28 Co 119/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobce: Jméno žalobce , podnikatel, IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 114 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10. října 2022, č. j. 248 C 50/2018-138, ve znění usnesení ze dne 4. 9. 2024, č. j. 248 C 50/2018-214,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 114 000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení z částky 57 000 Kč od 16. 5. 2018 do 15. 6. 2018, z částky 114 000 Kč od 16. 6. 2018 do zaplacení, dále částku 1 200 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit České republice na nákladech státu částku, která bude vyčíslena v samostatném usnesení (výrok II.), přičemž následně usnesením ze dne 4. 9. 2024, č. j. 248 C 50/2018-214, uložil žalované povinnost zaplatit České republice na nákladech státu (představují svědečné) částku ve výši 493 Kč. Dále uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 12 051 Kč (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 114 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi stranami byla 30. 3. 2018 uzavřena Smlouva o poskytování poradenských služeb (smlouva), na jejímž základě se žalobce zavázal poskytovat žalované poradenské služby a žalovaná se mu za poskytnuté služby zavázala hradit měsíční odměnu ve výši 57 000 Kč. Žalovaná žalobci neuhradila odměnu za poskytnuté služby za měsíc duben a květen 2018, celkem tak žalobci dluží 114 000 Kč s úrokem z prodlení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že od července 2017 účastníci spolupracovali na základě smlouvy o poskytování poradenských služeb, smlouva byla postupně obnovována. Dne 1. 1. 2018 byla uzavřena na dobu určitou do 31. 3. 2018, dne 30. 3. 2018 na dobu od 1. 4. 2018 do 31. 5. 2018. Předmětem sporu bylo, zda žalobci z titulu poslední uzavřené smlouvy vznikl nárok na odměnu ve výši 57 000 Kč měsíčně za měsíce duben a květen 2018. Žalobce dle soudu prvního stupně v řízení prokázal, že v průběhu obou měsíců pro žalovanou činil úkony a činnosti podřaditelné pod činnosti uvedené ve smlouvě. Uzavřenou smlouvu soud prvního stupně posoudil jako smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena ve smyslu § 1746 o. z. Žalobci za odvedené služby dle smlouvy vznikl nárok na zaplacení měsíční odměny v dubnu i květnu 2018, žalovaná však svou povinnost zaplatit žalobci odměnu nesplnila, soud jí proto uložil k zaplacení částku představující smluvenou odměnu za oba měsíce v celkové výši 114 000 Kč, zároveň zákonný úrok z prodlení, neboť žalovaná se dostala se zaplacením smluvené odměny do prodlení, a to vždy ode dne následujícího po splatnosti faktur, které žalobce vystavil žalované za oba dva měsíce. Úrok z prodlení byl odůvodněn soudem prvního stupně odkazem na ustanovení § 1970 o. z., jeho výše odkazem na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dále byl žalobci přiznán nárok na paušální náklady spojené s uplatněním pohledávky ve smyslu § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve výši 1 200 Kč. Náklady státu v podobě svědečného ve výši 493 Kč uložil soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. k úhradě procesně neúspěšné žalované. Ze stejného důvodu uložil žalované k náhradě náklady řízení žalobce v celkové výši 12 051 Kč, které představovaly zaplacený soudní poplatek ve výši 5 700 Kč, paušální náhrady nákladů ve výši 300 Kč za úkon dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za 12 úkonů po 300 Kč (osmkrát účast u jednání, sepis žaloby, třikrát sepis vyjádření ve věci samé), cestovné z , adresa, a zpět vlakem k jednáním soudu, celkem ve výši 2 751 Kč. Nepřiznal žalobci paušální náhradu za úkony spočívající v sepisu vyjádření ze dne 4. 2. 2019 a 23. 3. 2022, které nepovažoval za účelné, prvním z vyjádření reagoval žalobce na výzvu k odstranění vad žaloby, pokud by byla žaloba perfektní, tento úkon by nemusel činit, druhým podáním pouze rekapituloval svá dosavadní skutková tvrzení.

3. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná. Soudu prvního stupně vytýká, že neučinil správné skutkové závěry, dle odvolatelky vyšel pouze ze svědeckých výpovědí, ze kterých však nevyplynulo, že by pro žalovanou konal práce sjednané ve smlouvě. Rovněž není správný závěr, že mezi účastníky byla zavedena jiná praxe ohledně výplaty odměny než uvedená v článku V. odst. 1 smlouvy, žalovaná odsouhlasovala zápisy o provedené činnosti žalobce, což byl následně podklad pro fakturaci, žalobce neprokázal, že by mu vznikl nárok na žalovanou odměnu. Odvolatelka dále uvedla, že s žalobcem sjednala odměnu ve výši 57 000 Kč v očekávání adekvátního protiplnění, takového se však žalované nedostalo, i pokud by akceptovala činnosti zjištěné soudem prvního stupně (dvě jednání ve společnosti , Anonymizováno, , účast na nespecifikovaném množství porad v , Anonymizováno, ), žalobce nejednal poctivě, pokud za ně požaduje odměnu v plné výši. Žalovanému žádný nárok ze smlouvy nevznikl, neboť žádné činnosti pro žalovanou v uvedeném období nevykonával. Žalovaná navrhla, aby napadený rozsudek odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalobce se k odvolání vyjádřil písemně, s odvoláním nesouhlasil, ztotožnil se s rozsudkem soudu prvního stupně a navrhl jeho potvrzení.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Pokud jde o skutkovou stránku věci, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně přesvědčivě popsal, které skutečnosti má za prokázané, jakož i to, o jaké důkazy svá skutková zjištění opřel. Jasně a srozumitelně vysvětlil úvahy, jimiž se při hodnocení důkazů řídil, důkazy posoudil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž postupoval v souladu s pravidly logického myšlení. Pečlivý rozsah dokazování byl plně dostačující pro učinění jednotlivých skutkových zjištění i celkového závěru o skutkovém stavu věci, s nímž se odvolací soud ztotožňuje. Skutkový stav věci soud prvního stupně shrnul v odstavcích 36. až 43. odůvodnění a odvolací soud na toto shrnutí pro stručnost odkazuje. Není pravdou, že by soud prvního stupně skutková zjištění založil pouze na svědeckých výpovědích a že by tyto výpovědi zhodnotil nesprávně. Výpovědi svědků si neodporují, naopak se vzájemně doplňují a jsou v souladu se zjištěními, které soud prvního stupně učinil z listinných důkazů. Soud prvního stupně rovněž podrobně hodnotil věrohodnost slyšených svědků (viz odst. 40. odůvodnění napadeného rozsudku), neshledal důvodů, pro které by měla být věrohodnost jejich výpovědí zpochybněna. S jeho závěry se odvolací soud ztotožňuje.

7. Mezi účastníky nebylo sporné, že mezi nimi na základě předchozí spolupráce byla uzavřena Smlouva o poskytování poradenských služeb na období od 1. 4. 2018 do 31. 5. 2018, tedy na období dvou sporných měsíců, o kterých žalovaná tvrdí, že žalovaný poradenskou činnost neposkytl a nevznikl mu tak nárok na smluvenou odměnu ve výši 57 000 Kč měsíčně. Žalobce se ve smlouvě zavázal poskytovat žalované poradenské služby v oblasti dotací, služby jsou ve smlouvě specifikovány příkladmo, např. vyhledávat nové obchodní příležitosti pro žalovanou, připravovat obchodní nabídky, účastnit se obchodních jednání u nových zákazníků, aktivně řešit obchodní případy, komunikovat s řídícími orgány, poskytovat poradenství v oblasti marketingové prezentace apod. Z provedeného dokazování, a to jak z výpovědí svědků (svědci , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, ), tak z listinných důkazů (zápisy o činnosti ze systému Sharepoint, emailová komunikace obsahující rozbor výpisů činnosti ze systému Sharepoint) bylo nepochybně prokázáno, že po oba sporné měsíce (duben, květen 2018) žalobce vykonával pro žalovanou činnost, ke které se ve smlouvě zavázal. Konkrétně se žalobce účastnil schůzek s klienty nebo potencionálními klienty žalované, opakovaně se účastnil porad na vedení společnosti v , Anonymizováno, docházel denně do pražské kanceláře, jejíž byl vedoucí, z kanceláře jednal s klienty, za tím účelem zadával úkoly tak, jak to bylo obvyklé i v předchozím období spolupráce. Z dokazování vyplývá, že žalobce řídil pro žalovanou pražskou pobočku a že v předmětných měsících docházelo k utlumování činnosti pobočky a k jejímu stěhování do , Anonymizováno, , to však na výsledcích dokazování ničeho nemění. Soud prvního stupně správně vyhodnotil jako účelovou obranu žalované, že s žalobcem byla nespokojená, že na konci měsíce března s ním měla kritický rozhovor a že žalobce měl pouze do konce března doplnit chybějící záznamy do Sharepointu a ukončit svou činnost. Pokud by to byla pravda, lze si stěží představit rozumný důvod, proč by žalovaná uzavírala s žalobcem ve stejném okamžiku, tedy na konci března 2018, předmětnou smlouvu na poskytování poradenských služeb na další dva měsíce za stejnou odměnu, která byla vyplácena žalobci v předchozím období.

