28 Co 154/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A , narozená dne Datum narození žalované A , IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A o zaplacení 15 322 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 14. června 2023, č. j. 11 C 5/2023-52, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 13. března 2024, č. j. 11 C 5/2023-90,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku a v části I. výroku doplňujícího rozsudku mění tak, že žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 11 080 Kč od 27. 5. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbývajících částech II. výroku a I. výroku doplňujícího rozsudku potvrzuje v následujícím znění:Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 680 Kč s 21,55% úrokem ročně z částky 11 080 Kč od 27. 5. 2022 do 25. 8. 2022, s 11,75% úrokem ročně z částky 11 080 Kč od 26. 8. 2022 do zaplacení a s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 11 080 Kč od 27. 5. 2022 do zaplacení, částku 526 Kč, 200 Kč, 2 994 Kč a 522 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 4 720,40 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta , Jméno advokáta, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 2 371,60 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta , Jméno advokáta, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení ohledně smluvního úroku ve výši 9,8 % ročně z částky 11 080 Kč od 26. 8. 2022 do zaplacení (I. výrok). Uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 680 Kč s 11,75% úrokem ročně z částky 11 080 Kč od 26. 8. 2022 do 18. 4. 2023, s 11,75% úrokem z prodlení ročně z částky 11 080 Kč od 27. 5. 2022 do 18. 4. 2023 a s 11,75% úrokem z prodlení ročně z částky 9 680 Kč od 18. 4. 2023 do zaplacení, částku 526 Kč, částku 200 Kč, částku 2 994 Kč a částku 522 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (II. výrok). Rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 6 910,50 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (III. výrok). Doplňujícím rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 21,55% úrok ročně z částky 11 080 Kč od 27. 5. 2022 do 25. 8. 2022, dále 11,75% úrok ročně z částky 11 080 Kč od 19. 4. 2023 do zaplacení a 11,75% úrok z prodlení ročně z částky 1 400 Kč od 18. 4. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Vyslovil, že o nákladech řízení bylo rozhodnuto III. výrokem rozsudku č. j. 11 C 5/2023-52 ze dne 14. 6. 2023 (II. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku, jeho II. a III. výroku, a proti I. výroku doplňujícího rozsudku podala žalovaná včas odvolání, v němž v prvé řadě vznesla námitku podjatosti rozhodujícího soudce JUDr. Ing. Petra Slunského, Ph,D., Ph.D. Namítla, že soudce se na jednáních soudu nechoval nestranně a nepodjatě, jeho přístup k žalované bylo možno hodnotit jako nepřátelský, neboť na žalovanou neustále slovně útočil, několikrát jí bezdůvodně vynadal, ponižoval ji a šikanoval. Žalovanou vůbec neposlouchal a její argumenty zcela přehlížel. Vyhledával si pouze argumenty svědčící ve prospěch žalobkyně a tím porušil zásadu rovnosti stran. Ve věci samé žalovaná nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že jí byl poskytnut podnikatelský úvěr, a zdůraznila, že i podnikatel může získat spotřebitelský úvěr na soukromé výdaje, což se v daném případě stalo. Tomu nasvědčuje skutečnost, že jediný dokument, u kterého žalobkyně vyžadovala ověřený podpis žalované, byl formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Nikdo se žalované neptal, zda chce uzavřít smlouvu o podnikatelském úvěru ani na co chce finanční prostředky použít. Pochybení soudu spočívá i v tom, že ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) použil v neprospěch žalované. Žalovaná je odbornicí na překlady a chov psů a nikdo nemůže předpokládat a tím méně po ní vyžadovat, aby byla odbornicí na úvěry. Dále žalovaná upozornila, že ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru je uvedena celková výše spotřebitelského úvěru 30 000 Kč, což chápe jako strop úvěrového rámce nebo celkovou částku poskytnutou v rámci smlouvy. Není tam nic uvedeno o provizi zprostředkovatele ani o tom žalovanou nikdo neinformoval. Ve vztahu k přiznanému úroku z prodlení žalovaná namítla, že v článku IV. odst. 3 písm. a) smlouvy byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 10 % ročně, jenž má přednost před úrokem zákonným, což soud zcela ignoroval. Jde-li o žalobkyni přiznanou náhradu nákladů řízení, žalovaná považovala za neúčelný jeden úkon právní služby za písemné vyjádření zástupce žalobkyně ze dne 12. 5. 2023. Toto podání neobsahuje nic nového a žalobkyně v něm opakuje svá předchozí vyjádření. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobkyně se k odvolání, které jí bylo doručeno dne 11. 8. 2023, nevyjádřila.

