5 C 48/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Coufalíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 13 432 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 864,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 654 Kč od 7. 7. 2022 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 567,47 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 778 Kč od 7. 7. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 432 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 432 Kč od 7. 7. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že po ověření úvěruschopnosti žalovaného s ním uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému neúčelový úvěr ve výši 6 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 28 dnů od data poskytnutí, tj. do 21. 2. 2022, společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 211 Kč, což žalovaný nesplnil. Dne 21. 6. 2022 uzavřely strany dohodu o uznání dluhu a splátkovém kalendáři, na jejímž základě měl žalovaný uhradit žalobkyni celkem částku 13 432 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2 200 Kč, splatných vždy k 5. dni v měsíci počínaje měsícem červencem 2022; žalovaný však ničeho neuhradil i přes zaslanou předžalobní výzvu. Dlužná částka 13 422 Kč je složena z dluhu na jistině ve výši 6 000 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 211 Kč, ze zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 22. 2. 2022 do 10. 6. 2022 v kapitalizované výši 210,53 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 6 000 Kč od 22. 2. 2022 do 10. 6. 2022 v kapitalizované výši 654 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 4 356 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.Zjištěný skutkový stav3. Dne 21. 1. 2022 požádal žalovaný žalobkyni prostřednictvím webových stránek www., Anonymizováno, .cz o úvěr ve výši 8 000 Kč na 28 dní. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného dle jeho občanského průkazu, provedla u žalovaného lustraci v centrální evidenci exekucí bez záznamu, v insolvenčním rejstříku bez záznamu, v databázi odcizených a neplatných dokladů bez záznamu, provedla lustraci v registrech dlužníků REPI a EUCB bez záznamu. Žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, nemá vyživované děti, jeho příjem činí 31 400 Kč, výdaje činí 1 500 Kč, náklady na bydlení činí 11 500 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 0 Kč, měsíční výdaje splátek úvěrů dosahují 500 Kč. Žalobkyně zjistila z výplatních pásek za poslední 3 měsíce (vyplaceno na účet 26 174 Kč, 28 181 Kč a 21 974 Kč), že průměrný měsíční příjem činí 25 443 Kč, stran výdajů vyšla z žalovaným uvedených částek, kdy zohlednila životní minimum ve výši 3 860 Kč a stanovila náklady žalovaného celkem na částku 15 360 Kč a čistý příjem domácnosti na 10 083 Kč, načež se rozhodla poskytnout částku 6 000 Kč (viz žádost o poskytnutí úvěru a vyhodnocení úvěruschopnosti na č. l. 42 podpořená stran konkrétních zjištění výpisem z REPI na č. l. 42p.v., výpisem z EUCB na č. l. 43, profilem klienta na č. l. 43p.v., screenem z bankovnictví žalovaného na č. l. 44–45).

4. Žalovaný měl na svém běžném účtu č. , č. účtu, v měsíci 12/2021 počáteční zůstatek ve výši -25,38 Kč a konečný zůstatek ve výši -1,26 Kč, připsáno na účet bylo celkem 23 274,20 Kč, kdy z příjmu byla významnou položka mzda od společnosti , právnická osoba, ve výši 21 974 Kč, a odepsáno celkem 23 250,08 Kč, kdy nebyly patrny žádné podezřelé výdaje či splátky úvěrů (viz výpis z účtu na č. l. 29–30p.v.). Žalovaný měl na svém běžném účtu č. , č. účtu, v měsíci 1/2022 počáteční zůstatek na účtu ve výši -1,26 Kč a konečný zůstatek ve výši 10 053,05 Kč, připsáno na účet bylo celkem 70 882 Kč, kdy z příjmu byly významné příjmy od společnosti , právnická osoba, ve výši 28 181 Kč (v tomto případě šlo dle všeho o mzdu) a ve výši 14 201 Kč (v tomto druhém případě šlo nejspíše o vrácení kupní ceny za zakoupení určitého zboží), příjem 2 000 Kč od , jméno FO, , příjem 6 000 Kč od žalobkyně, dále po poskytnutí půjčky příjem ve výši 10 000 Kč od , jméno FO, s poznámkou půjčka a příjem 9 500 Kč od , jméno FO, z účtu , č. účtu, , a odepsáno celkem 60 837,69 Kč, kdy do okamžiku přijetí jistiny úvěru nebyly patrny žádné podezřelé výdaje či splátky úvěrů (viz výpis z účtu na č. l. 31–33).

