28 CO 156/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň JUDr. jméno příjmení a Mgr. jméno příjmení ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným:

1. Mef- právnická osoba , IČO sídlem adresa 2. jméno příjmení , datum narození bytem adresa oba zastoupeni advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 42 033,30 Kč s příslušenstvím o odvolání obou žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 19. května 2021, č. j. 39 C 18/2021-76, I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku potvrzuje v následujícím znění: Žalovaný 1. a žalovaný 2. jsou povinni zaplatit žalobci částku ve výši 42 033,30 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v tomto rozsahu povinnost plnění druhého žalovaného. II. Rozsudek soudu prvního stupně se v II. výroku mění tak, že žalovaný 1. a žalovaný 2. jsou povinni nahradit žalobci náklady řízení ve výši 11 301,50 Kč k rukám jeho zástupce, advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v tomto rozsahu povinnost plnění druhého žalovaného. III. Žalovaný 1. a žalovaný 2. jsou povinni nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 3 775,20 Kč k rukám jeho zástupce, advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v tomto rozsahu povinnost plnění druhého žalovaného.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil oběma žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 42 033,30 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení (I. výrok) a povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů nařízení ve výši 15 476 Kč (II. výrok), to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v tomto rozsahu povinnost plnění druhého žalovaného.

2. Proti tomuto rozsudku v celém jeho rozsahu podali oba žalovaní společné odvolání. Namítli, že soud prvního stupně sice provedl písemné důkazy navrhované oběma stranami, nicméně učinil z nich toliko závěry, v nichž zcela převzal argumentaci žalobce. Žalobce však dosud nijak nedoložil, že jím požadovaná náhrada škody je skutečně oprávněná, tedy, že ze strany žalobce byla skutečně vynaložena. K tomuto žalobce ani neoznačil žádné důkazy. Soud prvního stupně se nijak nevypořádal ani žalovanými namítanou rozporností tvrzení žalobce a jím doložených důkazů, zejména pokud jde o některé položky, ze kterých vyplývá podezření na duplicitní účtování některých částí tvrzené škody ve vztahu k pojistnému plnění, a dále o vzájemnou rozpornost některých dokladů (opravy položek, které nebyly uváděny jako poškozené). Soud prvního stupně dále nepřihlédl k tomu, že ze strany žalobce byla částka náhrady škody stanovena zcela v rozporu se smluvními ujednáními mezi stranami. Žalovaní navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, popřípadě změnil tak, že žalobní návrh žalobce bude zamítnut.

3. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání uvedl, že soud prvního stupně v napadeném rozsudku dospěl ke správným skutkovým zjištěním a právním závěrům. Tvrzení obsažená v odvolání jsou účelová, argumenty žalovaných jsou pouze obecné a namítaná pochybení soudu prvního stupně nebyla nijak konkretizována. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnými subjekty (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě, která byla soudu doručena dne [datum], domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud oběma žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobci částku 42 033,30 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení s tím, že plněním jednoho z žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého. V žalobě uvedl, že žalobce uzavřel s prvním žalovaným dne [datum] leasingovou smlouvu, na jejímž základě poskytl prvnímu žalovanému předmět nájmu – osobní automobil za vstupní cenu 574 010 Kč. Druhý žalovaný se smlouvou o ručení ze dne [datum] zavázal, že jako ručitel uspokojí žalobce v případě, že dlužník nesplní jakýkoliv peněžitý závazek včetně příslušenství vyplývající ze shora uvedené leasingové smlouvy. Dne 6. 8. žalovaný po ukončení smlouvy vrátil předmět nájmu žalobci. Při převzetí předmětu nájmu došlo ke kontrole technického stavu vozidla a soupisu zjištěných závad, na základě kterého bylo konstatováno nadměrné opotřebení vráceného vozidla. Žalovaný vrátil vozidlo nabourané a se zjištěnými závadami souhlasil, což stvrdil svým podpisem na Protokolu o odebrání předmětu leasingu. Vozidlo bylo dne [datum] podrobeno prohlídce ve [právnická osoba] [právnická osoba], jejímž výstupem byl podrobný protokol dokumentující stav vozidla včetně vyčíslení částky představující kompenzaci za nadměrné opotřebení předmětu nájmu. Žalovaná částka byla vypočtena jako součet částky ve výši 49 233,30 Kč představující náhradu škody za nadměrné opotřebení vozidla vyúčtovanou fakturou [číslo] částky 10 000 Kč za spoluúčast při plnění pojistné události vzniklé nabouráním vozidla vyúčtované fakturou [číslo] jenž byl následně snížen o částku 17 200 Kč dobropisem žalobce k faktuře [číslo]. Celková dlužná částka ve výši 42 033,30 Kč nebyla zaplacena ani přes písemnou výzvu žalobce. Žalovaní ve vyjádření k žalobě nárok žalobkyně neuznali s tím, že žalobce byl podle článku [číslo] povinen prvnímu žalovanému na jeho vyžádání nárok na náhradu škody zdokladovat, což se nestalo. Nároky vyúčtované ve fakturách nebyly nijak doloženy a není ani možno konstatovat, že první žalovaný odsouhlasil závady zjištěné předávacím protokolem, neboť jeho jednatel (tj. druhý žalovaný), nevládne českým jazykem a nebylo mu dostatečně vysvětleno, jaké položky předávací protokol obsahuje. K požadavku, aby bylo prvnímu žalovanému předloženo podrobné vyúčtování, žalobce dodal toliko plnou verzi protokolu od [právnická osoba], u něhož není zřejmé, kým, za jakým účelem a z jakého právního titulu byl vydán. První žalovaný proto vyslovil podezření, že některé položky opravy vozidla jsou účtovány duplicitně, neboť nelze vyloučit, že již byly zahrnuty ve vyúčtování pojistného plnění, a dále zpochybnil oprávněnost účtování některých položek náhrady škody. Žalobce v návaznosti na opakovaná podání prvního žalovaného pak vystavil dobropis, kterým snížil požadovanou částku o 17 200 Kč; předmětem dobropisu byly patrně duplicitně účtované opravy. Žalovaní dále namítli, že nikdy nebyl prokázán skutečný vznik škody, tedy uhrazení relevantních částek ze strany žalobce.

6. Soud prvního stupně za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že žalobce a první žalovaný uzavřeli podle § 1721 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“), s přihlédnutím k § 2201 o. z. a zvláště pak k § 2316 a násl. o. z. zvláštní typ nájemní smlouvy, která se označuje jako smlouva leasingová. Předmět nájmu byl po skončení smlouvy vrácen zpět žalobci, avšak nadměrně opotřebován, nadto havarován s nutností dalších oprav. První žalovaný jako leasingový nájemce měl povinnost s péčí řádného hospodáře využívat vozidlo jako předmět nájmu tak, aby nedošlo k jeho nadměrnému opotřebení či poškození. Tuto povinnost první žalovaný porušil, když v rámci své nedbalosti dle § [číslo] užíval vozidlo způsobem, jehož důsledkem bylo nadměrné opotřebení a poškození vozidla. Nepostupoval tak podle § 2900 a násl. o. z. a podle § [číslo] s přihlédnutím k § 2909 a § 2951 o. z. má povinnost nahradit žalobci škodu, o kterou se zmenšil majetek poškozeného, představující náklady za opravu vozidla a spoluúčast žalobce z pojistné události ve výši 10 000 Kč. Společně a nerozdílně s prvním žalovaným zavázal soud prvního stupně nahradit škodu i druhého žalovaného, který podle § 2018 odst. 1, 2 o. z. převzal ručení za případné závazky prvního žalovaného vyplývající z leasingové smlouvy. Soud prvního stupně se neztotožnil s námitkami žalovaných s tím, že z jimi doložených důkazů nevyplynulo nic, co by svědčilo pro tvrzení žalovaných uvedená v jejich vyjádření. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšnému žalobci v tomto sporu přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 15 476 Kč, a to za soudní poplatek ve výši 1 682 Kč a náklady vzniklé zastoupením advokátem, tj. odměna za tři úkony právní služby po 2 820 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., tři paušální náhrady hotových výdajů a 21% náhrada DPH.

