28 Co 119/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalované: Jméno žalované . v Anonymizováno , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o zaplacení částky 229 699,57 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 30. října 2023, č. j. 233 C 17/2020-208,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve III. výroku mění tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 48 777,50 Kč k rukám její zástupkyně, advokátky , Jméno advokátky A, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve IV. výroku mění tak, že žalobkyně je povinna nahradit České republice – Městskému soudu v Brně náklady řízení ve výši 2 463 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se v V. výroku mění tak, že žalovaná je povinna nahradit České republice – Městskému soudu v Brně náklady řízení ve výši 7 390 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 8 470 Kč k rukám její zástupkyně, advokátky , Jméno advokátky A, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 172 571,76 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 26. 4. 2020 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, pokud se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 57 127,81 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 26. 4. 2020 do zaplacení a 1,95% úroku z prodlení ročně z částky 172 571,76 Kč od 26. 4. 2020 do zaplacení (výrok II.), uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 63 655,20 Kč (výrok III.). O nákladech řízení státu rozhodl tak, že žalobkyni uložil zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně náklady řízení na znalečném ve výši 3 694 Kč (výrok IV.) a žalované částku 11 159 Kč (výrok V.).

2. Proti uvedenému rozsudku podala odvolání žalovaná, a to pouze do výroku I. a souvisejících výroků III., IV. a V. Zamítavý výrok II. tak nabyl samostatně právní moci. Odvolatelka vytýká soudu prvního stupně, že se nezabýval výslechem svědka , jméno FO, , z napadeného rozsudku není zřejmé, které skutečnosti z jeho výpovědi vzal za prokázané pro posouzení věci. Nezabýval se dostatečně námitkou promlčení ohledně částky 172 571,76 Kč, kterou přisoudil žalobkyni. Dále dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním ohledně přípisu ze dne 30. 5. 2017 když uvedl, že tento neprokazuje reklamaci předmětné faktury u žalobkyně. Žalovaná odvolacímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne a přizná žalované plnou náhradu nákladů řízení.

3. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila písemně, s odvoláním nesouhlasila, ztotožnila se s napadeným rozsudkem a navrhla jeho potvrzení.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se žalobou ze dne 29. 4. 2020 domáhala zaplacení celkem částky 229 699,57 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 26. 4. 2002 do zaplacení, a to z titulu čtyř neuhrazených faktur, dvě faktury byly vystaveny na opravu vozidla registrační značky , SPZ, (autobus), třetí na kontrolu výkonu motoru autobusu a poslední za odebranou motorovou naftu. Žalovaný se bránil tím, že mezi účastníky došlo k ústní dohodě ohledně ceny opravy autobusu ve výši 200 000 Kč a ta byla zaplacena, že žalobkyně mu způsobila škodu špatnou opravou autobusu, že pan , jméno FO, podepsal směnku při vyzvednutí opraveného autobusu, ohledně které bylo rozhodnuto Krajským soudem v Brně ze dne 14. 2. 2020 ve věci č. j. 21 Cm 65/2018-114 tak, že , jméno FO, byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 215 000 Kč (správně 200 000 Kč, pozn. odvolacího soudu) z titulu směnky. Proti žalobnímu nároku dále žalovaná vznesla námitku promlčení.

6. Předmětem odvolacího řízení zůstaly sporné pohledávky žalobkyně za žalovanou ze dvou faktur, a to z faktury č. 5100002216 vystavené 5. 5. 2017 se splatností dne 4. 6. 2017 za opravu autobusu, kdy dle žaloby sjednaná cena byla 371 086,76 Kč, žalovaná uhradila zálohu ve výši 200 000 Kč, fakturou byl vyfakturován nedoplatek ve výši 171 086,76 Kč. Dále faktura č. 3891700283 vystavená 4. 5. 2017 se platností 25. 5. 2017 za odebranou naftu žalovanou za cenu ve výši 1 485 Kč. Zbylé dvě faktury na částku 34 490,63 Kč za opravu autobusu a na částku 22 637,18 Kč za kontrolu výkonu autobusu nejsou předmětem odvolacího řízení, nároky z těchto faktur byly soudem prvního stupně jako promlčené pravomocně zamítnuty (výrok II. napadeného rozsudku).

