28 Co 148/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z jeho předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudců Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové a ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 25 332,31 s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 26. října 2022, č. j. 61 C 315/2021-53, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 10. 2024, č. j. 61 C 315/2021-77,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 839,05 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně od 28. 2. 2020 do zaplacení a částku 8 643,40 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně od 28. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 4 739,76 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 7 641,16 Kč s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 1 127,73 Kč, 2 735,22 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 641,16 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 7 641,16 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, částky 12 131,49 Kč s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 1 475,51 Kč, 4 492,23 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 131,49 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 29 % ročně z částky 12 131,49 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a částky 5 559,66 Kč s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 1 117,23 Kč, 3 969,68 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 559,66 Kč od 9. 6. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5 559,66 Kč od 9. 6. 2020 do zaplacení (výrok I.). Žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení celkem částky 25 332,31 Kč z titulu nesplněných závazků žalovanou z následujících tří smluv o úvěru. Z první smlouvy o úvěru ze dne 24. 5. 2017, č. , Anonymizováno, , se domáhala zaplacení částky 7 641,16 Kč s příslušenstvím, dle smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, žalovaná se zavázala uhradit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po 1 022 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně. Žalovaná splátky řádně nehradila, celkem na úvěr zaplatila částku 5 160,95 Kč (první smlouva). Z druhé smlouvy o úvěru ze dne 3. 5. 2017, č. , Anonymizováno, , se domáhala zaplacení částky 12 131,49 Kč s příslušenstvím, dle smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 14 000 Kč, žalovaná se zavázala uhradit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po 1 155 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně. Žalovaná splátky řádně nehradila, celkem na úvěr zaplatila částku 5 356,60 Kč (druhá smlouva). Z třetí smlouvy o úvěru ze dne 5. 3. 2017, č. , Anonymizováno, , se domáhala zaplacení částky 5 559,66 Kč s příslušenstvím, dle smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, žalovaná se zavázala uhradit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po 287 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně. Žalovaná splátky řádně nehradila, celkem na úvěr zaplatila částku 8 333,45 Kč (třetí smlouva). Pohledávky ze všech tří smluv byly původním věřitelem , právnická osoba, postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno doporučeným dopisem.

3. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalobce při sjednávání všech tří úvěrových smluv řádně neposoudil schopnost žalované úvěr splácet, když nezjišťoval informace týkající se příjmů a výdajů žalované dostatečně. Všechny tři smlouvy posoudil jako absolutně neplatné ve smyslu § 588 o. z. pro nesplnění povinností věřitele dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud nevyhodnotil návrh žalobkyně jako důvodný ani co do bezdůvodného obohacení žalované ve smyslu § 2991 o. z., neboť z tabulek umoření úvěru k jednotlivým smlouvám měl za prokázané, že žalovaná poskytnuté jistiny z úvěru zcela uhradila. Pokud jde o druhou smlouvu, kde úvěrová částka činila 14 000 Kč, měla žalovaná uhradit celkem částku 27 445,16 Kč, z titulu první smlouvy, dle které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, měla uhradit celkem částku 16 920,37 Kč, rovněž jistinu z titulu třetí smlouvy měla žalovaná zcela uhradit. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu v celém rozsahu zamítl, náhradu nákladů řízení převážně procesně úspěšné žalované nepřiznal, dle spisu jí žádné náklady nevznikly.

4. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně, a to pouze co do částky 4 839,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % od 21. 1. 2020 do zaplacení a kapitalizovaného 8,5 % zákonného úroku z prodlení ve výši 819,26 Kč za období od 24. 1. 2018 do 20. 1. 2020 (z titulu první smlouvy) a co do částky 8 643,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % od 21. 1. 2020 do zaplacení a kapitalizovaného 8,5 % zákonného úroku z prodlení ve výši 1 463,31 Kč za období od 24. 1. 2018 do 20. 1. 2020 (z titulu druhé smlouvy). Předmětem odvolacího řízení jsou pouze nároky z první a druhé smlouvy, třetí smlouvou se odvolací soud proto nezabýval. Odvolatelka nenapadla závěr soudu prvního stupně o neplatnosti úvěrových smluv, soudu prvního stupně vytýká, že nesprávně z provedeného dokazování zjistil skutkový stav. Pokud soud prvního stupně uzavřel, že na první smlouvu uhradila žalovaná celkem částku 16 920,37 Kč a na druhou smlouvu částku 27 445,16 Kč, tento závěr není správný. Takové skutečnosti neplynou ani z tvrzení žalobkyně, ani z jí předložených a soudem provedených důkazů. Již v žalobních tvrzení žalobkyně uvedla, že na první smlouvu žalovaná uhradila částku 5 160,95 Kč a na druhou smlouvu uhradila částku 5 356,60 Kč. To žalobkyně doložila přehledem úhrad, které soud prvního stupně nesprávně vyložil, nesprávně si dopočítával, kolik bylo uhrazeno. Z přehledu plateb k první smlouvě (z tabulky umoření) vyplývá tvrzená celková úhrada žalovanou ve výši 5 160,95 Kč. Pokud soud prvního stupně vycházel z řádku s pořadovým číslem 9 s datem 21. 1. 2020, tento neuvádí poslední platbu žalované, jedná se o přehledový řádek, ve kterém je zohledněna naopak zbývající část dluhu. Totožné je třeba uvést k úhradám z druhé smlouvy, kdy uvedený sporný řádek je pod číslem 10. Dle odvolatelky tak zbývá uhradit z titulu první smlouvy částku 4 839,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 24. 1. 2018 do zaplacení, z titulu druhé smlouvy zbývá uhradit částku 8 643,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % od 24. 1. 2018 do zaplacení. V tomto rozsahu navrhla žalobkyně změnu napadeného rozsudku tak, aby požadovanou částku odvolací soud uložil žalované k úhradě a dále přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým, sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

10. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

11. Podle § 2993 věta prvá o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

12. Podle § 1958 o. z., je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele (odst. 1). Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu (odst. 2).

13. Podle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

14. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny výše popsané úvěrové smlouvy. Jednalo se o spotřebitelské smlouvy, v nichž právní předchůdce žalobkyně vystupoval jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, ve smyslu ustanovení § 1810 o. z. Na vztah účastníků musí být použita ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona).

15. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně (který v odvolacím řízení nebyl zpochybňován), pokud posoudil předmětné úvěrové smlouvy jako absolutně neplatné pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalované při uzavření smluv, a to ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

16. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval a doplnil dokazování sdělením obsahu listin: smlouvou o úvěru č. , Anonymizováno, , tabulkou umoření k této smlouvě, smlouvou o úvěru č. , Anonymizováno, a tabulkou umoření k této smlouvě, k oběma smlouvám oznámením o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, podacím lístkem ze dne 14. 2. 2020. Z uvedených listin vyplývají následující skutečnosti:

17. První smlouva byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena dne 24. 5. 2017, na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta celkem částka 10 000 Kč, konkrétně tak, že částka 432 Kč byla použita na splacení dosud nezaplaceného dluhu žalované vyplývajícího ze smlouvy o zápůjčce č. , Anonymizováno, uzavřené mezi smluvními stranami dříve, zbytek částky ve výši 9 568 Kč převzala žalovaná v hotovosti při uzavření smlouvy. Na tuto smlouvu dle tabulky umoření, kde jsou přehledně uvedeny veškeré splátky žalované, vyplývá, že v průběhu období od 7. 7. 2017 do 7. 1. 2020 zaplatila žalovaná celkem sedm splátek, pět ve výši 418,19 Kč, jednu ve výši 1 870 Kč a jednu ve výši 1 200 Kč. Poslední řádek tabulky je datován dnem postoupení pohledávky žalobkyni a je v něm vyčíslena částka dluhu žalované z první smlouvy, která byla následně předmětem smlouvy o postoupení pohledávek z původního věřitele na žalobkyni. Žalobce k tomu u jednání před odvolacím soudem doplnil, že k uvedenému dni byla původnímu věřiteli pohledávka ze strany žalobkyně uhrazena a představuje proto odpis pohledávky právního předchůdce žalobkyně, který tabulku umoření sestavil.

18. Druhá smlouva byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 3. 5. 2017, na základě uvedené smlouvy byla žalované poskytnuta částka 14 000 Kč a celá částka jí byla v hotovosti vyplacena v den podpisu smlouvy. Z tabulky umoření vyplývá, že z titulu této smlouvy uhradila žalovaná za období od 5. 6. 2017 do 7. 1. 2020 celkem osm splátek, pět ve výši 678,32 Kč, jednu ve výši 110 Kč, jednu ve výši 700 Kč a jednu ve výši 1 155 Kč, celkem 5 356,60 Kč. Poslední řádek tabulky je datován dnem postoupení pohledávky žalobkyni a je v něm vyčíslena částka dluhu žalované z druhé smlouvy, která byla následně předmětem smlouvy o postoupení pohledávek z původního věřitele na žalobkyni. Žalobce k tomu u jednání před odvolacím soudem doplnil, že k uvedenému dni byla původnímu věřiteli pohledávka ze strany žalobkyně uhrazena a představuje proto odpis pohledávky právního předchůdce žalobkyně, který tabulku umoření sestavil.

