28 Co 162/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno ., IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zaplacení částky 129 893,50 s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 7. června 2023, č. j. 9 C 46/2022-74,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 8 167,50 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta , Jméno advokáta, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně řízení uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 129 893,50 Kč s 8,5% zákonným úrokem z prodlení ročně od 17. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 59 427,79 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (II. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku v celém jeho rozsahu podala žalovaná odvolání. Soudu prvního stupně vytkla, že nepřihlédl k žalovanou tvrzeným skutečnostem a k označeným důkazům, neúplně zjistil skutkový stav věci a na základě provedených důkazů (výslech svědka) dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Soud ignoroval skutečnost, že instalovaný chladící agregát musí být zapsán v technickém průkazu, což ukládá zákon o provozu na pozemních komunikacích, a vydal rozhodnutí, aniž by měl technický průkaz předmětného vozidla k dispozici. Namítla dále, že žalobkyně předložila neúplnou e-mailovou komunikaci, která poskytla soudu zkreslené informace. Zaměstnanec žalované nebyl oprávněn převzít od žalobkyně vozidlo v poškozeném stavu. Za společnost je oprávněn jednat pouze jednatel a zaměstnanec je oprávněn jednat pouze v rozsahu stanoveném jednatelem; žalobkyně nedoložila soudu zmocnění, na základě kterého s tímto zaměstnancem žalované jednala. Soud prvního stupně rovněž nesprávně vyhodnotil důkazy, jako je protokol ze servisu , Anonymizováno, , kde je uveden zápach v nákladním prostoru vozidla. Žalobkyně nepředložila soudu řádnou objednávku, na jejímž základě bylo dílo realizováno, při provádění díla (instalaci chladícího zařízení) nedodržela technologický postup, což vedlo k závadám, které se na vozidle začaly projevovat, a při montáži rovněž poškodila dveře vozidla. Do dnešního dne nebyly závady na vozidle, způsobené žalobkyní, odstraněny a instalované zařízení je nefunkční. Žalovaná navrhla, aby soud nechal vozidlo prozkoumat soudním znalcem, zda byla zakázka provedena řádně. Zároveň vyjádřila obavu, že pokud by vozidlo bylo předáno žalobkyni k odstranění vad, byla by žalovaná vystavena reálnému riziku, že dojde k zadržení vozidla a k odstranění závad by nedošlo. S touto skutečností se soud prvního stupně nevypořádal. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobkyně se ve svém vyjádření k odvolání ztotožnila se závěry soudu prvního stupně, který považuje za věcně správný. Zdůraznila, že obsahem odvolání je pouze polemika žalované se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně. Mimo to pak žalovaná rozšiřuje svou argumentaci o další skutečnosti a důkazy, které jsou však jako nepřípustné novoty uplatňovány v rozporu s § 205a o. s. ř. Dále k námitkám žalované uvedla, že zmocnění zaměstnance žalované za ni jednat vyplývá z § 166 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Návrh na vyhotovení znaleckého posudku byl žalovanou uplatněn až v odvolacím řízení, nadto by byl zcela nehospodárný, pokud měl posuzovat funkčnost zařízení více než tři roky po jeho převzetí. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se žalobou, která byla soudu doručena dne 25. 2. 2022, domáhala po žalované zaplacení částky 129 893,50 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že pro žalovanou zajistila dodání a montáž chladicího agregátu do automobilu reg. značky , SPZ, . Zaměstnanec žalované automobil s instalovaným agregátem převzal, což je stvrzeno podpisem na pracovním výkazu č. 10/2021/389 ze dne 13. 5. 2021. Dílo při předání vykazovalo určité nedostatky, jejichž odstranění žalobkyně žalované opakovaně nabízela. Žalovaná ani přes výzvy ze strany žalobkyně vozidlo k opravě nepřistavila a fakturu, kterou žalobkyně za provedení díla vystavila, ani částečně neuhradila. Žalovaná ve vyjádření k žalobě reagovala tak, že zakázka nebyla ze strany žalobkyně řádně a včas dodána, při realizaci zakázky došlo k poškození věci a vozidlo bylo předáno s nefunkčními dveřmi, silným zápachem v nákladním prostoru a nezpůsobilé provozu. Dílo tudíž nebylo dokončeno, a přesto byl vůz žalované předán. Proto žalovaná vrátila žalobkyní vystavenou fakturu zpět. Po předání vozu se objevily další závady na vozidle, jež si vyžádaly opakovaný servis u prodejce , Anonymizováno, , jenž v jednom z protokolů zaznamenal zápach ve vozidle. Nelze vyloučit spojitost mezi neodbornou instalací chladicí skříně na vůz a závadami, které se na vozidle projevily. Z důvodu obav, že dojde ke kontaminaci vozu a převážených potravin zápachem, byla žalovaná nucena odstoupit od svého požadavku na odstranění závad.

