28 Co 133/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a JUDr. Radky Semelové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnictví pohledávky, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. května 2024, č. j. 49 C 215/2023-123

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 64 100 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta , Jméno advokáta A, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 41 500 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta , Jméno advokáta A, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že žalobkyně je vlastníkem pohledávky za společností , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO , IČO, , vzniklé ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 7. 8. 2023 (I. výrok). Rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 10 700 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (II. výrok).

2. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná. Uvedla, že ve svém podání ze dne 27. 3. 2024 a také na soudním jednání dne 28. 5. 2024 navrhla řadu důkazů k prokázání: - oboustranné výhodnosti převodu pohledávky, - absenci pasivní věcné legitimace žalované, - skutečnosti, že částka, za níž byla pohledávka postoupena, splňovala obvyklé tržní podmínky, - nepotřebnosti notifikace transakce nejvyšším orgánem žalobkyně. Stěžejní z nich byl výslech , tituly před jménem, , jméno FO, , někdejšího jednatele žalující i žalované společnosti. Rozhodl-li Městský soud v Brně ve věci při jediném jednání, přestože se tento svědek nemohl z objektivních důvodů na předvolání k soudu dostavit, zatížil tím řízení vadou ve smyslu § 205 odst. 2 písm. d), resp. c) o. s. ř. Soud navzdory lékařským zprávám dospěl k ničím nepodloženému závěru, že svědkovi nic nebránilo v účasti u jednání, a neoprávněně zamítl návrh žalované na jeho výslech. Za absurdní odůvodnění rozsudku lze považovat větu: „...důkazními prostředky bude soud výlučně dokazovat, nikoli zjišťovat skutková tvrzení účastníků“. Přitom právě proces „zjišťování“ skutkového stavu je podstatou nalézacího řízení a jednou ze stěžejních povinností soudu při hodnocení důkazů podle § 120 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla až na soudním jednání poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila tvrzení, že , tituly před jménem, , jméno FO, nebyl při uzavírání smlouvy o postoupení pohledávky ve střetu zájmů, případně že o střetu zájmu informoval nejvyšší orgán žalobkyně, a označit k nim důkazy. Žalované měla být po poučení soudu poskytnuta lhůta ke splnění povinnosti (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 30 Cdo 3639/2019). Závěr soudu, že smlouva o postoupení pohledávky ze dne 10. 10. 2023 byla neplatná, neboť ji , tituly před jménem, , jméno FO, uzavřel jako jednatel žalující společnosti, ač jeho zájmy byly v rozporu s jejími zájmy s odkazem na ustanovení § 437 o. z., nemá podklad v zákoně. Jak uvádí komentářová literatura: „Z rozdílné dikce relevantních ustanovení se soustavně dovozuje, že podle obecného pravidla o střetu zájmů zástupce a zastoupeného (jež nyní obsahuje § 437 o. z.) pro vyloučení zástupčího oprávnění nepostačuje pouhá možnost (hrozba) rozporu zájmů zástupce a zastoupeného, nýbrž skutečná existence takového rozporu (NS sp. zn. 33 Cdo 4721/2017, NS sp. zn. 20 Cdo 3298/2018).“ Soud však nezjistil skutečný rozpor zájmů , tituly před jménem, , jméno FO, , nýbrž se spokojil s pouhou jeho hrozbou a řadou ničím nepodložených spekulací. Soud prvního stupně pouze slepě převzal závěry nepravomocného a věcně nesprávného rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 4. 2024, č. j. 37 C 408/2023-108. Zkratkovitý je závěr soudu ohledně zjevného nepoměru sjednaných protiplnění, aniž by k tomu byl vyslechnut navrhovaný svědek. Výslechem svědka by došlo i k prokázání tvrzení žalované tykající se absence její legitimace ve sporu, neboť předmětná pohledávka již měla být postoupena jiné osobě. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že je považuje za nedůvodné. Výslech jednatele žalované společnosti nebyl připuštěn, neboť nebylo vysvětleno, jaké skutečnosti tvrzené žalovanou by měly být tímto důkazem prokázány. Navíc, v řízení byla prokázána existence střetu zájmů jednatele, který zastupoval obě smluvní strany. Pohledávka byla postupována jen za úplatu 3 miliony Kč, což představuje pouhou její jistinu, nebylo přihlédnuto k výši úroků z úvěru a ani ke smluvní pokutě. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud I. výrok napadeného rozsudku potvrdil.

