28 Co 142/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň JUDr. Radky Semelové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 344 870 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 13. prosince 2023, č. j. 20 C 85/2022-99

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I., V. a VII. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve III. výroku potvrzuje ve správném znění: Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 73 530 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 120 949 Kč od 20. 7. 2021 do 20. 9. 2021 a z částky 73 530 Kč od 21. 9. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se v IX. výroku mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 143 652 Kč k rukám jeho zástupkyně, advokátky , Jméno advokátky, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se v X. výroku mění tak, že účastníci jsou povinni nahradit České republice na účet Městského soudu v Brně náklady řízení státu, žalobce ve výši 415 Kč a žalovaný ve výši 3 043,50 Kč, oba do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 30 371 Kč k rukám jeho zástupkyně, advokátky , Jméno advokátky, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl tak, že v I., III., V. a VII. výroku zavázal žalovaného k zaplacení 120 949 Kč s 8,5% s úrokem z prodlení ročně od 27. 7. 2021 do zaplacení, 17 180 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 3. 12. 2021, 34 667 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 31. 5. 2021 do zaplacení s náklady spojenými s vymáháním tří pohledávek po 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok), 73 530 Kč s úrokem z prodlení od 27. 7. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % do 20. 9. 2021 z částky 120 949 Kč a od 21. 9. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně s náklady spojenými s vymáháním pohledávky ve výši 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (III. výrok), 17 180 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 2. 12. 2021 do zaplacení s náklady spojenými s vymáháním pohledávky ve výši 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (V. výrok) a 33 945 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 21. 9. 2021 do zaplacení s náklady spojenými s vymáháním pohledávky ve výši 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (VII. výrok). Soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 120 949 Kč od 20. 7. 2021 do 26. 7. 2021, z částky 17 180 Kč od 21. 9. 2021 do 2. 12. 2021 (II. výrok), úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 120 949 Kč za dobu od 20. 7. 2021 do 26. 7. 2021 (IV. výrok) a úrok z prodlení od 21. 9. 2021 do 1. 12. 2021 z částky 17 180 Kč (VI. výrok). Dále zastavil řízení ohledně částky 47 419 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 20. 7. 2021 do 20. 9. 2021 (VIII. výrok). Rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 169 159 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (IX. výrok). Rozsudek soudu prvního stupně byl doplněn usnesením č. j. 20 C 85/2022-103 ze dne 8. 2. 2024 o X. výrok, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně na svědečném 3 458,50 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.

