115 C 172/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 278 591,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 196 933,61 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 81 658,16 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 12 924,28 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 28 657,51 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 278 591,77 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 14,2 % ročně z částky 270 771,77 Kč od 24. 6. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu 24. 3. 2023, doplněnou o podání ze dne 20. 10. 2023, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 278 591,77 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi předchůdcem žalobce , právnická osoba, . (dále jen „předchůdce žalobce“) a žalovaným byla dne 23. 1. 2020 uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému ve prospěch označeného účtu částku 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 14,20 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný smlouvou sjednané povinnosti neplnil řádně a včas a s platbou pravidelných splátek se dostal do prodlení; předchůdce žalobce proto v souladu se smlouvou prohlásil celý úvěr za splatný ke dni 23. 6. 2022. Žalovaný na dluh uhradil částku 103 066,39 Kč, úhrada byla započtena na jistinu, dlužný úrok, poplatky a sankce. S účinností ke dni 21. 11. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení dlužné jistiny, poplatků a příslušenství v podobě obchodního úroku a úroku z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

3. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

4. Z žádosti o úvěr ze dne 21. 1. 2020 soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný o své osobě sdělil, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost vůči žádným osobám, žije ve vlastním domě/bytě a je zaměstnaný na dobu určitou od 1. 10. 2019 do 30. 9. 2020. Průměrný měsíční příjem za tři měsíce činil 21 340 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnost činil 60 000 Kč, uveden byl jeden zdroj příjmů.

5. Z potvrzení o výši příjmu soud zjistil, že zaměstnavatel žalovaného, společnost , Anonymizováno, , a.s., IČO , IČO, , dne 21. 1. 2020 potvrdil, že žalovaný je zaměstnán na pozici rovnač na základě pracovní smlouvy na dobu určitou do 30. 9. 2020. Výše hrubého příjmu za poslední tři měsíce činila 83 919 Kč, srážky ze mzdy nebyly prováděny.

6. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – , Anonymizováno, soud zjistil, že mezi předchůdcem žalobce , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 23. 1. 2020 uzavřena označená smlouva, na základě které se předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 300 000 Kč ve prospěch jeho účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se podle čl. II zavázal vrátit finanční prostředky formou inkasu z účtu v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 765,65 Kč (z toho měsíční anuitní splátka činila 5 245,65 Kč a pojištění činilo 520 Kč) splatných vždy k 20. dni měsíci počínaje 20. 2. 2020; obchodní úrok byl sjednán ve výši 14,20 % ročně. Podle čl. III bod 4 byl žalovaný dále povinen hradit poplatek za zaslání každé upomínky ve výši 600 Kč a poplatek za prohlášení úvěru za splatný ve výši 300 Kč.

7. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil totožné skutečnosti, jež byly uvedeny ve smlouvě o úvěru.

8. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za leden 2020 soud zjistil, že na uvedený účet byla dne 23. 1. 2020 připsána částka ve výši 300 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .

9. Z výpisů z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od února 2020 do listopadu 2022 soud zjistil, že žalovaný na dluh uhradil dne 20. 2. 2020 částku 5 765,65 Kč, dne 20. 3. 2020 částku 5 765,65 Kč, dne 20. 11. 2020 částku 5 765,65 Kč, dne 25. 11. 2020 částku 203,40 Kč, dne 20. 12. 2020 částku 5 765,65 Kč, dne 20. 1. 2021 částku 5 765,65 Kč, dne 20. 2. 2021 částku 2 413,50 Kč, dne 25. 2. 2021 částku 3 355,95 Kč, dne 20. 3. 2021 částku 5 765,65 Kč, dne 20. 4. 2021 částku 49,71 Kč, dne 21. 4. 2021 částku 5 717,13 Kč, dne 20. 5. 2021 částku 45,17 Kč, dne 21. 5. 2021 částku 5 721,66 Kč, dne 20. 6. 2021 částku 199,2 Kč, dne 29. 6. 2021 částku 5 577,11 Kč, dne 29. 6. 2021 částku 600 Kč, dne 20. 7. 2021 částku 8,89 Kč, dne 27. 7. 2021 částku 4 568 Kč, dne 29. 7. 2021 částku 1 197,62 Kč, dne 29. 7. 2021 částku 600 Kč, dne 20. 9. 2021 částku 165,62 Kč, dne 7. 10. 2021 částku 5 620,09 Kč, dne 7. 10. 2021 částku 600 Kč, dne 20. 10. 2021 částku 52,71 Kč, dne 1. 11. 2021 částku 200 Kč, dne 4. 11. 2021 částku 5 530,94 Kč, dne 4. 11. 2021 částku 370,06 Kč, dne 11. 11. 2021 částku 229,94 Kč, dne 20. 11. 2021 částku 5 765,65 Kč, dne 31. 1. 2022 částku 4 894,19 Kč, dne 8. 2. 2022 částku 936,74 Kč, dne 8. 2. 2022 částku 600 Kč, dne 8. 2. 2022 částku 5 797,76 Kč a dne 20. 2. 2022 částku 1 263,74 Kč. Celkem žalovaný na dluh v období od 20. 2. 2020 do 20. 2. 2022 uhradil 103 066,39 Kč.

