28 Co 129/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Anonymizováno ., IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o 50 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 1. března 2023, č. j. 15 C 134/2020-102

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku mění tak, že žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 12 342 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta , Jméno advokáta, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 15 889 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta , Jméno advokáta, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu co do zákonného úroku z prodlení z částky 50 000 Kč od 23. 6. 2020 do zaplacení (II. výrok) a rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 400 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku (III. výrok).

2. Takto rozhodl o žalobě doručené soudu prvního stupně dne 7. 8. 2020, kterou se žalobkyně domáhala po žalované náhrady škody s odůvodněním, že v insolvenčním řízení žalované jako dlužníka rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 3. 2018, č. j. KSBR 33 INS 10086/2017B-44, tak, že uložil žalobkyni povinnost obnovit přístup a dispozici žalované k bankovním účtům. Tuto povinnost žalobkyně splnila a její splnění oznámila žalované e-mailem ze dne 15. 10. 2018. Žalovaná podala dne 18. 6. 2018 návrh na výkon rozhodnutí směřující ke splnění shora vymezené povinnosti žalobkyně, na jehož základě Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 1. 11. 2018, č. j. 35 E 57/2018-23, výkon rozhodnutí nařídil a k vymožení této povinnost uložil žalobkyni pokutu ve výši 50 000 Kč, kterou žalobkyně dne 12. 4. 2019 zaplatila. Žalobkyně zdůraznila, že ke splnění povinnosti stanovené vykonatelným usnesením došlo před vydáním usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a o uložení pokuty; z pohledu judikatury šlo o dobrovolné splnění povinnosti. Vyjádřila přesvědčení, že žalovaná porušila prevenční povinnost stanovenou v § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť jako osoba disponující řízením o výkon rozhodnutí nijak nekonala, neučinila žádný úkon, který by vedl k zastavení vykonávacího řízení, přestože o splnění předmětné povinnosti ze strany žalobkyně prokazatelně věděla. Následkem porušení prevenční povinnosti žalované bylo vydání usnesení o uložení pokuty, kterou žalobkyně s ohledem na vykonatelnost tohoto rozhodnutí dnem doručení obratem uhradila. Tímto vznikla žalobkyni škoda ve výši zaplacené pokuty 50 000 Kč, kterou žalovaná ani přes písemnou výzvu nenahradila.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě poukázala na skutečnost, že ke splnění povinnosti stanovené usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2018, č. j. KSBR 33 INS 10086/2017B-44, nedošlo ze strany žalobkyně ani po více než třech měsících od jeho vykonatelnosti, která nastala dnem 13. 3. 2018, proto žalovaná podala dne 18. 6. 2018 návrh na výkon rozhodnutí. Za domnělou újmu ve výši 50 000 Kč žalovaná neodpovídá, neboť pokuta byla žalobkyni uložena na základě důvodně podaného návrhu na výkon rozhodnutí. Povinnost, jejíž splnění bylo vymáháno ve vykonávacím řízení, byla splněna až po podání návrhu na výkon rozhodnutí, kdy žalobkyně po dobu více než tří měsíců nerespektovala soudní rozhodnutí. I poté, co bylo zahájeno vykonávací řízení a co žalobkyně splnila svou povinnost stanovenou vykonatelným rozhodnutím, mohla žalobkyně navrhnout zastavení tohoto výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., což neučinila.

4. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění, vycházeje z § 2894 odst. 1, § 2900 a § 2912 odst. 1, 2 o. z., z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3542/2012 a z nálezů Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 8/06, a ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 2134/09, předně poukázal na to, že za dobrovolné plnění mimo rámec exekučního řízení lze považovat jen takové plnění, ke kterému došlo před doručením usnesení o nařízení exekuce. Žalobkyně jako povinná dobrovolně splnila vykonávanou povinnost před tím, než jí byl doručen návrh na nařízení výkonu rozhodnutí a dříve, než jí bylo doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí; plnila tedy dobrovolně, mimo rámec výkonu rozhodnutí, což konstatoval také Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí č. j. 72 Co 39/2020-94 v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 4, sp. zn. 35 E 57/2018. Žalovaná porušila prevenční povinnost stanovenou zákonem a na straně žalobkyně došlo k zásahu do jejího absolutního práva. Vznikla jí škoda na majetku tím, že ve vykonávacím řízení zahájeném žalovanou (které bylo následně zastaveno po konstatování, že žalobkyně vykonávanou povinnost dobrovolně splnila) zaplatila uloženou pokutu ve výši 50 000 Kč. Zároveň byla prokázána příčinná souvislost mezi porušením prevenční povinnosti žalované a vznikem škody na straně žalobkyně. Žalovaná porušila svou prevenční povinnost, když coby oprávněná osoba disponující vykonávacím řízením nevzala svůj návrh na výkon rozhodnutí zpět ani neučinila žádné jiné úkony, které by vedly k zastavení tohoto řízení, přestože o splnění vykonávané povinnosti ze stany žalobkyně prokazatelně věděla, neboť o tom byla žalobkyní dne 15. 10. 2018 informována. Následkem porušení prevenční povinnosti žalované bylo vydání usnesení o uložení pokuty žalobkyni, kterou byla povinna zaplatit. K uložení pokuty by v případě řádného splnění prevenční povinnosti ze strany žalované nedošlo. Soud proto shledal žalobu na zaplacení částky 50 000 Kč důvodnou a v tomto rozsahu jí vyhověl. U žalovaného příslušenství dospěl soud k závěru, že žaloba důvodná není, neboť teprve od uložení povinnosti k úhradě škody vzniklé rozhodnutím soudu je možno uvažovat o prodlení žalovaného. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodnil § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 3 400 Kč sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 500 Kč a paušální náhrady podle vyhl. č. 254/2015 Sb. za tři úkony (podání návrhu, přípravu účasti na jednání a účast na jednání před soudem).

