28 Co 169/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 72 699 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2023, č. j. 249 C 25/2022-106,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 53 000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 22. 4. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 8,5% úrok z prodlení ročně z částky 53 000 Kč od 23. 11. 2021 do 21. 4. 2022, se potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 6 633,51 Kč k rukám její zástupkyně, advokátky , Jméno advokátky, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 11 168,40 Kč k rukám její zástupkyně, advokátky , Jméno advokátky, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 72 699,08 Kč, 8,5% úroku z prodlení ročně z částky 63 225 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení a 64,58% úroku ročně z částky 53 000 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok dosáhne částky 178 732 Kč (I. výrok). Rozhodl, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává (II. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku, pouze do části I. výroku, v níž soud zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 53 000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 23. 11. 2021 do zaplacení, a souvisejícímu II. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podala odvolání žalobkyně. Vyjádřila nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně, že nebyla nedostatečně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, přesto zdůraznila, že odvoláním brojí pouze proti zamítavému výroku rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu částky, která odpovídá výši poskytnutého úvěru. Pokud soud prvního stupně shledal úvěrovou smlouvu jako neplatnou, bylo namístě, aby žalobkyni přiznal právo na zaplacení alespoň částky, kterou žalobkyně žalovanému na základě této smlouvy prokazatelně poskytla. Žalobkyně tvrdila a doložila dokladem (otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu), že žalobkyně dne 9. 8. 2021 poukázala částku 53 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně neprokázala čerpání jakékoliv částky ze strany žalovaného, proto není správný. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud část I. výroku rozsudku soudu prvního stupně změnil a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 53 000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 23. 11. 2021 do zaplacení.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně, které mu bylo doručeno dne 10. 8. 2023, nevyjádřil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se v žalobě, která byla soudu doručena dne 27. 4. 2022, domáhala po žalovaném zaplacení částky 63 225 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 23. 11. 2021 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 9 474,08 Kč, úroku ve výši 64,58 % ročně z částky 53 000 Kč od 23. 11. 2021 do 16. 12. 2021 a 8,5% úroku ročně z částky 53 000 Kč od 17. 12. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok dosáhne částky 178 732 Kč. Uvedla, že dne 9. 8. 2021 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru č. , RČ, , podle které žalovanému poskytla téhož dne peněžní prostředky ve výši 53 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr společně s úrokem v nominální sazbě 64,58 % ročně v 48 měsíčních splátkách po 3 207 Kč, počínaje měsícem září 2021 podle splátkového kalendáře. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech a prohlášení žalovaného, z nichž žalobkyně zjistila, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Rovněž byla ověřena úvěrová historie žadatele o úvěr v databázích SOLUS a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalobkyně provedla tzv. scoring klienta, na jehož základě bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalobkyně prověřila, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný a zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto žalobkyně ke dni 21. 11. 2021 úvěr zesplatnila. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.

6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že žalovaný podepsal dne 5. 8. 2021 návrh na uzavření smlouvy o úvěru, k němuž dne 9. 8. 2021 žalobkyně připojila svůj podpis v části „akceptační doložka“. Před uzavřením smlouvy žalobkyně nijak reálně neověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Je zcela nedostačující, pokud provedla lustraci žalovaného v několika registrech, avšak nezjišťovala ani neověřovala jeho reálné příjmy a výdaje. Údaje žalovaným uvedené v listině označené jako „hodnocení klienta“ jsou zcela zjevně bez vztahu k realitě a měly u žalobkyně budit pochybnosti o schopnosti žalovaného řádně úvěr splatit. Žalobkyně tím porušila svou povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, proto je smlouva o úvěru podle § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by žalovaný čerpal jakoukoliv částku, soud žalobu v celém rozsahu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud prvního stupně tím, že žalobkyně byla s ohledem na výsledek řízení zcela neúspěšná, na náhradu nákladů řízení nemá právo (srov. § 142 odst. 1 a contrario), a žalovanému v řízení žádné náklady řízení nevnikly.

7. Předmětem odvolacího řízení bylo posouzení otázky, zda na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 53 000 Kč vzniklé poskytnutím plnění z neplatné smlouvy o úvěru.

8. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin, a to návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru, předžalobní výzvy ze dne 6. 4. 2022 s poštovním podacím archem, karty klienta, dokladu o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu a hodnocení klienta. Z obsahu smlouvy o úvěru označené číslem , RČ, vyplynulo, že celková výše úvěru činila 53 000 Kč, a žalovaný pro vyplacení tohoto úvěru sdělil bankovní spojení č. , č. účtu, . Podle dokladu o vyplacení úvěru (otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu) byla dne 9. 8. 2021 realizována transakce částky 53 000 Kč z účtu č. , č. účtu, ve prospěch účtu žalovaného č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , RČ, . Informace, že žalovanému byla vyplacena částka 53 000 Kč, vyplývá i z údajů uvedených v listinách označených jako hodnocení klienta a karta klienta. V kartě klienta je mimo jiné označen účet č. , č. účtu, , na nějž mají být realizovány splátky, a dále uvedena informace, že žalovaný na svůj dluh ničeho neplatil. Předžalobní výzvou ze dne 6. 4. 2022, která byla téhož dne podána poště k přepravě, byl žalovaný ze strany žalobkyně vyzván k zaplacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru č. , RČ, , a to do 15 dnů ode dne odeslání této výzvy. Ve zbývajícím rozsahu odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a pro stručnost odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Odvolací soud považuje za důležité zdůraznit, že podle již ustálené judikatury (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, rozsudek SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18) musí soudy zkoumat prověřování úvěruschopnosti spotřebitele z úřední povinnosti. Soud prvního stupně se otázkou prověřování úvěruschopnosti žalovaného náležitě zabýval a odvolací soud se zcela ztotožňuje s jeho závěrem, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně porušila povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 a 2 tohoto zákona. V dalších podrobnostech odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

