249 C 25/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Monikou Schön, Ph.D., jako samosoudcem v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně , se sídlem v Adresa žalobkyně , zastoupená Jméno Zástupce , advokátkou se sídlem v Adresa žalobkyně , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , bytem ve Adresa žalovaného , o 72.699,08 Kč s úroky a úroky z prodlení,

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 72.699,08 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 63.225 Kč za dobu od 23. listopadu 2021 do zaplacení a úroku ve výši 64,58 % ročně z částky 53.000 Kč za dobu od 23. listopadu 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok dosáhne částky 178.732 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 72.699,08 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným dne , datum, uzavřel smlouvu o úvěru, podle níž žalovaný dne , datum, čerpal (bezhotovostně, převodem na bankovní účet) částku ve výši 53.000 Kč a tuto se zavázal spolu se sjednaným úrokem a dalšími poplatky, které žalobce dále rozvedl, zaplatit ve čtyřiceti osmi pravidelných měsíčních splátkách po 3.207 Kč (smluvní úrok byl sjednán ve výši64,58 % ročně). V rozporu s ujednáním účastníků žalovaný nezaplatil žalobci ničeho. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.

2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – ve lhůtě mu k tomu soudem určené ani do dnešního dne nevyjádřil. K jednání nařízenému na 11. 4. 2023, ač předvolán řádně a včas, se pak bez omluvy nedostavil, aniž soudu sdělil jakýkoli důvod, který by mu v účasti bránil. Za této situace soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

4. Z listiny označené jako „, Anonymizováno, Hodnocení klienta“ soud zjistil, že v ní je uveden příjem žalovaného ze zaměstnání v částce 14.750 Kč měsíčně, výdaje (životní minimum) v částce 3.860 Kč měsíčně, náklady na bydlení v částce 2.603 Kč měsíčně a žádné jiné výdaje uvedeny nejsou. K dotazu, zda žalobce správnost těchto údajů před uzavřením smlouvy ověřoval, žalobce při jednání dne 11. 4. 2023 sdělil, že nikoli. K dotazu soudu, zda se žalobce zabýval otázkou pobytu žalovaného (adresa uváděná na listinách je adresou Městského úřadu ve , adresa, , což je skutečnost obecně známá a též soudu známá z vlastní činnosti), žalobce uváděl, že se k tomu vyjádřit nemůže. Nadto je – i pro osobu bez vzdělání a zkušeností v oblasti poskytování úvěrů – na první pohled evidentní, že uváděné výdaje jsou hrubě podhodnoceny (srov. např. nulové výdaje na cokoli ostatního vč. dopravy, přitom deklarovaný pobyt žalovaného byl ve , adresa, a adresa zaměstnavatele v , adresa, , takže je evidentní, že nějaké náklady na dopravu žalovaný vynakládat musel, v přehledu však uvedeny nejsou).

5. Z Potvrzení o příjmu žalovaného ze dne , datum, soud vzal za prokázané, že uvedeného dne , Anonymizováno, , jméno FO, jako zaměstnavatel potvrdil, že je u ní žalovaný zaměstnán jako řidič od , datum, s průměrným čistým příjmem za poslední tři měsíce v částce 14.750 Kč.

6. Z výplatního lístku žalovaného za , Anonymizováno, soud zjistil, že v uvedeném měsíci měl žalobce příjem ze mzdy v částce 14.752 Kč (čistá mzda), že žalovanému nebyly prováděny žádné srážky ze mzdy a žalovaný neuplatňoval daňové zvýhodnění na děti.

7. Z výplatního lístku žalovaného za , Anonymizováno, soud zjistil, že v uvedeném měsíci měl žalobce příjem ze mzdy v částce 14.748 Kč (čistá mzda), že žalovanému nebyly prováděny žádné srážky ze mzdy a žalovaný neuplatňoval daňové zvýhodnění na děti.

8. Z výpisu z účtu žalovaného za období , datum, – , datum, soud zjistil, že počáteční zůstatek byl 352,23 Kč a konečný zůstatek byl 102.23 Kč. Jediný evidovaný pohyb na účtu byl dne , datum, odepsaný poplatek za vedení účtu v částce 250 Kč.

9. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne , datum, soud zjistil, že k uvedenému dni nebyl v registru žádný záznam o dlužných částkách po splatnosti ve vztahu k žalovanému.

10. Z výpisu z NRKI ze dne , datum, soud zjistil, že sám žalobce při zvažování pravděpodobnosti splácení u žalovaného zjistil velmi nízké bodové skóre (v nejnižší kategorii, což žalobce interpretoval jako „vyšší riziko, úvěr je výrazně limitován výší vyplacené částky, případně zamítán“).

11. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru soud zjistil, že formálně žalovaný dne , datum, požádal žalobce o úvěr. Jde o formulář vyhotovený žalobcem, do něhož jsou doplněny konkrétní údaje o žalovaném a o požadovaném úvěru. V závěru je připojena akceptační doložka s podpisem zástupce žalobce a datem , datum, .

