28 Co 121/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 13 432 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 19. dubna 2023, č. j. 5 C 48/2023-52

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 2 211 Kč, a ve III. výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 6 864,53 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 6 654 Kč od 7. 7. 2022 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 6 567,47 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 6 778 Kč od 7. 7. 2022 do zaplacení (II. výrok). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku, pouze proti části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 2 211 Kč, a proti III. výroku podal odvolání žalobce. Uvedl, že soud částku 2 211 Kč posoudil jako smluvní pokutu, ačkoli se jedná o poplatek za poskytnutí úvěru. Ten zahrnuje náklady spojené s administrací úvěru a přiměřený zisk žalobce. Poplatek byl žalovanému prominut za podmínky, že úvěr řádně a včas splatí. Protože se tak nestalo, domáhá se jeho zaplacení. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil a žalovaného zavázal k zaplacení částky 2 211 Kč a k náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím.

3. Žalovaný se k odvolání, které mu bylo doručeno dne 4. 11. 2024, nevyjádřil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě, která byla soudu doručena dne 30. 12. 2022, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 13 432 Kč s 15 % úrokem z prodlení od 7. 7. 2022 do zaplacení. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 24. 1. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, , podle níž žalobce tentýž den poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč převodem na dohodnutý bankovní účet. Žalovaný úvěr nevrátil v dohodnuté době 28 dnů, a proto se žalobce domáhá zaplacení částky 13 432 Kč (jistina 6 000 Kč, poplatek 2 211 Kč, úrok z prodlení 11,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 22. 2. 2022 do 10. 6. 2022 ve výši 210,53 Kč, smluvní pokuta 0,1 % denně z částky 6 000 Kč od 22. 2. 2022 do 10. 6. 2022 ve výši 654 Kč, náklady za právní zastoupení 4 356 Kč). Dodal, že žalovaný tento svůj dluh vůči žalobci dne 21. 6. 2022 uznal. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

6. Soud prvního stupně ve věci rozhodl napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že účastníci, žalující podnikatel a žalovaný spotřebitel, uzavřeli prostřednictvím elektronických komunikací dne 21. 1. 2022 smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. Soud dospěl k závěru, že žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy zapůjčitel (žalobce) přenechal žalovanému (vydlužitel) peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit do 28 dnů od poskytnutí jistiny s tím, že pokud nebude dluh řádně a včas uhrazen, je povinen hradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 211 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky, zákonný úrok z prodlení a případné paušální poplatky. Žalovaný své povinnosti nedostál, což je patrné z uzavřené dohody ze dne 21. 6. 2022, kterou však soud neposoudil jako uznání dluhu ve smyslu § 2053 o. z., které by zakládalo vyvratitelnou právní domněnku existence dluhu a jeho výše k okamžiku uznání, neboť uvedení souhrnné dlužné částky, která byla tvořena z více různých nároků (jistota, smluvní pokuta, poplatky, úroky z prodlení), nelze považovat za dostatečně určité. K nároku na zaplacení poplatku ve výši 2 211 Kč soud uvedl, že smluvní strany si sjednaly poplatek za poskytnutí úvěru 2 211 Kč s tím, že sleva na něm činí 100 %. Pokud však nebude úvěr zaplacen řádně a včas, poskytnutá sleva se neuplatní a žalovaný bude povinen částku 2 211 Kč žalobci uhradit. Soud toto ujednání posoudil jako sankci za řádné a včasné nesplacení úvěru. Jedná se o smluvní pokutu, která však podle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. může být uplatněna jen ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, jde-li o prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Tuto smluvní pokutu přitom žalobce uplatnil samostatně, soud jeho požadavku vyhověl, a tak žalobu ohledně poplatku zamítl. Jelikož procesní úspěch stran byl v řízení zásadně totožný (50,94 % ku 49,06 %), bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

7. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listiny smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, uzavřené mezi účastníky dne 24. 1. 2022. Zjistil, že strany si mimo jiné sjednaly v článku II. smlouvy poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 211 Kč, po uplatnění slevového kódu ve výši 0 Kč. Článek VIII. bod 7. smlouvy stanovil, že každé ujednání o slevě či snížení jakéhokoli poplatku je podmíněno řádným splněním peněžitých povinností úvěrovaného.

8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Odvolací soud vycházel z pravomocného I. výroku rozsudku soudu prvního stupně vázaného na závěr, že mezi účastníky byla dne 24. 1. 2022 uzavřena smlouva o zápůjčce podle citovaného ustanovení občanského zákoníku. Jednalo se ve smyslu ustanovení § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu, v níž žalobce vystupoval jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. Na vztah účastníků musí být použita ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona).

10. Podle § 2048 odst. 1 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Podle § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu (odst. 1). Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč (odst. 2).

12. Mezi účastníky byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení s její úhradou (článek IX. odst. 1 písm. a/ smlouvy). Tato smluvní pokuta byla předmětem žaloby v této věci a byla žalovanému pravomocným rozhodnutím soudu prvního stupně přiznána. Pro případ prodlení byl úvěrovaný povinen zaplatit žalobci i poplatek, na který při uzavření smlouvy obdržel podmíněnou stoprocentní slevu. Odvolací soud má stejně jako soud prvního stupně za to, že takto byla pro případ prodlení s placením dluhu mezi účastníky sjednána další smluvní pokuta podle citovaného ustanovení občanského zákoníku. Nemohlo tomu být ani jinak s ohledem na citované ustanovení § 122 odst. 1 písm. c/ zákona o spotřebitelském úvěru. Protože v rozporu s citovaným ustanovením § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru uplatněná smluvní pokuta přesáhla 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, není nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 211 Kč důvodný.

13. Odvolací soud s ohledem na uvedené napadenou část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla žaloba v rozsahu požadované částky 2 211 Kč zamítnuta, podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Potvrdil i věcně správný III. výrok rozsudku o náhradě nákladů řízení, na jehož odůvodnění, které bylo rekapitulováno shora, pro stručnost odkazuje.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř.; žalovaný byl v řízení plně úspěšný, avšak náklady mu nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.