2. Proti I., III., V., VII., IX. a X. výroku výše označeného rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání. Soudu prvního stupně vytýkal, že na základě skutkových zjištění učiněných na základě obšírného dokazování, k jehož úplnosti neměl výhrad, dospěl k nesprávným právním závěrům, když zejména nesprávně posoudil zápis ve stavebním deníku, který vyhodnotil jako dohodu o prodloužení termínu dokončení díla. Ze znění zápisu ve stavebním deníku ze dne 15. 12. 2020 „na dalším postupu prací a termínu jejich zahájení se smluvní strany dohodnou ve třetím měsíci 2021 dle klimatických podmínek“ nelze podle žalovaného dovodit, že by žalovaná měla vůli změnit termín dokončení díla sjednaný písemnou smlouvou o dílo (a to ve vztahu ke kterékoliv ze dvou staveb, jichž se týkaly samostatně uzavřené smlouvy o dílo). Podle žalovaného tento zápis zachycuje pouze fakticitu poměrů na stavbě, kdy z důvodu nevhodných klimatických poměrů nebylo přes zimu možné pokračovat v provádění stavebních prací, konkrétně realizovat zateplení a fasádu. Žalovaný konstatoval, že zápis ve stavebním deníku nepodepsal žádný z jednatelů žalovaného, zápis byl stvrzen podpisem stavbyvedoucího , adresa, , který však ve své pracovní pozici nebyl oprávněn měnit smlouvy o dílo uzavřené se žalobcem. Žalovaný poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 23 Odo 1450/2006, sp. zn. 32 Cdo 1765/2014, sp. zn. 23 Cdo 640/2016 a sp. zn. 23 Cdo 4931/2010, z jejich obsahu dovodil, že předmětný zápis ve stavebním deníku je nutno posoudit toliko jako povahy organizační, koordinační, kterým si strany stvrdily, že práce na stavbě nadále nelze z klimatických důvodů provádět a předmětný zápis nemá povahu změny obou smluv o dílo uzavřených mezi žalobcem a žalovaným. Žalobce tak podle žalovaného dílo nedokončil ve sjednaném termínu a nemůže se ani dovolávat toho, že lešení na domech, kde bylo dílo realizováno, bylo postaveno jen z jedné strany, neboť žalobce si měl lešení zajistit sám, když žalovaný jako zhotovitel měl povinnost zajistit si vše, co je k provedení díla zapotřebí. Lešení označoval za „nástroj“, který si musí zhotovitel díla opatřit k tomu, aby mohl svůj závazek splnit. Dále namítal, že žalovaný nikdy neurgoval stavbu lešení na druhé straně budovy a stavbu lešení si sám nezajistil (třebas na náklady žalovaného) ani od smlouvy neodstoupil, nemůže se tak nyní dovolávat případného prodlení žalovaného s poskytnutím součinnosti, přičemž poukazoval na ustanovení § 2591 občanského zákoníku. Sjednaná cena díla se podle žalovaného nestala splatnou, neboť smluvní strany si ve smlouvě jako podmínku pro splatnost ceny díla dohodly, že „fakturace bude probíhat měsíčně, na základě schváleného soupisu prací objednatelem, po odsouhlasení investorem, do výše 90 %, zbylých 10 % bude uhrazeno po předání díla bez vad a nedodělků“. Žalobce v žalobě netvrdil a neoznačil jako důkaz soupis prací, který by byl odsouhlasený žalovaným. Bez existence tohoto soupisu není splněna hmotněprávní podmínka splatnosti ceny díla a žalobě tak nemůže být vyhověno. Podle žalovaného rozhodl soud prvního stupně nesprávně i o nákladech řízení. Žaloba byla v průběhu řízení vzata co do částky 47 419 Kč žalobcem zpět z důvodu, že tato částka byla žalovaným zaplacena ještě před podáním žaloby dne 20. 9. 2021. Žaloba byla tedy v této části podána nedůvodně a procesní zavinění na zastavení řízení nese žalobce. Uvedená částka představuje 13,7 % z celkové žalované částky, nelze ji tak označit za nepatrnou. Soud tedy měl v rozhodnutí o náhradě nákladů řízení zohlednit částečný úspěch žalovaného v řízení. Žalovaný v odvolání dále tvrdil, že řízení před soudem prvního stupně je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tato vada spočívá v porušení ustanovení § 118 odst. 1 o. s. ř. upravujícího zákonnou koncentraci řízení. Podle žalovaného neměly být v řízení provedeny žádné z důkazů navržených žalobcem po jednáních dne 21. 2. 2023, neboť se jednalo o důkazy nepřípustné, z nichž soud nesmí učinit žádná skutková zjištění. Při jednání odvolacího soudu žalovaný uvedl, že s ohledem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu na tomto odvolacím důvodu netrvá. Žalovaný navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích změnil a žalobu zamítl.