19. Z oznámení o postoupení pohledávek vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně dopisem ze dne 20. 1. 2020 žalované oznámil postoupení pohledávek z obou smluv na žalobkyni a vyzval žalovanou k úhradě dlužných částek do 10 dnů od doručení dopisu. Z podacího lístku vyplývá, že dopis s výzvou k úhradě byl odeslán prostřednictvím pošty žalované dne 14. 2. 2020, žalované tak výzva došla 17. 2. 2020 (v souladu s domněnkou dojití upravenou v citovaném § 573 o. z.), desetidenní lhůta k úhradě uplynula 27. 2. 2020.

20. S ohledem na výše uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že napadený rozsudek není co do zjištěného skutkového stavu správný, žalovaná poskytnuté jistiny v plném rozsahu nevrátila. Žalobkyně má právo na vrácení nezaplacené jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 2991 občanského zákoníku, a to z titulu první uzavřené neplatné smlouvy ve výši 4 839,05 Kč a z titulu druhé uzavřené neplatné smlouvy ve výši 8 643,40 Kč. Pokud jde o požadované příslušenství, je nepochybné, že žalovaná byla k úhradě vyzvána výzvou z 20. 1. 2020, ve které jí byla poskytnuta lhůta k úhradě v trvání 10 dnů a která uplynula 27. 2. 2020, do prodlení se tak dostala až 28. 2. 2020, nikoli od data dřívějšího. Od 28. 2. 2020 má žalobkyně s odkazem na ustanovení § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, sazba žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení neodporuje nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalobkyně měla právo požadovat 10 % úrok z prodlení, požadovala však úrok nižší v sazbě 8,5 %. V uvedeném smyslu tedy odvolací soud napadený rozsudek v části prvního výroku změnil dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

21. Pokud žalobkyně v odvolání požadovala zákonný úrok z prodlení již 24. 1. 2018, počátek prodlení odvíjela od data, kdy měla žalovaná pohledávky dle první i druhé smlouvy uhradit. Tyto nároky žalobkyně nejsou důvodné. Ke smluvnímu termínu úhrady, s ohledem na neplatnost smluv, nelze přihlédnout. Pohledávka z bezdůvodného obohacení se stala splatnou až 28. 2. 2020, jak je vysvětleno v předchozím odstavci.

22. Vzhledem k tomu, že došlo ke změně rozsudku, odvolací soud znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Převážně procesně úspěšná byla ve sporu žalovaná. Žalobkyně celkem ve sporu požadovala po žalované částku 66 801,97 Kč (počítáno spolu s kapitalizovaným příslušenstvím ke dni vyhlášení napadeného rozsudku v souladu s judikaturou vyšších soudů, srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, usnesení ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017), úspěšná byla co do částky 16 534,27 Kč, její procesní úspěch tak představuje 24 %. Žalovaná by tak měla nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení, dle obsahu spisu jí však žádné náklady řízení nevznikly.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla v odvolacím řízení převážně procesně úspěšná. Žalobkyně celkem v odvolacím řízení požadovala po žalované částku 18 936,16 Kč, úspěšná byla co do částky 16 534,27 Kč, její procesní úspěch představuje 90 %, má tak nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení v poměru 80 %. Náklady odvolacího řízení žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, dále náklady na právní zastoupení vypočítané podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., účinné ke dni poskytnutí jednotlivých úkonů právní služby. Sazba odměny 1 660 Kč za jeden úkon právní služby byla vypočítána z předmětu odvolacího řízení bez příslušenství (13 482,45 Kč) ve smyslu § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 citované vyhlášky, právnímu zástupci žalobkyně přísluší odměna za dva úkony právní služby po 1 660 Kč (podání odvolání ze dne 2. 1. 2023, účast na jednání před odvolacím soudem dne 17. 1. 2025) dle § 11 odst. 1 písm. d), g) citované vyhlášky, jeden režijní paušál ve výši 300 Kč, jeden režijní paušál ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky a 21 % DPH z odměn a paušálů dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 854,70 Kč, celkem 5 924,70 Kč. Nárok žalobkyně ve výši 80 % představuje částka 4 739,76 Kč.