28 CO 17/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z jeho předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudců JUDr. Zdeňka Bureše a JUDr. Evy Gregorové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 869 687,50 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalované na zaplacení 656 359,60 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 3. prosince 2020, č.j. 703 C 36/2018-225,

I. Rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 3. prosince 2020, č. 703 C 36/2018-225, se ve výroku č. I potvrzuje.

II. Rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 3. prosince 2020, č.j. 703 C 36/2018-225, se ve výroku č. II mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení ve věci žaloby částku 187 049,79 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, do tři dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 3. prosince 2020, č.j. 703 C 36/2018-225, se ve výroku č. III potvrzuje.

IV. Rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 3. prosince 2020, č.j. 703 C 36/2018-225, se ve výroku č. IV mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení ve věci vzájemné žaloby částku 90 644,92 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, do tři dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení ve věci žaloby částku 49 418,81 Kč Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, do tři dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení ve věci vzájemné žaloby částku 44 985,49 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, do tři dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud v Blansku jako soud prvního stupně vydal ve věci výše označený rozsudek, jehož výrokem č. I uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 869 687,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 869 687,50 Kč od 15. 8. 2018 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, jehož výrokem č. II uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 194 519,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně, jehož výrokem č. III rozhodl, že vzájemný návrh žalované, kterým se domáhala, aby žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalované částku 656 359,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 21. 3. 2019 do zaplacení, se zamítá a jehož výrokem č. IV uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení o vzájemném návrhu částku 81 776,39 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

2. Takto rozhodl soud prvního stupně o nároku žalobkyně uplatněném žalobou ze dne 2. 10. 2018 a o nároku žalované uplatněném za řízení před soudem prvního stupně vzájemnou žalobou ze 22. 3. 2019 poté, kdy jeho ve věci dříve vydaný plně vyhovující rozsudek ze dne 13. 6. 2019, č.j. 703 C 36 2019 -118, byl k podanému odvolání žalované usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2020, č.j. 28 Co 192/2019-170, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Předmětem dalšího řízení před soudem prvního stupně ve věci žaloby bylo zaplacení kupní ceny jednoho kusu valivého ložiska [číslo] [anonymizována dvě slova] dodaného žalované dne 1. 6. 2018 na základě její objednávky [číslo] doručené žalobkyni emailem ze dne 12. 1. 2018 žalobkyní potvrzené dne 19. l. 2018 (po jednání mezi stranami ze dne 16. 1. 2018), na niž z její celkové výše 1 437 500 Kč zůstalo dle faktury žalobkyně [číslo] ze dne 31. 5. 2018 splatné dne 14. 8. 2018 nezaplaceno žalovaných 869 687,50 Kč. Ve věci vzájemné žaloby bylo předmětem dalšího řízení zaplacení částky 656 359,60 Kč jako smluvní pokuty vyúčtované žalobkyni v rozsahu částky 391 359,60 Kč za její prodlení s dodáním uvedeného jednoho kusu valivého ložiska, které podle zápisu ze dne 16. 1. 2018 mělo být dodáno do 27. 4. 2018, za dobu od 28. 4. 2018 do 11. 6. 2018, tj. za 45 dnů prodlení, vycházeje z ustanovení čl.

8. Všeobecných nákupních podmínek žalované a v rozsahu zbývající částky 265 000 Kč vyúčtované žalobkyni v rámci téže dodávky za nesdělení země původu dodávaného zboží dle čl.

4. Všeobecných obchodních podmínek (této ve výši 10 000 EUR při kurzu 26,50 Kč odpovídá částka 265 000 Kč). Žalovaná v rámci své obrany proti žalobě argumentovala zánikem jí uplatněné pohledávky v rozsahu částky 509 426,88 Kč započtením své vzájemné pohledávky dopisem ze dne 13. 8. 2018 jako tvrzené škody, k níž žalovaná za řízení tvrdila její vyúčtování žalobkyni přípisem ze dne 14. 6. 2018 s tvrzením, že o tuto částku (odpovídající částce 85 274 PLN) byla snížena ze strany polského obchodního partnera žalované výše odměny náležejí jí za její plnění, a to v důsledku vyúčtovaného smluvního penále pro prodlení v realizaci předmětu smlouvy mezi nimi uzavřené. Žalobkyně v rámci své obrany proti vzájemné žalobě žalované žalobkyně tvrdila, že součástí smluv uzavřených mezi stranami žalovanou označené smluvní podmínky, z nichž žalovaná dovozuje nároky uplatněné vzájemnou žalobu, nebyly. V době, kdy žalobkyně odesílala žalované potvrzení objednávek, konkrétní internetová stránka, na niž žalovaná odkazovala ve svých objednávkách, neexistovala.

3. V dalším průběhu řízení se soud prvního stupně v návaznosti na závěry zmíněného zrušujícího usnesení odvolacího soudu zabýval tím, zda Všeobecné nákupní podmínky žalované se staly součástí kupních smluv uzavřených mezi stranami, tedy kupní smlouvy týkající se dodávky jednoho kusu valivého ložiska vycházející z objednávky žalované ze dne 24. 1. 2017 odeslané žalobkyni e-mailem žalované ze dne 12. 1. 2018 potvrzené žalobkyní e-mailem ze dne 19. 1. 2018 (tzv. dodávka [obec]) a kupní smlouvy týkající se dodávky dvou kusů valivého ložiska vycházející z objednávky žalované ze dne 10. 10. 2017 odeslané žalobkyni e-mailem žalované ze dne 17. 10. 2022 potvrzené žalobkyní e-mailem ze dne 20. 10. 2017 (tzv. dodávka Polsko). Posouzení toho, zda odkazem na tyto obchodní podmínky uvedené v obou zmíněných objednávkách byla určena část obsahu kupních smluv, bylo právně významné zejména vzhledem k žalovanou tvrzeným ujednáním o smluvní pokutě obsaženým v ustanovení čl. 8 a čl. 4 těchto obchodních podmínek, na čemž byla postavena vzájemná žaloba žalované a s čímž také souvisela obrana žalované proti žalobě žalobkyně. V dalším průběhu řízení soud prvního stupně vyzval obě sporné strany k doplnění svých dosavadních tvrzení, žalobkyni k žalobě a k obraně proti vzájemné žalobě, žalovanou k obraně proti žalobě a ke vzájemné žalobě, jakož i k označení všech důkazů k jejich prokázání a k předložení listinných důkazů, při jednání konaném dne. Na základě důkazních návrhů žalobkyně doplnil dokazování výslechem svědků [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (zaměstnanců žalobkyně) a obsáhlou e-mailovou komunikací mezi stranami.