3. Žalobce považoval rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný, proto navrhoval jeho potvrzení. Podle žalobce ze zápisu ve stavebním deníku ze dne 15. 12. 2020 jednoznačně vyplývá uzavření dohody smluvních stran o posunutí termínu plnění. Argumentoval tím, že pokud by dohoda o posunu termínu nebyla sjednána, zcela jistě by žalovaný v průběhu realizace stavby vyzýval žalobce ke splnění termínu, sankcionoval by žalobce, či by z důvodu hrubého porušení sjednaných smluv od těchto odstoupil. K žádnému takovému jednání žalovaného však nedošlo, neboť v průběhu realizace díla mezi stranami panovala naprostá shoda. Argumentace vznášená žalovaným v odvolání je účelová, vedena zjevnou snahou žalovaného nezaplatit za provedené dílo, přestože žalovaný jako hlavní dodavatel díla sám dostal v plném rozsahu od objednatele díla zaplaceno. Upozorňoval také na to, že celá spolupráce mezi žalobcem a žalovaným byla zatížena určitou nižší mírou formálnosti na obou smluvních stranách, čehož se nyní žalovaný snaží využít ve svůj prospěch. Jestliže tedy podle žalobce došlo k uzavření dohody o prodloužení termínu splnění závazků z uzavřených smluv o dílo, potom nelze námitku žalovaného, že na nárok žalobce uplatněný žalobou započítal pohledávku z titulu smluvní pokuty za prodlení s provedením díla, považovat za důvodnou. Poukazoval i na obsah smluvních ujednání, podle kterých nebyl žalobce povinen obstarat pro provedení díla lešení, neboť na stavbě probíhaly další práce nerealizované žalovaným a lze si tak jen těžko představit, že by každá profese zajišťovala na stejné stavbě vlastní lešení za účelem výkonu své práce, to je technicky neproveditelné a výrazně by to také prodražovalo realizaci zakázky. Aby bylo možné zajistit koordinaci všech řemesel na stavbě, měl obstarání lešení na stavbě na starosti právě žalovaný jakožto generální dodavatel stavby. Pokud se týká námitky vznesené žalovaným ohledně splatnosti ceny díla vyúčtované fakturami, upozorňoval žalobce na obsah jednání dne 21. 2. 2023 před soudem prvního stupně, kdy žalovaný uvedl, že faktury nerozporuje, částky nejsou sporné. Z tohoto důvodu nebylo soudem prvního stupně v tomto směru prováděno další dokazování a soud tuto skutečnost považoval za nespornou mezi účastníky řízení. Argumentace žalovaného navíc odporuje i tomu, že žalovaný na předmětné faktury částečně plnil a částečně uplatnil zápočet.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, jen pokud se týká rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se žalobou doručenou soudu dne 7. 2. 2022 domáhal po žalovaném zaplacení částky 120 949 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 20. 7. 2021 do zaplacení, částky 17 180 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 21. 9. 2021 do zaplacení, částky 34 667 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 21. 9. 2021 do zaplacení, částky 120 949 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 20. 7. 2021 do zaplacení, částky 17 180 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 21. 9. 2021 do zaplacení, částky 33 945 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 21. 9. 2021 do zaplacení, společně s náklady spojenými s uplatněním šesti pohledávek po 1 200 Kč. Žalobce vzal po zahájení řízení žalobu v rozsahu 47 419 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 20. 7. 2021 do 20. 9. 2021 zpět s tím, že uvedená částka byla žalovaným zaplacena dne 20. 9. 2021, tedy ještě před zahájením soudního řízení. Soud prvního stupně řízení ve zpětvzaté části zastavil v VIII. výroku napadeného rozsudku. Žalobce v žalobě uvedl, že se žalobou domáhá po žalovaném zaplacení nedoplatku faktur ze dvou smluv o dílo uzavřených na základě závazné objednávky ze dne 28. 8. 2020 na zateplení vchodového průčelí na bytovém domě a zateplení průčelí s lodžiemi, včetně rekonstrukcí lodžií na adrese , adresa, . V obou případech bylo dílo objednáno bez dodávky materiálu a lešení, cena díla byla sjednána ve výši 600 198,77 Kč bez DPH. V souladu se smluvními ujednáními byly v průběhu realizace díla vystaveny faktury, které byly v souladu s platebními podmínkami uhrazeny do výše 90 %, zbylých 10 % sjednané ceny díla mělo být uhrazeno po předání díla bez vad a nedodělků. Z důvodu prodlení na straně objednatele došlo ke zpoždění díla, toto bylo dokončeno a předáno dne 10. 