28 Co 130/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 338 037,60 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 28. května 2024, č. j. 18 C 66/2024-124

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 37 640,02 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně od 13. 10. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 19 170 Kč k rukám její zástupkyně, advokátky , Jméno advokátky, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 5 415,20 Kč k rukám její zástupkyně, advokátky , Jméno advokátky, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 235 028,68 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 241 866,68 Kč od 13. 10. 2022 do 31. 1. 2023 a z částky 235 028,68 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalobce byl povinen zaplatit žalobkyni částku 103 008,92 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 23 814,59 Kč za období od 17. 2. 2020 do 26. 9. 2022, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 38 456,51 Kč za období od 17. 2. 2020 do 26. 9. 2022, s 10,9% úrokem ročně z částky 330 763,60 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 330 760,60 Kč od 19. 9. 2023 do 12. 10. 2023, z částky 88 896,92 Kč od 13. 10. 2022 do 31. 1. 2023 a z částky 95 734,92 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení (výrok II.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 17 508,43 Kč (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 338 037,60 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (banka) uzavřela 17. 2. 2020 s žalovaným smlouvu o úvěru za účelem konsolidace půjček, na základě které poskytla žalovanému uvedeného dne peněžní prostředky ve výši 370 000 Kč. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, banka tak přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 26. 9. 2022. Pohledávka za žalovaným byla bankou postoupena na společnost , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., tato společnost následně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

3. Soud prvního stupně rozhodl napadeným rozsudkem, vyšel ze zjištění, že banka uzavřela 17. 2. 2020 se žalovaným tvrzenou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 370 000 Kč. Žalovaný dne 17. 2. 2020 vyčerpal celou částku úvěru ve výši 370 000 Kč tak, že částka ve výši 220 000 Kč byla použita na úplnou úhradu dluhu vyplývajícího ze závazku ujednaného mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., částka byla vyplacena na účet číslo , č. účtu, . Částka ve výši 277 602,54 Kč, byla použita na úplnou úhradu dluhu vyplývajícího ze závazku ujednaného mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., částka byla vyplacena na účet číslo , č. účtu, . Zbývající část úvěru ve výši 72 397,46 Kč byla převedena na běžný účet žalovaného jako bezúčelový úvěr. Banka úvěr zesplatnila ke dni 26. 9. 2022 pro porušování povinností ze smlouvy žalovaným. V oznámení o zesplatnění úvěru ke dni 26. 9. 2022 banka požádala o úhradu zbývajícího dluhu nejpozději do 12. 10. 2022, oznámení bylo žalovanému odesláno dne 30. 9. 2022. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil 31. 1. 2023 částku 6 838 Kč. Celkem žalovaný na úvěr zaplatil částku 134 971,32 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek z 12. 9. 2023 banka postoupila pohledávku za žalovaným na společnost I-Xon a.s., tato společnost následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Při sjednávání úvěrové smlouvy si banka obstarala pro účely ověření úvěruschopnosti žalovaného minimum relevantních informací, ty, které měla k dispozici, jí předložil přímo žalovaný, tyto byly nedostatečné a zkreslující, pokud jde o výdaje, tyto nebyly žádným způsobem zjišťovány ani ověřovány, nebyly zohledněny měsíční výdaje žalovaného na splátky jiných úvěrů, pokud jde o příjmy žalovaného, banka měla k dispozici pouze údaj o mzdě žalovaného ve výši 12 535 Kč měsíčně, přičemž vyšla ze závěru, že celkový příjem domácnosti žalovaného činil 30 000 Kč bez bližšího vysvětlení. Uzavřenou smlouvu proto soud prvního stupně vyhodnotil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jako důvodný posoudil nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy dle soudu prvního stupně dosud nesplacená jistina představovala částku 235 028,68 Kč (po zohlednění úhrady v celkové výši 134 971,32 Kč). Z přisouzené částky přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení s odkazem na ustanovení § 1970 o. z., s odůvodněním, že žalovaný se dostal do prodlení se splněním svého závazku poté, co uplynula lhůta k plnění stanovená mu ve výzvě k úhradě (do 12. 10. 2022), od 13. 10. 2022 je tak žalovaný v prodlení. Zohlednil rovněž skutečnost, že žalovaný po zesplatnění úvěru uhradil dne 31. 1. 2023 částku 6 838 Kč, z toho důvodu přiznal žalobkyni úrok z prodlení z dlužné částky 241 866,68 Kč od 13. 10. 2022 do 31. 1. 2023 a dále úrok z prodlení z přisouzené částky 235 028,68 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení.

4. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., při stanovení míry úspěchu stran v řízení, vycházel nejen z požadované jistiny, ale bral v úvahu i požadované příslušenství, kdy žalobkyně se celkem domáhala 459 689,37 Kč, úspěšná byla co do částky 292 713,35 Kč, tedy z 63,7 %, po odečtení procesního neúspěchu přiznal převážně procesně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 27,4 %. Celkové náklady řízení žalobkyně vyčíslil na částku 63 899,39 Kč s tím, že se sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 13 522 Kč a nákladů na právní zastoupení vypočtených dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., konkrétně odměny za čtyři úkony právní služby ve výši 9 660 Kč (vycházeno z tarifní hodnoty ve výši 338 037,60 Kč dle § 8 odst. 1 citované vyhlášky), za přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní výzvu, podání žaloby a účast u jednání soudu ve smyslu § 11 odst. 1 citované vyhlášky, dále čtyři režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky, z náhrady za promeškaný čas za čtyři půl hodiny strávené na cestě k jednání soudu a zpět po 100 Kč ve smyslu § 14 odst. 3 citované vyhlášky, cestovné výši 1 394,21 Kč za cestu právního zástupce žalobkyně k jednání soudu z , adresa, a zpět dne 28. 5. 2024 v celkové délce 194 km osobním automobilem , Anonymizováno, , RZ: , SPZ, , průměrné spotřebě automobilu 4,1 l/100 km, ceně motorové nafty ve výši 38,70 Kč/l a sazbě náhrady ve výši 5,6 Kč/km ve smyslu vyhlášky č. 398/2023 Sb. Z uvedených částek dále DPH v sazbě 21 % ve výši 8 743,18 Kč. Z toho 27,4 % představovalo částku 17 508,43 Kč, kterou soud prvního stupně přiznal žalobkyni na náhradě nákladů řízení.

5. Proti uvedenému rozsudku podala odvolání žalobkyně, a to proti výroku II. v té části, ve které byla zamítnuta žaloba co do částky 37 640,02 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně nepolemizovala se závěry soudu prvního stupně ohledně neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru, nesouhlasila však s tím, jak soud prvního stupně vypočetl výši bezdůvodného obohacení. Soud prvního stupně uvedl, že žalovaný zaplatil celkem 134 971,32 Kč, ve skutečnosti však zaplatil pouze 97 331,30 Kč, v důsledku čehož je bezdůvodné obohacení o 37 640,02 Kč vyšší. V tomto rozsahu navrhla změnu napadeného rozsudku.

6. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

8. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně stran uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, čerpání úvěrové částky ve výši 370 000 Kč, posuzování úvěruschopnosti žalovaného, zesplatnění úvěru a výzvy k plnění (viz odstavec 3). Se závěry soudu prvního stupně se však neztotožňuje ohledně částky, kterou měl žalovaný z titulu předmětné smlouvy uhradit bance.

9. Odvolací soud podle § 213 odst. 2, 4 o. s. ř. zopakoval a doplnil dokazování sdělením obsahu listin: výpisy z úvěrového účtu, platební historií a soupisem plateb žalovaného. Z uvedených listin se potvrzují skutečnosti namítané v odvolání, vyplývá z nich, že žalovaný celkem bance uhradil částku 97 331,30 Kč, nikoliv soudem vypočtenou částku 134 971,32 Kč. Soud prvního stupně vyvodil nesprávná skutková zjištění z platební historie, když na platby žalovaného nesprávně započítal částky specifikované jako „prominutí poplatku“ a „prominutí úroků“. Tyto částky uvedené v platební historii činí v součtu částku 37 640,02 Kč, která představuje částku nesprávně započítanou na úhradu žalovaného bance. Ostatní úhrady žalovaného v platební historii jsou označeny jako „řádná splátka úvěru“ či „částečná splátka úvěru“. Soud prvního stupně neporovnal platební historii s jednotlivými výpisy z úvěrového účtu za celé období od uzavření smlouvy do zesplatnění úvěru, které obsahují veškeré pohyby na úvěrovém účtu žalovaného u banky, je v nich zachyceno čerpání úvěru, jednotlivé řádné splátky úvěru i částečné splátky úvěru, těmto pohybům odpovídají údaje v platební historii. Uváděné částky prominutí poplatku a prominutí úroků nejsou vedeny jako částky kreditního obratu na jednotlivých výpisech úvěrového účtu, ve skutečnosti se jednalo o částky na poplatcích a úrocích, které byly odloženy z důvodu covidu a takto jsou ve výpisu z úvěrového účtu také označeny, jedná se tak pouze o účetní operace, nikoliv o skutečnou platbu žalovaného na úvěrový účet. Soupisu plateb žalovaného obsahuje jednotlivé řádné a mimořádné splátky úvěru, jejich výše a data plateb zcela korespondují s jednotlivými výpisy z předmětného úvěrového účtu i s celkovou platební historií, kdy v součtu veškeré splátky úvěru, které žalovaný zaplatil, představují odvolatelkou tvrzenou částku 97 331,30 Kč.

10. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým, sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

13. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

14. Podle § 2993 věta prvá o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

15. Mezi bankou a žalovaným byla uzavřena výše popsaná úvěrová smlouva. Jednalo se o spotřebitelskou smlouvu, v níž banka vystupovala jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, ve smyslu ustanovení § 1810 o. z. Na vztah účastníků musí být použita ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona).

16. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně (který v odvolacím řízení nebyl zpochybňován), pokud posoudil předmětnou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavření smlouvy, a to ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Důvodný je nárok žalobkyně na vrácení nesplacené poskytnuté jistiny. Jak je uvedeno výše, žalovaný celkem zaplatil 97 331,30 Kč, nevrácená jistina pak představuje částku 272 668,70 Kč (370 000 minus 97 331,30), k přisouzené částce ve výroku I. napadeného rozsudku je tak třeba připočíst částku 37 640,02 Kč, kterou soud prvního stupně nesprávně započetl na vrácenou jistinu. Z celé nevrácené jistiny, tedy i z částky 37 640,02 Kč, žalobkyni přísluší nárok na zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., počátek prodlení správně určil soud prvního stupně ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění (podrobnosti viz odst. 3). V uvedeném smyslu tedy odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části II. výroku změnil dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 37 640,02 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně od 13. 2. 2022 do zaplacení.

17. Vzhledem k tomu, že došlo ke změně rozsudku, odvolací soud znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2) podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud při vyjádření úspěchu a neúspěchu ve věci pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení počítal nejen s jistinou, ale kapitalizoval i požadované příslušenství ke dni vyhlášení svého rozhodnutí, postupoval tak v souladu s ustálenou judikaturou vyšších soudů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017). Žalobkyně žalobou požadovala, jak správně vyčíslil soud prvního stupně, 459 689,37 Kč. S přihlédnutím ke změně napadeného rozsudku byla žalobkyně úspěšná co do částky 298 529,03 Kč, což představuje 65% úspěch ve věci, po zohlednění 35% neúspěchu má tak žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 30 %. Náklady řízení žalobkyně soud prvního stupně správně specifikoval a vyčíslil (viz odst. 4) celkovou částkou 68 899,39 Kč, z čehož přísluší žalobkyni 30 %, tedy částka 19 170 Kč.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., žalobkyně byla plně procesně úspěšná, žalovaný je tak povinen nahradit její náklady řízení. Tyto představují soudní poplatek ve výši 1 882 Kč. Na tomto místě je třeba konstatovat, že soud prvního stupně vyměřil nesprávně soudní poplatek z odvolání ve výši 16 902 Kč, když vycházel z částky, která byla předmětem řízení před soudem prvního stupně, předmětem odvolacího řízení však byla již pouze částka 37 640,02 Kč, čemuž odpovídá soudní poplatek v uvedené výši 1 882 Kč. Do nákladů odvolacího řízení žalobkyně proto odvolací soud započetl správnou výši soudního poplatku a bude na soudu prvního stupně, aby část zaplaceného soudního poplatku z odvolání, o kterou bylo na poplatku zaplaceno více, vrátil odvolatelce ve smyslu § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Náklady odvolacího řízení žalobkyně dále představují náklady na právní zastoupení vypočítané podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to odměna za jeden úkon právní služby ve výši 2 620 Kč (§ 8 odst. 1 ve spojení s § 7 citované vyhlášky) za podané odvolání dne 1. 7. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. k/ citované vyhlášky), dále jeden režijní paušál ve výši 300 Kč ve smyslu § 13 odst. 4 citované vyhlášky, 21 % DPH z odměny a paušálu ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 613,20 Kč, celkem 5 415,20 Kč.