4. Soud prvního stupně zjistil, že mezi účastnicemi probíhala jednání o uzavření smlouvy osobně a formou e-mailové komunikace, přičemž kontraktační proces byl zakončen ze strany žalované písemnou objednávkou [číslo] ze dne 10. 10. 2017, která uváděla výslovně některé podmínky smlouvy a dále v záhlaví obsahovala text:„ Potvrzením této objednávky souhlasí dodavatel s použitím všeobecných nákupních podmínek (general buying conditions) umístěných na: [webová adresa] ([anonymizováno])“. V odůvodnění svého rozsudku uvedl, že z provedených důkazů (zejména z výpovědi svědka [příjmení] [příjmení]) vyplynulo, že v rámci předcházejícího kontraktačního procesu mezi účastnicemi neprobíhala komunikace o všeobecných nákupních podmínkách, žádné všeobecné obchodní podmínky ani všeobecné nákupní podmínky nebyly na žádné ze schůzek předloženy. Ani při objednávkách, které mezi nimi proběhly v předcházejících letech, neprobíhala komunikace o použití podmínek. Žalovaná však v písemné objednávce projevila svou vůli, aby se součástí uzavírané smlouvy staly Všeobecné nákupní podmínky žalované. Bylo tedy na žalobkyni, aby na tuto obsahovou část oferty nějakým způsobem zareagovala. Žalobkyně však, aniž by se pokusila seznámit s těmito navrhovanými všeobecnými nákupními podmínkami, a aniž by proti jejich užití vyjádřila nějaké námitky, objednávku potvrdila e-mailovou zprávou ze dne 20. 10. 2017. Obdobná situace se opakovala v případě další objednávky žalované [číslo], kterou žalobkyni zaslala dne 12. 1. 2018. Projev vůle žalobkyně při akceptaci objednávky tedy směřoval k uzavření kupní smlouvy, jejíž součástí byly všeobecné nákupní podmínky žalované, s jejichž použitím vyslovila souhlas, i když se s těmito podmínkami neseznámila. Soud prvního stupně tak měl za to, že obě účastnice svým jednání projevily vůli, aby se součástí kupních smluv staly„ Všeobecné nákupní podmínky (general buying conditions) umístěných na: [webová adresa] ([anonymizováno])“. [příjmení] se však takové podmínky skutečně staly součástí kupní smlouvy, musí být splněna i druhá zákonem (§ 1751 odst. 1 o. z.) stanovená podmínka, tedy že se jedná o smluvní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Proto soud prvního stupně zaměřil dokazování k otázce, zda tvrzené Všeobecné nákupní podmínky byly žalobkyni známy nebo zda se s nimi v době uzavření smluv mohla seznámit. Umístění všeobecných podmínek na veřejně přístupné webové adrese, přičemž odkaz na tuto adresu by byl uveden např. v objednávce, by podle názoru soudu prvního stupně bylo možné klást na stejnou úroveň, jako by obchodní podmínky byly připojeny k nabídce, jak to má na mysli § 1751 o. z. Takovým postupem by tedy byl splněn zákonný požadavek. V daném případě však v řízení nebylo prokázáno, že se na webové adrese uvedené v objednávce tyto Všeobecné nákupní podmínky nacházely ke dni uzavření smluv. Zároveň, jak to uvedl soud prvního stupně, ani z předešlého obchodního styku účastnic nevyplývá, že by Všeobecné nákupní podmínky žalované byly žalobkyni známy – tato skutečnost nevyplývá z žádného listinného důkazu ani z provedeného výslechu svědků. Z listinných důkazů vyplynulo pouze to, že žalovaná na své všeobecné obchodní podmínky opakovaně odkazovala ve svých objednávkách časově předcházejících předmětným smlouvám (objednávka č. [anonymizováno] [číslo], [číslo] [číslo], [číslo]). Žalovaná však ani netvrdila, že by se při předchozím obchodním styku na tyto všeobecné nákupní podmínky někdy výslovně v jiné situaci odvolala nebo, že by na ně bylo upozorněno jiným způsobem. Žalované se tak nepodařilo prokázat, že na uvedené internetové adrese byly tvrzené všeobecné podmínky umístěny nebo že se s nimi žalobkyně seznámila (mohla seznámit) jiným způsobem, proto se vázanost podmínkami nemohla uplatnit (§ 1751 o. z.), přestože obě účastnice v tomto směru projevily svou vůli.