7. Soud prvního stupně rozhodl napadeným rozsudkem, provedl rozsáhlé dokazování, a to listinnými důkazy, připojenými spisy, výslechy svědků i znaleckým posudkem v oboru písmoznalectví. Přesvědčivě popsal, které skutečnosti má za prokázané, jakož i to, o jaké důkazy svá skutková zjištění opřel. Jasně a srozumitelně vysvětlil úvahy, jimiž se při hodnocení důkazů řídil, důkazy posoudil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž postupoval v souladu s pravidly logického myšlení. Pečlivý rozsah dokazování byl plně dostačující pro učinění jednotlivých skutkových zjištění i celkového závěru o skutkovém stavu věci, s nímž se odvolací soud ztotožňuje a v podrobnostech odkazuje na přiléhavé odůvodnění soudu prvního stupně. Pro přehlednost odvolací soud shrnuje následující podstatné skutkové závěry:a) Žalovaná si u žalobkyně objednala opravu nepojízdného autobusu, předběžná cena byla dojednána na částku 358 172,10 Kč. Tato skutečnost byla prokázána jak výpovědí svědků (jednatel žalobkyně a v době opravy vedoucí servisu, zaměstnanec servisu žalobkyně), tak listinami – potvrzením zakázky a návrhem nákladů na opravu z 27. 3. 2017, obě tyto listiny podepsal pan , jméno FO, , který byl v té době manželem jednatelky žalované a zároveň zaměstnancem žalované na pozici řidiče, který dojednával opravu a opravený autobus si převzal. Žalovaná zpočátku sporovala podpisy , jméno FO, na obou listinách, znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví však bylo prokázáno, že , jméno FO, tyto listiny skutečně podepsal, což ostatně v závěru řízení, při své druhé výpovědi , jméno FO, potvrdil, uvedl dále, že při sjednávání předběžné ceny (viz výše 358 172,10 Kč) za opravu autobusu byla přítomna i samotná jednatelka žalované. Tím byla vyvrácena obrana žalované, že byla ústně dohodnuta cena za opravu pouze ve výši 200 000 Kč.b) Žalovaná zaplatila zálohu na opravu autobusu ve výši 200 000 Kč.c) Celková oprava autobusu byla žalované žalobkyní vyfakturována 5. 5. 2017 spornou fakturou číslo 5100002216 ve výši 371 086,76 Kč včetně DPH, splatnost faktury byla stanovena v délce 30 dnů, nastala tedy dnem 4. 6. 2017. Po odečtení zaplacené zálohy tak zbývalo doplatit částku 171 086,76 Kč, žalovaná však doplatek neuhradila.d) Fakturou ze dne 4. 5. 2017, splatnou 25. 5. 2017, č. 3891700283 vyfakturovala žalobkyně žalované cenu za motorovou naftu dodanou žalované v souvislosti s opravou nepojízdného autobusu. Ani tuto fakturu žalovaná neuhradila.e) Autobus si po opravě za žalovanou převzal , jméno FO, , žalobkyně požadovala při předání autobusu žalované zaplacení ceny za opravu autobusu tak, jak byla vyfakturována spornou fakturou ze dne 5. 5. 2017 po odečtení zálohy, pro případ, že by částka nebyla uhrazena při předání, žalobkyně požadovala podepsání směnky. , jméno FO, peníze při převzetí autobusu k dispozici neměl, telefonicky kontaktoval jednatelku žalované, ta přislíbila, že peníze budou uhrazeny, sdělila mu, nechť směnku podepíše, že pak bude zlikvidována. , jméno FO, směnku žalobkyni podepsal, byla provedena zkušební jízda a autobus byl , jméno FO, ze servisu vydán spolu s fakturou na cenu opravy.f) Žalovaná v řízení tvrdila, že fakturu za opravu autobusu reklamovala, k tomu v první fázi řízení neoznačila žádné důkazy, po poučení ze strany soudu ve smyslu § 118 odst. 3 o. s. ř. navrhla svědeckou výpověď , jméno FO, , když ani touto nebyla tvrzená okolnost prokázána, po opětovném poučení ze strany soudu u jednání právní zástupce žalované navrhl k důkazu přípis ze dne 30. 5. 2017 a potvrzení o odeslání zásilky. Přípisem nazvaným Vrácení faktur za opravy měla žalovaná žalobkyni sdělit, že část opravy byla vyfakturována dvakrát, vymontované díly nebyly vráceny, proto faktury vrací a žádají o vystavení faktur dle skutečnosti. Ani z těchto listin soud prvního stupně nevzal reklamaci za prokázanou. S tímto hodnocením se odvolací soud zcela ztotožňuje. Již okolnosti předložení listin vzbuzují pochybnosti, právní zástupce žalované je navrhl k důkazu u jednání dne 29. 11. 2021, tedy více jak rok a půl po zahájení řízení, listiny u jednání neměl k dispozici, řádně nespecifikoval, o jaké listiny by se mělo jednat a sdělil soudu, že se je teprve pokusí dohledat a předloží je v dodatečné lhůtě. Předložený doklad o odeslání zásilky je téměř nečitelný, nijak neosvědčuje odeslání Vrácení faktur, navíc datum na podacím razítku je 3. 7. 2017, přičemž Vrácení faktur je datováno již 30. 5. 2017, mělo tak být odesláno více jak měsíc po jeho vyhotovení. Všechny tyto okolnosti svědčí o nevěrohodnosti obou listin. Tvrzení o reklamaci je dále v přímém rozporu s výsledky dalšího dokazování, a to s výpovědí zaměstnanců žalobkyně, , adresa, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, , kteří se všichni podíleli na opravě autobusu (ať už na sjednání ceny, převzetí autobusu, samotné opravě či vydání autobusu žalované), všichni shodně vypověděli, že předmětná oprava ze strany žalované reklamována nebyla.g) , jméno FO, podepsal při převzetí autobusu 5. 5. 2017 směnku bez protestu na částku 229 700 Kč, na které byla uvedena poznámka „oprava autobusu viz faktury“. Na základě této směnky žalobkyně podala u Krajského soudu v Brně návrh na vydání směnečného platebního rozkazu proti , jméno FO, , v žalobě uvedla, že směnkou byly zajištěny dluhy žalované vůči žalobkyni vyplývající z faktur č. 5100001892 na částku 34 490,63 Kč, č. 5100002103 na částku 22 637,17 Kč, č. 3891700283 na částku 1 485 Kč a č. 5100002216 na částku 371 086,76 Kč, na kterou byla uhrazena záloha ve výši 200 000 Kč (částky z posledních dvou faktur jsou předmětem odvolacího řízení). Řízení se vedlo u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 21 Cm 65/2018 a usnesením ze dne 17. 5. 2018, č. j. 21 Cm 65/2018-15, byl schválen smír mezi účastníky tak, že , jméno FO, se zavázal uhradit žalobkyni částku 200 000 Kč ve splátkách.h) K tomu odvolací soud doplňuje, že v řízení nebylo prokázáno, že by uvedenou částku , jméno FO, žalobkyni uhradil, při jednání u odvolacího soudu žalobkyně dle aktuální situace doplnila, že , jméno FO, se nachází v insolvenci a na splátky z uvedeného smíru od něho žalobkyni přichází částka 240 Kč měsíčně, celkem bylo zaplaceno cca 10 000 Kč, nebyla uzavřena dohoda, na kterou pohledávku mají být splátky započítány, žalobkyně je tak započítává postupně na nejstarší pohledávky z faktur, které byly zajištěny směnkou, fakturou nejdříve splatnou, byla ta na částku 34 490,63 Kč (splatná 5. 4. 2017) a na částku 22 637,18 Kč (splatná 9. 5. 2017). Faktury, které jsou předmětem odvolacího řízení, tak nemohly být uhrazeny.i) U Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 14 C 54/2020 byl veden související spor, ve kterém žalovaná (v pozici žalobkyně) požadovala po žalobkyni (v pozici žalované) zaplacení celkem částky 590 340 Kč, tato částka se dle žaloby skládala z nezaplacené faktury ve výši 207 401 Kč za přeúčtovanou přepravu osob z , Anonymizováno, z důvodu neodborné opravy autobusu, dále z částky 380 030 Kč, která měla být nárokem na zaplacení druhé opravy autobusu a na náhradu škody vzniklou nemožností používat autobus po dobu oprav.