6. 2021. Vady díla měly být specifikovány do 2. 7. 2021. Ve sjednané lhůtě nebyly žádné vady a nedodělky vytknuty. Žalobce se tak domáhá v souvislosti s dílem , Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, zaplacení faktury číslo 21075 ze dne 5. 7. 2021 vystavené na částku 120 949 Kč, splatné dne 19. 7. 2021 jako doplatku ceny díla a pozastávek z faktury č. 20104 ve výši 17 180 Kč a faktury č. 21044 ve výši 34 667 Kč v rozsahu dosud nezaplacených pozastavených 10 % z fakturovaných částek. V souvislosti s provedením díla Mánesova II, č. 947/ 948, se žalobce domáhá zaplacení faktury č. 21076 ze dne 5. 7. 2021 vystavené na částku 120 949 Kč, splatné dne 19. 7. 2021 jako doplatku ceny díla a pozastávek z faktury č. 20105 ve výši 17 180 Kč a faktury č. 21045 ve výši 33 905 Kč v rozsahu dosud nezaplacených pozastavených 10 % z fakturovaných částek. Obsah smluvních ujednání a průběh realizace díla je skutkově stejný u obou smluv o dílo.

6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě namítal, že není důvodná. Poukazoval na termín plnění dohodnutý ve smlouvách uzavřených mezi účastníky řízení, podle kterých mělo být dílo dokončeno do 25. 11. 2020. V tomto termínu žalobce svůj závazek nesplnil, dostal se tak do prodlení a žalovanému vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s dokončením a předáním díla u obou smluv ve shodné délce trvání od 26. 11. 2020 do 10. 6. 2021, tj. za dobu 96 dnů u každé smlouvy, přičemž smluvní pokuta byla dohodnuta v rozsahu 1 000 Kč za den prodlení. Žalovaný svoji pohledávku vůči žalobci z titulu smluvních pokut ve výši 396 000 Kč započetl dopisem právního zástupce ze dne 11. 10. 2021 na žalované pohledávky. Dílo bylo v případě obou smluv předáno k datu 10. 6. 2021, vykazovalo však vady a nedodělky, které byly odstraněny teprve 16. 9. 2021. Cena díla se podle žalovaného nestala splatnou, neboť součástí vystavených faktur nebyl schválený soupis prací, nebyla tedy splněna ve smlouvách sjednaná podmínka pro splatnost ceny díla.

7. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem. Své rozhodnutí založil na zjištění, že mezi účastníky řízení byly na základě objednávek žalovaného uzavřeny dvě smlouvy o dílo, jejichž předmětem bylo zateplení vchodového průčelí na bytovém domě a zateplení průčelí s lodžiemi včetně rekonstrukce lodžií na stavbě , adresa, a č. , Anonymizováno, , u každého díla za celkovou cenu 600 198,77 Kč bez DPH. Díla byla objednána bez dodávky materiálu a lešení na uvedené stavby, což vyplývá z objednávky i položkového rozpočtu, termín dokončení prací byl sjednán na 25. 11. 2020. Ohledně lešení bylo zjištěno, že ho měl zajišťovat žalovaný. Žalobce měl dílo zhotovit jako subdodavatel žalovaného. Ze smlouvy o dílo sjednané mezi žalovaným jako hlavním dodavatelem díla a objednatelem – investorem díla, vyplývá, že stavební práce měly proběhnout ve dvou etapách, stavba lešení měla být provedena nejprve na jedné části budovy a následně na druhé části budovy. Tuto informaci však žalovaný žalobci nesdělil. V souladu se smlouvou, kterou žalovaný uzavřel s investorem – objednatelem díla (vlastníky bytových domů), bylo lešení postaveno pouze z jedné strany domu. V prosinci 2020 byla mezi smluvními stranami uzavřena dohoda podepsaná ve stavebním deníku o přerušení prací do března 2021. Obě strany se tak dohodly na prodloužení termínu pro dokončení díla. Podle smlouvy mezi žalovaným a investorem díla mělo být celkové dílo dokončeno do 15. 6. 2021. Podle soudu prvního stupně se žalobce nedostal do prodlení se zhotovením díla, když termín splnění byl sjednán až k 15. 6. 2021. Kompenzační úkon žalovaného, kterým na nároky uplatněné v žalobě započítával smluvní pokutu za prodlení s dokončením díla, tak není důvodný. Pokud soud prvního stupně žalobu zamítl v části příslušenství pohledávky – v části uplatněného úroku z prodlení, své rozhodnutí odůvodnil tak, že mezi účastníky byla sjednána doba k plnění – splatnost faktur v délce 21 dnů.