5. Soud prvního stupně uzavřel, že účastnice platně v písemné formě uzavřely postupně několik kupních smluv podle § 2079 a násl. o. z., kterými se žalobkyně zavázala dodat žalované zboží (smlouvou ze dne 20. 10. 2017 2 valivá ložiska [číslo] [anonymizováno] – [anonymizována tři slova], smlouvou ze dne 19. 1. 2018 další 1 kus valivého ložiska [číslo] [anonymizována dvě slova] C [anonymizována dvě slova] za cenu 1 437 500 Kč bez DPH). Zboží dle těchto kupních smluv žalobkyně dodala a vyúčtovala žalované kupní cenu, avšak žalovaná část sjednané kupní ceny nezaplatila ve sjednané době splatnosti. Dosud žalovaná neuhradila část kupní ceny za 1 kus valivého ložiska [číslo] [anonymizováno] – [anonymizována tři slova] ve výši 869 687,50 Kč, která jí byla vyúčtována fakturou [číslo] se splatností do 14. 8. 2018. Žalovaná svoji obranu proti tomuto nároku na zaplacení části kupní ceny založila na námitce započtení, když dopisem ze dne 13. 8. 2018 vůči žalobnímu nároku uplatnila k započtení svoji pohledávku na náhradu škody z titulu majetkových sankcí ve výši 85 274 PLN (509 426,88 Kč), které žalovaná zaplatila svému odběrateli v důsledku nesplnění termínu dodání zboží ze strany žalobkyně dle kupní smlouvy z 20. 10. 2017. Žalovaná proto vyúčtovala žalobkyni jako náhradu škody částku, kterou musela za toto prodlení uhradit svému konečnému odběrateli. V řízení však bylo zjištěno, že v rámci kupní smlouvy ze dne 20. 10. 2017 byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta právě pro případ pozdního dodání zboží, proto je dle (dispozitivního) zákonného ustanovení § 2050 o. z. vyloučeno, aby z téhož porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje, žalovaná uplatňovala náhradu škody. Toto ustanovení nevylučuje, aby se strany v konkrétní věci dohodly o tom, že se toto pravidlo neuplatní. V posuzované věci se žalované nepodařilo prokázat, že k takové dohodě mezi účastnicemi skutečně došlo – podle názoru soudu soudu prvního stupně se jí tvrzené Všeobecné nákupní podmínky nestaly součástí kupních smluv. Je proto vyloučeno proti pohledávce žalobkyně započítat nárok žalované na náhradu škody, neboť tento jí nevznikl. Poněvadž žalobkyně prokázala svá žalobní tvrzení k uplatněné pohledávce a obrana žalované nebyla důvodná, soud prvního stupně žalobě v plném rozsahu, tedy i ohledně požadovaného příslušenství, vyhověl (výrok č. I).

6. Vzájemnou žalobu, jíž žalovaná žalovanou částkou 656 359,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 21. 3. 2019 do zaplacení žádala po žalobkyni zaplacení smluvních pokut vycházejících z ustanovení čl. 8 2 a čl. 4 2 Všeobecných nákupních podmínek, soud prvního stupně jako nedůvodnou zamítl (výrok č. III) s poukazem na svůj závěr, že Všeobecné nákupní podmínky žalované se nestaly součástí kupních smluv, neboť v řízení nebylo prokázáno splnění podmínek ustanovení § 1751 o. z., tedy že se jednalo o obchodní podmínky žalobkyni známé.

7. Soud prvního stupně žalobkyni úspěšné jak ve věci její žaloby, tak ve věci vzájemné žaloby žalované, přiznal samostatnými výroky č. II a č. IV svého rozsudku plnou náhradu nákladů řízení, jak je v jeho odůvodnění specifikoval.

8. Žalovaná podala proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně v celého jeho rozsahu odvolání podáním ze dne 5. 1. 2021 s odkazem na odvolací důvody uvedené v ustanoveních § 205 odst. 2 písm. b, e) a. g) o. s. ř., k nimž jako nezměněným plně odkázala na své ve věci dříve podané odvolání ze dne 13. 8. 2019. Uvedla, že žalobkyně se pokusila výslechem svědků pravděpodobně prokázat, že Všeobecné nákupní podmínky [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] ze dne 15. 4. 2015 (dále jen„ Všeobecné nákupní podmínky“) se nestaly součástí smluvních vztahů. Toto se jí však ani nemohlo podařit prokázat, když žalovaná již v průběhu řízení předložila důkazy o tom, že minimálně od roku 2015 v textu objednávek uváděla odkaz na uvedené Všeobecné nákupní podmínky. Žalobkyně s nimi byla jistě seznámena, protože v některých případech při potvrzování objednávek odkázala na svoje Všeobecné podmínky, takže vlastně některá ustanovení vyloučila, protože je neobsahovaly oba dokumenty. Z výslechů svědků vyplynulo, že o odkazu na Všeobecné nákupní podmínky věděli, avšak svojí liknavostí se jimi nezabývali, což je podrobně popsáno v bodě 54. rozsudku. Z elektronické kontraktace ložisek do Polska ostatně naopak vyplývá, že žalobkyně o Všeobecných nákupních podmínkách a jejich obsahu musela vědět, když upravovala výši smluvní pokuty v částce o řád nižší, než jak ji stanoví Všeobecné nákupní podmínky. Po žalované, jak to uváděla již ve svých dřívějších podáních, nelze po žalovaném požadovat, aby ještě nad rámec elektronické komunikace pokládala dodavateli kontrolní otázky ověřující, zda se s Všeobecnými nákupními podmínkami skutečně seznámil. Toto ani není v hospodářském styku obvyklé. K tomu žalovaná zdůraznila, že povinnost bdělosti je stanovena smluvním stranám dokonce i ve spotřebitelských vztazích, když ustanovení §1845 odst. 2 občanského zákoníku zakotvuje právo na obdržení smluvních podmínek v tištěné podobě na žádost. Ochrana spotřebitele je přitom zásadně širší než v případě podnikatelů, kteří při své obchodní činnosti vystupují v pozici profesionálů. Jelikož v průběhu řízení nebyly vzneseny námitky k výši náhrad škod v obou obchodních případech, žalobkyně navrhla odvolacímu soudu zamítnutí žaloby a vyhovění jejímu vzájemnému návrhu (vzájemné žalobě) s povinností žalobkyně k náhradě nákladů řízení., případně jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.

9. Žalobkyně ve svém podrobném vyjádření k odvolání žalované ze dne 18. 1. 2021 navrhla pro jeho nedůvodnost potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Tvrzení žalované v jejím odvolání má žalobkyně za nesprávná, nepravdivá a ničím nepodložená představující spíše její obecné komentáře týkající se věci a nikoli její polemiku s rozsudkem, resp. s konkrétními závěry soudu prvního stupně učiněnými v rozsudku. Mimo jiné uvedla, že z jí předložených listinných důkazů a z výpovědí slyšených svědků je zřejmé, že v rámci jednání, která předcházela uzavření smluv, žalobkyně a žalovaná jednaly (a to velmi podrobně) a ve smlouvách upravily (a to velmi podrobně) rovněž otázky týkající se množství, jakosti, provedení a záručních podmínek vážících se k dotčeným valivým ložiskům, aniž by bylo zapotřebí, aby součástí těchto smluv byly všeobecné nákupní podmínky, včetně žalovaným tvrzených Všeobecných nákupních podmínek. Zmínila i to, že žalovaná v návaznosti na závěry usnesení odvolacího soudu a ani po výzvě soudu prvního stupně nenavrhla výslech žádných osob, které se na její straně účastnily procesu uzavírání smluv a byly přítomny na jednání dne 16. 1. 2018.