8. Odvolací soud v předmětném řízení doplnil dokazování rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 11. 5. 2021, č. j. 14 C 54/2020-134, usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. 11. 2022, č. j. 74 Co 148/2021-162, a rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 4. 4. 2023, č. j. 14 C 54/2020-195 (který nabyl právní moci 10. 5. 2023). Zjistil, že v pořadí prvním rozsudkem Okresní soud Brno-venkov žalobu zamítl co do částky 587 437 Kč a zastavil řízení co do částky 2 903 Kč. Odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 380 036 Kč, a v tomto rozsahu řízení zastavil z důvodu zpětvzetí žaloby, v té části, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 207 401 Kč, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil prvostupňovému soudu k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytýkal, že nevedl důsledně žalovanou k odstranění vad žaloby, připustil změnu žaloby spočívající v rozšíření, přičemž neměl vyjasněné, co bylo předmětem původní žaloby. Uložil soudu prvního stupně, aby se řádně zabýval nárokem žalované na náhradu škody ohledně tvrzené neodborné opravy autobusu a jejích jednotlivých složek. V pořadí druhým rozsudkem soud prvního stupně žalobu v celém rozsahu zamítl s odkazem na to, že žalovaná neunesla ani po poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. břemeno tvrzení a důkazní, a nebyly tak prokázány všechny předpoklady odpovědnosti za škodu. Proti tomuto rozsudku nebylo podáno odvolání a nabyl tak právní moci. Je tak zřejmé, že pokud se žalovaná ve sporu bránila tím, že žalobkyně jí měla způsobit škodu neodbornou opravou autobusu, pak tento spor byl projednán a pravomocně rozhodnut v jiném řízení tak, že požadavek žalované na náhradu škody byl zamítnut. Ostatně žalovaná v průběhu předmětného sporu tuto část obrany žádným způsobem nerozvinula krom úvodního vyjádření k žalobě, které obsahovalo zcela nekonkrétní tvrzení o způsobení škody, přičemž tato obrana není ani součástí odvolacích námitek.

