94 C 147/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Vymětalovou ve věci žalobkyně:a) Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Ph.D. sídlem Adresa advokáta proti žalované:

1. Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 133 475,91 Kč s příslušenstvím - úvěr I. Řízení se v části o zaplacení částky 29 000 Kč zastavuje. II. Návrh žalobkyně ze dne 13.12.2024 na schválení smíru se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 492,93 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku. IV. Žaloba se v části o zaplacení částky 68 982,99 Kč s - kapitalizovaným úrokem ve výši 2 666,71 Kč, - úrokem ve výši 13 % ročně z částky 71 948,98 Kč od 8. 4. 2022 do zaplacení, - kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 67,33 Kč - úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 88 508,38 Kč od 8. 4. 2022 do zaplacení, - kapitalizovaným úrokem ve výši 1 772,13 Kč, - úrokem ve výši 17,90 % ročně z částky 36 150,26 Kč od 8. 4. 2022 do zaplacení, - kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 108,17 Kč - úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 44 967,53 Kč od 8. 4. 2022 do zaplacení, zamítá. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou soudu doručenou dne 30. 6. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 133 475,91 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba., a.s. resp. právnická osoba. smlouvy o úvěru, a to dne 31.8.2020 s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč a dále dne 23.7.2019 s úvěrovým rámcem ve výši 99 000 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože byla obeslána jak na adresu trvalého pobytu tak na adresu, kterou žalobkyni uvedla v rámci sjednání smíru.

3. Žalovaná společnosti právnická osoba., a.s. resp. právnická osoba. na základě smluv o úvěru dlužila částky 81 000 Kč a 18 000 Kč.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 23. 7. 2019, č. hodnota, soud zjistil, že společnost právnická osoba., jež zanikla dne 1.1.2022 fúzí sloučením s nástupnickou společnosti právnická osoba., a žalovaná uzavřeli smlouvu o půjčce na konsolidaci, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 99 000 Kč na účet žalované. Úvěr byl použit na předčasné splacení již existujících závazků žalované, a to ve výši 81 000 Kč a 18 000 Kč. Společnost právnická osoba. žalované peněžní prostředky přímo neposkytla, ale použila je na splátky výše uvedených předchozích úvěrů. Žalovaná si s právním předchůdcem sjednala měsíční splátky ve výši 2 517 Kč, skládající se z měsíční splátky ve výši 2 368 Kč a 149 Kč jako pojištění, po dobu 56 měsíců. Celkově se tedy žalovaná zavázala vrátit 132 522,22 Kč, RPSN bylo 13,77% (smlouva o úvěru ze dne 23. 7. 2019, č. hodnota).

5. Žalovaná na svůj dluh zaplatila částku 58 468,23 Kč (nesporné).

6. Dále ze smlouvy o úvěru ze dne 31. 8. 2020, č. hodnota, soud zjistil, že společnost právnická osoba. a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč na účet žalované. Žalovaná si s právním předchůdcem sjednala měsíční splátky ve výši 1 585 Kč, skládající se z měsíční splátky ve výši 1 510 Kč a 75 Kč jako pojištění, po dobu 46 měsíců. Celkově se tedy žalovaná zavázala vrátit 69 215,94 Kč, RPSN bylo 19,47% (smlouva o úvěru ze dne 31. 8. 2020, č. hodnota).

7. V případě obou úvěrových smluv ověřovala banka v době uzavření smlouvy úvěruschopnost žalované pouze z interních a externích datových zdrojů a použila tzv. tvrdá KO kritéria, schopnost žalované splácet úvěr a stanovení úvěrového limitu, vyhodnocení rizik/„anti fraud“ a celkový skóring žalované, apod. Žalobkyně přes výzvu soudu vůbec netvrdila, jaké poměry žalované banka v době uzavření smlouvy zjistila, tj. jaké byly konkrétní příjmy a výdaje žalované. Pouze pro úplnost soud uvádí, že pokud žalobkyně bez jakýchkoliv konkrétních tvrzení založila do spisu výpisy z účtů, lze z nich dovodit, že zůstatek na účtu žalované bývá zhruba nulový, kdy kladné platby ve prospěch účtu přicházely zhruba ve výši 21 000 Kč od právnická osoba, nájemné pak bylo odesíláno ve výši 6 500 Kč. Není však zřejmé zda a jakou formou byla žalovaná zaměstnána, jaké byly její rodinné poměry, zejména zda na ni byly výživou odkázány další osoby, jakým způsobem měla zajištěno bydlení a jaké byly ostatní výdaje žalované. Uvedené příjmy žalované byly nízké.