12. Z přípisu žalobce ze dne , datum, soud vzal za prokázané, že jím žalobce sdělil žalovanému, že „schválil úvěr ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, “. Z připojené kopie obálky je zřejmé, že listina byla žalovanému odeslána na adresu „, adresa, “ (neznámo, z jakého důvodu, žalobce k tomu na dotaz soudu při jednání žádné vysvětlení neuvedl), že na této adrese si žalovaný zásilku nepřevzal a tato se jako nedoručená vrátila zpět žalobci.

13. Z listiny označené jako „Doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu“ soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Především touto listinou soud nezval za prokázané, že by žalobce poskytl žalovanému jakoukoli částku. Listina je totiž strojově psaným dokumentem, u něhož nelze zjistit ani to, kdo (a kdy) listinu vyhotovil. Listina se jeví jako přehled vyhotovený žalobcem, jejímž obsahem jsou žalobcova žalobní tvrzení. Z této listiny soud nevzal za prokázané, že by jakákoli částka byla žalovanému vyplacena (že žalovaný čerpal jakoukoli částku). Vzhledem k tomu soud vyzval při jednání žalobce, aby označil jiný důkaz k prokázání tvrzení o vyplacení úvěru, na což však žalobce sdělil, že jiný důkaz k prokázání tohoto tvrzení nemá.

14. Z ostatních listin označených a provedených k důkazu soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Pokud jde o několik výzev k zaplacení, soud nevzal za prokázané, že tyto listiny byly žalovanému odeslány. Tato otázka nicméně nebyla významná pro rozhodnutí ve věci, proto soud žalobce v tomto směru nepoučoval a nevyzýval k doplnění tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání.

15. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne , datum, žalovaný podepsal návrh na uzavření smlouvy o úvěru. K tomuto návrhu žalobce dne , datum, připojil svůj podpis v části „akceptační doložka“. Teprve následujícího dne (, datum, ) odeslal žalovanému sdělení, jímž ho o akceptaci informoval. Tuto písemnost si žalovaný nepřevzal. Před uzavřením smlouvy žalobce nijak reálně neověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr. Provedl-li lustraci v několika registrech (Solus apod.), považuje to soud za zcela nedostačující. Vyjma toho sám žalobce žalovaného hodnotil jako rizikového (srov. závěry z NRKI shora). V každém případě žalobce měl zejména zjišťovat a ověřovat reálné příjmy a reálné výdaje žalovaného, což zjevně neučinil (srov. jeho vyjádření při jednání dne 11. 4. 2023). Spoléhal-li se na pravdivost údajů uvedených v „Hodnocení klienta“, nutno uvést, že tyto údaje jsou zcela zjevně bez vztahu k realitě, když přinejmenším u výdajů je uvedena částka životního minima, nikoli jakkoli zjištěná výše reálných nákladů žalovaného. O tom, že reálné náklady žalovaného musí být výrazně vyšší, svědčí mj. okolnost, že žalovaný měl tvrzené bydliště ve , adresa, , adresa zaměstnavatele byla v , adresa, , tedy žalovaný musel mít nějaké náklady na dopravu do zaměstnání, ani to však žalobcem podle obsahu listin zváženo nebylo. Pochybnosti žalobce musel budit rovněž údaj o místě trvalého pobytu žalovaného (sídlo Městského úřadu , adresa, ), zůstatek na účtu žalovaného, na který měl být úvěr čerpán (naprosto minimální částky u počátečního i konečného zůstatku s naprosto minimálním pohybem v mezidobí, tedy bylo zjevné, že nejde o účet běžně používaný žalovaným atd.). I v případě, že žalobce nijak údaje uvedené žalovaným neověřoval, měly údaje, které od něj měl k dispozici, budit pochybnosti o schopnosti žalovaného řádně úvěr splatit.

16. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Smlouvu o úvěru ze dne , datum, (resp. akceptovanou dne , datum, ) soud hodnotí jako neplatnou, neboť žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťoval (neověřoval) majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Tím žalobce porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18). Pro úplnost soud dodává, že nahrazené zákonem vymezeného účelu zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele paušálními částkami životního minima atp. nelze akceptovat. Žalobce jako profesionální poskytovatel nebankovních úvěrů měl požadovat doložení reálných výdajů žalovaného, především výdajů spojených s bydlením a dalšími životními náklady (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 74 Co 74/2021).

17. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru z ní právo nelze přiznat. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že by žalovaný čerpal jakoukoli částku, neshledává soud žádný důvod, pro který by bylo lze žalovanému uložit zaplacení jakékoli částky žalobci. Soudu tedy nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout (výrok I.).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, jak ve výroku II. uvedeno, neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení, kdy byl zcela neúspěšný, na náhradu nákladů řízení nemá právo (srov. ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario) a žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.