28 Co 121/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 13 432 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 19. dubna 2023, č. j. 5 C 48/2023-52

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 2 211 Kč, a ve III. výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 6 864,53 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 6 654 Kč od 7. 7. 2022 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 6 567,47 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 6 778 Kč od 7. 7. 2022 do zaplacení (II. výrok). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku, pouze proti části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 2 211 Kč, a proti III. výroku podal odvolání žalobce. Uvedl, že soud částku 2 211 Kč posoudil jako smluvní pokutu, ačkoli se jedná o poplatek za poskytnutí úvěru. Ten zahrnuje náklady spojené s administrací úvěru a přiměřený zisk žalobce. Poplatek byl žalovanému prominut za podmínky, že úvěr řádně a včas splatí. Protože se tak nestalo, domáhá se jeho zaplacení. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil a žalovaného zavázal k zaplacení částky 2 211 Kč a k náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím.

3. Žalovaný se k odvolání, které mu bylo doručeno dne 4. 11. 2024, nevyjádřil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě, která byla soudu doručena dne 30. 12. 2022, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 13 432 Kč s 15 % úrokem z prodlení od 7. 7. 2022 do zaplacení. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 24. 1. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. Anonymizováno, podle níž žalobce tentýž den poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč převodem na dohodnutý bankovní účet. Žalovaný úvěr nevrátil v dohodnuté době 28 dnů, a proto se žalobce domáhá zaplacení částky 13 432 Kč (jistina 6 000 Kč, poplatek 2 211 Kč, úrok z prodlení 11,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 22. 2. 2022 do 10. 6. 2022 ve výši 210,53 Kč, smluvní pokuta 0,1 % denně z částky 6 000 Kč od 22. 2. 2022 do 10. 6. 2022 ve výši 654 Kč, náklady za právní zastoupení 4 356 Kč). Dodal, že žalovaný tento svůj dluh vůči žalobci dne 21. 6. 2022 uznal. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

6. Soud prvního stupně ve věci rozhodl napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že účastníci, žalující podnikatel a žalovaný spotřebitel, uzavřeli prostřednictvím elektronických komunikací dne 21. 1. 2022 smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. Soud dospěl k závěru, že žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy zapůjčitel (žalobce) přenechal žalovanému (vydlužitel) peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit do 28 dnů od poskytnutí jistiny s tím, že pokud nebude dluh řádně a včas uhrazen, je povinen hradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 211 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky, zákonný úrok z prodlení a případné paušální poplatky. Žalovaný své povinnosti nedostál, což je patrné z uzavřené dohody ze dne 21. 6. 2022, kterou však soud neposoudil jako uznání dluhu ve smyslu § 2053 o. z., které by zakládalo vyvratitelnou právní domněnku existence dluhu a jeho výše k okamžiku uznání, neboť uvedení souhrnné dlužné částky, která byla tvořena z více různých nároků (jistota, smluvní pokuta, poplatky, úroky z prodlení), nelze považovat za dostatečně určité. K nároku na zaplacení poplatku ve výši 2 211 Kč soud uvedl, že smluvní strany si sjednaly poplatek za poskytnutí úvěru 2 211 Kč s tím, že sleva na něm činí 100 %. Pokud však nebude úvěr zaplacen řádně a včas, poskytnutá sleva se neuplatní a žalovaný bude povinen částku 2 211 Kč žalobci uhradit. Soud toto ujednání posoudil jako sankci za řádné a včasné nesplacení úvěru. Jedná se o smluvní pokutu, která však podle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. může být uplatněna jen ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, jde-li o prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Tuto smluvní pokutu přitom žalobce uplatnil samostatně, soud jeho požadavku vyhověl, a tak žalobu ohledně poplatku zamítl. Jelikož procesní úspěch stran byl v řízení zásadně totožný (50,94 % ku 49,06 %), bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

7. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listiny smlouvy o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno uzavřené mezi účastníky dne 24. 1. 2022. Zjistil, že strany si mimo jiné sjednaly v článku II. smlouvy poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 211 Kč, po uplatnění slevového kódu ve výši 0 Kč. Článek VIII. bod 7. smlouvy stanovil, že každé ujednání o slevě či snížení jakéhokoli poplatku je podmíněno řádným splněním peněžitých povinností úvěrovaného.

8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Odvolací soud vycházel z pravomocného I. výroku rozsudku soudu prvního stupně vázaného na závěr, že mezi účastníky byla dne 24. 1. 2022 uzavřena smlouva o zápůjčce podle citovaného ustanovení občanského zákoníku. Jednalo se ve smyslu ustanovení § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu, v níž žalobce vystupoval jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. Na vztah účastníků musí být použita ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona).

10. Podle § 2048 odst. 1 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Podle § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu (odst. 1). Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč (odst. 2).

12. Mezi účastníky byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení s její úhradou (článek IX. odst. 1 písm. a/ smlouvy). Tato smluvní pokuta byla předmětem žaloby v této věci a byla žalovanému pravomocným rozhodnutím soudu prvního stupně přiznána. Pro případ prodlení byl úvěrovaný povinen zaplatit žalobci i poplatek, na který při uzavření smlouvy obdržel podmíněnou stoprocentní slevu. Odvolací soud má stejně jako soud prvního stupně za to, že takto byla pro případ prodlení s placením dluhu mezi účastníky sjednána další smluvní pokuta podle citovaného ustanovení občanského zákoníku. Nemohlo tomu být ani jinak s ohledem na citované ustanovení § 122 odst. 1 písm. c/ zákona o spotřebitelském úvěru. Protože v rozporu s citovaným ustanovením § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru uplatněná smluvní pokuta přesáhla 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, není nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 211 Kč důvodný.

13. Odvolací soud s ohledem na uvedené napadenou část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla žaloba v rozsahu požadované částky 2 211 Kč zamítnuta, podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Potvrdil i věcně správný III. výrok rozsudku o náhradě nákladů řízení, na jehož odůvodnění, které bylo rekapitulováno shora, pro stručnost odkazuje.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř.; žalovaný byl v řízení plně úspěšný, avšak náklady mu nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.