8. Žalovaná na svůj dluh zaplatila částku 26 038,85 Kč (z tvrzení žalobkyně).

9. Žalovaná svým povinnostem při splácení dále nedostála, úvěry byly dne 7.4.2022 sesplatněny.

10. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2023 byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2023 včetně seznamu pohledávek). Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 14. 2. 2023 (vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 14. 2. 2023).

11. Výzvou ze dne 29. 9. 2023 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky 174 586,68 Kč (předžalobní upomínka včetně podacího lístku), která se skládala, z pohledávky na smlouvu č. hodnota ve výši 36 150,26 Kč, včetně úroku ve výši 17,90 % ročně, z pohledávky, úroků z prodlení a poplatků ve výši 8 817,27 Kč a dále z pohledávky na smlouvu č. hodnota ve výši 71 948,98 Kč, včetně úroku ve výši 13 % ročně z pohledávky, úroků z prodlení a poplatků ve výši 16 559,40 Kč, a dále z nákladů řízení.

12. V průběhu řízení žalobkyně dále uvedla, že žalovaná zaplatila na úvěry dne 29.11.2024 částku 17 000 Kč a dne 30.12.2024 částku 12 000 Kč, tj. částku 29 000 Kč. Žalobkyně vzala ohledně těchto částek žalobu dne 29.1.2024 a dne 30.12.2024 částečně zpět. Žalobkyně tyto částky započetla na částečnou úhradu pohledávky vzniklé ze smlouvy o půjčce na konsolidaci č. hodnota, z do čehož jsou dovozuje, že tedy na splacení první úvěrové smlouvy ze dne 23.7.2019. Soud proto výrokem I. řízení co do částky 29 000 Kč zastavil (§ 96 o.s.ř.)

13. Žalobkyně tvrdí, a soud má tedy tato tvrzení mezi účastníky za nesporná a tudíž za prokázaná, že žalovaná zaplatila doposud žalobkyni částku 113 507,08 Kč.

14. V rámci právního posouzení věci se soud nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda společnost právnická osoba. jakožto původní věřitel - banka před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být s dlužníkem jakožto spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39), neboť pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-449-13).

15. Banka uzavřela s žalovanou dva úvěry, které nebyla schopna splácet a dlužila tak částku 99 000 Kč. Banka uzavřela s žalovanou další, již třetí smlouvu o úvěru, na základě níž žalované poskytla dlužnou částku 99 000 Kč na tzv. konsolidaci stávajících dluhů. Banka tak žalované na splacení dvou úvěrů poskytla třetí úvěr. Asi rok po uzavření této třetí úvěrové smlouvy uzavřela banka s žalovanou další, již čtvrtou úvěrovou smlouvu na částku 50 000 Kč. Jistě v těchto okolností, kdy žalovaná uzavírá čtyři úvěry a již dlužné úvěry splácí novými úvěry, muselo být bance zřejmé, příjmy žádné nepostačují k jejímuž živobytí a žalovaná se opakovaně zadlužuje, a když by byla schopna dluhy splácet, tj. žalovaná není úvěruschopná. Banka se v době uzavření smlouvy vůbec nezabývala ani příjmy tak ani výdaji žalované, kdy příjmy a výdaje ani nijak neověřovala, příjmy a výdaje nemohla ani porovnávat, aby zjistila, jaké jsou reálné poměry žalované. Nebylo možné při uzavírání smlouvy učinit žádné závěry o tom, zda byla žalovaná úvěruschopná (obdobně rozhodnutí Krajského soudu v Brně č.j. 74 Co 182/2021- 137 ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 94 C 14/2019). Banka v podstatě žalované naopak umožnila, aby své předlužení řešila dalším dluhem.