7. Odvolací soud podle ustanovení § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: faktury [číslo] ze dne [datum], faktury [číslo] ze dne [datum], protokolu o odebrání předmětu leasingu ze dne [datum], faktury [právnická osoba] s . ze dne [datum], dobropisu [číslo] ze dne [datum], rámcové smlouvy [číslo] o podmínkách operativního leasingu motorových vozidel ze dne [datum], protokolu [právnická osoba] a.s. ze dne [datum] a výpisu z veřejného rejstříku [právnická osoba] a.s. Ohledně ostatních důkazů provedených před soudem prvního stupně se odvolací soud ztotožnil s jeho skutkovými zjištěními a pro stručnost na ně odkazuje.

8. Podle § 1746 odst. 2 o. z., strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

9. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2321 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání dopravního prostředku a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

10. Podle § 2018 odst. 1 o. z., kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu. Podle § 2021 odst. 1 o. z., věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní.

11. Podle § 2913 odst. 1 o. z., poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

12. Shodně se soudem prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že mezi žalobcem a prvním žalovaným byla uzavřena leasingová smlouva, která byla zajištěna ručitelským prohlášením druhého žalovaného podle § 2018 a násl. o. z. Leasingová smlouva byla s ohledem na obsah ujednání vyplývajících z dané smlouvy leasingem operativním, jenž nezakládal leasingovému nájemci právo na následné odkoupení předmětu leasingu a jeho primární funkcí byla funkce užívací. Soudní judikatura se ustálila na závěru, že leasingová smlouva je nepojmenovanou smlouvou ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z. Práva a povinnosti jejích účastníků se řídí především ustanoveními leasingové smlouvy. To však nevylučuje použití některých ustanovení úpravy nájmu (§ 2201 a násl. o. z.) ve spojení se zvláštními ustanoveními o nájmu dopravního prostředku (§ 2321 a násl. o. z.) analogicky jako úpravy nejbližší (§ 10 o. z.). Soud prvního stupně rovněž věcně správně uzavřel, že žalobci vznikl nárok na náhradu škody. Narozdíl od právních závěrů, které učinil soud prvního stupně, má však odvolací soud za to, že po právní stránce by měl být nárok žalobce na náhradu škody posouzen jako nárok vzniklý v důsledku porušení smluvní povinnosti ze strany prvního žalovaného podle § 2913 o. z., neboť jak bylo shora uvedeno, práva a povinnosti účastníků u leasingových smluv se řídí především ustanoveními této smlouvy, a v projednávané věci si smluvní strany ve smlouvě poměrně obsáhle a podrobně definovaly práva a povinnosti spojené s užíváním předmětu leasingu, s jeho vrácením včetně způsobu vypořádání nároků vzniklých v důsledku poškození či nadměrného opotřebení vozidla. Odpovědnost vzniklá porušením povinností ze smlouvy je v režimu občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 definována jako objektivní s možností liberace podle § 2913 odst. 2 o. z., s tím, že v takovém případě mezi předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu náleží porušení smluvní povinnosti, vznik škody a existence příčinné souvislosti mezi porušením této povinnosti a vznikem škody. Zavinění při porušení smluvní povinnosti se nezkoumá a vnitřní vztah škůdce ke vzniku škody je bez významu.

13. První žalovaný porušil své smluvní povinnosti a po ukončení leasingové smlouvy vrátil žalobci vozidlo ve stavu vykazujícím známky poškození a nadměrného opotřebení. Tento stav vozidla byl v souladu s článkem [číslo] rámcové smlouvy o podmínkách operativního leasingu motorových vozidel popsán v předávacím protokolu o odebrání předmětu leasingu s kontrolou technického stavu předmětu ze dne [datum], jenž za prvního žalovaného odsouhlasil a podepsal jeho jednatel, tj. druhý žalovaný. Ve vztahu k popsaným závadám a poškozením vozidla nelze přisvědčit námitkám žalovaných, že jednatel prvního žalovaného tyto závady a poškození neodsouhlasil z důvodu, že nevládne českým jazykem a nebylo mu dostatečně vysvětleno, jaké položky předávací protokol obsahuje. Druhý žalovaný si měl být primárně vědom toho, jaká práva a povinnosti vyplývají z funkce jednatele společnosti, a měl přijmout patřičné opatření (spočívající např. v účasti osoby českého jazyka znalé při vrácení vozidla), pokud měl pocit, že mu brání jazyková bariéra, aby pochopil význam všech prohlášení, která v předmětném předávacím protokolu podepsal. Jak dále vyplynulo z obsahu předmětného protokolu, výčet zjištěných závad a poškození nemusel být konečný, neboť protokol popisoval pouze optické závady s tím, že pokud po převzetí vozidla zástupcem žalobce budou zjištěny skryté vady, zůstávají žalobci vůči prvnímu žalovanému vyhrazeny odpovídající pohledávky.

