina úvěru představuje částku 368 962,29 Kč, poplatky 1 072 Kč, smluvní úrok 19 018 Kč, úrok z prodlení 682,31, Kč, od 21. 4. 2023 se domáhá 15% úroku z prodlení z uvedených částek a 8,9% úroku smluvního. Pohledávky z obou smluv převedl právní předchůdce žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.

3. Žalovanému byl s ohledem na skutečnost, že se mu nedařilo doručit na adresu v cizině, ustanoven soudem prvního stupně opatrovník z řad advokátů usnesením ze dne 6. 8. 2024, č. j. 34 C 247/2023-45.

4. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem. Pokud jde o požadovanou částku z nepovoleného debetu na běžném účtu žalovaného, vyšel ze zjištění, že tvrzená smlouva o běžném účtu byla dne 7. 5. 2009 řádně uzavřena, dne 19. 5. 2009 právní předchůdce žalobkyně akceptoval žádost žalovaného a poskytl mu povolený debet do maximální výše 10 000 Kč. Z transakční historie byl na účtu žalovaného zjištěn záporný zůstatek ve výši 1 446 Kč, nicméně soud prvního stupně neshledal nárok žalobkyně na tuto částku oprávněným s odůvodněním, že žalobkyně v řízení neprokázala, že žalovaný překročil povolený sjednaný limit úvěru (limit činil 10 000 Kč) o žalovanou částku 1 446 Kč a že by tato částka skutečně představovala nepovolený záporný debet. Nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 446 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně od 11. 5. 2023 do zaplacení tak soud prvního stupně zamítl (tyto závěry nebyly odvoláním napadeny).

5. Stran předmětné smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, právní předchůdce žalobkyně před uzavření úvěrové smlouvy nesplnil svou povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jako důvodný posoudil soud prvního stupně nárok žalobkyně na zaplacení nevrácené jistiny ve výši 240 795,06 Kč s 15% úrokem z prodlení od 21. 4. 2023. Počátek prodlení určil ode dne následujícího po odeslané výzvě k plnění dne 20. 4. 2023. Speciální úpravu k vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, dle které je povinností spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, soud prvního stupně neaplikoval s vysvětlením, že žalovaný řádně netvrdil a neprokázal, že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě, neuvedl, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit a toto neprokázal. Zbylé nároky požadované z titulu nesplněných závazků ze smlouvy o úvěru proto soud prvního stupně s odkazem na absolutní neplatnost smlouvy zamítl. O nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., v předmětu řízení zohlednil i požadované příslušenství, stanovil úspěch žalobkyně v rozsahu 57,31 %, úspěch žalovaného 42,69 %, nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení tak určil rozsahem 14,62 % z účelně vynaložených nákladů žalobkyně. Náklady řízení specifikoval tak, že jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 19 525 Kč a náklady na právní zastoupení vypočtené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 124 146 Kč. Z celkových nákladů řízení žalobkyně přiznal žalobkyni výše uvedených 14,62 %, tedy částku 21 005 Kč.