4. Ve věci rozhodující soudce soudu prvního stupně JUDr. Ing. Petr Slunský, Ph.D., Ph,D. ve svém vyjádření uvedl, že se necítí být podjatý, neboť nemá vztah k žádnému z účastníků ani k projednávané věci. Upozornil, že o jeho podjatosti vůči žalované bylo již odvolacím soudem rozhodováno ve věci vedené pod sp. zn. 11 C 31/2023.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), a bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212a odst. 4 o. s. ř. přezkoumal rozsudek pro uznání soudu prvního stupně a řízení mu předcházející jen z důvodu uvedených v ustanovení § 205b o. s. ř., a poté dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou, doručenou soudu dne 11. 7. 2022, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 15 322 Kč s 21,55% úrokem ročně z částky 11 080 Kč od 27. 5. 2022 do zaplacení a s 11,75% úrokem z prodlení ročně z částky 11 080 Kč od 27. 5. 2022 do zaplacení z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru č. , Anonymizováno, uzavřené mezi účastníky dne 20. 3. 2020. V průběhu řízení před soudem prvního stupně žalovaná uznala nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 400 Kč, o čemž soud prvního stupně rozhodl částečným rozsudkem pro uznání ze dne 27. 3. 2023, č. j. 11 C 5/2023-31, který nabyl právní moci dne 18. 4. 2023.

7. O zbytku žalobou uplatněného nároku rozhodl soud prvního stupně napadeným rozsudkem ve znění doplňujícího rozsudku. Vzal za prokázány následující skutečnosti:a) Účastníci řízení uzavřeli dne 20. 3. 2020 smlouvu o podnikatelském úvěru (dále jen „smlouva“), na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč, z níž částka 27 500 Kč byla převedena na účet žalované a částka 2 500 Kč byla v souladu se smlouvou převedena na účet zprostředkovatele. Smluvně bylo určeno, že celková cena úvěru činí 37 500 Kč, kterou měla žalovaná zaplatit v 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč.b) Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, byla v prodlení s úhradou jedné splátky déle než dva měsíce, proto žalobkyně úvěr ke dni 26. 5. 2022 zesplatnila.c) Dluh žalované ke dni zesplatnění činil na jistině 11 080 Kč a na úrocích 526 Kč.d) Dopisy ze dne 25. 4. 2022 a 26. 5. 2022 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Za každou tuto upomínku byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady ve výši 100 Kč.e) Pro případ prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky byla žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč, žalobkyni vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 994 Kč za prodlení žalované se šesti splátkami.f) Žalované dále ze smlouvy vznikla povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % denně z neuhrazených splátek, kapitalizovanou za období od 27. 5. 2022 do 10. 7. 2022 částkou 522 Kč.

8. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci vycházeje z § 2395 a násl., § 1793 a § 2048 o. z. k následujícím závěrům:a) Smlouva je smlouvou o podnikatelském úvěru, v rubrice specifikace úvěru je uvedeno podnikatelský úvěr nepřímý a v rubrice účel úvěru je výslovně napsáno podnikání. Takto byla oběma smluvními stranami podepsána. Z celého textu úvěrových podmínek připojených ke smlouvě, o nichž žalovaná ve smlouvě prohlásila, že se s nimi seznámila, výslovně vyplývá, že se jedná o úvěr pro účely podnikání.b) není důvodná námitka žalované, že úvěrová smlouva spadá pod režim zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaná nesplňuje podmínky § 419 o. z. definující postavení spotřebitele. Žalovaná se výslovně hlásila k tomu, že je podnikatelkou a takto byla registrována i ve veřejných rejstřících, a proto soud obecně na postavení žalované použil i § 5 odst. 1 o. z. s tím, že žalovaná je podnikatelka, u které platí zákonný předpoklad povinné bdělosti (vigilantibus iura scripta sunt). Na žalovanou se tak nevztahují příslušná ustanovení občanského zákoníku účinná pro ochranu spotřebitele.c) vzhledem k obvyklosti úroku i sankcí se nejedná o hrubý nepoměr plnění ve smyslu § 1793 o. z.d) uzavřená smlouva mezi podnikateli je platná, neporušující dobré mravy a naplňující princip smluvní volnosti účastníků.e) žalobkyně vedle dlužné jistiny oprávněně požaduje náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 100 Kč za každou upomínku, jakož i úrok podle § 2395 a násl. o. z., s jehož výší byla žalovaná seznámena, a jenž soud považuje za běžný. Stejně tak je důvodný nárok žalobkyně na zaplacení smluvních pokut v souladu s § 2048 o. z. i úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

9. Soud proto žalobě v rozsahu vymezeném částečným zpětvzetím žaloby, jež žalobkyně učinila podáním ze dne 7. 2. 2023, a částečným rozsudkem pro uznání ze dne 27. 3. 2023, č. j. 11 C 5/202331, vyhověl. Zcela úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 6 910,50 Kč za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna advokáta 1 270,50 Kč podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za 2,5 úkonu právní pomoci po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva jako poloviční úkon), náhrada hotových výdajů ke každému úkonu po 100 Kč, odměna advokáta za jeden úkon právní pomoci ve výši 1 740 Kč a jeden úkon ve výši 1 660 Kč za vyjádření ze dne 12. 5. 2023 (po částečném rozhodnutí rozsudku pro uznání) podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč za každý tento úkon po 300 Kč podle § 13 odst. vyhlášky a náhrada DPH.