14. Soud prvního stupně v projednávané věci rovněž zcela správně shledal vznik škody na straně žalobce a existenci příčinné souvislosti mezi porušením smluvní povinností a vznikem škody. S námitkou žalovaných, že výše náhrady škody byla stanovena zcela v rozporu se smluvními ujednáními mezi stranami, se odvolací soud neztotožnil. Z článku 6.5 rámcové smlouvy o podmínkách operativního leasingu motorových vozidel vyplývá, že nájemce odpovídá za škody vzniklé následkem nesprávného používání nebo nadměrného opotřebení vozidla a pneumatik. Pronajímatel je povinen svůj nárok na náhradu škody nájemci na jeho vyžádání zdokladovat. V případě sporu bude pro strany závazné stanovisko autorizovaného značkového servisu nebo posudek soudního znalce, kterého určí pronajímatel. Podle článku [číslo] rámcové smlouvy, škoda, která pronajímateli vznikne snížením prodejní hodnoty vozidla z důvodu jeho poškození, nadměrného opotřebení, chybějící nebo změněné výbavy, jde k tíži nájemce. V případě sporu bude pro strany závazné stanovisko soudního znalce, kterého určí pronajímatel. Jak bylo v řízení před soudem prvního stupně prokázáno, škoda na vozidle byla v souladu s citovanými články smlouvy popsána a vyčíslena v protokolu [právnická osoba] a.s. ze dne [datum], obsahujícím podrobný seznam poškození včetně určení druhu poškození, způsobu opravy, vyčíslení nákladů na opravu a základní fotodokumentace vozidla. Na tento protokol lze nahlížet jako na závazné stanovisko znalce v souladu se shora uvedenými smluvními ujednáními stran, neboť do předmětu podnikání jmenované společnosti náleží mimo jiné znalecká činnost v oborech doprava, ekonomika, strojírenství a technické obory různé, s rozsahem znaleckého oprávnění kromě jiného pro technický stav silničních motorových vozidel, hodnocení provozně technických, provozních a technicko-ekonomických parametrů silničních motorových vozidel, systémů údržby těchto vozidel a analýzu dopravních nehod. Žalobce tedy zcela v souladu se smluvními ujednáními zdokladoval svůj nárok na náhradu škody s tím, že výše nákladů na opravu neakceptovatelných poškození dle pravidel leasingové společnosti byla shora uvedeným protokolem stanovena částkou 49 233,34 Kč bez DPH. Shodnou částku 49 233,30 Kč vyúčtoval žalobce prvnímu žalovanému fakturou [číslo] ze dne [datum], která byla následně snížena dobropisem [číslo] ze dne [datum] o částku 17 200 Kč. Fakturou [číslo] ze dne [datum] žalobce vyúčtoval prvnímu žalovanému finanční spoluúčast, kterou žalobce nesl z pojistné události [číslo] ve výši 10 000 Kč. Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud prvního žalovaného zavázal k zaplacení žalované částky 42 033,30 Kč z titulu náhrady škody za nadměrné poškození a opotřebení vozidla spolu s druhým žalovaným, který smluvně převzal ručení za případné závazky prvního žalovaného z leasingové smlouvy.