5. Proti rozsudku, jeho I. výroku a souvisejícímu III. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podala žalovaná odvolání. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že postupovala v rozporu s prevenční povinností stanovenou v § 2900 o. z. a vyjádřila přesvědčení, že odpovědnost za uložení pokuty nese výhradně žalobkyně, a to v důsledku vlastního vědomého a dlouhodobého protiprávního jednání, kdy po dobu 216 dní postupovala v rozporu s vykonatelným rozhodnutím, čímž naplnila dikci § 351 odst. 1 o. s. ř. Pokud by žalobkyně postupovala v souladu s vykonatelným usnesením, žalovaná by neměla důvod podávat návrh na výkon rozhodnutí a žalobkyni by nebyla uložena pokuta. Příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalobkyně a vznikem újmy na její straně je naprosto zřejmá. V kontextu délky prodlení žalobkyně nelze spravedlivě požadovat ani klást žalované za vinu, že nevzala svůj důvodně podaný návrh na výkon rozhodnutí v době do 16 dní ode dne, kdy na straně žalobkyně došlo ke splnění vykonávané povinnosti. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně a žalobu v celém rozsahu zamítl.

6. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání považovala rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný, vycházející z odpovídající právní úpravy a přiléhavé judikatury. Zdůraznila, že během plnění předmětné povinnosti nevěděla o návrhu žalované na uložení pokuty a unesení ukládající žalobkyni pokutu bylo vydáno až poté, co došlo ke splnění této vykonávané povinnosti. Je to tedy žalovaná, která s vědomím o splnění vymáhané povinnosti mohla svůj návrh vzít zpět tak, aby nedošlo ke vzniku jakékoliv škody. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

8. Odvolací soud podle ustanovení § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 35 E 57/2018, a z něj následujících listin: návrhu na výkon rozhodnutí, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2018, č. j. KSBR 33 INS 10086/2017B44, usnesení ze dne 1. 11. 2018, č. j. 35 E 57/2018-23, odvolání proti usnesení a návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2019, č. j. 72 Co 54/2019-49, žádosti o rozhodnutí o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí ze dne 21. 5. 2019, usnesení ze dne 4. 12. 2019, č. j. 35 E 57/2018-56, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2020, č. j. 72 Co 39/2020-94, a záznamu o složení ze dne 16. 4. 2019. Poté se zcela ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a pro stručnost odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí. Pro doplnění lze pouze dodat, že dle záznamu o složení dne 16. 4. 2019 žalobkyně zaplatila uloženou pokutu ve výši 50 000 Kč.

9. Podle § 266 odst. 2 o. s. ř., i bez návrhu povinného může soud odložit provedení výkonu rozhodnutí, lze-li očekávat, že výkon rozhodnutí bude zastaven (§ 268).

10. Pode § 2900 o. z., vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

11. Podle § 2910 o. z., škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

12. Žalobkyně se v tomto sporu domáhá náhrady škody v podobě zaplacené pokuty 50 000 Kč, která jí měla vzniknout porušením zákonné prevenční povinnosti, definované v § 2900 o. z., ze strany žalované. Konkrétní porušení prevenční povinnosti pak žalobkyně shledala v opomenutí žalované vzít včas zpět návrh na výkon rozhodnutí, v důsledku čehož následně exekuční soud rozhodl o uložení předmětné pokuty žalobkyni, přestože žalobkyně svou povinnost, jež byla předmětem výkonu rozhodnutí, splnila ještě před vydáním tohoto rozhodnutí. Jak vyplývá z citovaného ustanovení § 2910 věta prvá o. z., základními předpoklady pro vznik povinnosti k náhradě způsobené škody jsou protiprávní jednání škůdce spočívající v porušení zákonem stanovené povinnosti, vznik škody, která je v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním, a zavinění. Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v projednávané věci byly splněny předpoklady vzniku nároku na náhradu škody a že žalovaná tuto škodu žalobkyni způsobila v příčinné souvislosti s porušením své prevenční povinnosti. V postupu žalované jako oprávněné v průběhu řízení o výkon rozhodnutí odvolací soud žádné porušení prevenční povinnosti neshledal, a nebyl tudíž splněn ani první z výše vymezených předpokladů, a to protiprávní jednání škůdce. Je třeba zdůraznit, že žalovaná podala v červnu 2018 proti žalobkyni důvodný návrh na výkon rozhodnutí v situaci, kdy žalobkyně dlouhodobě neplnila povinnost jí stanovenou vykonatelným rozhodnutím Krajského soudu v Brně. Dobu, kdy o tomto návrhu bude soudem rozhodnuto, však nemohla žalobkyně žádným způsobem ovlivnit a nelze jí rovněž přičítat k tíži, že v krátkém časovém úseku od 15. 10. 2018, kdy jí žalobkyně oznámila, že svou povinnost splnila, do 1. 11. 2018, kdy exekuční soud rozhodl o uložení pokuty, patřičně procesně nereagovala v podobě zpětvzetí návrhu na výkon rozhodnutí.