4. Odvolání proti rozsudku podala i žalobkyně, a to do výroku o náhradě nákladů řízení. Uvedla, že soud prvního stupně nesprávně určil tarifní hodnotu sporu podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t.), ačkoli výše pohledávky, jejíž vlastnictví bylo předmětem sporu, je známa, a tak nelze vycházet z náhradní tarifní hodnoty. Soud měl použít § 8 advokátního tarifu, podle něhož není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. K tomu odkázal na judikaturu Ústavního soudu, zejména nález ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. I. ÚS 3281/22. Objasnil, že předmětem sporu bylo vlastnictví pohledávky zajištěné zástavním právem k nemovitostem s jistinou ve výši 3 000 000 Kč. Jednalo se tedy o penězi ocenitelný předmět sporu, jehož hodnota vyplývala přímo ze spisu, a tak měl soud prvního stupně vycházet z tarifní hodnoty 3 000 000 Kč (za jeden úkon právní služby náleží podle advokátního tarifu náhrada 20 300 Kč). Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud II. výrok rozsudku změnil a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 64 100 Kč.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se v žalobě, která byla soudu doručena dne 26. 10. 2023, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že je vlastníkem pohledávky za společností , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO , IČO, , vzniklé ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 7. 8. 2023. Uvedla, že dne 7. 8. 2023 uzavřela se společností , právnická osoba, smlouvu o úvěru a poskytla jí podle ní peněžní prostředky ve výši 3 000 000 Kč. Úvěrovaný se zavázal tuto částku vrátit žalobkyni spolu s úroky. Pohledávka byla zajištěna zástavním právem k nemovitostem a utvrzena smluvní pokutou. Dne 8. 10. 2023 žalobkyně odvolala dosavadního jednatele , tituly před jménem, , jméno FO, a jmenovala novou jednatelku , jméno FO, . O tom byl , tituly před jménem, , jméno FO, informován na schůzce dne 8. 10. 2023 v advokátní kanceláři , tituly před jménem, , jméno FO, . Přesto , tituly před jménem, , jméno FO, v následujících dnech učinil řadu jednání směřujících k vyvedení majetku žalobkyně, uzavřel se žalovanou, jejímž byl jednatelem a jediným společníkem, smlouvu o postoupení pohledávky žalobkyně ze smlouvy o úvěru, převedl žalované nemovitosti v katastrálním území , adresa, a automobily , Anonymizováno, a , jméno FO, , jméno FO, . Neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky žalobkyně dovozovala z toho, že , tituly před jménem, , jméno FO, nesplnil notifikační povinnost stanovenou v § 54 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen z. o. k)., z důvodů kolize zájmů zástupce a zastoupeného uvedených v § 437 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), z důvodu neschválení postoupení pohledávky jediným společníkem žalobkyně a z důvodu, že v době, kdy smlouva byla podepisována, , tituly před jménem, , jméno FO, již nebyl jednatelem žalující společnosti. Žalobkyně se neplatnosti smlouvy o postoupení dovolala přípisem ze dne 24. 10. 2023, který byl žalované doručen téhož dne. Žalovaná, resp. , tituly před jménem, , jméno FO, , žalobkyni žádnou smlouvu o postoupení pohledávek nepředložila. Žalobkyně se o jejím uzavření dozvěděla až z katastru nemovitostí, do něhož byl žalovanou podán návrh na změnu zástavního věřitele ze žalobkyně na žalovanou. Naléhavý právní zájem na určení je dán, neboť žalobkyně se nemůže domáhat svého nároku ze smlouvy žalobou na plnění, když pohledávka se stane splatnou až 7. 8. 2024. Žalovaná k žalobě uvedla, že pohledávku, o niž v řízení jde, nabyla podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 10. 2023. Tuto smlouvu za žalobkyni i žalovanou podepsal , tituly před jménem, , jméno FO, , který byl v dané době jednatelem obou společností, neboť odvolán byl z funkce jednatele žalující společnosti formou notářského zápisu až dne 12. 10. 2023. Navrhla provedení důkazu výslechem , tituly před jménem, , jméno FO, . Zájmy žalobkyně a jejího jednatele , tituly před jménem, , jméno FO, nebyly při podpisu smlouvy ve střetu, postoupení bylo sjednáno za úplatu 3 000 000 Kč, což odpovídalo tržní hodnotě pohledávky. K úhradě této částky došlo zápočtem pohledávek žalované. Postoupení pohledávky a započtení vzájemných pohledávek účastníků bylo oboustranně výhodné řešení, které mělo pozitivní vliv na ekonomickou situaci žalobkyně tím, že se jí výrazně snížily závazky vůči žalované. Na jednání soudu dne 28. 5. 2024 žalovaná doplnila, že není ve věci pasivně legitimována, neboť pohledávku dále postoupila ještě před zahájením řízení třetí osobě.

7. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem žalobě vyhověl. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení (§ 80 o. s. ř.). Žaloba má preventivní význam, postaví najisto sporné vztahy mezi účastníky za situace, kdy se žalobkyně nemůže domáhat plnění ze smlouvy, neboť pohledávka není dosud splatná. Rozhodnutí může poskytnout účinnou ochranu práva žalobkyně. Pokračoval, že Okresní soud v Ústí nad Labem v rozsudku ze dne 29. 4. 2024, č. j. 37 C 408/2023-108, řešil otázku platnosti kupní smlouvy o převodu vlastnického práva k nemovitým věcem, která byla dne 11. 10. 2023 podepsána jako v projednávané věci , tituly před jménem, , jméno FO, za oba shodné účastníky. Tamější soud dosud nepravomocně dovodil neplatnost uvedené kupní smlouvy z důvodů upravených v ustanovení § 437 o. z. (pro rozpor zájmů zástupce a zastoupeného) a § 54 odst. 1 z. o. k. (nesplnění notifikační povinnosti). Ze stejných důvodů jako ve věci sp. zn. 37 C 408/2023 u Okresního soudu v Ústí nad Labem soud prvního stupně dovozuje neplatnost smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 10. 2023 pro rozpor s ustanovením § 437 odst. 1 o. z. Sporná smlouva byla v projednávané věci taktéž podepsána , tituly před jménem, , jméno FO, jako jednatelem za postupitele i postupníka; úplata za postoupení měla být rovněž uhrazena započtením vzájemných pohledávek (o nichž žalobkyně neměla povědomí a žalovaná je na výzvu soudu nebyla schopna nijak specifikovat). Zcela zjevný je i nepoměr sjednaných protiplnění, neboť ke dni 10. 10. 2023, kdy byla smlouva podepsána, nebyla v úplatě zohledněna výše pohledávky navýšené o smluvní úrok 19,5 % ročně. Splatnost pohledávky žalobkyně ze smlouvy o úvěru měla nastat teprve ke dni 7. 8. 2024 a do té doby měly k jistině přirůstat smluvní úroky. Dřívější úhrada pro žalobkyni znamenala újmu na smluvním úroku za dobu od 11. 10. 2023 do 7. 8. 2024. , tituly před jménem, , jméno FO, tedy při podpisu smlouvy o postoupení pohledávky jednal v rozporu se zájmy žalobkyně ve prospěch žalované, jejímž jediným společníkem a jednatelem v té době byl. Vzhledem k tomu, že je splněna podmínka ustanovení § 437 odst. 2 o. z. uplatní se vyvratitelná domněnka rozporu zájmů zástupce a zastoupeného. Žalovaná, neuvedla žádné relevantní tvrzení, které by tuto domněnku vyvracelo. Smlouva o postoupení pohledávky ze dne 10. 10. 2023 je neplatná z důvodů uvedených v ustanovení § 437 odst. 1 o. z. Jedná se o relativní neplatnost, žalobkyně se neplatnosti dovolala přípisem doručeným žalované dne 25. 10. 2023. Tuto smlouvu je třeba posoudit jako neplatnou též pro rozpor s ustanovením § 54 odst. 1 z. o. k., neboť , tituly před jménem, , jméno FO, nesplnil notifikační povinnost, neinformoval o možném střetu zájmů žalobkyni ani předem a ani později na její žádost ze dne 23. 10. 2023 o předání dokumentace, uzavřených smluv a dohod o započtení pohledávek. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nabyla spornou pohledávku podle smlouvy o úvěru ze dne 7. 8. 2023 a že vlastnictví této pohledávky nepozbyla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 10. 10. 2023, a proto žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.; v řízení plně úspěšné žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů, které jí vznikly zaplacením soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, zastoupením advokátem ve výši 8 400 Kč (tři úkony právní služby po 2 500 Kč podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, převzetí a příprava zastoupení, účast u jednání soudu delší než dvě hodiny dne 28. 5. 2024, tři náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu) a paušální náhrada nezastoupeného účastníka za podání žaloby ve výši 300 Kč podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.

8. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení (§ 80 o. s. ř.) a odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku (předchozí odstavec).

9. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, zejména z toho, že žalobce postoupil svou pohledávku z úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, uzavřené dne 7. 8. 2023 se společností , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO , IČO, , zajištěnou zástavním právem k nemovitostem na žalovaného. Za postupitele a postupníka jednala jedna a táž osoba, tehdejší jednatel žalující i žalované společnosti , tituly před jménem, , jméno FO, .

10. Podle § 54 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen z. o. k.), dozví-li se člen voleného orgánu obchodní korporace, že může při výkonu jeho funkce dojít ke střetu jeho zájmu se zájmem obchodní korporace, informuje o tom bez zbytečného odkladu orgán, jehož je členem, a kontrolní orgán, byl-li zřízen, jinak nejvyšší orgán. Člen kontrolního orgánu informuje kontrolní orgán; je-li jeho jediným členem, informuje nejvyšší orgán. To platí obdobně pro možný střet zájmů osob členovi voleného orgánu obchodní korporace blízkých nebo osob jím ovlivněných nebo ovládaných.

11. Podle § 437 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), zastoupit jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, ledaže při smluvním zastoupení zastoupený o takovém rozporu věděl nebo musel vědět (odst. 1). Jednal-li zástupce, jehož zájem je v rozporu se zájmem zastoupeného, s třetí osobou a věděla-li tato osoba o této okolnosti nebo musela-li o ní vědět, může se toho zastoupený dovolat. Má se za to, že tu je rozpor v zájmech zástupce a zastoupeného, pokud zástupce jedná i za tuto třetí osobu nebo pokud jedná ve vlastní záležitosti (odst. 2).

12. Jestliže bývalý jednatel žalobkyně, , tituly před jménem, , jméno FO, , neoznámil příslušnému orgánu (valné hromadě), že má v úmyslu v zastoupení žalobkyně uzavřít smlouvu se společností, v níž je jediným společníkem a současně jednatelem, jeho jednání ve střetu zájmů je nutné posoudit podle úpravy citovaného § 437 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2022, č. j. 31 Cdo 1640/20222-188, odst. 44).