8. Je správný závěr soudu prvního stupně, že žalovanému dle uzavřené smlouvy za provedenou činnost, vznikl nárok na smluvenou měsíční odměnu ve výši 57 000 Kč za každý ze dvou sporných měsíců. Soud prvního stupně správně vyložil předmětnou smlouvu tak, že neobsahuje žádný minimální rozsah prací či výkonů, které měl žalobce povinnost vykonat, aby měl nárok na sjednanou odměnu, jednalo se o paušální odměnu, aniž by se zjišťoval rozsah činnosti žalobce. Prokázání činností podřaditelných pod úkony a činnosti sjednané ve smlouvě ke vzniku nároku na odměnu dle smlouvy postačovalo. V daném případě se rovněž nelze ztotožnit s námitkou žalované, že nárok žalobce je v rozporu se zásadou poctivosti s ohledem na objem prací, které pro žalovanou vykonal. Pokud žalovaná odkazuje na objem prací provedených před sporným obdobím, tedy před dubnem 2018, pak toto období není předmětem tohoto řízení. Pokud jde o sporné období, byla prokázána činnost žalobce pro žalovanou popsaná v předchozím odstavci, za takové situace nelze považovat požadavek žalobce na vyplacení sjednané odměny za nepřiměřený. Pokud v souvislosti se vznikem nároku na odměnu žalovaná poukazovala na smluvní ujednání, že žalobci měla být odměna proplacena na základě žalobcem předložené a objednatelem odsouhlasené písemné zprávy o žalobcem poskytnutých službách za příslušný kalendářní měsíc, pak i touto otázkou se soud prvního stupně zabýval a správně ji posoudil. V řízení bylo prokázáno, že striktně podle smlouvy účastníci postupovali v měsíci červenci a v srpnu 2017, kdy za tyto měsíce žalobce i žalovaná parafovali zprávu žalobce o činnosti. Následující měsíce spolupráce však již zprávy o činnosti žalobce stranami parafovány nebyly, žalobce je již pouze zasílal žalované elektronicky bez podpisu spolu s fakturou, kterou žalované vyúčtoval sjednanou odměnu za ten který měsíc. Faktury za toto následující období, tedy až do března 2018, byly vždy proplaceny bez jakýchkoliv výhrad ze strany žalované. Z toho nepochybně vyplývá, že smluvní strany si zavedly a akceptovaly popsanou praxi předkládání nepodepsaných zpráv o činnosti žalobce a následné fakturace odměn a jejich proplácení žalovanou. Nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by za měsíce po srpnu 2017 do března 2018 byly ze strany žalované k takovému postupu jakékoliv výhrady. Ostatně, pokud by žalovaná byla nespokojena s prací žalobce, mohla dle smlouvy, jak správně poznamenal soud prvního stupně, spolupráci kdykoli ukončit výpovědí bez udání důvodu.

9. Podle § 1789 o. z., ze závazku je dlužník povinen něco dát, něco konat, něčeho se zdržet nebo něco strpět a věřitel je oprávněn to od něj požadovat.

10. Podle § 1721 o. z., ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

11. Podle § 1724 odst. 1 o. z., smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

12. Podle § 1746 odst. 2 o. z., strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvlášť jako typ smlouvy upravena.

13. Soud prvního stupně správně zhodnotil, že předmětná smlouva o spolupráci uzavřená mezi účastníky není zvláště jako typ smlouvy upravena. Uzavření takové nepojmenované smlouvy mezi stranami bylo prokázáno. Ze shora citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že smluvní strany jsou vázány povinnostmi, které pro ně ze smlouvy vyplývají. Bylo prokázáno, že žalobce své povinnosti ze smlouvy splnil a v měsících duben, květen 2018 poskytoval žalované sjednanou službu, žalovaná však své povinnosti zaplatit žalobci smluvenou odměnu nedostála. Bylo prokázáno, že za oba měsíce žalobce žalované vyfakturoval odměnu za svou činnost, za duben 2018 fakturou ze dne 30. 4. 2018, splatnou 15. 5. 2018, za květen 2018 fakturou ze dne 31. 5. 2018, splatnou dne 15. 6. 2018, vždy na částku 57 000 Kč, která byla sjednána jako měsíční paušální odměna. Soud prvního stupně tedy správně vyhověl žalobě v plném rozsahu, a to i pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení z faktourovaných částek, na který žalobci vznikl nárok ve smyslu § 1970 o. z. vždy ode dne následujícího po splatnosti faktury. Správně přiznal soud prvního stupně žalobci i částku 1 200 Kč, která představuje náklady spojené s uplatněním pohledávky ve smyslu § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Odvolací soud se ztotožňuje i s rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, které soud prvního stupně přiznal úspěšnému žalobci v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a které správně specifikoval a vyčíslil, jak je uvedeno v odstavci 2. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení, která představuje režijní paušál ve výši 300 Kč za jeden úkon (vyjádření k odvolání) dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.