10. Krajský soud v Brně jako soud odvolací soud na základě včasného (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a přípustného (§ 201 o.s.ř., § 202 odst. 2 o.s.ř. – a contrario) odvolání žalované jako osoby k jeho podání oprávněné obsahujícího požadované náležitosti (§ 205 odst. 1 o.s.ř.) přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, postup soudu prvního stupně jeho vydání předcházející, zopakoval dokazování (§ 213 odst. 2 o.s.ř.) sdělením podstatných údajů z některých listinných důkazů provedených již v řízení před soudem prvního stupně (- z objednávky žalované z 24. 1. 2017, z e-mailu [jméno] [příjmení] za žalobkyni ze dne 31. 7. 2017, z průvodního e-mailu z 12. 1. 2018, z potvrzujícího e-mailu žalobkyně z 19. 1. 2018, z objednávky žalované ze dne 10. 1. 2017 a průvodního e-mailu k ní ze 17. 10. 2017, z potvrzujícího e-mailu žalobkyně z 20. 10. 2017, ze zápisu ze 16. 1. 2018 na z vyúčtování škody dopisem žalované ze 14. 6. 2018, z oznámení o započtení závazků a pohledávek ze 13. 8. 2018, z vyúčtování smluvní pokuty dopisem žalované ze 6. 3. 2019 na č.l. 74), četl výpovědi svědků [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] podané před soudem prvního stupně a dotazoval se přítomných zástupců účastnic.

11. Odvolací soud se předně ztotožňuje s podrobnými skutkovými zjištěními soudu prvního stupně učiněnými z provedených důkazů v napadeném rozsudku a v podrobnostech na ně odkazuje. Správně soud prvního stupně posuzoval právní problematiku sporu podle právní úpravy zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.).

12. Podle § 1732 o. z. právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata. Podle § 1735 o. z. nabídka učiněná v písemné formě vůči nepřítomné osobě musí být přijata ve lhůtě uvedené v nabídce. Není-li lhůta uvedena, lze nabídku přijmout v době přiměřené povaze navrhované smlouvy a rychlosti prostředků, jež navrhovatel použil pro zaslání nabídky. Podle § 1740 odst. 1 věta první o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Podle § 1740 odst. 2 o. z. projev vůle, který obsahuje dodatky, výhrady, omezení nebo jiné změny, je odmítnutím nabídky a považuje se za novou nabídku. Přijetím nabídky je však odpověď, která vymezuje obsah navržené smlouvy jinými slovy. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1751 odst. 2 o. z. (odkáží-li strany v nabídce i v přijetí nabídky na obchodní podmínky, které si odporují, je smlouva přesto uzavřena s obsahem určeným v tom rozsahu, v jakém obchodní podmínky nejsou v rozporu; to platí i v případě, že to obchodní podmínky vylučují. Vyloučí-li to některá ze stran nejpozději bez zbytečného odkladu po výměně projevů vůle, smlouva uzavřena není. Podle § 1751 odst. 3 o z. při uzavření smlouvy mezi podnikateli lze část obsahu smlouvy určit i pouhým odkazem na obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2050 odst. 1 o. z. je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.

13. Vztahy, k nimž se v posuzované věci problematika sporu účastnic váže, jsou vztahy mezi dvěma podnikatelskými subjekty uzavírajícími kupní smlouvy při jejich podnikatelské činnosti. Z hlediska úvah o kontraktačním procesu je významný především způsob, kterým se všeobecné obchodní podmínky stávají součástí smlouvy. Poněvadž v daném případě nejde o všeobecné podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi (§ 1751 odst. 3 o.z.), musí být splněna podmínka, že obchodní podmínky byly připojeny k nabídce nebo byly stranám známé (§ 1751 odst. 1 o. z.). Je třeba rovněž přihlédnout k obsahu předsmluvní komunikace mezi stranami (z pohledu možné překvapivosti následně v písemném textu uvedené klauzule – ustanovení).

14. Obě předmětné objednávky žalované ze dne 10. 10. 2017 a ze dne 24. 1. 2017 obsahující v jejich záhlaví tento předem menším písmem (v případě objednávky ze dne 10. 10. 2017 výrazně menším písmem) tištěný text:„ Potvrzením této objednávky souhlasí dodavatel s použitím všeobecných nákupních podmínek (general buying conditions) umístěných na: [webová adresa] ([anonymizováno])“.

15. Objednávka žalované [číslo] ze dne 10. 10. 2017 (odeslaná žalobkyni e-mailem žalované ze dne 17. 10. 2017) na dodání dvou kusů valivého ložiska [číslo] [anonymizována tři slova] odkazující na nabídku žalobkyně uváděla požadavky k předmětu smlouvy, mezi nimiž byl rovněž uveden mimo jiné termín dodání 19. 2. 2018, splatnost 50% před dodáním a 50% do 45 dní, penále 0,002% z prodejní ceny za každý den zpoždění dodávky a 0,002% z prodejní ceny za každý den zpoždění platby a cena celkem 2 875 0000 Kč + DPH. Tuto objednávka žalované potvrdila žalobkyně e-mailem ze dne 20. 10. 2017 (za ni jednajícím Ing. [jméno] [příjmení], oblastním ředitele žalobkyně, slyšeným před soudem prvního stupně jako svědek) za výslovně uvedených podmínek korespondujících s požadavky uvedenými v objednávce žalované, tj. mimo jiné s termínem dodání 19. 2. 2018, se splatností 50% před dodáním a 50% se splatností 45 dní, s penále 0,002% z prodejní ceny za každý den zpoždění dodávky a 0,002% z prodejní ceny za každý den zpoždění platby.