9. Soud prvního stupně v rovině právního posouzení věci, vycházeje z ustanovení § 2586, § 2587, § 2604, § 2610, § 2079, § 609, § 610, § 629 o. z. dospěl k následujícím závěrům:a) Žalovaný vznesl námitku promlčení. Nároky z faktury č. 5100001892, která byla splatná 5. 4. 2017, a z faktury č. 5100002103, která byla splatná 18. 4. 2020 (obě v součtu ve výši 57 127,81 Kč, viz výrok II. napadeného rozsudku) posoudil soud prvního stupně jako promlčené, když žaloba byla podána až dne 29. 4. 2020, tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Zbylé nároky z faktur na částku 1 485 Kč a 171 086,76 Kč za promlčené s ohledem na jejich splatnost dne 25. 5. 2017 a 4. 6. 2017 nepovažoval.b) Jako důvodný posoudil soud prvního stupně nárok žalobkyně na zaplacení částky 171 086,76 Kč, jako doplatek ceny díla, které spočívalo v opravě autobusu žalobkyní jako zhotovitelem. Žalobkyně opravu řádně provedla, dílo dokončila, autobus předala žalované a ta ho bez výhrad převzala. Cena byla předem dohodnuta, cenu žalobkyně vyfakturovala předmětnou fakturou v celkové výši 371 086,76 Kč, kdy byla započtena uhrazená záloha 200 000 Kč, zbývá tak uhradit nedoplatek ceny díla ve výši 171 086,76 Kč.c) Jako důvodný posoudil soud prvního stupně i nárok na zaplacení částky 1 485 Kč jako kupní ceny za motorovou naftu, kterou žalovaná od žalobkyně odebrala do opraveného autobusu. Cena byla ze strany žalobkyně žalované řádně fakturována v uvedené výši, převzetí faktury, důvodnost nároku ani jeho výši žalovaná v průběhu řízení nijak nezpochybňovala.d) Celkem tak soud prvního stupně vyhověl žalobě co do částky 172 571,76 Kč i se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., který žalobkyně požadovala až od 26. 4. 2020, tedy od data pozdějšího, než se žalovaná s plněním dle jednotlivých faktur dostala dnem následujícím po jejich splatnosti (4. 6. 2017, 25. 5. 2017) do prodlení, a to v sazbě 8,5 % ročně, která odpovídá zákonnému úroku z prodlení ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ke dni počátku prodlení.