15. Nebylo možno přihlédnout k argumentaci žalovaných, kteří ve vztahu k určení rozsahu poškození či opotřebování vozidla a na to navázanému určení výše škody vznášeli podezření na duplicitní účtování některých částí tvrzené škody ve vztahu k pojistnému plnění, a dále na vzájemnou rozpornost některých dokladů, neboť žádným způsobem nekonkretizovali ani nedoložili, které položky jsou dle jejich názoru duplicitní, a ani blíže nepopsali, v čem spatřují tvrzenou rozpornost některých dokladů. Současně vyjádřili souhlas, aby soud prvního stupně v dané věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, přičemž tento postup nebrání aplikaci systému neúplné apelace v odvolacím řízení, jenž je založen na tom, že skutečnosti a důkazy neuvedené před soudem prvního stupně mohou být před odvolacím soudem účinně uplatněny jen výjimečně za podmínek specifikovaných v ustanovení § 205a odst. 1 o. s. ř.

16. K poslední námitce žalovaných, že žalobce dosud nijak nedoložil, že jím požadovaná náhrada škody je skutečně oprávněná, tedy, že ze strany žalobce byla skutečně vynaložena, nutno konstatovat, že i tato není důvodná. Skutečnou škodou je totiž nejen již nastalé snížení majetkového stavu poškozeného, např. znehodnocením věci jejím poškozením, ale mohou jí být i takové hodnoty, které bude třeba teprve vynaložit na uvedení poškozené věci do původního stavu. Jak rovněž vyplývá ze závěrů Nejvyššího soudu uvedených v rozhodnutí ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 25 Cdo 552/2003,„ výše škody není předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu a ke zjišťování výše škody soud přistoupí, pokud je základ nároku dán, tedy jsou-li zároveň splněny všechny předpoklady odpovědnosti za škodu, jimiž kromě vzniku tvrzené újmy je existence příčinné souvislosti mezi právní skutečností, za níž žalovaný odpovídá, a mezi vznikem škody na straně poškozeného, přičemž za příčinu vzniku škody se považuje okolnost, která škodu skutečně způsobila (vztah příčiny a následku). Výše škody se pak odvíjí od té okolnosti, jež byla příčinou vzniku škody, přičemž při určení rozsahu náhrady škody není soud vázán způsobem, jaký žalobce navrhuje ke stanovení její výše“.

17. Na základě všech výše uvedených skutečností odvolací soud uzavírá, že rozhodnutí soudu prvního stupně v jeho I. výroku, kterým bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno, je věcně správné a bylo odvolacím soudem potvrzeno (§ 219 o. s. ř.). S ohledem na skutečnost, že závazek druhého žalovaného vznikl z titulu ručení, odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil ve znění, že žalovaný 1. a žalovaný 2. jsou povinni zaplatit žalobci částku ve výši 42 033,30 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v tomto rozsahu povinnost plnění druhého žalovaného. Soud prvního stupně uložil oběma žalovaným povinnost plnit společně a nerozdílně, přestože takový způsob plnění nebyl žalobkyní navrhován. Odvolacím soudem upravené znění I. výroku rozhodnutí tak zcela koresponduje s žalobním petitem, jak byl formulován v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

18. Protože nebyly splněny podmínky pro potvrzení ani zrušení výroku o náhradě nákladů řízení v napadeném rozsudku, odvolací soud toto rozhodnutí změnil. Žalobce byl v řízení plně úspěšný, a proto má podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., vůči žalovaným právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 11 301,50 Kč, které mu vznikly zaplacením soudního poplatku ve výši 1 682 Kč a zastoupením advokátem ve výši 7 950 Kč, tj. odměna advokáta odměna advokáta za 2 úkony právní služby po 2 820 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby) podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, dále odměna advokáta ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 1 písm. h) citované vyhlášky, náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč za každý úkon právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1 669,50 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Narozdíl od soudu prvního stupně nepřiznal odvolací soud odměnu advokáta za předžalobní výzvu k plnění v plné výši, ale pouze ve výši její jedné poloviny, neboť předžalobní výzva k úhradě dluhu ze dne [datum] je svým obsahem jednoduchou výzvou k plnění ve smyslu § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl úspěšný žalobce, proto mu náleží náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 3 775,20 Kč, a to odměna advokáta za jeden úkon právní služby po 2 820 Kč (účast na jednání odvolacího soudu) podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, jeden režijní paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 4 citované vyhlášky a náhrada za DPH podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve výši 655,20 Kč.