13. Uplatní se vyvratitelná právní domněnka upravená v citovaném ustanovení § 437 odst. 2 o. z. o tom, že je tu rozpor v zájmech zástupce a zastoupeného, protože zástupce jednal i za třetí osobu. Jestliže soud prvního stupně v napadeném rozsudku konstatoval, že žalovaná tuto domněnku nevyvrátila, tedy netvrdila a neprokázala její opak, měla být o této povinnosti poučena podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v návaznosti na ustanovení § 133 o. s. ř. To se však podle protokolu o jednání ze dne 28. 5. 2024 nestalo. Odvolací soud hodlal toto pochybení napravit a poučení žalované doplnit a upřesnit na jednání dne 20. 1. 2026. K jednání se ale žalovaná bez omluvy nedostavila, bylo jednáno v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř., poučení jí nemohlo být poskytnuto. Obrana žalované nebyla doplněna o uvedená potřebná tvrzení a návrhy na jejich prokázání, odvolací soud proto vycházel stejně jako soud prvního stupně z právní domněnky citovaného ustanovení, která nebyla v řízení vyvrácena.

14. Ani další námitky žalované nejsou důvodné. Jestliže žalovaná nedoplnila svá tvrzení, nebylo možné ani přistoupit k výslechu svědka , tituly před jménem, , jméno FO, a nahrazovat vylíčení rozhodujících skutečností obrany výpovědí této osoby. Na tomto závěru není nic absurdního, v civilním sporném řízení důkazy slouží k prokázání již tvrzených skutečností; nemohou samy nahrazovat chybějící skutková tvrzení účastníka ani přenášet na soud povinnost sestavit skutkový příběh z obsahu listin či jiných důkazů. K tomu odvolací soud odkazuje třeba na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2022, č. j. 22 Cdo 2921/2021-530.

15. Jestliže byly zájmy zastoupeného v rozporu se zájmy zástupce, uplatní se § 437 odst. 1 o. z. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně nevychází z relativní neplatnosti smlouvy, ale podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2022, č. j. 31 Cdo 1640/20222-188, z toho, že došlo k jednání bez zástupčího oprávnění, které zastoupeného nezavazuje. Nebyli-li pohledávka z úvěrové smlouvy postoupena žalované společnosti, je jejím vlastníkem nadále žalobce, a tak odvolací soud výrok rozsudku, jímž bylo žalobě vyhověno, podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

16. Protože nebyly splněny podmínky pro potvrzení (§ 219 o. s. ř.) ani zrušení (§219a o. s. ř.) výroku rozsudku o náhradě nákladů řízení, odvolací soudu toto rozhodnutí změnil. Soud prvního stupně sice správně uvedl, že žalobce byl v řízení úspěšný, a proto mu podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přísluší náhrada nákladů řízení vzniklých zaplacením soudního poplatku, zastoupením advokátem a na paušální náhradě nezastoupeného účastníka za podání žaloby, avšak odvolací soud přisvědčil námitce žalobkyně, že jí měla být přiznána náhrada za úkony advokáta z tarifní hodnoty 3 000 000 Kč, představující výši pohledávky, která je předmětem sporu (§ 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Náklady tak za jeden úkon právní služby činí 20 300 Kč a po tomto navýšení celkový součet nákladů řízení žalobkyně je dán částkou 64 100 Kč. V dalším odkazuje odvolací soud na odůvodnění napadeného rozsudku, které bylo opakováno shora (odst. 7).

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř.; v řízení plně úspěšné žalobkyni přísluší náhrada nákladů ve výši 41 500 Kč, které jí vznikly zastoupením advokátem (mimosmluvní odměna dvakrát 20 300 Kč s tarifní hodnoty 3 000 000 Kč ((§ 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) v souvislosti s vyjádřením k odvoláním žalovaného a účastí na jednání soudu podle § 7, § 11 odst. 1 písm. d/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., dva režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2025).