16. Objednávka žalované [číslo] ze dne 24. 1. 2017 (odeslaná žalobkyni e-mailem žalované ze dne 12. 1. 2018) obsahuje údaje týkající se data dodání (1. 4. 2018), splatnosti (75 dnů), místa dodání a v části týkající se dodání jednoho kusu valivého ložiska [číslo] [anonymizována dvě slova] ještě údaj o ceně celkem 1 437 500 Kč a požadavky ohledně prohlášení o shodě, materiálového listu, zkoušky tvrdosti a kontroly rozměrů subdodávek. Žalobkyně e-mailem ze dne 19. 1. 2018 (za ni jednajícího Ing. [příjmení]) potvrdila cenu [anonymizováno] [částka] s poznámkou, že„ zbytek informací Ing. [příjmení] sepisuje do zápisu z úterního jednání v [anonymizováno]“.

17. Potvrzení obou objednávek žalované ze strany žalobkyně předcházelo jednání obou stran konané dne 16. 1. 2018 v [anonymizováno], o čemž byl pořízen zápis a což se promítlo do jejich smluvních ujednání. Podle zápisu z tohoto jednání bylo k dodávce 2 kusů valivých ložice (dodávka Polsko) mimo jiné ujednáno jejich předání nejpozději do 28. 2. 2018, k dodávce jednoho kusu valivého ložiska (dodávka [obec]) byl mimo jiné dohodnut termín dokončení ložiska a předání ČKD dnem 27. 4. 2018.

18. Ze soudního spisu lze usuzovat, že za dodání dvou kusů valivých ložisek (dodávka Polsko) objednaných objednávkou žalované ze dne 10. 10. 2017 žalovaná žalobkyni ničeho nedluží. Ačkoliv žalobkyně oproti dohodnutému termínu 19. 2. 2018 dodala ložiska až dne 22. 3. 2018, sama žalovaná za toto prodlení žalobkyni žádnou smluvní pokutu dohodnutou pro ten případ mezi nimi výší 0,002 % (k tomu výše) z prodejní ceny nevyúčtovala. Dopisem ze dne 14. 6. 2018 žádala po žalobkyni zaplacení škody, která jí dle jejího tvrzení vznikla ve výši 509 426,88 Kč odpovídající smluvní pokutě vyúčtované jí jejím polským zákazníkem (85 274 PLN) a započtené proti faktuře žalované, již tak vznikla škoda spočívající v započtené částce. I tak žalovaná žalobkyni částku, o niž pohledávka žalobkyně převyšovala žalovanou započítávanou tvrzenou vzájemnou pohledávku, nezaplatila. Žalobkyně poukazovala na to, že svým zápočtem žalovaná započítala proti pohledávce žalobkyně tvrzenou vzájemnou pohledávku z jejich jiného smluvního vztahu, než ze kterého vzešla pohledávka žalobkyně. Již dopisem ze dne 25. 7. 2018 žalobkyně odmítla požadavek žalované na zaplacení vyúčtované náhrady škody a následně dopisem ze dne 30. 8. 2018 odmítla zápočet žalované ze dne 14. 6, 2018 jako zápočet pohledávky nejisté a neurčité.

19. V rámci ujednání o smluvní pokutě (takto je třeba v daném případě posoudit ujednání o„ penále“) ve vlastní smlouvě uzavřené akceptací objednávky žalované žalobkyní účastnice nic k případné náhradě škody nesjednaly. Nesjednaly tedy, že mezi nimi jednaná smluvní pokuta se nedotýká práva domáhat se náhrady škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou. Na tuto situaci tak dopadá ustanovení § 2050 o.z., podle něhož je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Žalovaná v rámci své obrany proti žalobě tvrdila v důsledku prodlení žalobkyně se splněním povinnosti k dodán zboží (dvou kusů valivého ložiska) utvrzené smluvní pokutou vznik škody jí samotné, na jejíž náhradu tak nemá právo. V uvedeném se tak odvolací soud plně shoduje se závěry soudu prvního stupně v napadeném rozsudku včetně jeho závěru, že žalované se nepodařilo prokázat dohodu o právu na náhradu škody (ustanovení § 2050 o. z. je dispozitivní povahy), též s poukazem na závěr, že žalovanou tvrzené Všeobecné nákupní podmínky žalované se nestaly součástí kupní smlouvy uzavřené mezi účastnicemi. Neobstojí argument žalované v jejím odvolání, že„ žalobkyně o Všeobecných nákupních podmínkách a jejich obsahu musela vědět, když upravovala výši smluvní pokuty v částce o řád nižší, než jak ji stanoví Všeobecné nákupní podmínky“. Je zřejmé, že svým smluvním ujednáním dohodly výši smluvní pokuty jak pro případ prodlení žalované s dodáním zboží, tak pro případ prodlení žalobkyně s placením (se zpožděním platby). Žalovaná v rámci svých skutkových tvrzení konkrétní plné znění čl. 8 Všeobecných nákupních podmínek neuvedla, zejména pak netvrdila sjednání smluvní pokuty pro případ jejího vlastního prodlení s placením (jak tomu bylo v případě smluvního ujednání účastníků.

20. Poněvadž žalovaná neprokázala existenci své tvrzené vzájemné pohledávky, již by mohla dopisem ze dne 13. 8. 2018 účinně započítat (§1982 odst. 1 o.z.) proti části předmětné pohledávky žalobkyně uplatněné podanou žalobou, soud prvního stupně prvního správně posoudil její obranu proti žalobě za nedůvodnou. Konečně proti části pohledávky žalobkyně přesahující 509 426,88 Kč žalovaná ani žádné věcné výhrady nevznášela, byť i v tomto rozsahu na svém odvolání trvala.

21. Soud prvního stupně správně posoudil za nedůvodnou rovněž vzájemnou žalobu žalobkyně na zaplacení částky 656 359,60 Kč jako smluvní pokuty vyúčtované žalobkyni v rozsahu částky 391 359,60 Kč za její prodlení s dodáním valivého ložiska, zaplacení části jehož ceny se žalobkyně svou žalobu domáhá, které mělo být dodáno do 27. 4. 2018, a to za dobu od 28. 4. 2018 do 11. 6. 2018, tj. za 45 dnů prodlení, vycházeje z ustanovení čl.

8. Všeobecných nákupních podmínek žalované, a v rozsahu zbývající částky 265 000 Kč vyúčtované žalobkyni v rámci téže dodávky za nesdělení země původu dodávaného zboží dle čl.