8. Odvolací soud zopakoval dokazování smlouvami o dílo – závaznou objednávkou č. SUB02-Z09/2020 a SUB02-Z10/2020 ze dne 28. 8. 2020 a připojeným položkovým rozpočtem, smlouvou o dílo č. Z10/2020 uzavřenou mezi žalovaným jako zhotovitelem (hlavním dodavatelem díla) a , právnická osoba, , adresa, jako objednatelem (investorem díla) ze dne 12. 5. 2020 a zápisem ve stavebním deníku ze dne 15. 12. 2021. Ze smlouvy o dílo č. Z10/2020 ze dne 12. 6. 2020 a připojeného položkového rozpočtu jednoznačně vyplývá, že smluvní strany se dohodly, že v průběhu měsíce července zhotovitel zahájí práce a ukončí je do pěti měsíců ode dne zahájení, za předpokladu, že bude předloženo stavební povolení nejpozději do 12. 6. 2020. V případě nesplnění této podmínky měl být sjednán nový termín ukončení prací v písemném dodatku smlouvy. Realizace díla na domě , Anonymizováno, , čp. , Anonymizováno, bude probíhat společně s vchodem č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Práce začnou na celém průčelí bloku (všech čtyřech vchodech) a po dokončení jedné strany se přesunou práce na druhé průčelí. Podle článku III. 10 zhotovitel zodpovídá za správnou stavbu a kotvení lešení, řádné označení lešení a za bezpečnost na lešení i v prostorách staveniště. Položka lešení se potom objevuje v položkovém rozpočtu v díle 94 a je naceněna částkou 174 580 Kč. Ze závazných objednávek z 28. 8. 2020 odvolací soud zjistil, že předmětem díla, které měl žalobce pro žalovaného realizovat, byly zateplovací práce na obou domech, bez materiálu. V položkových rozpočtech, které jsou přílohou závazných objednávek, položka lešení nefiguruje, toliko v objednávce č. SUB02-Z10/2020 je obsažena položka v díle 62 „stěrka na stěnách včetně případného pomocného lešení“, což podle vysvětlení žalobce mělo představovat pouze zajištění pomocného lešení, které by bylo postaveno na lešení domu, z něhož by tak zaměstnanci žalobce mohli provést práce v podhledech vstupu a lodžií. Ze zápisu ve stavebním deníku ze dne 15. 12. 2020 bylo odvolacím soudem zjištěno, že smluvní strany, za něž jednal jednatel žalobce, stavbyvedoucí žalovaného a zástupci vlastníků obou bytových domů (investora) se dohodli tak, že „na dalším postupu prací a termínu jejich zahájení se smluvní strany dohodnou ve 3. měsíci 2011 dle klimatických podmínek“.