12. V návaznosti na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je namístě posoudit nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 87 odst. 1 věta třetí § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který lze označit za ustanovení speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravené v § 2991 a násl. o. z. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že by žalovaný čerpal jakoukoliv částku, neboť z listiny označené jako „Doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu“ neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění s tím, že listina je strojově psaným dokumentem, u něhož nelze zjistit ani to, kdo a kdy listinu vyhotovil. Odvolací soud po zopakovaném dokazování na rozdíl od soudu prvního stupně učinil skutkový závěr, že žalovanému byla ze strany žalobkyně částka 53 000 Kč skutečně vyplacena. Údaje obsažené v dokladu o vyplacení úvěru (otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu), jenž je dle názoru odvolacího soudu v elektronickém bankovnictví vygenerovaným standardním potvrzením o realizaci jedné konkrétní transakce z účtu žalobkyně, korespondují s údaji uvedenými v úvěrové smlouvě (co do identifikace výše úvěru a účtu, kam má být úvěr vyplacen) i v kartě klienta, jde-li o částku poskytnutého úvěru a účet žalobkyně, z něhož byla částka úvěru žalovanému zaslána. Jsou tak zcela důvodné námitky žalobkyně, že částku 53 000 Kč žalovanému skutečně poskytla.

13. Vzhledem k tomu, že žalovaný na svůj dluh doposud ničeho neuhradil, má žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení nárok na zaplacení celé poskytnuté jistiny ve výši 53 000 Kč spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 22. 4. 2022, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění, stanovené v předžalobní výzvě ze dne 6. 4. 2022, podané téhož dne poště k přepravě, kterou je podle svého obsahu možno také považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. Při úvaze, že tato listina jako jednostranné hmotněprávní jednání se mohla do tří pracovních dnů ode dne odeslání dostat do sféry dispozice adresáta, pak žalobkyní určená lhůta k zaplacení do 15 dnů ode dne odeslání této výzvy žalovanému uplynula dne 21. 4. 2022. Absentuje-li spor mezi účastníky o přiměřenou dobu plnění podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb., je třeba analogicky ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. jako v jiných podobných případech vyjít z výzvy věřitele k plnění v jím uvedené lhůtě.

14. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil odvoláním napadenou část I. výroku rozsudku soudu prvního stupně a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 53 000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 22. 4. 2022 do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud určil třídenní lhůtu k plnění, a to s ohledem na výši plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, délku prodlení žalovaného i s přihlédnutím ke skutečnosti, že v důsledku pasivity žalovaného nebyly v řízení zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující prodloužení lhůty k plnění či plnění ve splátkách. Zbývající odvoláním napadenou část I. výroku rozsudku soudu prvního stupně, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení 8,5% úrok z prodlení ročně z částky 53 000 Kč od 23. 11. 2021 do 21. 4. 2022 pak odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

15. Protože došlo ke změně rozsudku, odvolací soud znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Při hodnocení míry úspěchu stran v projednávané věci odvolací soud přihlédl k hodnotě žalované pohledávky i jejího příslušenství kapitalizovaného k datu vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně (11. 4. 2023) a dospěl k závěru, že ve sporu byla více procesně úspěšná žalobkyně (65 %), jenž má po odečtu jejího procesního neúspěchu (35 %) právo na náhradu 30 % jejích nákladů řízení. Žalobkyni v řízení vznikly náklady zaplacením soudního poplatku ve výši 3 635 Kč a zastoupením advokátem, tj. mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby po 4 020 Kč určená z tarifní hodnoty 72 699,08 Kč za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby a účast na jednání soudu podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.“), odměna advokáta ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 1 písm. h) a. t., náhrada hotových výdajů ve výši 1 200 Kč za každý úkon právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 3 206,70 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Celková výše nákladů řízení žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně činila 22 111,70 Kč, z níž jí náleží náhrada ve výši 30 %, tj. částka 6 633,51 Kč.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Opět přihlédl k hodnotě žalované pohledávky, jež byla předmětem odvolacího řízení, i jejího příslušenství, kapitalizovaného k datu vyhlášení rozsudku odvolacího soudu (3. 12. 2024). Žalobkyně byla úspěšná co do požadované jistiny a úroku z prodlení kapitalizovaného částkou 11 811,73 Kč, což odpovídá 97 % celkového odvoláním požadovaného nároku. Z uvedeného je zřejmé, že procesní neúspěch žalobkyně v odvolacím řízení byl v poměrně nepatrné části, proto jí byla přiznána plná náhrada nákladů řízení ve výši 11 168,40 Kč, které žalobkyni vznikly zaplacením soudního poplatku za odvolání ve výši 2 650 Kč a zastoupením advokátem, tj. mimosmluvní odměna za dva úkony právní služby po 3 220 Kč určená z tarifní hodnoty 53 000 Kč za podání odvolání a účast na jednání soudu podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) a. t., náhrada hotových výdajů za každý z těchto úkonů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty 1 478,40 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Odvolací soud nepřiznal odměnu advokáta za další poradu zástupkyně žalobkyně s klientem, neboť konání této porady nebylo žádným způsobem doloženo a není tedy zřejmé, jakém rozsahu a čeho se konkrétně týkala.