28 Co 167/2025

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 133 475,91 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. února 2025, č. j. 94 C 147/2024-108

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části IV. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 11,75% úrok z prodlení ročně z částky 35 492,93 Kč od 14. 6. 2023 do 10. 3. 2025 a z částky 4 492,93 Kč od 11. 3. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části IV. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 11,75% úrok z prodlení ročně z částky 35 492,93 Kč od 28. 2. 2023 do 13. 6. 2023, potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 4 804,45 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta tituly před jménem Anonymizováno, tituly za jménem, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení o zaplacení částky 29 000 Kč (výrok I.), zamítl návrh žalobkyně na schválení smíru (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 492,93 Kč (výrok III.), zamítl žalobu v části, kde se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 68 982,99 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 666,70 Kč, 13% úroku ročně z částky 71 948,98 Kč od 8. 4. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 67 033 Kč, 11,70% úroku z prodlení ročně částky 88 508,38 Kč od 8. 4. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 1 772,13 Kč, 17,90% úroku ročně z částky 36 150,26 Kč od 8. 4. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 108,17 Kč, 11,75% úroku z prodlení ročně z částky 44 967,53 Kč od 8. 4. 2022 do zaplacení (výrok IV.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení nároků ze dvou smluv o úvěru, které uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovanou dne 23. 7. 2019 a 31. 8. 2020. Na základě první smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši 99 000 Kč, žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 2 517 Kč, na svůj dluh zaplatila částku 58 468,23 Kč. Na základě druhé smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, žalovaná se jej zavázala splácet v měsíčních splátkách ve výši 1 585 Kč, na svůj dluh zaplatila 26 038,85 Kč. Žalovaná neplnila své povinnosti ze smluv řádně, úvěry byly dne 7. 4. 2022 věřitelem zesplatněny. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2023 byly pohledávky z obou smluv postoupeny původním věřitelem na žalobkyni. V průběhu řízení žalovaná zaplatila částku 29 000 Kč, v tomto rozsahu žalobkyně vzala žalobu zpět a řízení bylo do této částky zastaveno (výrok I. napadeného rozsudku).

3. V napadeném rozsudku posoudil soud prvního stupně obě úvěrové smlouvy jako absolutně neplatné z důvodu, že právní předchůdce žalobkyně před jejich uzavřením nesplnil svou povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalované ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jako oprávněný posoudil soud prvního stupně nárok žalobkyně na zaplacení nevrácené jistiny ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, žalovaná z obou úvěrových smluv získala celkem částku 149 000 Kč (99 000 Kč plus 50 000 Kč), celkem zaplatila částku 113 507,08 Kč (58 468,23 Kč plus 26 038,85 Kč), nevrácená jistina tak představuje částku 35 492,92 Kč. Úrok z prodlení žalobkyni nepřiznal, odkázal na úpravu obsaženou v § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru a vycházel z toho, že žalovaná není povinna plnit okamžitě, ale až v době přiměřené jejím možnostem, přičemž soudu prvního stupně nebyly sociální a majetkové poměry žalované známy, proto za přiměřenou lhůtu považoval 30 dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývající části žalobu zamítl s odkazem na absolutní neplatnost úvěrových smluv, ze stejného důvodu zamítl návrh žalobkyně na schválení smíru, neboť obsahoval povinnosti pro žalovanou nad rámec nevrácené jistiny. Náklady řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť převážný procesní úspěch měla žalovaná, které náklady řízení nevznikly.