10. Nejprve se odvolací soud zabýval námitkou podjatosti, kterou žalovaná vznesla v podaném odvolání, neboť námitka, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce, je způsobilým odvolacím důvodem ve smyslu § 205b o. s. ř. ve spojení s § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Podle 14 odst. 1 o. s. ř., soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání rozhodnutí ve věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení, důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Z citovaných ustanovení vyplývá, že k vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce v dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo schopen nezávisle a nestranně rozhodovat (usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 3.7.2001, sp. zn. II. ÚS 105/01). Námitka podjatosti není prostředek sloužící k tomu, aby se účastník zbavil soudce, s nímž není spokojený, nebo soudce, který nevydal rozhodnutí pro něj příznivé (viz komentář k § 14, str. 89, v publikaci Občanské soudní řízení, 1. část, Soudcovský komentář, Jirsa a kolektiv, Praha 2014). Právní úprava obsažená v § 14 odst. 4 o. s. ř. vylučuje, aby důvodem pochybností o nepodjatosti soudce byly okolnosti, spočívající v jeho postupu v řízení nebo v jejím rozhodování v jiných věcech. Důvody uvedené žalovanou ve vznesené námitce podjatosti, spočívající v postupu a rozhodování soudce v předmětném řízení, neobstojí, neboť tyto podle ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. nemohou být důvodem pro vyloučení soudce. Protože žalovaná ve vznesené námitce podjatosti netvrdila žádné další ve smyslu citovaného ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. významné důvody, pro něž by měl být soudce vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci, a ani soudci nejsou známé žádné okolnosti, které by byly důvodem pro jeho vyloučení, odvolací soud námitku žalované, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce, neshledal důvodnou.

11. Předmětem odvolacího řízení bylo posouzení otázky, zda smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 20. 3. 2020 uzavírala žalovaná v postavení podnikatele, nebo zda jde o smlouvu spotřebitelskou podle zákona č. 257/2016 Sb., jak namítala žalovaná.

12. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

14. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin, a to smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 20. 3. 2020, úvěrových podmínek pro podnikatele, detailních údajů z veřejné části živnostenského rejstříku týkajících se žalované jako podnikatele, sdělení , právnická osoba, . ze dne 25. 10. 2024, upomínky ze dne 25. 4. 2022 a předžalobní výzvy ze dne 26. 5. 2022 s podacím lístkem z téhož data. Z uvedených listin bylo zjištěno, že účastníci dne 20. 3. 2020 podepsali listinu označenou jako smlouva o podnikatelském úvěru, úvěr byl specifikován jako „podnikatelský úvěr nepřímý“ a jako účel úvěru bylo označeno „podnikání“. Žalovaná byla ve smlouvě mimo jiné identifikována také uvedením svého IČO , IČO žalované A, a čísla účtu , č. účtu, . (smlouva o podnikatelském úvěru ze dne 20. 3. 2020). Nedílnou součástí smlouvy o úvěru, jako její příloha č. 1, byly úvěrové podmínky označené jako Úvěrové podmínky – podnikatel. Žalovaná s identifikačním číslem osoby , Anonymizováno, držitelem živnostenského oprávnění mimo jiné pro předmět podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a obor činnosti chov zvířat a jejich výcvik (s výjimkou živočišné výroby); tuto podnikatelskou činnost zahájila od 13. 7. 2011 (údaje z veřejné části živnostenského rejstříku). Účet č. , č. účtu, je veden u , právnická osoba, . na jméno žalované. Jde o běžný účet, účelem konta je běžný platební styk fyzické osoby – podnikatele (sdělení , právnická osoba, . ze dne 25. 10. 2024). Předžalobní výzvou ze dne 26. 5. 2022, která byla téhož dne předána k poštovní přepravě, byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 20. 3. 2020 ve výši 11 606 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 992 Kč a upomínacích nákladů ve výši 200 Kč. Ve zbývajícím rozsahu odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a pro stručnost odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí.

15. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s právními závěry soudu prvního stupně, že účastníci uzavřeli smlouvu o podnikatelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z., z jejíhož obsahu vyplývá, že žalované, která se výslovně hlásila k tomu, že je podnikatelkou, byl poskytnut úvěr pro účely podnikání, a že žalovaná se seznámila s úvěrovými podmínkami pro podnikatele, jež jsou nedílnou součástí smlouvy. Závěr, že nešlo o úvěr spotřebitelský, ale podnikatelský, podporuje i skutečnost, že žalovanou ve smlouvě označený účet, na nějž měly být peněžité prostředky z úvěru poukázány, byl běžným účtem pro platební styk fyzické osoby podnikatele. Lze poukázat i na výpověď žalované slyšené jako účastník řízení před soudem prvního stupně dne 27. 3. 2023, kde výslovně uvedla, že úvěr použila na nákup auta, protože oprava starého neměla smysl, a s více psy nemůže bez auta fungovat kvůli veterináři a krytí. Podle výpisu z živnostenského rejstříku žalovaná k datu uzavření předmětné úvěrové smlouvy podnikala v oboru chov zvířat a jejich výcvik. Ustálená judikatura (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Odo 383/2001, ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 341/2004, ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3376/2011 a ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1129/2008, nebo nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 1999, sp. zn. III. ÚS 140/99) zdůrazňuje, že pro závěr o tom, zda vztah mezi dvěma osobami je vztahem mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, je určující podstata společenského vztahu, v němž vystupovaly, a rozhodující je především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu. S ohledem na popsané skutkové závěry má odvolací soud za to, že účelem jednání žalované v daném vztahu bylo získání úvěru na nákup movité věci (automobilu) používaného pro účely svého podnikání. Ve smluvním vztahu s žalobkyní tedy žalovaná vystupovala jako podnikatelka, a nikoliv jako spotřebitel. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud neshledal, že by úvěrová smlouva byla uzavřena v rozporu s dobrými mravy a že by její obsah co do obvyklosti úroku i sankcí zakládal hrubý nepoměr plnění ve smyslu § 1793 o. z. Smlouva o podnikatelském úvěru, naplňující princip smluvní volnosti stran, tak byla uzavřena platně a žalované, která následně neplnila své smluvní povinnosti řádně a včas poskytnutý úvěr splácet, vznikla povinnost zaplatit žalobkyni vyčíslený dluh na nesplacené jistině, dlužné úroky, upomínací náklady a smluvní pokuty. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na odstavec 2. odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakož i na odůvodnění doplňujícího rozsudku.

16. Jde-li o žalobkyní požadovaný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně, odvolací soud přisvědčil námitce žalované, že účastníci si ve smlouvě o úvěru sjednali smluvní úrok z prodlení ve výši 10 % ročně. Podle § 1970 o. z. věta druhá, výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně v části II. výroku a v části I. výroku doplňujícího rozsudku mění tak, že žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 11 080 Kč od 27. 5. 2022 do zaplacení, se zamítá.

17. Podle ustanovení § 219 o. s. ř. pak odvolací soudu ve zbývajících částech II. výroku a I. výroku doplňujícího rozsudku rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil ve znění, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 680 Kč s 21,55% úrokem ročně z částky 11 080 Kč od 27. 5. 2022 do 25. 8. 2022, s 11,75% úrokem ročně z částky 11 080 Kč od 26. 8. 2022 do zaplacení a s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 11 080 Kč od 27. 5. 2022 do zaplacení, částku 526 Kč, 200 Kč, 2 994 Kč a 522 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

18. Protože nebyly splněny podmínky pro potvrzení ani zrušení výroku o náhradě nákladů řízení v napadeném rozsudku, odvolací soud toto rozhodnutí změnil. Rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť procesní neúspěch žalobkyně v řízení byl v poměrně nepatrné části. Proto má žalobkyně vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 4 720,40 Kč, které jí vznikly zaplacením soudního poplatku ve výši 800 Kč a zastoupením advokátem, tj. mimosmluvní odměna advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a podání návrhu) podle § 14 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), náhrada hotových výdajů po 100 Kč za každý z těchto úkonů podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., odměna advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 1 740 Kč podle § 14b odst. 3, § 7, § 11 odst. 1 písm. d) a. t. určená z tarifní hodnoty 15 322 Kč za písemné vyjádření ze dne 7. 2. 2023, náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 680,40 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud nepřiznal žalobkyni odměnu advokáta za vyjádření učiněné v podání ze dne 12. 5. 2023, neboť svým obsahem bylo krátkou a stručnou replikou k vyjádření žalované a neobsahovalo pro řízení žádné nové informace. Nejednalo se proto o náklad potřebný k úspěšnému uplatňování nebo bránění práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla plně úspěšná žalobkyně, proto jí náleží náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 2 371,60 Kč, zastoupením advokátem, tj. odměna advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 1 660 Kč, určená z tarifní hodnoty 13 922 Kč coby předmětu odvolacího řízení (podání písemného vyjádření k odvolání) podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d) a. t., náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 411,60 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.