34 C 247/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice sídlem Adresa opatrovnice o zaplacení 390 498,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 240 795,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 240 795,06 Kč od 21.4.2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit - částku ve výši 128 167,63 Kč - úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 128 167,63 Kč od 21.4.2023 do zaplacení - bankovní poplatky ve výši 1 072 Kč - úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 072 Kč od 21.4.2023 do zaplacení - částku 1 446 Kč - úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1446 Kč od 11.5.2023 do zaplacení - úrok z prodlení ve výši 682,31 Kč - úrok ve výši 19 018,25 Kč - úrok ve výši 8,90 % ročně z částky 368 962,69 Kč od 21.4.2023 do zaplacení - úrok ve výši 8,90 % ročně z částky 1 072 Kč od 21.4.2023 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 21 005 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Soud přiznává opatrovníku žalovaného JUDr. Anonymizováno jméno FO jméno FO, advokátce, sídlem adresa, odměnu za zastupování ve výši 74 596,50 Kč.

V. Česká republika - Městský soud v Brně nemá právo na náhradu odměny opatrovníka žalovaného.

1. Žalobou podanou na soud dne 23. 11. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 390 498,94 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobce, společností právnická osoba., byla dne 19. 5. 2009 uzavřena smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb, na základě které žalobce zřídil a vedl pro žalovaného běžný účet. Žalovaný se zavázal hradit předchůdci žalobce poplatky dle ceníku a udržovat na účtu kladný zůstatek; nepovolený záporný zůstatek byl považován za pohledávku předchůdce žalobce za žalovaným. Žalovaný se dostal do nepovoleného debetu a předchůdce žalobce proto od smlouvy ke dni 10. 5. 2023 odstoupil. Nepovolený záporný zůstatek činil 1 446 Kč a sestával z poplatku za písemnou upomínku ve výši 499 Kč, poplatku za úrazové pojištění ve výši 447 Kč a poplatku za vedení účtu za leden a únor 2023 ve výši 500 Kč.

2. Žalovaný dále dne 31. 5. 2019 uzavřel s předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 500.000 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy předchůdce žalobce zkoumal a vyhodnocoval transakce na účtu žalovaného za období od 1. 12. 2018 do 31. 5. 2019, ze kterých získal ucelené informace o finanční situaci žalovaného; rozdíl mezi příjmem a výdaji žalovaného byl dostatečný pro závěr o možnosti žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatky a úrokem 8,9 % ročně ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 6 306,76 Kč. Žalovaný své povinnosti neplnil řádně a včas, na dluh uhradil pouze 259 204,94 Kč a předchůdce žalobce proto prohlásil již vyčerpané částky úvěru za okamžitě splatné k 20. 4. 2023. Dlužná jistina úvěru činila 368 962,69 Kč, poplatky 1 072 Kč, smluvní úrok splatný k 20. 4. 2023 činil 19 018,25 Kč a úrok z prodlení splatný k 20. 4. 2023 činil 682,31 Kč.

3. Předchůdce žalobce pohledávky za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2023 postoupil s účinností k 1. 6. 2023 na žalobce.

4. S ohledem na skutečnost, že se žalovanému nezdařilo doručit na známou adresu v cizině byl mu usnesením ze dne 6. 8. 2024, č.j. 34 C 247/2023-45, ustanoven opatrovník z řad advokátu JUDr. jméno FO. Opatrovník uvedl, že nárok žalobce neuznává ani z části. K částce 1 446 Kč uvedl, že žalobce nepředložil žádný výpis z účtu, ze kterého by tento nárok vyplýval. Smlouva o poskytování bankovních služeb je de facto úvěrovou smlouvou o povoleném debetu ve výši 10 000 Kč, předchůdce žalobce proto byl povinen před uzavřením smlouvy dne 7. 5. 2009 zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle všeobecných obchodních podmínek předchůdce žalobce je pak nepovolený záporný zůstatek pohledávkou, která vzniká čerpáním většího množství prostředků, než je disponibilní zůstatek na účtu, který je poté definován jako prostředky na účtu včetně případného navýšení o debet. Žalobci by proto mohlo vzniknou právo na úhradu nepovoleného debetního zůstatku pokud by se jednalo o čerpání nad částku 10 000 Kč; tuto skutečnost ale žalobce nijak neprokázal. Předchůdce žalobce rovněž nedostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru dne 31. 5. 2019, když protokol o ověření úvěruschopnosti nic neprokazuje. Obě smlouvy proto opatrovník žalovaného označil za absolutně neplatné. Jelikož smlouva o bankovních službách měla být podepsána vlastnoručně a byla předložena pouze v kopii, namítl opatrovník pravost podpisu žalovaného na této smlouvě a rovněž pravost a správnost smlouvy samotné.

5. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

6. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb soud zjistil, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným vznikl dne 7. 5. 2009 závazkový vztah, na základě kterého se předchůdce žalobce zavázal zřídit a vést pro žalovaného běžný účet č. č. účtu. Žalovaný se zavázal udržovat na účtu kladný zůstatek a v případě vzniku nepovoleného záporného zůstatku na účtu byl žalovaný povinen neprodleně zajistit vyrovnání zůstatku na účtu až do výše minimálního zůstatku na účtu. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a produktové podmínky společnosti právnická osoba.

7. Z žádosti o povoleném debetu k běžnému účtu č. hodnota se podává, že žalovaný dne 19. 5. 2009 požádal předchůdce žalobce o povolení debetu na běžném účtu do maximální výše 10 000 Kč. V návrhu žalovaný uvedl, že je rozvedený, má vysokoškolské vzdělání, má 1 dítě a je zaměstnaný; příjem měl činit 30 000 Kč měsíčně. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a obchodní podmínky pro povolený debet společnosti právnická osoba. Předchůdce žalobce dne 22. 5. 2009 návrh žalovaného akceptoval s tím, že povolený debet byl poskytnut k 22. 5. 2009. Žalovaný byl povinen posílat na účet pravidelné platby ve výši alespoň 25% z limitu nastaveného debetu a hradit za poskytnuté služby poplatky.

8. Z všeobecných obchodních podmínek právnická osoba. se podává definice disponibilního zůstatku, kterým je aktuální zůstatek prostředků na účtu, případně navýšený o poskytnuté povolené přečerpání (povolený záporný zůstatek) na účtu a/nebo případně ponížený o částku blokovanou na účtu. Nepovolený záporný zůstatek byl definován jako stav prostředků na účtu po vyčerpání disponibilního zůstatku.

9. Z produktových podmínek právnická osoba. k vedení účtů a vkladů bylo zjištěno, že žalovaný byl povinen zajistit na účtu minimální zůstatek ve výši dle ceníku; v případě porušení této povinnosti ze strany žalovaného byl předchůdce žalobce oprávněn od smlouvy o běžném účtu odstoupit. Předchůdce žalobce byl dále oprávněn odepsat prostředky z účtu v souladu s pokyny žalovaného, a dále zaúčtovat proti zůstatku účtu veškeré své peněžité pohledávky vyplývající z uzavřených smluv a právních předpisů a provést vypořádání platebních příkazů k převodu prostředků z běžného účtu. Předchůdce žalobce byl rovněž oprávněn odepsat prostředky i bez souhlasu žalovaného zejména v případech úhrady poplatků a nákladů předchůdce žalobce za poskytnuté služby.

10. Z transakční historie soud zjistil, že zůstatek na účtu žalovaného činil -1 446 Kč.

11. Z návrhu smlouvy o půjčce na kliknutí č. Anonymizováno/SU ze dne 31. 5. 2019 soud zjistil, že žalovaný dne 31. 5. 2019 navrhl předchůdci žalobce uzavření označené smlouvy. Podle návrhu se předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč ve prospěch účtu žalovaného č. č. účtu. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatky dle ceníku a úrokem 8,9 % ročně ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 6 306,76 Kč. Předchůdce žalobce dne 31. 5. 2019 akceptoval návrh žalovaného na uzavření předmětné smlouvy.

12. Z kopie slovenského občanského průkazu se podává, že žalobce před uzavřením smlouvy o bankovních službách ověřil totožnost žalovaného.

13. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za dobu od 1. 5. 2018 do 31. 5. 2019 bylo zjištěno, že v květnu 2018 činily celkové příjmy žalovaného 101 910 Kč, z toho byla mimo jiné částka 53 000 Kč poskytnuta dne 9. 5. 2018 jako úvěr předchůdcem žalobce (tzv. Hotovost na zavolanou) a částka 48 910 Kč ze dne 14. 5. 2018 představovala mzdu žalovaného za duben 2019; výdaje žalovaného v květnu 2018 činily 61.241,74 Kč. V červnu 2018 představovaly příjmy žalovaného 48 910 Kč (mzda za květen 2018) a výdaje 46 713 Kč. V červenci 2018 představovaly příjmy žalovaného 48 910 Kč (mzda za červen 2018) a výdaje 79 427,42 Kč. V srpnu 2018 představovaly příjmy žalovaného 60 209 Kč (hlavním zdrojem příjmu byla mzda za červenec 2018 ve výši 48 910 Kč) a výdaje 43 738,69 Kč. V září 2018 představovaly příjmy žalovaného 49 218 Kč (převážnou část příjmů tvořila mzda za srpen 2018 ve výši 48 910 Kč) a výdaje 53 184,21 Kč. V říjnu 2018 představovaly příjmy žalovaného 38 860 Kč (převážnou část příjmů tvořila mzda za září 2018 ve výši 13 780 Kč a dávka nemocenského pojištění ve výši 23 080 Kč) a výdaje 47 692,63 Kč. V listopadu 2018 představovaly příjmy žalovaného 26 727 Kč (mzda za říjen 2018) a výdaje 49 346,06 Kč. V prosinci 2018 představovaly příjmy žalovaného 59 879 Kč (mzda za listopad 2018 ve výši 48 910 Kč a 10 965 Kč) a výdaje 47 979,22 Kč. V lednu 2019 představovaly příjmy žalovaného 87 645 Kč (převážnou část příjmů tvořila mzda za prosinec 2018 ve výši 84 973 Kč) a výdaje 42 406,12 Kč. V únoru 2019 neměl žalovaný žádné příjmy, výdaje činily 43 284,51 Kč. V březnu 2019 představovaly příjmy žalovaného 36 676 Kč (převážnou část příjmů tvořila podpora v nezaměstnanosti ve výši 13 347 Kč a 18 111 Kč) a výdaje 36 843 Kč. V dubnu 2019 představovaly příjmy žalovaného 18 111 Kč (podpora v nezaměstnanosti) a výdaje 40 460,76 Kč. V květnu 2019 představovaly příjmy žalovaného 535 642 Kč (z toho poskytnutý úvěr 500 000 Kč) a výdaje 350 797,49 K (z těchto bylo uhrazeno 308 508,58 Kč na splátku jiného dluhu).

14. Z prohlášení ze dne 20. 4. 2023 bylo zjištěno, že vzhledem k opakovanému prodlení žalovaného s úhradou splátek dle smlouvy o úvěru předchůdce žalobce prohlásil vyčerpané částky úvěru včetně úroků za okamžitě splatné. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 389 735,25 Kč. Prohlášení o splatnosti bylo žalovanému odesláno dne 20. 4. 2023.

15. Z odstoupení od smlouvy ze dne 25. 4. 2023 soud zjistil, že předchůdce žalobce odstoupil od smlouvy o bankovních službách z důvodu vzniku nepovoleného záporného zůstatku na účtu žalovaného č. č. účtu 16. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2022/05 ze dne 30. 5. 2023 včetně příloh a potvrzení o úplatě se podává, že předchůdce žalobce na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 27. 12. 2022 postoupil pohledávky za žalovaným na žalobce. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 13. 6. 2023.

17. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobce upozornil žalovaného na dluh ve výši 440 1176,47 Kč sestávající z nepovoleného záporného zůstatku na účtu žalovaného a z dluhu na úvěrové smlouvě. Žalobce rovněž upozornil žalovaného na možnost uplatnění nároku soudní cestou a vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Předžalobní výzva byla odeslána žalovanému 31. 10. 2023.