5. Dne 21. 1. 2022 si následně žalobkyně a žalovaný ujednali Smlouvu; byť na předložené listině není podpis žalovaného, nýbrž pouze údaj o tom, že Smlouva byla podepsána elektronickým způsobem, a to prostřednictvím SMS kódu, přičemž žalobkyně neprokázala, že by žalovaný vskutku tento kód do systému žalobkyně zadal, z následného jednání stran, zejména z dohody o uznání dluhu a splátkovém kalendáři má soud za to, že k ujednání o Smlouvě vskutku došlo. Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostní a bezúčelový úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit do 28 dnů ode dne poskytnutí s tím, že pokud bude dluh řádně a včas uhrazen není povinen hradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 211 Kč (tzv. slevový kód 100 %), takže roční úroková sazba činí 0 % a RPSN 0 %). Dle čl. IX.1 Smlouvy v případě prodlení žalovaného s plněním dluhu je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni a) smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení za každý započatý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, b) úrok z prodlení v zákonem stanovené výši, a c) paušální poplatky na úhradu nákladů. Dle čl. XII.

1. Smlouvy korespondence a jiné písemnosti se doručují prostřednictvím klientské sekce, elektronickou poštou, případně osobně nebo doporučeně prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (viz Smlouva na č. l. 15–23).

6. Dne 24. 1. 2022 zaslala žalobkyně ze svého účtu č. , č. účtu, na účet č. , č. účtu, , vedený na žalovaného, částku 6 000 Kč s popisem platby „Úvěr dle smlouvy č. , hodnota, , Anonymizováno, .cz“ a VS odpovídající rodnému číslu žalovaného (viz potvrzení o provedení tuzemské úhrady na č. l. 24, sdělení , Anonymizováno, na č. l. 28, výpis z běžného účtu na č. l. 31–33)

7. Dne 21. 6. 2022 si žalobkyně a žalovaný ujednali dohodu o uznání dluhu a splátkovém kalendáři, v níž žalovaný prohlásil, že dluží žalobkyni dluh ve výši 13 432 Kč, který vznikl na základě Smlouvy a který uznává co do důvodu i výše, přičemž se jej zavazuje uhradit v 7 splátkách po 2 200 Kč (poslední ve výši 232 Kč), splatných vždy 5. dne v měsíce počínaje dnem 5. 7. 2022. V případě prodlení s úhradou byť jediné měsíční splátky ztrácí dlužník výhodu splátek, zbývající částka dluhu se stává splatnou dnem následujícím po dni splatnosti nesplacené splátky a dlužní je povinen tuto zbývající část dluhu uhradit i bez předchozí výzvy věřitele. Věřitel má nadto nárok vedle dluhu podle dohody i na veškeré další částky podle původního titulu dluhu (zejm. úrok z prodlení a smluvní sankce z původního titulu dluhu, na něž by měl nárok, kdyby nedošlo k uzavření dohody. Strany se dohodly, že předžalobní upomínka může být zaslána na e-mail žalovaného (viz dohoda o uznání dluhu).

8. Předžalobní upomínkou ze dne 9. 10. 2022 zaslanou e-mailem na adresu dlužníka uvedenou při registraci (, e-mail, ) vyzvala zástupkyně žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 18 175,20 s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 432 Kč od 7. 7. 2022 do zaplacení nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k úhradě dluhu, kopie e-mailu, vše v CEPR); žalovaný však ničeho nezaplatil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).

9. Úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu floating a fixace sazby do 1 roku včetně v době uzavření Smlouvy, tj. v lednu 2022 činila 10,57 % p. a. (viz databáze ARAD na č. l. 49).Právní posouzení věci10. Žalobkyně jako věřitel, resp. podnikatel [§ 420 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“)], a žalovaný jako dlužník, resp. spotřebitel (§ 419 o. z.), uzavřeli prostřednictvím elektronických komunikací dne 21. 1. 2022 Smlouvu, kterou soud kvalifikoval podle svého obsahu nikoliv jako smlouvu o úvěru, nýbrž jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., neboť Smlouva splňovala podstatné náležitosti právě tohoto smluvního typu (zejm. nebylo sjednáno právo žalovaného si vynutit poskytnutí jistiny úvěru. Soud rovněž zkoumal, zdali žalobkyně řádně dostála posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jak vyžaduje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, načež dospěl k závěru, že se tomu tak v posuzovaném případě stalo, neboť žalobkyně řádně zjišťovala příjem žalovaného, jeho výdaje a dluhy, přičemž se nespolehla jen na jeho tvrzení, nýbrž zjištěné údaje ověřila v dostupných databázích a rovněž porovnala s dalšími hodnotami. Na základě Smlouvy žalobkyně jako zapůjčitel přenechala žalovanému coby vydlužiteli peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit do 28 dnů od poskytnutí jistiny zápůjčky s tím, že pokud nebude dluh řádně a včas uhrazen je povinen hradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 211 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, zákonný úrok z prodlení, jakož i případné paušální poplatky. Žalovaný své povinnosti k řádnému vrácení jistiny zápůjčky nedostál, což je patrné z uzavřené dohody o uznání dluhu a splátkovém kalendáři ze dne 21. 6. 2022. K této dohodě soud uvádí, že ji podle svého obsahu neposoudil jako uznání dluhu ve smyslu § 2053 o. z., které by zakládalo vyvratitelnou právní domněnku existenci dluhu a jeho výše k okamžiku uznání, neboť uvedení souhrnné dlužné částky z jedné Smlouvy, které zakládala více různých nároků (jistota, smluvní pokuta, poplatky, úroky z prodlení) nelze považovat za dostatečně určité, obzvláště při vědomí, že na druhé straně smlouvy vystupoval spotřebitel. Soud proto tuto dohodu zohlednil jen v souvislosti s § 1973 o. z. jako dohodu o nové splatnosti dluhu, kdy dlužná částka měla být uhrazena v pravidelných měsíčních splátkách po 2 200 Kč, splatných vždy 5. dne v měsíci, počínaje dnem 5. 7. 2022, pod ztrátou výhody splátek, čemuž žalovaný nedostál, kdy neuhradil žádnou ze sjednaných splátek.

11. Žalobkyně zaprvé uplatnila nárok na zaplacení jistiny ve výši 6 000 Kč. Žalobkyně poskytla na základě Smlouvy žalovanému jistinu ve výši 6 000 Kč, kterou žalovaný v původním termínu splatnosti do 28 dnů ode dne poskytnutí, tj. do 21. 2. 2022, ani následně v termínu splatnosti dle dohody ze dne 21. 6. 2022 a ostatně ani doposud dobrovolně neuhradil, a proto soud při shledání důvodnosti tohoto nároku co do základu i výše zavázal žalovaného k jeho úhradě (výrok I.).

12. Žalobkyně zadruhé uplatnila nárok na zaplacení poplatku ve výši 2 211 Kč. Strany sporu si ve Smlouvě sjednaly, že poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 211 Kč s tím, že si současně sjednaly slevu na tomto poplatku ve výši 100 %, takže půjčka byla poskytnuta jako bezúročná a bez poplatku a RPSN bylo vyčísleno na hodnotu 0 %. Současně si strany ve Smlouvě sjednaly, že pokud nebude řádně a včas zaplacen úvěr, poskytnutá sleva se neuplatní a žalovaný tak bude povinen částku 2 211 Kč žalobkyni uhradit. Soud má za to, že takováto forma ujednání je ve své podstatně sankcí za řádné a včasné nesplacení úvěru, kdy se účelově jedná o smluvní pokutu, která však dle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. může být uplatněna jen ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, jde-li o prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Tuto smluvní pokutu přitom žalobkyně uplatnila samostatně (viz dále), a proto soud dospěl k závěru, že žalobkyně nárokem na zaplacení částky 2 211 Kč nedisponuje, a proto v tomto rozsahu žalobu zamítl (výrok II.). Pro úplnost soud podotýká, že i kdyby nárok na poplatek neposoudil jako smluvní pokutu, nýbrž vskutku jako poplatek za poskytnutí úvěru, bylo by nezbytné jej zohlednit v rámci RPSN, což se nestalo, takže žalobkyni by v takovém případě v souladu s § 110 odst. 1 in fine zákona č. 257/2016 Sb. nárok na zaplacení částky rovněž nevznikl.