10. Odvolací soud se ztotožňuje s výše uvedenými právními závěry soudu prvního stupně. Žalobkyně dílo ve smyslu § 2604 a §2605 odst. 1 o. z. řádně provedla, dokončila a předala, proto jí v souladu s § 2610 odst. 1 o. z. vzniklo právo na zaplacení ceny díla, respektive na doplatek této ceny. V řízení nebylo prokázáno (v podrobnostech viz odstavec 7f/), že by žalovaná provedenou opravu, či vyfakturovanou cenu za provedené dílo, jakkoliv řádně reklamovala. Odebrání motorové nafty nebylo ze strany žalované zpochybňováno, cena byla řádně vyfakturována a žalovanou nebyla uhrazena, žalobkyni vznikl nárok na zaplacení kupní ceny ve smyslu § 2079 o. z. Žalobkyni vznikl i nárok na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., který žalobou uplatnila až od data pozdějšího, dle jejího návrhu soud prvního stupně tedy úrok z prodlení z nezaplacených faktur žalobkyni přiznal, a to v sazbě, která odpovídá počátku prodlení, jak bylo vysvětleno výše v odst. 9d). Odvolací soud tedy ve smyslu § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném I. výroku jako věcně správný potvrdil.

11. K odvolací námitce, že soud prvního stupně se dostatečně nevypořádal s námitkou promlčení, odvolací soud uvádí, že tato není důvodná. Soud prvního stupně se řádně zabýval námitkou promlčení uplatněnou žalovanou v průběhu řízení, jako důvodnou ji shledal u části nároku podle § 609, 610 o. z. ve spojení s § 629 odst. 1 o. z., ve zbytku ji shledal nedůvodnou dle uvedených zákonných ustanovení (v podrobnostech viz odstavec 9a/).

12. Nedůvodná je rovněž námitka, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním ohledně tvrzené reklamace předmětné faktury na doplatek ceny díla, která měla být učiněna přípisem žalované ze dne 30. 5. 2017. Tímto tvrzením i důkazy k němu předloženými se soud prvního stupně řádně zabýval, vyhodnotil, že předložené důkazy takovou reklamaci nepotvrzují, uzavřel, že žalovaná k tomuto tvrzení neunesla břemeno důkazní ani po opakovaném poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. (v podrobnostech viz odstavec 7f/).

13. Pokud odvolatelka namítá, že soud prvního stupně řádně nezhodnotil výpověď svědka , jméno FO, , ani s touto odvolací námitkou se nelze ztotožnit. Soud prvního stupně dal uvedenému svědkovi v řízení dostatečný prostor. Svědek při první výpovědi zcela negoval veškerá žalobní tvrzení, následně se však soudu i žalobkyni omluvil s tím, že nevypovídal pravdu, neboť byl ze strany žalované vystaven nátlaku. Soud prvního stupně tak svědka na návrh žalobkyně vyslechl opětovně, ve své druhé výpovědi svědek naopak žalobním tvrzením přitakal a jeho výpověď je v souladu s výsledky dalšího provedeného dokazování. Soud prvního stupně uvedený vývoj svědecké výpovědi shrnul tak, jak odpovídá obsahu spisu, obsah druhé výpovědi zhodnotil spolu s ostatním provedeným dokazováním a učinil odpovídající skutkový závěr. Dle odvolacího soudu věrohodnost uvedeného svědka je významným způsobem narušena, jak vyplývá z okolností daného sporu. Svědek neoblomně popíral své podpisy na podstatných listinách, kterými bylo provedeno dokazování (potvrzení nabídky a návrh nákladů na opravu), z toho důvodu byl v řízení na návrh žalobkyně činěn důkaz znaleckým posudkem. Svědek poté, co poprvé v řízení před soudem prvního stupně vypovídal, svoji výpověď zcela popřel s odkazem na nátlak ze strany žalované, následně vypovídal výrazně odlišným způsobem. Odvolací soud je přesvědčen, že i bez výpovědi svědka , jméno FO, z provedeného dokazování nepochybně vyplývá skutkový stav tak, jak byl zjištěn a popsán soudem prvního stupně a shrnut v tomto rozsudku.

