28 Co 156/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň JUDr. Radky Semelové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení Kč 31 809,65 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 21. května 2025, č. j. 36 C 49/2025-93

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v II. a III. výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 383 Kč s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky 15 633 Kč od 4. 11. 2024 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč splatných vždy do posledního dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení s tím, že nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost celého zůstatku dluhu (výrok I.), zamítl žalobu v té části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 12 426,65 Kč, 182,5% úroku z prodlení ročně z částky 7 040,65 Kč od 4. 11. 2024 do zaplacení, 169,75% úroku z prodlení ročně z částky 15 633 Kč od 4. 11. 2024 do zaplacení (výrok II.), o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení nesplněných závazků žalovanou ze smlouvy o úvěru, kterou účastníci uzavřeli 18. 9. 2024 na podporu a rozvoj podnikání žalované. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 373,65 Kč a poplatkem za přijetí a posouzení žádosti ve výši 300 Kč v pěti měsíčních splátkách po 4 473,73 Kč počínaje dnem 18. 10. 2024 a konče dnem 18. 2. 2025. Žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy řádně a včas a žalobkyni tak vznikl na základě smluvních ustanovení nárok na zaplacení částky 31 809,65 Kč představující zůstatek neuhrazené jistiny ve výši 15 000 Kč, neuhrazeného poplatku ve výši 7 673,65 Kč a neuhrazené smluvní pokuty ve výši 9 136 Kč. Dále žalobkyně požadovala částku 1 200 Kč z titulu nákladů spojených s uplatněním pohledávky a ode dne následujícího po splatnosti úvěru (4. 11. 2024) smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně do zaplacení. Žalovaná potvrdila, že si přes internet od žalobkyně půjčila částku 15 000 Kč. V lednu 2025 uhradila žalobci částku 3 000 Kč a v únoru 2025 částku 1 500 Kč, projevila vůli uhradit jistinu, úroky považovala za nepřiměřené.

3. Vyjádření žalované vyhodnotil soud prvního stupně v rozsahu 15 000 Kč jako uznání nároku a v této části rozhodl rozsudkem pro uznání, konstatoval, že nárok žalobkyně na zaplacení částky 15 000 Kč představuje právo na vrácení úvěru a je v souladu s § 2395 o. z. Pro zbývající část předmětu řízení soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 18. 9. 2024 v žalobě tvrzenou smlouvu o úvěru na podporu a rozvoj podnikání, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se jej zavázala vrátit žalobkyni s celkovým poplatkem ve výši 7 673,65 Kč v pěti splátkách po 4 473,73 Kč ke dni 18. 2. 2025. Žalovaná vrátila žalobkyni celkem 4 500 Kč dvěma platbami, a to 22. 1. 2025 částku 3 000 Kč a 14. 2. 2025 částku 1 500 Kč. Právně posoudil soud prvního stupně uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Žalovaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 373,65 Kč a poplatek za přijetí a posouzení žádosti ve výši 300 Kč kvalifikoval jako úrok z úvěru a vyhodnotil jej jako nepřiměřený, když odměna za poskytnutí úvěru dosahujícího výše 15 000 Kč na 154 dnů byla sjednána ve výši 7 673,65 Kč, což představuje úrok ve výši 121,25 % ročně. Zjistil výši sazby úroků z krátkodobých úvěrů poskytovaných bankami v uvedeném čase v rozsahu od 6,85 % do 19,9 % ročně, jako přiměřený úrok z úvěru v daném případě shledal sazbu 10 % ročně z poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč za dobu od 18. 9. 2024 do 18. 2. 2025, tedy v kapitalizované výši 633 Kč, ve zbytku posoudil sjednané poplatky (kvalifikované jako úrok z úvěru) jako nedůvodné. Pokud žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 9 136 Kč v rozsahu 50 % z dlužné částky 22 673,65 Kč (jistina 15 000 Kč plus poplatky ve výši 7 673,65 Kč), přičemž na smluvní pokutu započetl platbu žalované ve výši 2 200 Kč, pak soud prvního stupně přiznal žalobci smluvní pokutu pouze z přiznané jistiny 15 000 Kč, odečetl platby zaplacené žalovanou a zavázal žalovanou k zaplacení částky 3 750 Kč, ve zbytku nárok na smluvní pokutu vyhodnotil jako neoprávněný. Jako oprávněný přiznal žalobkyni nárok ve výši 1 200 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky s odkazem na § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud prvního stupně dále konstatoval prodlení žalované se splacením dlužné částky od 4. 11. 2024 s odkazem na smluvní ujednání a ustanovení § 1970 o. z. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 22 673,65 Kč, takovou výši úroku z prodlení vyhodnotil soud prvního stupně jako příčící se dobrým mravům, i s ohledem na to, že mezi stranami byla zároveň sjednána smluvní pokuta ve výši 50 % z dlužné částky, přičemž požadovaný úrok z prodlení představuje 182,50 % ročně a mnohonásobně převyšuje zákonem stanovenou sazbu úroků z prodlení a současně sazbu úroků z úvěru pro živnosti, která v daném období činila 6,85 % ročně. Žalobkyni tak přiznal úrok z prodlení odpovídající sazbě stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. k počátku prodlení, tj. 12,75 % ročně, ve zbytku požadovaný nárok na úrok z prodlení vyhodnotil jako neoprávněný. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., míru úspěchu a neúspěchu ve věci vyjádřil i s přihlédnutím k v žalobě požadovanému příslušenství vyčíslenému ke dni vyhlášení rozhodnutí, kdy žalobkyně se celkem žalobou domáhala částky 55 569,85 Kč, úspěšná byla co do částky 21 669,76 Kč, procesně úspěšná byla tedy v rozsahu 38 %. Převážně procesně úspěšné žalované náklady řízení nevznikly, proto soud prvního stupně rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalované umožnil zaplacení přisouzené částky ve splátkách po 1 500 Kč s ohledem na zjištěnou nepříznivou sociální a majetkovou situaci žalované.