10. Z platební historie účtu žalovaného za období od 23. 1. 2020 do 23. 6. 2022 soud zjistil, že žalovaný na dluh uhradil dne 20. 2. 2020 částku 5 765,65 Kč, dne 20. 3. 2020 částku 5 765,65 Kč, dne 20. 11. 2020 částku 5 765,65 Kč, dne 25. 11. 2020 částku 203,40 Kč, dne 20. 12. 2020 částku 5 765,65 Kč, dne 20. 1. 2021 částku 5 765,65 Kč, dne 20. 2. 2021 částku 2 413,50 Kč, dne 25. 2. 2021 částku 3 355,95 Kč, dne 20. 3. 2021 částku 5 765,65 Kč, dne 20. 4. 2021 částku 49,71 Kč, dne 21. 4. 2021 částku 5 717,13 Kč, dne 20. 5. 2021 částku 45,17 Kč, dne 21. 5. 2021 částku 5 721,66 Kč, dne 20. 6. 2021 částku 199,2 Kč, dne 29. 6. 2021 částku 5 577,11 Kč, dne 29. 6. 2021 částku 600 Kč, dne 20. 7. 2021 částku 8,89 Kč, dne 27. 7. 2021 částku 4 568 Kč, dne 29. 7. 2021 částku 1 197,62 Kč, dne 29. 7. 2021 částku 600 Kč, dne 20. 9. 2021 částku 165,62 Kč, dne 7. 10. 2021 částku 5 620,09 Kč, dne 7. 10. 2021 částku 600 Kč, dne 20. 10. 2021 částku 52,71 Kč, dne 1. 11. 2021 částku 200 Kč, dne 4. 11. 2021 částku 5 530,94 Kč, dne 4. 11. 2021 částku 370,06 Kč, dne 11. 11. 2021 částku 229,94 Kč, dne 20. 11. 2021 částku 5 765,65 Kč, dne 31. 1. 2022 částku 4 894,19 Kč, dne 8. 2. 2022 částku 936,74 Kč, dne 8. 2. 2022 částku 600 Kč, dne 8. 2. 2022 částku 5 797,76 Kč a dne 20. 2. 2022 částku 1 263,74 Kč.

11. Z dopisu ze dne 27. 2. 2022 soud zjistil že předchůdce žalobce upozornil žalovaného na nemožnost inkasovat dlužnou částku z účtu žalovaného; žalovaný byl současně informován o poplatku za zaslání upomínky ve výši 600 Kč.

12. Z dopisu ze dne 15. 4. 2022 soud zjistil že předchůdce žalobce upozornil žalovaného na nemožnost inkasovat dlužnou částku z účtu žalovaného; žalovaný byl současně informován o poplatku za zaslání upomínky ve výši 600 Kč.

13. Z dopisu ze dne 24. 5. 2022 soud zjistil že předchůdce žalobce upozornil žalovaného na nemožnost inkasovat dlužnou částku z účtu žalovaného; žalovaný byl současně informován o poplatku za zaslání upomínky ve výši 600 Kč.

14. Z dopisu ze dne 25. 6. 2022 soud zjistil, že předchůdce žalobce v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásil celý úvěr za splatný ke dni 23. 6. 2022. žalovaný byl současně vyzván k úhradě dluhu ve výši 307 737,96 Kč.

15. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a dohody soud zjistil, že dne 16. 11. 2022 předchůdce žalobce jako postupitel postoupil na žalobce jako postupníka pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru k úvěrovému účtu č. , č. účtu, .

16. Z potvrzení ze dne 21. 11. 2022 předchůdce žalobce potvrdil připsání úplaty za postoupené pohledávky dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2022, čímž došlo účinnému postoupení pohledávek dle označené smlouvy o postoupení.