9. Odvolací soud posoudil odvolání žalovaného jako nedůvodné. Jako správné vyhodnotil závěry soudu prvního stupně, že žalobce se dvěma smlouvami o dílo zavázal pro žalovaného uskutečnit práce na bytových domech spočívající v zateplení fasád domu. Součástí dodávky nebylo dodání materiálu, ten obstarával žalovaný. Součástí dodávky potom nebylo ani objednání a stavba lešení na domech. Žalobce na bytových domech prováděl práce v pozici subdodavatele žalovaného. Ze smlouvy uzavřené mezi hlavním dodavatelem díla – žalovaným a objednatelem díla – vlastníky bytových domů vyplývá, že lešení měl na stavbě zajistit žalovaný. Lešení je součástí položkového rozpočtu této smlouvy a ve smlouvě samotné je uvedeno, že za stavbu lešení a jeho bezpečnost odpovídá žalovaný. V řízení před soudem prvního stupně potom bylo provedenými důkazy prokázáno, že žalovaný skutečně lešení na stavbu zajišťoval. S ohledem na skutečnost, že žalobce byl subdodavatelem žalovaného, pokud se týká zateplení domů a na díle prováděli část prací další subdodavatelé žalovaného, odvolací soud souhlasí s argumentací žalobce, že není myslitelné, aby každý z těchto subdodavatelů si sám pro svoji činnost zajišťoval lešení na bytových domech a nelze přistoupit na argumentaci žalovaného, podle níž je lešení „nástroj“, který si musí každý ze zhotovitelů díla za účelem splnění svého závazku obstarat sám. Takový postup by navíc byl krajně neekonomický a pokud by tomu tak mělo být, muselo by se obstarání lešení každým ze zhotovitelů části hlavního díla projevit v ceně sjednané za provedené dílo, tedy v případě žalobce by se taková položka musela objevit v položkovém rozpočtu, v němž se na rozdíl od smlouvy žalovaného s investorem díla nenachází. Ze smlouvy uzavřené mezi žalovaným a investorem díla vyplývá, že již při uzavření smlouvy, jak správně konstatoval soud prvního stupně, bylo dohodnuto, že dílo bude provedeno ve dvou etapách, s čímž souvisí to, že lešení bylo žalovaným na domě postaveno toliko z jedné strany. Tento stav trval až do okamžiku, kdy uběhl termín sjednaný mezi žalobcem a žalovaným pro dokončení prací (25. 11. 2020). Ve sjednaném termínu tak žalobce nebyl schopen dílo dokončit, protože žalovaný mu neposkytl součinnost spočívající v zajištění lešení na celém domě.

10. Podle § 1968 zák. č. 89/2012 Sb., obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Dle § 1975 obč. zák. je věřitel v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu.

11. Žalobce po dobu, po kterou byl žalovaný v prodlení se splněním součinnosti, nebyl podle § 1968 obč. zák. za prodlení odpovědný, neboť nemohl v důsledku prodlení žalovaného plnit svůj závazek ze smluv o dílo. Žalovanému tak nemohl vzniknout nárok na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s dokončením díla a nemohl ji započítat na nároky žalobce uplatněné v tomto řízení. Pokud žalovaný namítal, že žalobce stavbu lešení na druhé straně domu neurgoval a pro neposkytnutí součinnosti od smlouvy dle § 2591 občanského zákoníku neodstoupil, nemůže se tak dovolávat prodlení žalovaného s poskytnutím součinnosti, lze poukázat na to, že ani žalovaný, jak připustil při jednání odvolacího soudu, nikdy dokončení díla neurgoval a neupozorňoval žalobce na případné prodlení s jeho plněním. To svědčí o pravdivosti tvrzení žalobce, že smluvní strany při realizaci díla postupovaly ve shodě, přičemž mezi nimi panovala shoda i o termínu ukončení prací. Ustanovení § 2591 občanského zákoníku a možnost smluvní strany odstoupit od závazku pro prodlení druhé smluvní strany nelze chápat jako povinnost, ale jako možnost ukončit závazkový vztah. Pro takový případ jsou v předmětném ustanovení upravena pravidla pro postup odstupující strany. Zápis ve stavebním deníku z 15. 12. 