13. Naopak, byla to dle názoru odvolacího soudu žalobkyně, která mohla svým aktivním postupem ve vykonávacím řízení předejít vzniku tvrzené škody tím, že by stanovenou pokutu ihned nehradila, avšak efektivně využila všech institutů, které jí procesní právo umožňuje k obraně jejích práv. Pokud žalobkyně spolu s odvoláním proti usnesení, jenž tuto pokutu žalobkyni ukládalo, podala zároveň návrh na zastavení výkonu rozhodnutí s tvrzením, že vymáhaná povinnost byla již dobrovolně splněna, měla vyčkat výsledku rozhodnutí o tomto jejím návrhu a zároveň (argumentovala-li, že rozhodnutí o uložení pokuty bylo vykonatelné jeho doručením) k tomu využít institutu odkladu výkonu rozhodnutí podle § 266 o. s. ř., jenž míří na situace, kdy lze očekávat zastavení výkonu rozhodnutí z některého z důvodů uvedených v ustanovení § 268 o. s. ř. Jak se zmiňuje komentářová literatura (srov. komentář § 266. In: Jirsa, J. a kol., Občanský soudní řád, 4. část: Soudcovský komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer), je třeba ustanovení § 266 odst. 2 o. s. ř. vykládat tak, že musí jít o očekávání důvodné a v dohledné době. Za důvod pro odklad přitom nelze bez dalšího považovat například samotnou skutečnost, že povinný podal odvolání proti rozhodnutí, které je předběžně vykonatelné (viz výklad k ustanovením § 162, 171). S takovýmto návrhem by povinný mohl být úspěšný pouze tehdy, jestliže by tvrdil a prokázal existenci takových okolností, ze kterých by bylo zřejmé, že je pravděpodobné, že se svým odvoláním bude úspěšný. Takové předpoklady byly v projednávané věci naplněny, neboť řízení o výkon rozhodnutí nařízený usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 11. 2018, č. j. 35 E 57/2018-23, bylo ve výsledku zastaveno. U žalobkyně, která jako bankovní instituce disponuje rozsáhlým odborným aparátem, bylo možno důvodně předpokládat, že se v dané právní problematice orientuje a shora popsaný postup k obraně svých práv uplatní.

14. Odvolací soud ze všech shora uvedených důvodů změnil odvoláním napadený I. výrok rozsudku soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč, zamítl.

15. Jelikož došlo ke změně rozsudku, odvolací soud nově rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byla plně úspěšná žalovaná, a proto jí náleží náhrada nákladů řízení ve výši 12 342 Kč, vzniklých zastoupením advokátem, tj. mimosmluvní odměna advokáta podle § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.“) za tři úkony právní služby po 3 100 Kč spočívající v přípravě a převzetí zastoupení, písemném vyjádření k žalobě a účasti na jednání soudu dne 1. 3. 2023 podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t., paušální náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč za každý úkon po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 2 142 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení plně úspěšná, proto jí náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 15 889 Kč, vzniklých zaplacením soudního poplatku za odvolání ve výši 2 500 Kč a zastoupením advokátem ve výši 13 389 Kč, tj. mimosmluvní odměna advokáta podle § 6 odst. 1, § 7, a. t. za dva úkony právní služby po 3 100 Kč spočívající v podání písemného odvolání a účasti na jednání odvolacího soudu dne 10. 12. 2024 podle § 11 odst. 1 písm. d), g) a. t., paušální náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč za každý úkon po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednání soudu v délce deset půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 a. t., náhrada za cestovné v celkové výši 3 265,22 Kč za cestu osobním automobilem , Anonymizováno, k jednání soudu z , adresa, a zpět, tj. 424 km jízdy při kombinované spotřebě benzínu 5,5 l/100 km, jeho ceně 38,20 Kč/l a sazbě náhrady 5,60 Kč/km podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 2 323,71 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.