6. Proti uvedenému rozsudku podal prostřednictvím opatrovníka odvolání žalovaný, a to do výroku I. a III. Žalovaný nerozporoval závěr soudu prvního stupně o tom, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě předmětné úvěrové smlouvy finanční prostředky ve výši 500 000 Kč, ze kterých žalovaný vrátil ve splátkách částku 259 204,94 Kč. Rovněž nepolemizoval se závěrem soudu prvního stupně, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná. Žalovaný nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně ohledně prodlení žalovaného a přiznání práva žalobkyni na zákonné úroky z prodlení. Žalovaný poukázal na ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých žalovaný nevrácenou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost jistiny nelze dovozovat z výzvy věřitele k plnění, v daném případě by splatnost jistiny měl určit soud s přihlédnutím k poměrům spotřebitele. Je tak nesprávný názor soudu prvního stupně, že nevrácená jistina se stala splatnou odesláním Prohlášení splatnosti ze dne 20. 4. 2023 žalovanému, ani názor, že následujícího dne 21. 4. 2023 se žalovaný dostal do prodlení. Žalovaný v odvolání dále tvrdil, že navrhoval, aby splatnost nevrácené jistiny soud určil s ohledem na nikterak valnou možnost žalovaného jistinu splácet, to mělo vyplývat již ze skutečnosti, že žalovanému byl ustanoven opatrovník, dále z toho, že žalovaný je občanem Slovenské republiky, je nekontaktní a od roku 2021 úvěr nesplácí, přičemž jiná tvrzení ohledně poměrů žalovaného nebylo možné uvést s odkazem na nekontaktnost žalovaného. Tyto skutečnosti měl soud promítnout do svého rozhodnutí a přiměřeně k poměrům žalovaného prodloužit lhůtu ke splácení, eventuálně rozložit splatnost jistiny na splátky. Žalovaný v odvolání dále namítal, že Prohlášení o splatnosti, od kterého odvíjí soud prvního stupně splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, nepředstavovalo výzvu k vrácení jistiny, neboť tímto právním úkonem se právní předchůdce žalobkyně domáhal okamžitého splacení úvěru s příslušenstvím v celkové výši 389 735,25 Kč, Prohlášení o splatnosti tak nemohlo být výzvou k zaplacení jistiny, jejíž výše byla zjištěna až v rámci tohoto řízení. Dále se soud prvního stupně nezabýval tím, kdy a zdali vůbec, bylo Prohlášení o splatnosti žalovanému doručeno, jedině doručení mohlo vyvolat splatnost dluhu. Není ani zřejmé, jak dospěl soud k závěru, že se žalovaný ocitl v prodlení dne 21. 4. 2023, jestliže bylo Prohlášení o splatnosti odesláno dne 20. 4. 2023, přičemž ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. se dluh stává splatným až poté, co uplyne lhůta bez zbytečného odkladu ode dne, kdy je výzva dlužníku doručena. Konečně žalovaný v odvolání namítal, že stran rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení nelze přezkoumatelně zjistit, že by byla žalobkyně ve věci úspěšná co do 57,31 %. Žalovaný odvolacímu soudu navrhl, aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila písemně, s odvoláním nesouhlasila, ztotožnila se s napadeným rozsudkem a odvolacímu soudu navrhla jeho potvrzení a požádala o náhradu nákladů odvolacího řízení. Zdůraznila, že Prohlášení o okamžité splatnosti obsahující výzvu k uhrazení dluhu bylo žalovanému odesláno doporučeným dopisem dne 20. 4. 2023, což žalobkyně doložila poštovním podacím archem, přičemž v souladu s § 573 o. z. tato zásilka došla do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den po odeslání, tj. 25. 4. 2023. Žalovaný byl obesílán na adresu dohodnutou ve smlouvě, přičemž žádnou následující změnu adresy právnímu předchůdci žalobkyně ani žalobkyni nesdělil.

8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze zčásti.

9. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým, sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

12. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

13. Podle § 2993 věta prvá o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

14. Podle § 1958 o. z., je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele (odst. 1). Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu (odst. 2).

15. Podle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

16. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena tvrzená úvěrová smlouva, jednalo se o smlouvu spotřebitelskou, v níž právní předchůdce žalobkyně vystupoval jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel ve smyslu ustanovení § 1810 o. z., na vztah účastníků musí být použita ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona).

17. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně (který v odvolacím řízení nebyl zpochybňován), pokud posoudil úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1 zákona spotřebitelském úvěru (nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Rovněž tak soud prvního stupně správně přiznal žalobkyni nesplacenou jistinu z úvěru ve výši 240 795,06 Kč ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: Prohlášením o okamžité splatnosti a výzvou k uhrazení dluhu ze dne 20. 4. 2023 (Prohlášení), poštovním podacím archem ze dne 20. 4. 2023. Prohlášení je nepochybně řádnou výzvou k plnění, v této výzvě právní předchůdce žalobkyně vyzývá žalovaného mj. k vrácení nesplacené jistiny, uvedenému závěru nebrání skutečnost, že následně v průběhu řízení byla předmětná smlouva vyhodnocena jako absolutně neplatná, když závazek žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny stále trvá a splněn dosud nebyl.

19. Z poštovního podacího archu bylo prokázáno, že uvedená výzva byla odeslána na adresu žalovaného v , adresa, , dne 20. 4. 2023. Právní předchůdce žalobkyně výzvu správně doručoval do místa bydliště žalovaného, které deklaroval ve smlouvě, přičemž z obsahu spisu nebylo zjištěno, že by žalovaný ke dni doručování místo bydliště změnil a změnu adresy věřiteli oznámil. Odesláním výzvy k úhradě na uvedenou adresu se tak výzva dostala do sféry dispozice žalovaného a dle teorie dojití se považuje ve smyslu § 573 o. z. za doručenou třetím pracovním dnem po odeslání (tedy dnem 26. 4. 2023) bez ohledu na to, zda se o ní žalovaný jako adresát dozvěděl a zda se na smluvní adrese zdržoval. Právní předchůdce žalobkyně požadoval ve výzvě okamžitou úhradu, tedy úhradu bez zbytečného odkladu, přičemž dle konstantní soudní judikatury je taková lhůta definována jako lhůta velmi krátká, kterou je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující k povinnosti či učinění právního jednání (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2022, sp. zn. 20 Cdo 1700/2022). Za přiměřenou v daném případě lze podle názoru odvolacího soudu považovat lhůtu k plnění v délce pěti dnů, jejíž uplynutí připadá na den 1. 5. 2023. Žalovaný zbylou jistinu neuhradil, dnem 2. 5. 2023 se tak dostal ve smyslu § 1970 o. z. do prodlení. Soud prvního stupně tedy nepostupoval správně, pokud žalobkyni přiznal úrok z prodlení z nevrácené jistiny již od 21. 4. 2023, správně měl být nárok na úrok z prodlení přiznán od 2. 5. 2023, přičemž 15% přiznaná sazba úroků z prodlení zůstává stejná ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. S ohledem na shora uvedené odvolací soud ve smyslu § 219 o. s. ř. potvrdil napadený výrok I. co do částky 240 795,06 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně od 2. 5. 2023 do zaplacení a ve smyslu § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil napadený výrok I. v části obsahující požadavek na 15% úrok z prodlení z nevrácené jistiny od 1. 4. 2023 do 1. 5. 2023 tak, že žalobu zamítl.