13. Žalobkyně zatřetí uplatnila nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 6 000 Kč od 22. 2. 2022 do 10. 6. 2022 v kapitalizované výši 654 Kč. Smluvní strany se ve Smlouvě řádně dohodly na tom, že pokud žalovaný řádně a včas nevrátí žalobkyni jistinu zápůjčky, tj. neuhradí jí do 21. 2. 2022 částku 6 000 Kč, vznikne žalobkyni počínaje dnem následujícím nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Vzhledem k tomu, že žalovaný své povinnosti nedostál, žalobkyně oprávněně po žalovaném požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 6 000 Kč od 22. 2. 2022 do 10. 6. 2022, kterou rovněž správně kapitalizovala na částku 654 Kč; soud při shledání důvodnosti tohoto nároku co do základu i výše zavázal žalovaného k úhradě této částky svým rozhodnutím (výrok I.).

14. Žalobkyně začtvrté uplatnila nárok na úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 22. 2. 2022 do 10. 6. 2022 v kapitalizované výši 210,53 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nedostál své povinnosti uhradit do 21. 2. 2022 žalobkyni částku 6 000 Kč, dostal se dne následujícího do prodlení (§ 1968 o. z.) a žalobkyni v souladu s § 1970 o. z. vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) z částky 6 000 Kč od 22. 2. 2022 do 10. 6. 2022, který v kapitalizované výši vskutku činí 210,53 Kč. Soud při shledání důvodnosti tohoto nároku co do základu i výše zavázal žalovaného k úhradě této částky svým rozhodnutím (výrok I.).

15. Žalobkyně zapáté uplatnila nárok na náklady právního zastoupení ve výši 4 356 Kč za 2 úkony právní pomoci, a sice za převzetí věci a za předžalobní výzvu; tento nárok neshledal soud důvodným. Dle § 513 o. z. činí náklady spojené s uplatněním pohledávky příslušenství pohledávky, takže jestliže by žalobkyně vynaložila určité náklady s právním zastoupením, které nebyly v souvislosti se soudním řízením, mohla by se vskutku domáhat jejich náhrady. V řízení nicméně žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by využila v období mezi původní splatností dluhu (tj. od 21. 2. 2022) do uzavření dohody o uznání dluhu a splátkovém kalendáři ze dne 21. 6. 2022 služeb zástupce, zač by jí přináležela náhrada dle citovaného ustanovení, a proto soud žalobu co do částky 4 356 Kč pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

16. Žalobkyně zašesté uplatnila nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 432 Kč od 7. 7. 2022 do zaplacení. Strany sporu uzavřely dne 21. 6. 2022 dohodu o nové splatnosti dluhu ve smyslu § 1973 o. z., kdy dlužná částka měla být uhrazena v pravidelných měsíčních splátkách po 2 200 Kč, splatných vždy 5. dne v měsíci, počínaje dnem 5. 7. 2022, pod ztrátou výhody splátek, čemuž žalovaný nedostál, kdy neuhradil žádnou ze sjednaných splátek, a proto se dnem 6. 7. 2022 stala splatnou celá dlužná částka, ode dne následujícího (7. 7. 2022) se dostal žalovaný do prodlení (§ 1968 o. z.) a žalobkyni tímto dnem v souladu s § 1970 o. z. vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soud nicméně musel zohlednit, že v dohodě ze dne 21. 6. 2022 se strany nedohodly na tom, že by se celá dlužná částka měla stát součástí jistiny či že by žalobkyně byla oprávněna požadovat úrok z prodlení rovněž z příslušenství, a proto žalobkyně byla oprávněna požadovat úrok z prodlení jen z částek, které tvořily samostatný nárok a současně v řízení byly shledány jako oprávněné, tedy jen z dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 654 Kč. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost uhradit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 654 Kč od 7. 7. 2022 do zaplacení (výrok I.), naopak žalobu co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 778 Kč od 7. 7. 2022 do zaplacení pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

17. Jelikož procesní úspěch stran byl v řízení zásadně totožný (50,94 % ku 49,06 %) rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

18. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.