6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění odkázal na § 2586 o. z. a dále uvedl, že na základě přijímacího protokolu, e-mailové korespondence mezi účastníky a svědecké výpovědi pana , Anonymizováno, má jednoznačně za prokázáno, že vozidlo žalované bylo přistaveno žalobkyni k provedení zabudování chladicího zařízení. Při předání vozidla žalované bylo zjištěno, že nelze otevřít boční dveře, což bylo jako jediná závada poznačeno v předávacím protokolu, označeném jako pracovní výkaz ze dne 13. 5. 2021, s tím, že závada bude odstraněna v nejbližším možném termínu. Z korespondence účastníků pak jednoznačně vyplynulo, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k přistavení vozidla, aby tato závada mohla být odstraněna, což se nestalo. Jde-li o další žalovanou vytýkané vady, soud konstatoval, že v případě prasklého jednoho kola na vozidle bylo prokázáno, že žalobkyně žádala žalovanou o vystavení faktury na cenu opravy tohoto kola. Faktura však nebyla žalobkyni předložena. Žádným důkazem nebyla doložena ani žalovanou tvrzená závada spočívající v zápachu ve vozidle, nadto svědek , Anonymizováno, uvedl, že zápach zmizel po půl roce. Stejně jako nebylo doloženo, že se zabudovaným chladicím zařízením souvisela další žalovanou popisovaná závada v čipech či elektroinstalaci vozidla. Žalovaná nečiní žádné kroky k tomu, aby žalobkyně mohla dostát své povinnosti odstranit vytýkanou vadu v podobě nefunkčních bočních dveří. Tím způsobila, že závada na vozidle je dosud, přestože je vozidlo ze strany žalované po celou dobu užíváno. Sám svědek , Anonymizováno, uvedl, že doporučoval jednatelce žalované, aby vozidlo nebylo žalobkyni přistavováno, aby nedošlo ke zhoršení funkčnosti vozidla, že on sám se již naučil vozidlo užívat, nakládat a vykládat zboží přes zadní dveře, nikoliv přes boční. Za situace, kdy není možné vytýkanou vadu ověřit, soud žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalovanou částku tak, jak byla žalobkyní fakturována, a to včetně příslušenství, zákonného úroku z prodlení následujícího po dni splatnosti faktury.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodnil soud prvního stupně ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. V tomto sporu plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 59 427,79 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 6 495 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, tj. odměna advokáta za pět úkonů právní služby po 6 300 Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.“), za převzetí a přípravu zastoupení, 2 krát písemné podání soudu – žaloba a vyjádření z 21. 11. 2022 a účast na jednáních soudu dne 5. 4. 2023 a 29. 5. 2023, odměna advokáta ve výši jedné poloviny sazby za předžalobní výzvu ze dne 26. 1. 2022, dále náhrada hotových výdajů ve výši 1 800 Kč za každý z těchto úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., náhrada za ztrátu času advokáta stráveného cestou k dvěma jednáním soudu za celkem 24 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 a. t., cestovné k těmto jednáním v celkové výši 4 896,11 Kč na trase z , adresa, do , adresa, a zpět, jedna jízda 307 km, celkem ujeto 614 km osobním automobilem reg. zn. , SPZ, při spotřebě benzínu pro kombinovaný provoz podle norem Evropského společenství 6,5 litrů/100 km, jeho ceně 41,20 Kč a sazbě náhrady 5,20 Kč/km podle vyhlášky č. 511/2021 Sb., a ve výši 1 756,88 Kč při jeho ceně 41,20 Kč a sazbě náhrady 5,20 Kč/km podle vyhlášky č. 467/2022 Sb., a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 9 086,68 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.

8. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin – pracovního výkazu 10/2021/389 ze dne 13. 5. 2021, e-mailové komunikace účastníků v období od 18. 5. 2021 do 30. 9. 2021 a e-mailové zprávy žalované ze dne 10. 12. 2021. Poté se zcela ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, podrobně popsanými v odůvodnění jeho rozhodnutí, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Soud prvního stupně ve věci provedl dostatečné dokazování a v potřebném rozsahu zjistil veškeré skutečnosti rozhodné pro právní posouzení dané věci.

9. Podle § 2586 odst. 1 o. z., smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

10. Podle § 2615 o. z., dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, o právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě. Objednatel však není oprávněn požadovat provedení náhradního díla, jestliže předmět díla vzhledem k jeho povaze nelze vrátit nebo předat zhotoviteli.

11. Podle § 2610 odst. 1 o. z., právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla. Podle § 2604 odst. 1 o. z., dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno.

12. Podle § 2106 odst. 1 o. z., je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo a) na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci, b) na odstranění vady opravou věci, c) na přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo d) odstoupit od smlouvy. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího; to neplatí, žádal-li kupující opravu vady, která se ukáže jako neopravitelná. Neodstraní-li prodávající vady v přiměřené lhůtě či oznámí-li kupujícímu, že vady neodstraní, může kupující požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo může od smlouvy odstoupit.

13. Odvolací soud vycházeje ze skutkového stavu, který soud prvního stupně zcela správně z provedených důkazů zjistil, dospěl k závěru, že mezi žalobkyní v postavení zhotovitele a žalovanou v postavení objednatele byla uzavřena smlouva o dílo podle § 2586 a násl. o. z., v níž se žalobkyně zavázala zajistit dodání a montáž chladicího agregátu do automobilu reg. značky , SPZ, a žalovaná se zavázala za toto dílo zaplatit cenu, kterou žalobkyně vyúčtovala fakturou č. , Anonymizováno, na částku 129 893,50 Kč, splatnou dne 16. 12. 2021. Dílo bylo ze strany žalobkyně dokončeno a předáno, proto jí podle § 2610 odst. 1 o. z. vzniklo právo na zaplacení díla.

14. Podstatou sporu a předmětem odvolacího řízení bylo posouzení otázky, zda žalované, která podle předávacího protokolu označeného jako „pracovní výkaz 10/2021/389“ převzala dílo od žalobkyně dne 13. 5. 2021, vznikl nárok z titulu odpovědnosti za vady. Nutno poukázat na to, že žalovaná ve svém odvolání v podstatě zopakovala tvrzení uvedená již v řízení před soudem prvního stupně. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí pak vyplývá, že soud prvního stupně se se všemi námitkami žalované logicky a komplexně vypořádal způsobem, se kterým se ztotožňuje i soud odvolací. Pokud žalovaná namítala, že dílo při jeho převzetí vykazovalo vady, pak odvolací soud odkazuje na § 2605 odst. 1 o. z., podle něhož je dílo dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Objednatel převezme dokončené dílo s výhradami, nebo bez výhrad. Z uvedeného je zřejmé, že objednatel je povinen převzít a zaplatit cenu i za takové dílo, které bude vykazovat pouze drobné a ojedinělé vady, které samy o sobě ani ve spojení s jinými nebudou (do okamžiku odstranění těchto vad) bránit užívání díla k účelu patrnému ze smlouvy, resp. k účelu obvyklému.