18. Ze spisu Městského soudu v Brně sp.zn. 41 C 51/2022 se podává, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 29. 8. 2013 uzavřena smlouva o vydání kreditní karty, ke které byl žalovanému poskytnut úvěr do výše limitu 130 000 Kč; totožnost žalovaného při podpisu smlouvy byla ověřena z kopie osobního dokladu žalovaného. Žalovaný průběžně úvěr čerpal a také hradil, dne 23. 6. 2020 však předchůdce žalobce z důvodu opakovaného prodlení žalovaného s úhradou dluhu přistoupil ke zesplatnění celé dlužné částky.

19. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel.

20. Pokud se jedná o smlouvu o úvěru ze dne 31. 5. 2019, soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Ohledně smlouvy o poskytování bankovní služeb a smlouvy o povoleném debetu, které byly uzavřeny v roce 2009, řídí se právní vztahy z nich vyplývající podle § 3028 odst. 3 o. z., zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. z.“) a zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. z.“).

21. Podle § 708 odst. 1 obch. z. se smlouvou o běžném účtu banka zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce.

22. Podle § 497 obch. z. se věřitel smlouvou o úvěru zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 26. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

27. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

28. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

30. Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla ve smyslu § 708 a násl. obch. z. dne 7. 5. 2009 uzavřena smlouva o poskytování bankovních a jiných služeb a následně v souvislosti s ní dne 22. 5. 2009 smlouva o povoleném debetu, kterou je s ohledem na možnost čerpání prostředků z bankovního účtu do povolené (záporné) výše nutné považovat za smlouvu o úvěru uzavřenou podle § 497 a násl. obch. z.

31. Namítal-li opatrovník pravost podpisu žalovaného na předmětných smlouvách, bylo ve smyslu § 565 odst. 2 o. z. na něm, aby prokázal, že označené dokumenty nejsou pravdivé a správné, a že tedy žalovaný smlouvu nepodepsal. Opatrovník k této námitce ničeho bližšího netvrdil. Naopak žalobce prokázal (byť důkazní břemeno tížilo žalovaného), že totožnost osoby podepisující smlouvu, tedy žalovaného, byla ověřena předložením občanského průkazu (k důkazu předložena fotokopie dokladu). Rovněž ze spisu zdejšího soudu sp.zn. 41 C 51/2022 vyplynulo, že žalovaný při uzavření smlouvy o vydání kreditní karty dne 29. 8. 2013 předložil předchůdci žalobce shodný občanský průkaz. Podpisy na obou smlouvách se v základních identifikačních znacích shodují a lze tak uzavřít, že byly podepsány stejnou osobou, tj. žalovaným.

32. Smlouva o povoleném debetu ze dne 22. 5. 2009 byla svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. V době uzavírání smlouvy však předchůdce žalobce nebyl vázán zákonnou povinností zkoumat úvěruschopnost žalovaného, tato povinnost byla věřitelům uložena až s účinností zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. od 1. 1. 2011. Na předmětnou smlouvu je proto nutné nahlížet jako na smlouvu platnou, uzavřenou v souladu s § 697 a násl. obch. z.

33. Pokud se ale jedná o nárok ve výši 1 446 Kč, který žalobce ze smlouvy o povoleném debetu podanou žalobou uplatnil, tento soud neshledal oprávněným. V souladu se smlouvou, všeobecnými obchodními podmínkami a produktovými podmínkami bylo ujednáno, že předchůdce žalobce je oprávněn domáhat se na žalovaném úhrady nepovoleného záporného zůstatku, který je definován jako pohledávka vzniklá čerpáním většího množství prostředků, než je disponibilní zůstatek na účtu; disponibilním zůstatkem jsou poté finanční prostředky na účtu včetně případného navýšení o debet. Vztažmo k dané věci by proto mohlo žalobci vzniknout právo na úhradu nepovoleného záporného debetního zůstatku, pokud by se jednalo o čerpání nad povolený debet, tj. částku 10 000 Kč. Transakční historií účtu bylo prokázáno, že zůstatek na účtu žalovaného činil -1 446 Kč, kdy se podle tvrzení žalobce jednalo o dlužné poplatky za písemnou upomínku ve výši 499 Kč, za úrazové pojištění ve výši 447 Kč a za vedení účtu za leden a únor 2023 ve výši 500 Kč. Žalobce v řízení neprokázal, že žalovaný překročil sjednaný limit úvěru 10 000 Kč o částku 1 446 Kč, a že by mu proto vzniklo právo na úhradu částky překračující tento limit (nepovolený záporný debet).

