28 Co 135/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 278 591,77Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. února 2024, č. j. 115 C 172/2023-102,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11,75% úrok z prodlení ročně z částky 196 933,61 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 11,75% úrok z prodlení ročně z částky 196 933,61 Kč od 24. 12. 2022 do 28. 2. 2023, potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 13 206,20 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta tituly před jménem Anonymizováno, tituly za jménem, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 196 933,61 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 81 658,16 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 12 924,28 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 28 657,51 Kč, zákonného úroku z prodlení 11,75 % ročně z částky 278 591,77 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení a úroku 14,2 % ročně z částky 270 771,77 Kč od 24. 6. 2022 do zaplacení (II. výrok). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku, pouze do části II. výroku, v níž soud zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 11,75% úrok z prodlení ročně z částky 196 933,61 Kč od 24. 12. 2022 do zaplacení a do souvisejícího III. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podala odvolání žalobkyně. Namítla, že soud prvního stupně pochybil, pokud žalobkyni nepřiznal nárok na zákonný úrok z prodlení z poskytnuté jistiny. Povinnost vrátit tuto jistinu žalovanému vznikla na základě výzvy žalobkyně v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 11. 2022, které bylo žalovanému odesláno dne 8. 12. 2022. S přihlédnutím k době, v níž se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného, i k lhůtě ke splnění dluhu, stanovené v této výzvě, se dne 24. 12. 2022 žalovaný dostal do prodlení a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení. Žalovaný nadto v řízení před soudem netvrdil ani neprokazoval, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit, přičemž žalovaný jako spotřebitel nese břemeno tvrzení a důkazní o svých možnostech jistinu spotřebitelského úvěru vrátit. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud část II. výroku změnil a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 11,75% úrok z prodlení ročně z částky 196 933,61 Kč od 24. 12. 2022 do zaplacení.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně, které mu bylo doručeno dne 12. 6. 2024, nevyjádřil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se v žalobě, která byla soudu doručena dne 24. 3. 2023, domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 278 591,77 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 12 924,28 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 28 657,51 Kč, 11,75% zákonného úroku z prodlení ročně z částky 278 591,77 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení a 14,2% úroku ročně z částky 270 771,77 Kč od 24. 6. 2022 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 23. 1. 2020 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba. (dříve pod názvem právnická osoba Anonymizováno.). Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaný neplnil své smluvní povinnosti, nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 23. 6. 2022 úvěr zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne 16. 11. 2022 s účinností ke dni 21. 11. 2022 postoupena žalobkyni.

6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, neboť smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka s odbornou péčí podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a judikatury Soudního dvora EU (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18). Právní předchůdkyně žalobkyně neučinila potřebné kroky za účelem zjištění celkové majetkové situace žalovaného a neověřila reálnost a úplnost příjmů a výdajů žalovaného. Zejména nezjišťovala spolehlivost údajů žalovaného o výši příjmů jeho domácnosti, nezjišťovala reálnost jeho výdajů, ačkoliv žalovaným poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Přesto právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy o úvěru soud přiznal žalobkyni pouze nárok na vrácení bezdůvodného obohacení ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v podobě dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 196 933,61 Kč. Úrok z prodlení nebyl žalobkyni přiznán s tím, že podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitel dostane do prodlení s plněním dlužné částky až uplynutím nové doby splatnosti, kterou určí dohodou účastníci, v opačném případě ji stanoví svým rozhodnutím soud (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a s ohledem na poměr úspěchu stran v tomto sporu (žalobkyně byla úspěšná z 46 %, žalovaný pak z 54 %) rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

7. Předmětem odvolacího řízení bylo posouzení otázky, zda žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení z nevrácené jistiny úvěru. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru z důvodu nesplnění povinnosti původního věřitele před uzavřením této smlouvy řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Žalobkyně proti tomuto právnímu závěru v podaném odvolání ani nebrojila. Pro úplnost lze dodat, že s ohledem na datum uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru podléhá tato smlouva režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jak správně konstatoval soud prvního stupně.

8. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 11. 2022 s podacím lístkem ze dne 8. 12. 2022 a výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 13. 2. 2023 s podacím lístkem z téhož data, z nichž vyplynulo, že žalovanému bylo dne 8. 12. 2022 odesláno oznámení o postoupení pohledávky datované dnem 25. 11. 2022, v němž byl žalovaný informován o novém věřiteli, kterým se stala žalobkyně, a zároveň byl žádán o to, aby veškerá svá plnění na úhradu předmětného dluhu z úvěrové smlouvy platil na označený účet žalobkyně. Výzvou k plnění ze dne 13. 2. 2023, která byla téhož dne podána k poštovní přepravě, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy, vyčísleného částkou v celkové výši 352 728,79 Kč, nejpozději do 28. 2. 2023. Ve zbývajícím rozsahu odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a pro stručnost odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že v návaznosti na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je namístě posoudit nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., který je ustanovením speciálním k obecné úpravě bezdůvodného obohacení v § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“). Z toho vyplývá, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni dlužnou jistinu úvěru z této neplatné smlouvy v době přiměřené jeho možnostem, jak stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Při určení doby plnění „přiměřené možnostem spotřebitele“ je dle názoru odvolacího soudu důležité, zda je ve smyslu § 87 odst. 2 tohoto zákona o tuto dobu plnění spor a kdy tu naopak spor není. Na pojem „spor“ je přitom nutno nahlížet jen jako na aktivní (existující) a nevyřešený střet rozdílných představ stran o přiměřené době plnění. Pouhá pasivita žalovaného „spor“ o přiměřenou dobu plnění založit nemůže. V poměrech posuzované věci nebyl v řízení před soudem prvního stupně ani v době před zahájením řízení mezi účastníky nastolen spor o to, jaká je doba přiměřená možnostem žalovaného jako spotřebitele k vrácení jistiny, neboť žalovaný na výzvy žalobkyně k vrácení dluhu nereagoval a aktivně nevystoupil s tím, že taková doba plnění není přiměřená jeho možnostem. Je třeba mít na zřeteli, že § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, směřuje k ochraně spotřebitele a nikdo jiný, než on sám nedisponuje potřebnými informacemi týkajícími se jeho majetkových poměrů a jeho schopnosti splácet předmětný dluh. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění není přiměřená jeho možnostem, proto má v případném sporu právě spotřebitel, jenž musí své právo aktivně u věřitele uplatnit a tím „spor“ vyvolat. Lze si jen těžko představit, že by soud měl, např. v případě zcela pasivního dlužníka, v řízení bez dalšího (bez existence „sporu“ o této otázce) rozhodovat o tom, jaká je pro takového dlužníka přiměřená doba pro vrácení jistiny. V daném případě žalovaný žádné informace ohledně svých poměrů v době, kdy byl žalobkyní vyzván k plnění, nesdělil, žádné skutečnosti v tomto směru netvrdil ani v řízení před soudem prvního stupně, a spor o to, zda doba k plnění uvedená žalobcem v jeho výzvě k plnění byla či nebyla dobou přiměřenou, tak vyvolán nebyl.

11. Při absenci „sporu“ o přiměřenou dobu plnění je tak při posouzení otázky prodlení dlužníka na ně vázaný vznik nároku na zaplacení úroku z prodlení třeba vyjít z výzvy věřitele k plnění v jím uvedené lhůtě podle obecných ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Odvolací soud dospěl k závěru, že za takovou výzvu k plnění (vydání bezdůvodného obohacení) lze v projednávané věci považovat až předžalobní výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 13. 2. 2023, neboť žalobkyní označené oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 11. 2022, od něhož odvozuje počátek prodlení žalovaného, je po obsahové stránce velmi obecné a neobsahuje žádné konkrétní informace o aktuální výši dluhu z předmětných smluv o úvěru ani v něm nebyla žalovanému dána desetidenní lhůta k plnění, jak žalobkyně tvrdila v odvolání. Předžalobní výzva byla podána dne 13. 2. 2023 poště k přepravě; při úvaze, že tato listina jako jednostranná hmotněprávní jednání se mohla do tří pracovních dnů ode dne jejího odeslání dostat do sféry dispozice adresáta, pak s ohledem na žalobkyní požadovanou úhradu dluhu do 28. 2. 2023 byl žalovaný od data 1. 3. 2023 v prodlení a žalobkyni vzniklo podle § 1970 o. z. právo požadovat po žalovaném vedle plnění i úrok z prodlení.

12. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil odvoláním napadenou část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 11,75% úrok z prodlení ročně z částky 196 933,61 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud určil třídenní lhůtu k plnění, a to s ohledem na výši plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, délku prodlení žalovaného, přičemž neshledal žádný důvod stanovit lhůtu k plnění delší či stanovit plnění ve splátkách. Zbývající odvoláním napadenou část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení 11,75% úrok z prodlení ročně z částky 196 933,61 Kč od 24. 12. 2022 do 28. 2. 2023, pak odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

13. Protože došlo ke změně rozsudku, odvolací soud znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Při hodnocení míry úspěchu stran v projednávané věci odvolací soud v souladu s judikaturou (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017) přihlédl k hodnotě žalované pohledávky i jejího příslušenství kapitalizovaného k datu vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně (28. 2. 2024) a dospěl k závěru, že žalobkyně byla ve sporu úspěšná z 51,6 % a neúspěšná z 48,4 %. Z uvedeného je zřejmé, že procesní úspěch a neúspěch stran v tomto sporu je téměř shodný, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Opět přihlédl k hodnotě žalované pohledávky, jež byla předmětem odvolacího řízení, kterou představuje částka 61 494,54 Kč coby úrok z prodlení kapitalizovaný k datu vyhlášení rozsudku odvolacího soudu (19. 8. 2025). Z této částky bylo žalobkyni přiznáno 57 246,98 Kč, což odpovídá 93 % celkového odvoláním požadovaného nároku. Vzájemným poměřením jejího procesního úspěchu a 7% neúspěchu tak žalobkyni přísluší náhrada 86 % jejích nákladů řízení. Žalobkyni v odvolacím řízení vznikly náklady zaplacením soudního poplatku za odvolání ve výši 5 785 Kč a zastoupením advokátem, tj. mimosmluvní odměna za dva úkony právní služby po 3 580 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), určená podle § 8 odst. 1 a. t. z výše uvedené tarifní hodnoty 61 494,54 Kč (podání odvolání a účast na jednání odvolacího soudu), náhrada hotových výdajů za jeden z těchto úkonů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. účinného do 31. 12. 2024 a ve výši 450 Kč za druhý z těchto úkonů podle § 13 odst. 4 a. t. účinného od 1. 1. 2025 a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1 661,10 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Celkem tak náklady odvolacího řízení žalobkyně představují částku 15 356,10 Kč, z níž žalobkyni přísluší náhrada v poměru 86 %, tj. částka 13 206,20 Kč. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.