4. Proti uvedenému rozsudku podala odvolání žalobkyně, a to pouze do zamítavého výroku IV. v té části, kde soud prvního stupně zamítl nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení z přisouzené nesplacené jistiny. Dle žalobkyně její nárok na zaplacení úroku z prodlení vyplývá přímo ze zákonných ustanovení (§ 1970, § 1968, § 1958 odst. 2 o. z.), dle kterých je žalovaná v prodlení, neboť svůj dluh řádně a včas nesplnila, žalobkyně mohla požadovat plnění ihned a žalovaná byla povinna splnit dluh na výzvu žalobkyně. Prvním dnem prodlení je 28. 2. 2023, neboť žalovaná byla vyzvána k plnění již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 2. 2023 odeslaného stejného dne, nejpozději třetí den po odeslání se výzva dostala do sféry dispozice žalované, po marnému uplynutí desetidenní lhůty se dostala do prodlení dnem 28. 2. 2023. Dále byla žalovaná vyzvána k úhradě předžalobní výzvou ze dne 29. 5. 2023 s lhůtou k plnění do 13. 6. 2023. Žalovaná měla dostatečný prostor vrátit poskytnutou jistinu, přičemž břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu vrátit nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a prokázal. Žalobkyně doplnila, že dne 10. 3. 2025 uhradila žalovaná na nesplacenou jistinu 31 000 Kč. Proto v odvolání navrhla změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 11,75% úrok z prodlení z částky 35 492,93 Kč od 28. 2. 2023 do 10. 3. 2025 a z částky 4 492,93 Kč (35 492,93 Kč minus 31 000 Kč) od 11. 3. 2025 do zaplacení.

5. Žalovaná se k odvolání, které jí bylo doručeno 9. 4. 2026, nevyjádřila. K nařízenému jednání před odvolacím soudem se nedostavila, její omluvu z jednání odvolací soud posoudil jako nedůvodnou, neboť v omluvě odkazovala na zdravotní důvody, které však žádným způsobem nedoložila, ani nespecifikovala. Bylo tak jednáno v její nepřítomnosti ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

7. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým, sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

10. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

11. Podle § 2993 věta prvá o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

12. Podle § 1958 o. z., je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele (odst. 1). Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu (odst. 2).

13. Podle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

14. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny obě tvrzené úvěrové smlouvy. Jednalo se o spotřebitelské smlouvy, v nichž právní předchůdce žalobkyně vystupoval jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, ve smyslu ustanovení § 1810 o. z. na vztah účastníků musí být použita ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona).

15. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně (který v odvolacím řízení nebyl zpochybňován), pokud posoudil obě úvěrové smlouvy jako absolutně neplatné pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalované při uzavření úvěrových smluv, a to ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Rovněž tak soud prvního stupně správně přiznal žalobkyni nesplacenou jistinu z obou úvěrů ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětem odvolacího řízení bylo posouzení nároku žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z nevrácených jistin, tedy okamžiku splatnosti ve vazbě na citované ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Odvolací soud podle § 213 odst. 2, 4 o. s. ř. zopakoval a doplnil dokazování sdělením obsahu listin: oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 2. 2023, předžalobní výzvou ze dne 29. 5. 2023 a podacím lístkem ze dne 30. 5. 2023. Oznámení o postoupení pohledávky není dle odvolacího soudu řádnou výzvou k plnění, neboť neobsahuje specifikaci dlužné částky a lhůty k plnění, není zřejmé, z jakého titulu je úhrada dluhu požadována. Naopak předžalobní výzva je řádnou výzvou k plnění adresovanou žalované s poskytnutím lhůty k zaplacení do 13. 6. 2023. Prostřednictvím podacího lístku žalobkyně prokázala, že uvedená výzva byla žalované odeslána poštou 30. 5. 2023, žalované tak došla v souladu s domněnkou dojití třetím pracovním dnem od odeslání ve smyslu § 573 o. z. Lhůta k plnění uplynula dnem 13. 6. 2023.

17. Obecně, pro případ vydání bezdůvodného obohacení, je právo věřitele domáhat se plnění vázáno na výzvu k plnění a dlužník musí plnit bez zbytečného odkladu. Podle názoru odvolacího soudu aplikace ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy a použije se pouze v případě, že věřitel vyzval spotřebitele k plnění a současně spotřebitel prokázal, že není v jeho možnostech, aby dluh na jistině uhradil v požadované lhůtě. Pokud spotřebitel uvedené netvrdí a neprokáže, zároveň není stranami ujednáno, kdy má dlužník dluh splnit, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu dle obecné úpravy ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. Žalovaná svůj dluh dobrovolně nesplnila. V řízení bylo prokázáno, že k úhradě dluhu byla žalobkyní vyzvána. Žalovaná v řízení netvrdila, ani neprokázala, že by na základě uvedené výzvy k plnění nebylo v jejích možnostech dluh uhradit, ani netvrdila ničeho ke svým možnostem, majetkovým a výdělkovým poměrům. Na pojem „spor“ uvedený v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno nahlížet jako na aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění. Soud prvního stupně tak neměl podklad k závěru, že lhůta přiměřená možnostem žalované je lhůta třiceti dnů od právní moci rozsudku. Za popsané situace na danou věc dopadá obecná úprava splatnosti dluhu, tj. § 1958 odst. 2 o. z. Uvedený závěr je plně v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025, dle kterého „…povinnost tvrdit a prokázat, jaká je doba přiměřená jeho možnostem k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), má spotřebitel…“.