4. Všeobecných obchodních podmínek (této ve výši 10 000 EUR při kurzu 26,50 Kč).

22. Dohodu o smluvní pokutě mohou podnikatelé ve vztahu vyplývajícím z jejich podnikatelské činnosti uzavřít i odkazem na obchodní podmínky umístěné na webových stránkách označených ve smlouvě uzavřené v písemné formě za podmínky, že obchodní podmínky byly stranám známé nebo k návrhu přiložené. Na žalované bylo, aby prokázala umístění Všeobecných nákupních podmínek na webových stránkách [webová adresa] a jejich obsah k datům uzavření obou kupních smluv. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně, že přes poučení, které se žalované z jeho strany dostalo podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., se žalované nepodařilo prokázat umístění Všeobecných nákupních podmínek na uvedené internetové adrese a jejich obsah ke dni uzavření smluv a ani to, že se s nimi žalobkyně seznámila (mohla seznámit) jiným způsobem. Ztotožňuje se proto se závěrem soudu prvního stupně, že Všeobecné nákupní podmínky se nestaly součástí kupních smluv pro nesplnění podmínek ustanovení § 1751 o.z., tedy, že se jednalo o obchodní podmínky žalobkyni známé.

23. V souvislosti s částí vzájemné žaloby žalované týkající se požadavku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 265 000 Kč za nesdělení země původu dodávaného zboží dle čl.

4. Všeobecných obchodních podmínek (10 000 EUR při kurzu 26,50 Kč/EUR) odvolací soud zmiňuje, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně mezi doklady vážícími se k dodávce dvou valivých ložisek (dodávka Polsko) mimo jiné doložila listinu označenou jako„ [příjmení] prohlášení o shodě“ [číslo] 2018 vydavatele prohlášení [právnická osoba], [ulice a číslo], [obec], [IČO] ohledně předmětu prohlášení označeného jako„ [příjmení] ložisko dvouřadé [číslo] [anonymizována dvě slova]“ 2 kusy. Pod bodem 7 tohoto prohlášení je k původu ložiska uvedeno prohlášení, že ložiska a jejich všechny komponenty byly vyrobeny v [právnická osoba], prohlášení bylo podepsáno dne 19. 3. 2018. V protokolu o přejímce ze dne 1. 6. 2018 týkajícím se jednoho kusu valivého ložiska [číslo] [anonymizováno] (dodávka [anonymizováno]) je mimo jiné v jeho textu uvedeno, že„ od výrobce [anonymizováno] převzata kopie sady dokumentace k výrobku“. Žalobkyně tvrdila a také dokládala, že zástupci obou stran se několikrát sešli v dílnách [anonymizováno] za účelem upřesňování a kontroly vyráběného valivého ložiska, tedy nejen dne 16. 1.2018 před akceptací obou předmětných objednávek žalované. Na několika místech těchto dokladů je ložisko pro„ dodávku [obec]“ uváděno jako„ třetí valivé ložisko“. Jeví se, že mezi stranami žádné pochybnosti o původu ložiska vůbec nebyly, tedy o vyrobení jeho komponentů v [právnická osoba] stejně jako u dvou dříve žalované dodaných ložisek dle objednávky ze dne 10. 10. 2017 (dodávka Polsko). Prohlášení o shodě bylo uvedeno v textu objednávky žalované ze dne 24. 1. 2017.

24. Žalobou a vzájemnou žalobou se žalobkyně a žalovaná domáhaly svých vlastních nároků, soud prvního stupně proto správně při rozhodování o náhradě nákladů řízení každou věc, tj. věc uplatněnou žalobou a věc uplatněnou vzájemnou žalobou, považoval za samostatnou a vzhledem k míře úspěchu účastníků v každé z nich rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ve věci své žaloby žalobkyně zcela dosáhla výsledku sledovaného jejím podáním (zpětvzatou částku 10 278,95 Kč z celkem původně žalovaných 879 966,45 Kč žalovaná po podání žaloby žalobkyni zaplatila a částka 869 687,50 Kč s příslušenstvím byla žalobkyni přisouzena) a má proto vůči žalované podle § 146 odst. 2 věty druhé a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení. Žalovaná byla v řízení o své vzájemné žalobě zcela neúspěšná, úspěšná žalobkyně proto má vůči ní v této věci podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení. Napadeným rozsudkem tak soud prvního stupně správně rozhodl o povinnosti žalované k plné náhradě nákladů řízení žalobkyni, jak ve věci žaloby, tak ve věci vzájemné žaloby. Soud prvního stupně správně rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. o nákladech celého řízení, tj. za dobu od podání žaloby do vydání napadeného rozsudku ze dne 3. 12. 2020, tedy i o nákladech předchozího odvolacího řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 28 Co 192/2019. Podle obsahu spisu vznikly žalobkyni do vydání napadeného rozsudku soudu prvního stupně náklady spojené se zaplacením soudního poplatku za podání žaloby a za její zastoupení advokátem sestávající z odměny advokáta za učiněné úkony právní služby s paušální náhradou hotových výdajů, náklady spojené s cestami advokáta k soudním jednáním (cestovné) a s tím spojenou náhradou za ztrátu času a dále sestávající z náhrady za daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem advokát žalobkyně je. Z odůvodnění napadeného rozsudku je patrno, že cestovné a náhradu za ztrátu času soud prvního stupně zahrnul výlučně mezi náklady řízení ve věci žaloby, ačkoliv veškerá soudní jednání, v souvislosti s účastí advokáta žalobkyně, na nichž tyto náklady vznikly, se týkaly obou věcí (žaloby, vzájemné žaloby) společně při těchto jednáních projednávaných. Odvolací soud neshledává dostatek důvodů pro to, aby tyto náklady (jejich poměrná část) byly z nákladů týkajících se vzájemné žaloby vyčleněny. Usoudil tedy, že je na místě tyto náklady (cestovné a náhradu za ztrátu času s tím spojenou) rozdělit vzhledem k předmětu řízení ve věci žaloby a k předmětu řízení ve věci vzájemné žaloby, což znamená, že těchto nákladů připadá na věc žaloby, v níž šlo o zaplacení částky 869 687,50 Kč, jejich 57 % a na věc vzájemné žaloby, v níž šlo o zaplacení částky 656 359 Kč, jejich 43 %.