34. Soud proto v části nároku žalobce, kterým se domáhal zaplacení částky 1 446 Kč z titulu smlouvy o povoleném debetu, včetně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1446 Kč od 11. 5. 2023 do zaplacení, zamítl jako nedůvodný.

35. Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla dále dne 31. 5. 2019 uzavřena smlouva o úvěru. Jelikož k uzavření smlouvy došlo za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, zabýval se soud z úřední činnosti nejdříve její platností. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

36. V rámci posouzení úvěruschopnosti předchůdce žalobce zjišťoval informace týkající se příjmu a výdajů nedostatečně a zjištěné skutečnosti nesprávně hodnotil. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti se podává obecný postup předchůdce žalobce při zjišťování schopnosti dlužníka hradit řádně úvěru. Dle protokolu měl předchůdce žalobce provádět rozsáhlou lustraci v registrech BRKI, NRKI, SOLUS a dále v interních a externích databázích; žalobce však ani přes výzvu soudu nepředložil jediný výstup z některého registru. Příjmy a výdaje žalovaného měly být zjišťovány a ověřeny z výpisu z účtu žalovaného č. č. účtu. Výpis z účtu však nemusí nutně představovat detailní přehled o příjmech a výdajích žadatele o úvěr. Uvedený závěr je podpořen i skutečnostmi zjištěnými ze spisu zdejšího soudu sp.zn. 41 C 51/2022, ze kterého vyplynulo, že předchůdce žalobce vedl pro žalovaného jiný běžný účet, avšak při uzavření smlouvy o úvěru tyto skutečnosti nebyly nijak zohledněny. Z výpisu z účtu žalovaného vzal soud za prokázané, že v jednotlivých měsících příjmy a výdaje žalovaného značně kolísaly, výdaje žalovaného po většinu měsíců, které předchůdce žalobce zohledňoval při zkoumání úvěruschopnosti, tj. od prosince 2018 do května 2019, dokonce převažovaly nad příjmy a od února 2019 do května 2019 tvořila příjem žalovaného pouze podpora v nezaměstnanosti. Žalovaný zjevně ke dni poskytnutí úvěru dne 31. 5. 2019 nebyl zaměstnaný, předchůdce žalobce mu i přesto poskytl vysoký úvěr 500 000 Kč, který měl žalovaný hradit měsíční splátkou ve výši cca 6 300 Kč měsíčně po dobu 120 měsíců. Z uvedeného muselo být předchůdci žalovaného zcela zjevné, že žalovaný nemá dostatek finančních prostředků na úhradu splátky a panuje zde vysoké riziko, že žalovaný ani v budoucnu nebude schopen splátky úvěru řádně hradit. O nízké platební morálce žalovaného nasvědčuje i skutečnost, že většinu poskytnutého úvěru žalovaný ještě v týž den použil na úhradu jiných dluhů v řádech statisíců korun.

37. Předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně, aniž by se pokusil dostatečně ověřit příjmy a výdaje žalovaného, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Není-li zřejmé, na základě čeho a jak byly údaje pro posouzení úvěruschopnosti získány, nelze postup předchůdce žalobce považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečným způsobem neověřil údaje uvedené žalovaným. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

38. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18).

39. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

40. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 240 795,06 Kč (poskytnutá jistina 500 000 Kč ponížená o úhradu žalovaného ve výši 259 204,94 Kč), ve zbylé části nároku co do částky 128 167,63 Kč soud nárok žalobce zamítl.