17. Z dopisu ze dne 25. 11. 2022 soud zjistil, že předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobce.

18. Z podacího lístku č. RR2705220558F soud zjistil, že oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 11. 2022 bylo žalovanému odesláno dne 8. 12. 2022.

19. Z výzvy k plnění soud zjistil, že dne 13. 2. 2023 byl žalovaný ze strany zástupce žalobce písemně upozorněn na dluh ve výši 352 728,79 Kč a byl vyzván k jeho úhradě nejpozději do 28. 2. 2023.

20. Z podacího lístku č. RR2706729316F soud zjistil, že výzva k plnění ze dne 13. 2. 2023 byla žalovanému odeslána téhož dne.

21. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 22. 9. 2023 soud zjistil, že předchůdce žalobce prohlásil, že úvěruschopnost žalovaného hodnotil individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti, přičemž vycházel z údajů poskytnutých žalovaným a dostupných informací v interních a externích databázích. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima žalovaného, částkou normativních nákladů na bydlení a výši měsíčních splátek dosavadních závazků.

22. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

23. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

24. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem27. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

28. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

29. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

30. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

31. V řízení bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč. Smluvní ujednání mezi předchůdcem žalobce a žalovaným bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

32. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

33. V posuzované věci žalovaný sdělil předchůdci žalobce informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze žádosti o úvěr a listin předložených žalobcem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany předchůdce žalobce dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Předchůdce žalobce zkoumal a ověřoval pouze příjem žalovaného předložením potvrzení o výši příjmu za období bezprostředně předcházející poskytnutí úvěru. Ačkoliv žalovaný uvedl, že žije sám a má pouze jeden zdroj příjmu, a to mzdu v průměrné měsíční výši 21 340 Kč, příjmy domácnosti dosahovaly 60 000 Kč. Předchůdce žalobce nezjišťoval, co je zdrojem tohoto příjmu domácnosti, a spokojil s pouhým tvrzením žalovaného, žádné dokumenty k ověření pravdivosti těchto tvrzení na žalovaném nevyžádal. Nelze rovněž odhlédnout od skutečnosti, že v době uzavření smlouvy o úvěru byl žalovaný v pracovním poměru na dobu určitou do 30. 9. 2020, smlouva o úvěru přitom byla uzavřena dne 23. 1. 2020 s tím, že žalovaný se zavázal hradit dluh v 96 měsíčních splátkách. Předchůdce žalobce tedy poskytl žalovanému úvěr i přes vědomí o možné budoucí neschopnosti žalovaného řádně hradit dluh.

34. Schopnost splácet úvěr, tzv. úvěruschopnost, není dána pouze výší příjmů, ale také výší reálných výdajů. Právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce, resp. jeho předchůdce, povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Předchůdce žalobce však žádným způsobem výdaje žalovaného nezkoumal, nezajímal se, jaké jsou jeho reálné náklady na bydlení, osobní potřeby, potřeby domácnosti, úhradu jiných dluhů, výdaje související se zdravotním stavem apod. Předchůdce žalobce neprojevil žádnou aktivní činnost směřující ke zjištění reálných výdajů žalovaného a místo toho kalkuloval s obecnou částkou životního minima a částkou normativních nákladů na bydlení, které ale nejsou schopny poskytnout konkrétní informace o žalovaném.

35. Předchůdce žalobce tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěr uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně ověřil jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti; tento postup nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

36. Předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

37. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

38. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 196 933,61 Kč (poskytnutá jistina ve výši 300 000 Kč ponížená o úhradu žalovaného v celkové výši 103 066,39 Kč), ve zbylé části žalobou uplatněného nároku 81 658,16 Kč soud návrh žalobce zamítl. V části nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 28 657,51 Kč a úroku ve výši 14,2 % ročně z částky 270 771,77 Kč od 24. 6. 2022 do zaplacení soud návrh žalobce rovněž zamítl, neboť ujednání o smluvních úrocích vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

39. Ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 12 924,28 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 278 591,77 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení soud nárok žalobce rovněž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácených jistin a určit způsob jejich splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu).

40. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

41. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 196 933,61 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Naopak neúspěch žalobce je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 81 658,16 Kč včetně kapitalizovaného úroku ve výši 12.924,88 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 28.657,21 Kč a úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 41.433,84 Kč a smluvního úroku ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 64.784,92 Kč, ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul. Žalobce proto byl úspěšný v 46 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 54 %. Z procesního hlediska převážně úspěšnému žalovanému by proto náležela (poměrná) náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.