25. Ve věci žaloby jsou ve fázi řízení před soudem prvního stupně končící vydáním rozsudku ze dne 13. 6. 2019, č. j. 703 C 36/2019-118, náklady žalobkyně spojeny se zaplacením soudního poplatku za žalobu ve výši 43 485 Kč a s náklady jejího zastoupení advokátem spojené s celkem pěti úkony právní služby, jak je soud prvního stupně konkretizoval v bodu 60. odůvodnění svého rozsudku a jak také správně určil sazbu mimosmluvní odměny za ně. Tato za první tři z nich (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, podání ze dne 21. 11. 2018) činí po 11 820 Kč za každý z nich z tarifní hodnoty 879 966,45 Kč (§ 7 bod 6. a § 8 odst. 1 advokátního tarifu), za úkon účasti u přípravného jednání dne 25. 3. 2019 činí 5 890 Kč odpovídající podle § 11 odst. 2 písm. g/ advokátního tarifu mimosmluvní odměně ve výši jedné poloviny z tarifní hodnoty 869 687,50 Kč (po částečném zpětvzetí žaloby) a za úkon účasti u jednání dne 6. 6. 2019 činí 11 780 Kč z tarifní hodnoty 869 687,50 Kč (§ 7 bod 6 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu). Za každý z těchto pěti úkonů právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Z náhrady cestovních výdajů vzniklých žalobkyni s cestami k přípravnému jednání dne 25. 3. 2019 a k jednání ve věci dne 6. 6. 2019 vždy z Prahy do Blanska a zpět po 3 837,82 Kč za každou z těchto dvou cest (s odkazem na správný výpočet soudu prvního stupně v bodu 60. odůvodnění napadeného rozsudku) a z náhrady za ztrátu času vždy po 1 000 Kč spojenou s každou z těchto dvou cest (10 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu) připadá na věc žaloby 57 %, čemuž z celkové částky cestovních výdajů a náhrady za ztrátu času ve výši 9 675,64 Kč odpovídá částka 5 515,11 Kč. Částka dalších 12 630,47 Kč je náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a z náhrady hotových výdajů (z částky 60 145,11 Kč). Celková výše náhrady nákladů řízení náležejících žalobkyni v této fázi soudního řízení činí 116 260,58 Kč. Ve fázi řízení končící vydáním usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2020, č. j. 28 Co 192/2019-170 vznikly žalobkyni náklady spojené se dvěma úkony právní služby jejího advokáta (vyjádření k odvolání, účast u jednání dne 10. 6. 2020 – § 11 odst. 1 písm. k/ a g/ advokátního tarifu) po 11 780 Kč za každý z nich z tarifní hodnoty 869 687,50 Kč (jako výše) s paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč za každý z nich. Z náhrady cestovních výdajů spojených s cestou k jednání dne 10. 6. 2020 z Prahy do Brna a zpět za užití hromadného dopravního prostředku v částce 972 Kč a z náhrady za ztrátu času s tím spojené ve výši 1 200 Kč (12 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu) připadá na věc žaloby 57 %, což z celkových 2 172 Kč činí 1 238,04 Kč. Náhrada za daň z přidané hodnoty představuje částku dalších 5 333,59 Kč (z částky 25 398,04 Kč). Celková výše náhrady nákladů řízení náležejících žalobkyni v této fázi soudního řízení činí 30 731,63 Kč. V další fázi řízení před soudem prvního stupně končící vydáním napadeného rozsudku vznikly žalobkyni náklady spojené se třemi úkony právní služby jejího advokáta, přičemž sazba odměny za úkon jednoduchého podání ze dne 10. 8. 2020 činí 5 890 Kč (§ 11 odst. 2 písm. h/ advokátního tarifu – analogicky) a za zbývající dva (podání ze dne 24. 9. 2020 a účast na jednání dne 3. 12. 2020 - § 11 odst. 1 písm. d/ a g/ advokátního tarifu) po 11 780 Kč za každý z nich (stejně jako výše) s paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč za každý z nich (stejně jako výše). Z náhrady cestovních výdajů k uvedenému jednání při cestě z Prahy do Blanska ve výši 3 834,11 Kč (s odkazem na správný výpočet soudu prvního stupně v bodu 62. odůvodnění napadeného rozsudku) a z náhrady za ztrátu času ve výši 1 000 Kč (10 půlhodin po 100 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu) připadá na věc žaloby 57 %, čemuž z celkové částky cestovních výdajů a náhrady za ztrátu času ve výši 4 834,11 Kč odpovídá částka 2 755,44 Kč. Částka dalších 6 952,14 Kč je náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů (z částky 33 105,44 Kč). Celková výše náhrady nákladů řízení náležejících žalobkyni v této fázi soudního řízení činí 40 057,58 Kč. Celková výše žalobkyni náležející náhrady nákladů řízení ve věci žaloby tak dle odvolacího soudu činí 187 049,79 Kč (116 260,58 Kč + 30 731,63 Kč + 40 057,58 Kč).