21. Odvolací soud neaplikoval speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kterou lze použít pouze v případě, že věřitel vyzval spotřebitele k plnění a současně spotřebitel prokázal, že není v jeho možnostech, aby dluh na jistině uhradil v požadované lhůtě. Pokud spotřebitel uvedené netvrdí a neprokáže, zároveň není stranami ujednáno, kdy má dlužník dluh splnit, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu dle obecné úpravy ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. Žalovaný svůj dluh dobrovolně nesplnil. V řízení bylo prokázáno, že k úhradě dluhu byl věřitelem vyzván. Nelze přisvědčit odvolacím námitkám žalovaného, že v řízení poskytl soudu dostatečné informace o možnostech žalovaného k vrácení jistiny, když konkrétně pouze tvrdil, že je občanem Slovenské republiky, je nekontaktní a od roku 2021 úvěr nesplácel s tím, že jiná tvrzení ohledně poměrů žalovaného nebylo možné uvést, neboť opatrovník žalovaného se s žalovaným nedokázal spojit. Odvolací soud si je vědom obtížného postavení opatrovníka stran dostatečných tvrzení a důkazních návrhů k poměrům žalovaného a jeho možnostem splácení. Tvrzení uvedená opatrovníkem žalovaného jsou však zcela nedostatečná pro posouzení poměrů žalovaného a jeho možností nevrácenou jistinu splácet, k jeho možnostem a poměrům neuvádějí nic konkrétního. Skutečnost, že pro nekontaktnost žalovaného nelze další skutečnosti sdělit, lze však klást k tíži pouze žalovanému. Z uvedených důvodů odvolací soud ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru co do vrácení nesplacené jistiny v nové lhůtě splatnosti neaplikoval a vycházel z obecné úpravy ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. Tento závěr je v souladu s konstantní soudní judikaturou, srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025.

22. Vzhledem k tomu, že došlo ke změně rozsudku, odvolací soud znovu rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř. podle § 142 odst. 2 o. s. ř.). Míru úspěchu účastníků ve věci stanovil odvolací soud podle konstantní soudní judikatury i se zohledněním žalobou požadovaného příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017). Žalobkyně v řízení celkem požadovala částku 582 739,45 Kč, úspěšná byla co do částky 307 393,03 Kč, její procesní úspěch tak představuje 52 %, neúspěch 48 %. S ohledem na uvedené, kdy procesní úspěch účastníků je s malou odchylkou téměř totožný, rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. K určení poměru úspěchu a neúspěchu v odvolacím řízení odvolací soud přihlédl jak k nevrácené jistině, tak k požadovanému příslušenství (odvolání směřovalo do celého výroku I.), a to ve smyslu shora citované judikatury. Předmětem odvolacího řízení, tak byla částka 308 481,56 Kč, žalobkyně byla úspěšná co do částky 307 393,03 Kč. Procesní úspěch žalobkyně v odvolacím řízení činí 99,64 %, její procesní neúspěch tak představuje poměrně nepatrnou část předmětu odvolacího řízení a bylo na místě rozhodnout tak, že žalobkyni náleží plná náhrada nákladů řízení. Náklady odvolacího řízení žalobkyně tvoří náklady na právní zastoupení vypočítané podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., účinné ke dni poskytnutí jednotlivých právních úkonů. Sazba odměny ve výši 9 300 Kč za jeden úkon právní služby byla vypočtena z předmětu odvolacího řízení ve smyslu § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 citované vyhlášky. Právnímu zástupci žalobkyně přísluší odměna za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem) ve smyslu § 11 odst. 1 citované vyhlášky, dva režijní paušály ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky, dále náhrada za daň z přidané hodnoty v celkové výši 4 095 Kč dle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. Celkem žalobkyni vznikly náklady odvolacího řízení ve výši 23 595 Kč.