18. Žalovaná se k jednání odvolacího soudu nedostavila, ochudila se tak o možnost být poučena odvolacím soudem ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., o tom, že je třeba doplnit skutková tvrzení a důkazy k jejím možnostem splnit dluh, k jejím majetkovým a výdělkovým poměrům (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2002, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008).

19. Protože žalovaná zbylou jistinu neuhradila ve lhůtě stanovené v předžalobní výzvě, ode dne následujícího se dostala ve smyslu § 1970 o. z. do prodlení s vrácením dluhu (tedy dnem 14. 6. 2023). Odvolací soud proto napadený rozsudek v části IV. výroku podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobkyni přiznal úrok z prodlení z přisouzené jistiny (po částečné úhradě ze zbytku nevrácené jistiny) od 14. 6. 2023 (výrok I. tohoto rozsudku). Sazba zákonného úroku z prodlení ke dni 14. 6. 2023 ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb., činila 15 %, žalobkyně však požadovala úrok z prodlení pouze v sazbě 11,75 %. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyni nevznikl nárok na příslušenství za období od 28. 2. 2023 do 13. 6. 2023, v této části ve smyslu § 219 o. s. ř., odvolací soud napadenou část IV. výroku potvrdil (výrok II. tohoto rozsudku).

20. Vzhledem k tomu, že došlo ke změně rozsudku, odvolací soud znovu rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve smyslu § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Míru úspěchu účastníků ve věci stanovil odvolací soud podle konstantní soudní judikatury i se zohledněním žalobou požadovaného příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017). Žalobkyně v řízení celkem požadovala 245 719,71 Kč, úspěšná byla co do částky 71 611,2 Kč, její procesní úspěch tak představuje 29 %. Převážně procesně úspěšná byla v řízení před soudem prvního stupně tedy žalovaná, které však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byl zákonný úrok z prodlení z nevrácené jistiny, celkově se v odvolacím řízení žalobkyně domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení ve výši 8 558,93 Kč, úspěšná byla co do částky 7 347,08 Kč, její procesní úspěch v odvolacím řízení tak představuje 85 %, neúspěch 15 %, žalobkyně má tak právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 70 %. Náklady odvolacího řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady na právní zastoupení vypočtené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění, a to odměna za dva úkony právní služby (sepis odvolání, účast u jednání před odvolacím soudem ve smyslu § 11 odst. 1 citované vyhlášky), sazba odměny za jeden úkon právní služby ve výši 1 580 Kč byla vypočtena z předmětu odvolacího řízení ve smyslu § 8 odst. 1, 2 ve spojení s § 7 citované vyhlášky. Dále náhrada hotových výdajů po 450 Kč za každý z uvedených úkonů podle § 13 odst. 4 citované vyhlášky, náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednání odvolacího soudu v délce dvou půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 3 citované vyhlášky, náhrada za cestovné v celkové výši 587,88 Kč za dvě cesty osobním automobilem Anonymizováno z adresa a zpět, tj. dvakrát 35 km jízdy při spotřebě benzínu 7,2 l/100 km, jeho ceně 34,70 Kč/litr a náhradě za opotřebení 5,90 Kč/km. Dále náklady řízení tvoří náhrada za daň z přidané hodnoty z odměn, režijních paušálů a náhrady za promeškaný čas (nikoliv cestovného, ve kterém je DPH již zahrnuto) podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Celkem náklady odvolacího řízení žalobkyně představují částku 6 863,48 Kč, z toho žalobkyni přísluší 70 %, tedy částka 4 804,45 Kč. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.