2020 potom skutečně zachycuje toliko konstatování reálného stavu na stavbě, tedy, že v měsíci prosinci vzhledem ke klimatickým podmínkám není možné další práce na stavbě realizovat, a proto v nich bude pokračováno až po zlepšení klimatických poměrů a smluvní strany se na pokračování prací dohodnou v březnu 2021 a potvrzuje již výše uvedené, že při realizaci díla byla ohledně postupu prací shoda mezi všemi zúčastněnými subjekty. V uvedeném zápise není uveden žádný nový konkrétní termín pro dokončení díla. Přestože se odvolací soud neztotožnil se závěry soudu prvního stupně o sjednání dohody o prodloužení termínu pro splnění závazku žalobce provést dílo z obou smluv o dílo, je rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správné. Žalovaný neprokázal, že mu vznikl nárok na smluvní pokutu za údajné předání díla po sjednaném termínu plnění, neboť neprokázal prodlení žalobce s dokončením a předáním díla, tudíž nemohl tuto smluvní pokutu započítat na nároky žalobce, uplatněné v řízení. Nárok žalobce na zaplacení ceny díla (doplatku ceny a pozastávek) – zaplacení v žalobě označených faktur, žalovaný v řízení před soudem prvního stupně nezpochybňoval a k fakturám, jejichž úhrady se žalobce žalobou domáhá, uvedl: „Faktury nerozporuji. Částky nejsou sporné.“, navíc na tyto pohledávky žalobce jednostranně započítával pohledávku z titulu smluvní pokuty za prodlení s dokončením a předáním díla a na fakturu č. 21076 dokonce částečně plnil v rozsahu 47 419 Kč. Námitku žalovaného vznesenou v odvolacím řízení, že k předmětným fakturám žalobce nedoložil soupis prací odsouhlasený žalovaným, a tak není splněna hmotněprávní podmínka splatnosti ceny díla, považoval proto odvolací soud za účelovou a nedůvodnou, když navíc fakturami č. 20104, 20105, 21044 a 21045 bylo požadováno zaplacení sjednaných pozastávek, k nimž lze stěží nějaký soupis prací odsouhlasený objednatelem doložit. Odvolací soud na základě výše uvedených důvodů rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích podle § 219 o. s. ř. potvrdil, přičemž potvrzovaný III. výrok soudu prvního stupně formulačně upravil z důvodu přehlednosti v části příslušenství pohledávky – úroku z prodlení.

12. Důvodným shledal odvolací soud odvolání žalovaného týkající se náhrady nákladů řízení. Soud prvního stupně o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Konstatoval, že žalobce měl v převážné části nároku úspěch, proto mu přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu a žalovanému uložil nahradit žalobci na nákladech řízení 169 159 Kč. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v IX. výroku změnil tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 143 652 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku. Odvolací soud o nákladech řízení před soudem prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce byl ve věci pouze částečně úspěšný. Žalobce vzal zpět žalobu ohledně 47 419 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 20. 7. 2021 do 20. 9. 2021 z důvodu, že částka 47 419 Kč mu byla žalovaným zaplacena ještě před podáním žaloby. Žaloba v této části tak byla nedůvodná a tuto část řízení je nutné považovat za neúspěch žalobce, přitom řízení v části, ve které bylo zastaveno, nepředstavuje pouze nepatrnou část řízení. Odvolací soud navíc při posouzení poměru úspěchu a neúspěchu žalobce a žalovaného v řízení za použití závěrů Nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 zohlednil při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu i výši příslušenství pohledávky. Ústavní soud v citovaném nálezu vyslovil, že „je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (například úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství“. Stejné závěry vyplývají