26. Ve věci vzájemné žaloby náleží dle odvolacího soudu žalobkyní na náhradě nákladů řízení ve fázi řízení před soudem prvního stupně končící vydáním rozsudku ze dne 13. 6. 2019, č. j. 703 C 36/2019-118, částka celkem 25 616,34 Kč. Tato sestává z odměny za úkon účasti u přípravného jednání dne 25. 3. 2019 ve výši 5 470 Kč odpovídající podle § 11 odst. 2 písm. g/ advokátního tarifu mimosmluvní odměně ve výši jedné poloviny z tarifní hodnoty 656 359 Kč a za úkon účasti u jednání dne 6. 6. 2019 ve výši 10 940 Kč z tarifní hodnoty 656 359 Kč (§ 7 bod 6 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu), z paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč za každý z nich (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), z náhrady cestovních výdajů vzniklých žalobkyni s cestami k přípravnému jednání dne 25. 3. 2019 a k jednání ve věci dne 6. 6. 2019 vždy z Prahy do Blanska a z náhrady za ztrátu času s těmito cestami spojenou, z jejichž celkové výše 9 675,64 Kč (k tomu již shora uvedené) připadá na věc vzájemné žaloby 43 %, čemuž odpovídá částka 4 160,53 Kč, a dále z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 4 445,81 Kč odpovídající sazbě 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů (z částky 21 170,53 Kč). Ve fázi řízení končící vydáním usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2020, č. j. 28 Co 192/2019-170 náleží žalobkyní na náhradě nákladů řízení částka celkem 28 330,89 Kč, která sestává z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání dne 10. 6. 2020 - § 11 odst. 1 písm. k/ a g/ advokátního tarifu) ve výši 10 940 Kč za každý z nich (jako výše), z paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč za každý z nich (jako výše), z náhrady cestovních výdajů vzniklých žalobkyni s cestou k uvedenému jednání z Prahy do Brna a zpět za užití hromadného dopravního prostředku ve výši 972 Kč a z náhrady za ztrátu času s tím spojenou ve výši 1 200 Kč, z jejichž celkové výše 2 172 Kč (jako již shora uvedeno) připadá na věc vzájemné žaloby 43 %, čemuž odpovídá částka 933,96 Kč, a dále z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 4 916,93 Kč odpovídající sazbě 21 % z odměny a z náhrady hotových výdajů (z částky 23 413,96 Kč). V další fázi řízení před soudem prvního stupně končící vydáním rozsudku ze dne 13. 6. 2019, č. j. 703 C 36/2019-118, náleží žalobkyni náhrada nákladů řízení ve výši částka celkem 36 697,69 Kč. Tato sestává z odměny ve výši 5 470 Kč za úkon jednoduchého podání ze dne 10. 8. 2020 Kč (§ 11 odst. 2 písm. h/ advokátního tarifu – analogicky) a z odměny za další dva úkony právní služby (podání ze dne 24. 9. 2020 a účast na jednání dne 3. 12. 2020 - §st 11 odst. 1 písm. d/ a g/ advokátního tarifu) po 10 940 Kč za každý z nich (stejně jako výše), z paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby (stejně jako výše), z náhrady cestovních výdajů k uvedenému jednání při cestě z Prahy do Blanska ve výši 3 834,11 a z náhrady za ztrátu času ve výši 1 000 Kč, z jejichž celkové výše 4 834,11 (k tomu již shora uvedené) připadá na věc vzájemné žaloby 43 %, čemuž odpovídá částka 2 078,67 Kč, a dále z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 6 369,02 Kč odpovídající sazbě 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů (z částky 30 328,67 Kč). Celková výše žalobkyni náležející náhrady nákladů řízení ve věci žaloby tak dle odvolacího soudu činí výše 90 744,92 Kč (25 616,34 Kč + 28 330,89 Kč + 36 697,69 Kč).

27. Odvolací soud pro plnou nedůvodnost odvolání žalované soud napadený rozsudek soudu prvního stupně v jeho výrocích č. I a č. III jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Ve výrocích č. II a č. IV o náhradě nákladů řízení jej změnil (když nepřistoupil k jeho potvrzení podle § 219 o.s.ř.) tak, jak je uvedeno ve výrocích č. II a č. IV tohoto rozsudku odvolacího soudu s povinností zaplatit žalobkyni těmito výroky přisouzené částky k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř. první část věty před středníkem).

28. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř., podle něhož náleží žalobkyni vůči žalované jako neúspěšné odvolatelce plná náhrada nákladů odvolacího řízen jak ve věci žaloby žalobkyně, tak ve věci vzájemné žaloby žalované. Na této náhradě ve věci žaloby odvolací soud přisoudil žalobkyni částku celkem 49 418,81 Kč. Z této odměna advokáta žalobkyně za tři úkony právní služby (vyjádření ze dne 18. 1. 2021 k odvolání žalované, účast u jednání odvolacího soudu ve dnech 3. 5. 2022 a 10. 5. 2022 - § 11 odst. 1 písm. k/ a g/ advokátního tarifu) činí po 11 780 Kč za každý z nich z tarifní hodnoty 869 687 Kč (§ 7 bod 6 a 8 odst. 1 advokátního tarifu) spolu s paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč za každý z nich § 13 odst. 4 advokátního tarifu). Z náhrady cestovních výdajů vzniklých žalobkyni s cestami k uvedeným dvěma soudním jednáním vždy z Prahy do Brna a zpět za užití motorového vozidla [anonymizována dvě slova] o průměrné spotřebě 6,0 litru /100 km jízdy, při ujeté vzdálenosti celkem 440 km, při sazbě základní náhrady 4,70 Kč km jízdy a při ceně pohonné hmoty – motorová nafta 36,10 Kč litr (§1 písm. b/ a § 4 písm. c/ vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění do 13. 5. 2022), což činí celkem 3 021,04 Kč (2 068 Kč + 953,04 Kč) za každou z těchto dvou cest, a z náhrady za ztrátu času vždy po 1 000 Kč spojenou s každou z těchto dvou cest (10 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu) připadá na věc žaloby 57 %, čemuž z celkové částky cestovních výdajů a náhrady za ztrátu času ve výši 8 042,08 Kč odpovídá částka 4 583,99 Kč. Částka dalších 8 576,82 Kč je náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů (z částky 40 841,99 Kč).

29. Na náhradě nákladů odvolacího řízení ve věci vzájemné žaloby odvolací soud přisoudil žalobkyni částku celkem 44 985,49 Kč. Z této odměna advokáta žalobkyně za výše uvedené tři úkony právní služby činí po 10 940 Kč za každý z nich z tarifní hodnoty 656 359,60 Kč spolu s paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč za každý z nich. Z výše uvedené náhrady cestovních výdajů a z náhrady za ztrátu času z jejich celkové výše 8 042,08 Kč připadá na věc vzájemné žaloby 43 %, čemuž odpovídá částka 3 458,09 Kč. Částka dalších 7 807,40 Kč je náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů (z částky 37 178,09 Kč).

30. Žalobkyni přisouzenou náhradu nákladů odvolacího řízení je žalovaná povinna zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.) v zákonné třídenní lhůtě počítané od právní moci tohoto rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř. první část věty před středníkem ve spojení s § 211 o.s.ř.).