4. Proti uvedenému rozsudku podala odvolání žalobkyně, a to pouze do výroku II., kterým byla žaloba částečně zamítnuta a do souvisejícího nákladového výroku III. Žalobkyně nesouhlasila s posouzením soudu prvního stupně, pokud nepřiznal v plné výši požadovaný poplatek z úvěru, smluvní pokutu a úrok z prodlení. Podrobně rozvedl argumentaci ke každému ze sporných nároků a navrhl odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek změnil tak, že požadovaný nárok přizná žalobkyni v plné výši.

5. Žalovaná se k odvolání vyjádřila písemně, z obsahu jejího vyjádření vyplývá, že s odvoláním nesouhlasí, plnění, které žalobkyně požaduje zaplatit nad rámec zapůjčené částky, považuje za nepřiměřené.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění ohledně uzavření smlouvy, jejího obsahu a částečných úhrad ze strany žalované, viz odstavec 3. Odvolací soud se však neztotožňuje se závěrem, že předmětná smlouva byla uzavřená mezi podnikateli, a jedná se tak o podnikatelský úvěr.

8. Dle konstantní soudní judikatury je podnikatel v rámci obecné definice vymezen podle reálné činnosti, jde o osobu, která vykonává výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem, tedy činnost, která vykazuje charakteristické znaky podnikatele (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2919/2022). V rozhodnutí ze dne 8. 6. 2021, sp. zn. II. ÚS 1176/21, Ústavní soud konstatoval, že pro určení, zda smlouva byla uzavřena mezi dlužníkem jako podnikatelem či mezi dlužníkem jako spotřebitelem není relevantní výslovně ujednaná smluvní identifikace stran (shodně též rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1930/11, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1196/2003, sp. zn. 28 Cdo 3249/2017), ale je třeba zkoumat faktický stav věci, neboť i osoba s živnostenským oprávněním může vystupovat v konkrétním vztahu jako spotřebitel, pokud jedná mimo rámec své podnikatelské činnosti, souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze prokazovat jen tak, že je ve smlouvě uveden údaj o sídle a identifikačním čísle podnikatele, ani tím, že smlouva „skrytě“ obsahuje ve formulářových ustanoveních blíže neurčené označení pro podnikatelské účely. Pro určení, zda se jedná o podnikatelský či spotřebitelský charakter vztahů je třeba zkoumat faktický stav věci, tedy zda dlužník, jakožto podnikající fyzická osoba jedná při uzavírání smlouvy coby podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti a zda je dána skutečná souvislost půjčovaných finančních prostředků s podnikáním dlužníka, přičemž pro charakter vztahu je zásadní vycházet ze všech podstatných okolností, z nichž je zřejmé, že uzavřená úvěrová smlouva se skutečně týká podnikatelské činnosti dlužníka.