i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (srovnej usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 nebo usnesení ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017). S odkazem na citovanou judikaturu odvolací soud hodnotil míru úspěchu stran v projednávané věci, přihlédl k hodnotě žalované pohledávky i jejího příslušenství kapitalizovaného k datu vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně a uzavírá, že žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 88 %, neúspěšný v rozsahu 12 % (žalobce byl úspěšný v řízení, pokud se týká jistiny 120 949 Kč, 17 180 Kč, 34 660 Kč, 73 530 Kč, 17 180 Kč, 33 945 Kč a 6krát 1 200 Kč, tj. 7 200 Kč, celkem 304 651 Kč a dále byl úspěšný, pokud se týká příslušenství pohledávky – úroků z prodlení počítaných z jednotlivých částek představujících jistinu pohledávky, vypočtených ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně, tj. ve výši 24 505 Kč, 2 965 Kč, 7 484 Kč 13 938 Kč, 1 774 Kč, 2 969 Kč a 6 435 Kč, tj. 60 070 Kč, žalobce tedy byl celkem úspěšný v rozsahu 364 721 Kč; neúspěch žalobce potom představuje část zastaveného řízení ohledně částky 47 419 Kč a příslušenství ve výši 696 Kč a řízení ohledně soudem prvního stupně nepřiznaných úroků z prodlení, které v kapitalizované výši činí 974 Kč, žalobce tak byl neúspěšný v rozsahu 49 089 Kč). Z uvedeného poměru úspěchu a neúspěchu ve věci 88 % ku 12 % potom vyplývá, že žalobci náleží náhrada 76 % z jím účelně vynaložených nákladů. Za ty odvolací soud považoval: zaplacený soudní poplatek ve výši 13 795 Kč, náklady právního zastoupení za 4,5 úkonů právní služby po 9 700 Kč (počítáno z předmětu sporu 344 870 Kč) za úkony převzetí věci, podání žaloby, předžalobní výzva, účast u jednání dne 25. 10. 2022 – polovina mimosmluvní odměny jako náhrada ztráty času, neboť jednání bylo odročeno bez projednání věci (§ 14 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif – a. t.) a písemné vyjádření se zpětvzetím žaloby ze dne 13. 12. 2022, pět režijních paušálů po 300 Kč, osm úkonů právní pomoci po 9 500 Kč (počítáno ze základu 297 451 Kč) za úkony účast u jednání dne 21. 2. 2023, písemné vyjádření ze dne 20. 3. 2023, účast u jednání dne 29. 3. 2023, 13. 6. 2023, 17. 10. 2023, písemné vyjádření z 22. 11. 2023, účast u jednání 28. 11. 2023 a písemný závěrečný návrh, osm režijních paušálů po 300 Kč dle a. t. a DPH ve výši 25 945,50 Kč. Oproti rozhodnutí soudu prvního stupně tak došlo jen ke snížení úkonu právní služby v souvislosti s účastí u jednání soudu dne 25. 10. 2022 o jednu polovinu.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení plně úspěšný, proto mu přísluší náhrada nákladů ve výši 25 100 Kč za právní zastoupení advokátem v odvolacím řízení za 2,5 úkonů právní pomoci po 9 500 Kč a tři paušály po 450 Kč, za písemné vyjádření k odvolání ze dne 12. 11. 2025, účast u soudního jednání dne 18. 11. 2025, 0,5 úkonu za účast u jednání, u kterého byl vyhlášen rozsudek dne 21. 11. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. d), g) , odst. 2 písm. f) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 5 271 Kč, celkem 30 371 Kč.

14. Odvolací soud v souvislosti s nově stanoveným poměrem úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení před soudem prvního stupně změnil jeho rozhodnutí o náhradě nákladů vynaložených státem. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Jak odvolací soud uvedl v odstavci 10. odůvodnění tohoto rozsudku, žalobce byl v řízení před soudem prvního stupně úspěšný v rozsahu 88 %, žalovaný v rozsahu 12 %. Odvolací soud proto ve IV. výroku tohoto rozsudku uložil účastníkům řízení nahradit státu jím vynaložené náklady svědečného ve výši 3 458,50 Kč v poměru jejich neúspěchu v řízení, tj. v rozsahu 12 % žalobce a 88 % žalovaný.