41. V části nároku na zaplacení bankovních poplatků ve výši 1 072 Kč, úroku ve výši 19 018,25 Kč, úroku ve výši 8,9 % ročně z částky 368 962,69 Kč od 21. 4. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 8,9 % ročně z částky 1 072 Kč od 21. 4. 2023 do zaplacení soud návrh žalobce také zamítl, neboť ujednání o smluvních poplatcích a úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

42. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. Žalovaný, resp. jeho opatrovník, neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobcem není přiměřená jeho možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobce k plnění dluhu bránil námitkou, že není v jeho možnostech dluh splnit, resp. neuvedl, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit. Žalobci proto podle § 1970 o. z. vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení z částky 240 795,06 Kč ode dne následující po první prokazatelně odeslané výzvě k plnění. V tomto případě lze takovou výzvu považovat dopis ze dne 20. 4. 2023, kterým předchůdce žalobce prohlásil úvěr za splatný a vyzval žalovaného k jeho úhradě. Žalovaný je proto od 21. 4. 2023 v prodlení s úhradou dlužné částky 240 795,06 Kč; výše úroku z prodlení je v souladu s nař. vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 128 167,63 Kč od 21. 4. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 072 Kč od 21. 4. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 682,31 Kč, soud žalobu rovněž zamítl, neboť žalovaný se do 20. 4. 2023 nedostal do prodlení.

43. Z důvodu shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II.).

44. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

45. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 1 446 Kč, jistiny ve výši 389 052,94 Kč, poplatků ve výši 1 072 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 682,31 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19 018,25 Kč, a ke dni vyhlášení rozsudku také úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 389 052,94 Kč od 21. 4. 2023 do 4. 3. 2025 kapitalizovaného částkou 103 713 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 072 Kč od 21. 4. 2023 do 4. 3. 2025 kapitalizovaného částkou 301 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 446 Kč od 11. 5. 2023 do 4. 3. 2025 kapitalizovaného částkou 394 Kč, úroku ve výši 8,9 % ročně z částky 389 052,94 Kč od 21. 4. 2023 do 4. 3. 2025 kapitalizovaného částkou 61 536 Kč a úroku ve výši 8,9 % ročně z částky 1 072 Kč od 21. 4. 2023 do 4. 3. 2025 kapitalizovaného částkou 178 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., neúspěch je představován výrokem II. Žalobce byl proto úspěšný v 57,31 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 42,69 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 14,62 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří: - zaplacený soudní poplatkem ve výši 19 525 Kč, - náklady právního zastoupení advokátem ve výši 99 000 Kč za 10 úkonů právní služby po 9 900 Kč dle § 7 odst. 5 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby, písemné podání ze dne 29. 1. 2024, 4. 10. 2024, 30. 12. 2024, 14. 1. 2025 a 28. 2. 2025, dále účast u jednání dne 7. 1. 2025 a 4. 3. 2025), - paušální částka náhrad hotových výdajů za úkony učiněné do 31. 12. 2024 ve výši 1 800 Kč za 6 úkonů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2024, - paušální částka náhrad hotových výdajů za úkony učiněné po 1. 1. 2025 ve výši 1 800 Kč za 4 úkony po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění, - částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 21 546 Kč. Celkem náklady žalobce činí 143 671 Kč. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 21 005 Kč, která odpovídá 14,62 % účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení je žalovaní povinni uhradit společně a nerozdílně k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

46. O odměně ustanoveného opatrovníka žalovaného rozhodl soud podle § 140 odst. 2 o. s. ř. tak, že opatrovníkovi přiznal odměnu za zastupování v částce 74 596,50 Kč. Odměnu tvoří: - náklady zastoupení advokátem ve výši 59 400 Kč za 6 úkonů právní služby po 9 900 Kč dle § 7 odst. 5 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (příprava a převzetí zastoupení na základě usnesení ze dne 6. 8. 2024, č.j. 34 C 247/2023-45, písemné podání ze dne 23. 8. 2024, 4. 11. 2024 a 21. 2. 2025, dále účast u jednání dne 7. 1. 2025 a 4. 3. 2025), - paušální částka náhrad hotových výdajů za úkony učiněné do 31. 12. 2024 ve výši 900 Kč za 3 úkonů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2024, - paušální částka náhrad hotových výdajů za úkony učiněné po 1. 1. 2025 ve výši 1 350 Kč za 3 úkony po 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění, - částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 12 946,50 Kč.

47. Vyplacením nákladů na opatrovníka žalovaného vznikly státu náklady řízení. Stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení podle dle § 149 odst. 2 o. s. ř., pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. S ohledem na skutečnost, že byl žalobce z převážné části úspěšný, nemá stát vůči účastníků právo na náhradu nákladů vynaložených na opatrovníka v daném řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.