9. Soud prvního stupně pochybil, pokud se nezabýval tím, zda žalovaná skutečně uzavřela předmětnou smlouvu jako podnikatelka. Soud prvního stupně k okolnostem předcházejícím uzavření předmětné smlouvy provedl dokazování pouze smlouvou o úvěru. Bylo na místě poučení žalobkyně ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů stran tvrzeného charakteru podnikatelské úvěrové smlouvy.

10. Odvolací soud byl připraven pochybení soudu prvního stupně napravit a poučit žalobkyni u jednání ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila skutková tvrzení, z nichž bude zřejmé, jakým způsobem komunikovala s žalovanou před uzavřením smlouvy, jaké konkrétní informace si za tím účelem od žalované vyžádala, jak prověřovala podnikatelskou činnost žalované a to, k jakému konkrétnímu účelu žalovaná finanční prostředky použije, vše v souvislosti s tvrzeným účelem úvěru, který měl být poskytnut na podporu a rozvoj podnikání. Až poté by soud mohl kvalifikovaně posoudit podnikatelský charakter předmětné smlouvy, tj. provázanost poskytnutých finančních prostředků s podnikáním žalobkyně, když břemeno tvrzení a břemeno důkazní v tomto směru tíží žalobkyni. Žalovaná se však z jednání odvolacího soudu omluvila, o odročení jednání nepožádala, zbavila se tak možnosti býti poučena výše uvedeným způsobem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 Sb.).

11. Odvolací soud ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování předmětnou Smlouvou o úvěru na podporu a rozvoj podnikání ze dne 18. 9. 2024, zprávou o bankovním účtu žalované vedeném u , Anonymizováno, . a výpisem z tohoto účtu za období od 1. 6. 2024 do 30. 9. 2024. Dále ve smyslu § 213 odst. 4 doplnil dokazování výpisem z živnostenského rejstříku žalované. Z předmětné smlouvy o úvěru vyplývá, že je nazvána „Smlouva o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. , Anonymizováno, “, v části identifikující žalovanou jako dlužníka je mimo jiné uvedeno její IČO, místo podnikání, které je totožné s kontaktní adresou, a číslo bankovního účtu , č. účtu, (bankovní účet žalované). Článek I bod 2 smlouvy obsahuje prohlášení úvěrovaného, že při uzavření smlouvy vystupuje jako podnikatel. Žádné jiné skutečnosti týkající se podnikání žalované ze smlouvy nevyplývají. Ze zprávy , Anonymizováno, vyplývá, že účet žalované není veden jako účet podnikatelský, nýbrž jako běžný účet žalované. Z výpisu z účtu žalované za období tří měsíců předcházejících uzavření předmětné smlouvy nelze identifikovat platby, které by přesvědčivým způsobem vypovídaly o podnikatelské činnosti žalované. Z tohoto výpisu vyplývá množství plateb označených jako čerpání úvěru a splátek úvěru. Z výpisu z živnostenského rejstříku vyplývá, že zahájení živnostenského oprávnění je v rejstříku zapsáno ke dni 16. 9. 2024, tedy pouhé dva dny před uzavřením předmětné smlouvy, a to s předmětem výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona, přičemž již od 15. 3. 2025 je vyznačeno přerušení provozování živnosti, a to až do 31. 12. 2099. Z obsahu spisu dále vyplynulo, že žalované jako spotřebitelce byly rozsudky Okresního soudu ve Zlíně opakovaně ukládány povinnosti k zaplacení dlužných částek ve prospěch různých úvěrových společností v řádech desítek tisíc korun (ve věci sp. zn. 35 C 416/2019, č. j. 41 C 132/2021-82, 35 C 17/2022, 11 C 240/2022, 8 C 100/2022). Z provedeného dokazování přesvědčivě nevyplývá, že by žalovaná v pozici dlužníka uzavřela předmětnou smlouvu o úvěru jako podnikatelka. S odkazem na výše citovanou judikaturu k tomuto závěru nepostačí, že smlouva byla nazvána Smlouvou o úvěru na podporu a rozvoj podnikání, prohlášení žalované že úvěr sjednala jako podnikatelka, ani to, že žalovaná byla v rámci svých identifikačních údajů ve smlouvě označena identifikačním číslem a místem podnikání. Žalobkyně řádně netvrdila a neprokázala, zda a jakým způsobem zkoumala, zda žalovaná jednala při uzavírání smlouvy coby podnikatelka v rámci své podnikatelské činnosti (např. vyžádáním faktur či smluv o svědčících o podnikatelské činnosti žalované, údajů o plánovaných investicích do podnikání svědčících o využití finančních prostředků z úvěru na podnikatelskou činnost žalované apod.), a zda zde byla skutečná souvislost půjčovaných finančních prostředků s podnikáním žalobkyně. Pokud taková souvislost prokázána nebyla, nelze vyloučit, zda uzavření předmětné smlouvy popsaným způsobem nesloužilo k zastření charakteru spotřebitelské smlouvy a obcházení povinností věřitele vyplývajících z níže citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Skutečnosti, které v řízení vyšly najevo, nasvědčují tomu, že žalovaná při uzavření předmětné smlouvy jako podnikatelka nejednala a souvislost půjčovaných finančních prostředků s jejím podnikáním neexistovala. Živnostenské oprávnění ve prospěch žalované bylo zapsáno pouhé dva dny před uzavřením předmětné smlouvy, žalovaná nepředložila v rámci předsmluvní komunikace žádné listiny svědčící o její podnikatelské činnosti, úvěr byl sjednán elektronicky a žalobkyně nedisponovala žádnými informacemi o podnikání žalované.

12. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1).

15. Za daného stavu nelze než uzavřít, že předmětnou smlouvu žalovaná uzavírala v pozici spotřebitele a žalobkyně jako věřitel byla vázána povinnostmi specifikovanými zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalobkyni proto stíhala povinnost upravená v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. Ke splnění této povinnosti žalobkyně netvrdila skutkové okolnosti, nemohl tak unést břemeno tvrzení, ani důkazní. Svou neúčastí u jednání před odvolacím soudem se ochudila o možnost býti poučena o povinnosti tvrzení a důkazní ve smyslu § 118a, odst. 1, 3 o. s. ř. Předmětnou smlouvu je proto třeba vyhodnotit jako absolutně neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a nárok žalobkyně dle stejného ustanovení posoudit pouze jako nárok na zaplacení nevrácené jistiny. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč, žalovaná vrátila na poskytnuté jistině celkem částku 4 500 Kč. Přisuzující I. výrok napadeného rozsudku, který nabyl právní moci, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 383 Kč s příslušenstvím. Nárok na zaplacení nevrácené jistiny ve výši 10 500 Kč je uvedeným pravomocným výrokem již zcela pokryt. I když odvolací soud posoudil po právní stránce nárok žalobkyně odlišným způsobem než soud prvního stupně, po věcné stránce je třeba II. výrok napadeného rozsudku posoudit jako věcně správný a jako takový byl ve smyslu § 219 o. s. ř. potvrzen.

16. Odvolací soud potvrdil ve smyslu § 219 o. s. ř. i věcně správný nákladový výrok III. napadeného rozsudku. Soud prvního stupně v souladu s judikaturou vyšších soudů určil poměr úspěchu a neúspěchu ve věci i s přihlédnutím k požadovanému příslušenstvím a dospěl k závěru, že převážně procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení před soudem prvního stupně nevznikly a správně tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

17. O náhradě odvolacího řízení rozhodl odvolací soud ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v odvolacím řízení byla plně procesně úspěšná žalovaná, které však dle obsahu spisu náklady odvolacího řízení nevznikly, proto odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.