14. Výrok o náhradě nákladu řízení odůvodnil soud prvního stupně ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. s odkazem na částečný úspěch žalobkyně v rozsahu 75,12 % předmětu řízení, po odečtení jejího procesního neúspěchu jí tak přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu 50,25 %. Náklady řízení specifikoval jako zaplacený soudní poplatek ve výši 11 485 Kč, odměnu za právní zastoupení za 10 úkonů právní pomoci po 9 220 Kč, 10x režijní paušál po 300 Kč a DPH ve výši 21 %, celkem 126 670 Kč, žalobkyni přiznal 63 655,20 Kč. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení státu ve smyslu 148 odst. 1 o. s. ř. za státem zaplacené znalečné v celkové výši 14 853 Kč, které přikázal úhradě dle poměru úspěchu ve věci žalobci ve výši 3 694 Kč a žalované ve výši 11 159 Kč.

15. Soud prvního stupně správně postupoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal částečnou náhradu nákladů řízení převážně procesně úspěšné žalobkyni, náklady řízení však ne zcela správně specifikoval a vyčíslil a zejména pochybil, pokud k nim připočetl DPH ve výši 21 %, když právní zástupkyně žalobkyně není plátcem DPH. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná co do 75 %, její procesní neúspěch činí 25 %, má tak nárok na 50% náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Tyto představují zaplacený soudní poplatek ve výši 11 485 Kč a náklady na právní zastoupení vypočtené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., účinné ke dni poskytnutí jednotlivých úkonů právní služby. Sazba odměny za jeden úkon právní služby byla vypočtena z tarifní hodnoty 229 699,57 Kč a činí tak ve smyslu § 6 odst. 1, § 7, § 8 citované vyhlášky 9 220 Kč. Právní zástupkyni žalobkyně náleží odměna za osm úkonů právní služby v plné výši a za jeden úkon ve výši poloviční. Poloviční odměna náleží právní zástupkyni za jednoduchou předžalobní výzvu ve smyslu § 11 odst. 2 citované vyhlášky, osm odměn v plné výši za přípravu a převzetí věci, podání žaloby, šest účastí u jednání před soudem prvního stupně (11. 1. 2021, 20. 5. 2021, 4. 10. 2021, 29. 11. 2021, 17. 8. 2023, 30. 10. 2023) ve smyslu § 11 odst. 1 citované vyhlášky. Dále 9x režijní paušál ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky. Do nákladů řízení žalobkyně je třeba započíst rovněž zaplacenou zálohu na znalečné ve smyslu § 137 odst. 1 o. s. ř. ve výši 5 000 Kč. Celkem náklady řízení žalobkyně před soudem prvního stupně představují částku 97 555 Kč, z toho 50 % činí 48 777,50 Kč. Odvolací soud v uvedeném smyslu dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil výrok III napadeného rozsudku.

16. Odvolací soud dále přezkoumal závislé výroky IV. a V. o náhradě nákladů řízení státu a dospěl k závěru, že soud prvního stupně o nich nerozhodl správně. Znalečné účtované znalkyní v předmětném sporu sice činilo částku 14 853 Kč, žalobkyně však již uhradila zálohu na znalečné ve výši 5 000 Kč, z rozpočtu soudu tak měla být znalkyni vyplacena částka 9 853 Kč, pouze tato částka představuje náklady státu ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. Dle citovaného ustanovení má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. S ohledem na neúspěch žalobkyně ve výši 25 % na ni připadá k úhradě částka 2 463 Kč, s ohledem na neúspěch žalované ve výši 75 % na ni připadá k úhradě částka 7 390 Kč. V tomto smyslu odvolací soud změnil výroky IV. a V. napadeného rozsudku.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla žalobkyně plně procesně úspěšná a má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které tvoří náklady na právní zastoupení vypočtené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., účinné ke dni poskytnutí jednotlivých úkonů právní služby. Žalobkyně na náhradě nákladů odvolacího řízení požadovala odměnu za jeden úkon právní služby, za účast u jednání před odvolacím soudem dne 13. 5. 2025 a k tomu jeden režijní paušál, ve zbytku se náhrady nákladů odvolacího řízení vzdala. Za účast u jednání přísluší právní zástupkyni žalobkyně odměna ve výši 8 020 Kč (počítáno z tarifní hodnoty ve výši 172 571,76 Kč dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 citované vyhlášky), dle § 11 odst. 1 citované vyhlášky, jeden režijní paušál ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky, celkem 8 470 Kč.