15. Shodně se soudem prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že jedinou vadou, vytknutou při předání díla ve shora uvedeném pracovním výkazu, byl problém s bočními dveřmi, které nejdou otevřít. Automobil i přes tuto vadu však bylo možno používat, jak potvrdil svědek , Anonymizováno, , zaměstnanec žalované. Za této situace lze konstatovat, že dílo bylo dokončeno a předáno a žalobkyně má podle § 2610 odst. 1 o. z. právo na zaplacení ceny díla. Jde-li o shora vytýkanou vadu, již z předávacího protokolu i následné e-mailové komunikace vyplývá, že žalobkyně jako zhotovitel byla připravena označenou závadu odstranit a že žalovanou k přistavení vozidla za účelem posouzení této vady opakovaně vyzývala. Žalovaná však na tyto výzvy nereagovala a ve smyslu § 1975 o. z. se dostala do prodlení, neposkytla-li žalobkyni součinnost nutnou k tomu, aby žalobkyně mohla splnit svou povinnost z titulu odpovědnosti za vady, konkrétně posoudit a odstranit vytýkanou vadu, která se při předání díla vyskytla na bočních dveřích vozidla. Kvůli překážkám na straně žalované jako objednatele nemohla žalobkyně tuto svou povinnost splnit. Stejné závěry platí i pro další vady, mj. silný zápach v nákladním prostoru, propíchnuté kolo, které žalovaná vytkla žalobkyni v e-mailové zprávě ze dne 23. 6. 2021, jakož i tvrzené závady v elektroinstalaci. Pokud žalovaná z důvodů spočívajících na její straně nedala žalobkyni možnost uvedené vady odstranit, jsou úvahy o tom, zda žalované vznikl nárok z titulu odpovědnosti za vady díla, zcela předčasné. Pro úplnost lze dodat, že ve vztahu k námitce ohledně tvrzeného zápachu odvolací soud poukazuje na závěry soudu prvního stupně, že tento zápach nebyl žádným důkazem doložen, do servisu , Anonymizováno, bylo vozidlo přistavováno s jinými závadami, a navíc podle svědka , Anonymizováno, tento zápach po půl roce zmizel. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti proto nárok žalobkyně na zaplacení ceny díla včetně jeho příslušenství v podobě úroku z prodlení i nadále trvá a námitky žalované, že ze strany žalobkyně nedošlo ke splnění a předání zakázky, nejsou ve světle shora popsaných skutečností důvodné. Zcela bez racionálního základu jsou pak námitky žalované, že přistavením vozidla k posouzení vad by vyvstala vážná obava, že by žalobkyně vozidlo zadržela a k odstranění závad by stejně nedošlo.

16. Jde-li o další odvolací námitky žalované, že soud prvního stupně vydal rozhodnutí, aniž by měl k dispozici technický průkaz předmětného vozidla, že zaměstnanec žalované nebyl oprávněn jednat za žalovanou, že žalobkyně nepředložila soudu řádnou objednávku, na jejímž základě bylo dílo realizováno, jakož i návrh, aby soud nechal vozidlo prozkoumat soudním znalcem, zda byla zakázka provedena řádně, odvolací soud k nim nemohl přihlédnout, neboť byly uplatněny v rozporu se systémem neúplné apelace v odvolacím řízení, jenž je založen na tom, že skutečnosti a důkazy neuvedené před soudem prvního stupně mohou být před odvolacím soudem účinně uplatněny jen výjimečně za podmínek specifikovaných v ustanovení § 205a odst. 1 o. s. ř., které však v projednávané věci shledány nebyly. Nad rámec nutného odůvodnění však lze poznamenat, že absence technického průkazu v tomto řízení nemá žádný vliv na posouzení daného sporu mezi účastníky. Zaměstnanec žalované, pan , jméno FO, , byl podle § 166 o. z. oprávněn jednat za žalovanou v rozsahu obvyklém k jeho zařazení nebo funkci (řidič a obchodní zástupce žalované, jak uvedl v rámci svého výslechu), tedy převzít od žalobkyně předmětné vozidlo s tím, že žádného speciálního zmocnění od žalované nebylo třeba. Existence smlouvy o dílo mezi účastníky byla prokázána pracovním výkazem ze dne 13. 5. 2021, přestože nebyla k dispozici písemná objednávka, a jak uvedl svědek , Anonymizováno, v rámci své výpovědi, on za žalovanou si předmětné dílo s žalobkyní dohodl telefonicky nebo e-mailem a také vezl automobil k žalobkyni na přestavbu, stejně jako poté vozidlo od žalobkyně přebíral.

17. Na základě všech výše uvedených skutečností odvolací soud uzavírá, že rozhodnutí soudu prvního stupně v jeho I. výroku, kterým bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno, je věcně správné, a jako takové bylo odvolacím soudem potvrzeno (§ 219 o. s. ř.). Odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil i věcně správný II. výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, na jehož odůvodnění, které bylo opakováno shora, pro stručnost odkazuje.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla úspěšná žalobkyně, proto byla neúspěšné žalované uložena povinnost nahradit žalobkyni její náklady řízení. Žalobkyni vznikly účelně vynaložené náklady ve výši 8 167,50 Kč, a to odměna advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 6 300 Kč za písemné vyjádření k odvolání podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025, náhrada hotových výdajů za tento úkon ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 citované vyhlášky a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1 417,50 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.