16. Pokud mezi společností právnická osoba. jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem byly uzavřeny úvěrové smlouvy (§ 2395 občanského zákoníku), jsou tyto smlouvy neplatné pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 9 odst. 1, 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

17. Dne 15.1.2025 žalobkyně uvedla, že se účastníci dne 30.12.2024 dohodli, aby soud schválil smír, ve kterém by se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím (úroky a úroky z prodlení) a na náhradu nákladů řízení. Soud ani neověřoval, zda schválení navrhovaného smíru skutečně procesně navrhuje také žalovaná nikoliv pouze žalobkyně svým podáním, neboť navrhovaný smír je v rozporu s právními předpisy, a nemůže být tak jako tak soudem schválen.

18. Jelikož se ve věci jedná o řízení sporné, jehož předmětem je plnění peněžité z úvěrové smlouvy, připouští sice povaha věci uzavření smíru mezi účastníky (§ 99 odst. 1 o.s.ř.). Za této situace soud dále zkoumal, zda dohoda účastníků není v rozporu s právními předpisy, zda se nepříčí a ani neobchází kogentní ustanovení zákona (včetně ujednání o nákladech řízení). K posouzení navrhovaného smíru bylo třeba ověřit, zda žalobkyně při uzavírání smlouvy o úvěru postupovala v souladu se zákonem, tzn. zda prověřila úvěruschopnost žalovaného.

19. V případech, kdy věřitel schopnost dlužníka splácet zvažovaný úvěr při uzavírání smlouvy o úvěru dostatečně neprověřuje, přiznávají soudy věřitelům pouze rozdíl částky, kterou dlužník na úvěru převzal (v případě žalovaného by se jednalo o částku 149 000 Kč), od které odečítají částku, kterou dlužník na úvěru splatil (v případě žalovaného by se jednalo o částku 113 507,08 Kč). V případě nyní žalované věci by tak žalované zbývala k úhradě pouze částka 35 492,92 Kč. Platila-li by žalovaná žalobkyni další splátky, jednalo by se na straně žalobkyně bezdůvodné obohacení, které by žalobkyně měla žalované vrátit.

20. Soud proto vyzval žalobkyni, aby doplnila tvrzení a důkazy, jakým způsobem ověřila, že žalovaná má dostatečné příjmy a výdaje na to, aby tehdy zvažovaný úvěr splácela (usnesením na č.l. 31). Vzhledem k tomu že žalobkyně tato tvrzení a důkazy nedoplnila, má soud za to, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného dostatečně neprověřila a navrhovaný smír je tak v rozporu se zákonem a nemůže být soudem schválen. Soud proto účastníky navrhovaný smír výrokem II. zamítl (§ 99 odst. 2 o.s.ř. a contrario).

21. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění žalobkyně odpadl (úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v celkové výši 149 000 Kč, hledět nikoli jako na plnění žalobkyně ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že žalovaná již zaplatila částku 84 507,08 Kč, a dále po podání žaloby zaplatila celkem částku 29 000 Kč, dohromady tedy žalovaná zaplatila částku 113 507,08 Kč činí bezdůvodné obohacení na straně žalované tak pouze přiznanou částku 35 492,92 Kč. Soud proto výrokem III. žalobě co do části jistiny vyhověl.

22. Vzhledem k tomu, že úprava § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, vycházel soud co do lhůty k plnění z toho, že žalovaný není povinen vrátit ihned, ale až v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Mezi účastníky nebyla lhůta k plnění dlužné jistiny ujednána. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní. Soudu nejsou známy sociální a majetkové poměry žalované na základě, kterých by bylo možno stanovit lhůtu k plnění. Soud tak měl za přiměřenou lhůtu třiceti dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona).

23. Ve zbývajícím části žalovaného nároku soud žalobu výrokem IV. zcela zamítl (žalovaná částka 133 475,91 Kč rozdělená na částky 88 508,38 Kč a 44 967,53 Kč minus přiznaná částka 35 492,93 Kč, zastavená částka 29 000 Kč, tj. zamítaná částka 68 982,99 Kč), a to včetně příslušenství (úroků, úroků z prodlení). Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného celá úvěrová smlouvy, nepřiznal soud žalobkyni ani úroky z úvěru, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – také odpadl.

24. Výrokem V. nepřiznal soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť po vyčíslení zamítaného příslušenství v součtu se zamítanou jistinou byla žalobkyně převážně neúspěšná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o. s. ř.).