28 Co 171/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z jeho předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobce: Anonymizováno ., IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta žalovanému: Jméno žalovaného , narozená Datum narození žalovaného , Anonymizováno , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení částky 15 352,83 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 8. března 2023, č. j. 8 C 325/2022-157,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. a III. výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobci částku 2 040 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 740 Kč od 4. 8. 2020 do zaplacení, z částky 940 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení, z částky 360 Kč od 5. 10. 2020 do zaplacení, a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 3 600 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 13 312,83 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 128,32 Kč od 4. 8. 2020 do zaplacení, z částky 129,99 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení, z částky 54,52 Kč od 5. 10. 2020 do zaplacení, z částky 5 000 Kč od 24. 3. 2021 do zaplacení, z částky 4 000 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení, z částky 4 000 Kč od 20. 1. 2021 do zaplacení, a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 3 600 Kč (II. výrok). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku, proti jeho II. a III. výroku, podal odvolání žalobce. Uvedl, že uzavřel se žalovanou dne 9. 2. 2020 účastnickou smlouvu č. , Anonymizováno, na číslo , Anonymizováno, , na jejímž základě jí poskytoval službu pevný internet. Na smlouvu navazuje smlouva o pronájmu zařízení s předávacím protokolem ze dne 15. 5. 2020. Žalobce má navzdory závěru rozhodujícího soudu za to, že bylo prokázáno předání pronajatého zařízení žalované. Žalobce uzavřel se žalovanou dne 9. 2. 2020 účastnickou smlouvu č. , Anonymizováno, na číslo , IBAN, . Součástí smlouvy bylo ujednání o pronájmu koncového zařízení , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, . V uzavřených smlouvách byla žalovaná upozorněna, že jejich nedílnou součástí je mimo jiné ceník pronájmu koncových zařízení. Žalovaná tak byla povinna platit sjednané nájemné. Pokud jde o povinnost uhradit smluvní pokutu za nevrácení pronajatého zařízení k pevnému internetu ve výši 1 000 Kč žalobce sděluje, že tato byla sjednána v předávacím protokolu a smlouvě o pronájmu zařízení ze dne 15. 5. 2020. Povinnost uhradit smluvní pokutu za nevrácení pronajatého zařízení , Anonymizováno, ve výši 4 000 Kč byla sjednána v uzavřené smlouvě ze dne 9. 2. 2020. Závěr soudu, že nebylo prokázáno poskytnutí a nevrácení zařízení žalobce považuje za přepjatý formalismus. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený zamítavý výrok rozsudku změnil a žalobě vyhověl.

3. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena dne 1. 9. 2023, nevyjádřila.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě, která byla soudu doručena dne 19. 7. 2022, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 15 352,83 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky z částky 5 000 Kč od 24. 3. 2021 do zaplacení, z částky 4 000 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení, z částky 868,32 Kč od 4. 8. 2020 do zaplacení, z částky 1069,99 od 4. 9. 2020 do zaplacení, z částky 414,52 Kč 5. 10. 2020 do zaplacení, z částky 4 000 Kč od 20. 1. 2021 do zaplacení, a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 7 200 Kč. Ohledně nároků, které jsou předmětem odvolání, v podstatě uvedl stejné skutečnosti, které popsal v odvolání a které byly rekapitulovány v odstavci 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná.

6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem. V jeho odůvodnění mimo jiné uvedl, že nebylo z provedených důkazů přes výzvu soudu podle § 118a odst. 1 a 3 určenou žalobci (usnesením ze dne 22. 12. 2022, č. j. 8 C 325/2022-82, usnesení ze dne 23. 1. 2023 vyhlášené na jednání soudu) prokázáno, jakým způsobem žalobce dospěl k částkám za nájemné zařízení 12,58 Kč, 41,49 Kč, 30 Kč, 98,32 Kč, 30 Kč a 99,99 Kč, a rovněž nebylo zjištěno, že by tyto konkrétní částky žalobce vyúčtoval žalované ve vyúčtováních. které jí zaslal. Žalobce sice v žalobě specifikoval šest částek nájemného, které požaduje, avšak tyto částky byly zcela odlišné od částek uvedených ve třech jeho vyúčtováních. Ani po výzvách soudu žalobce nedoplnil, jakým způsobem a na základě kterých konkrétních skutečností a ujednání k požadovaným částkám dospěl. S úhradami za pronájem zařízení souvisí i smluvní pokuty (§ 2048 o. z.) nárokované žalobcem ve výši 5 000 Kč (4 000 Kč a 1 000 Kč) a 4 000 Kč. Žalobce požadoval smluvní pokuty z důvodu, že žalovaná porušila své povinnosti řádně a včas vrátit žalobci pronajatá zařízení v souladu s článkem 6 obchodních podmínek pronájmu koncových zařízení. Smluvní pokuta byla ve výše uvedených smlouvách sjednána konkrétní částkou. V řízení však nebylo prokázáno, jaký byl obsah článku 6 obchodních podmínek, nebylo ani prokázáno, zda žalovaná svým jednáním tento článek naplnila, zda porušila svoji povinnost řádně a včas vrátit pronajaté zařízení. Nebylo prokázáno, kterého dne a na základě jakých skutečností a ujednání žalované vznikla povinnost každé zařízení žalobci vrátit. Pokud jde o nárok žalobce na vrácení slevy 4 000 Kč za poskytnutí další zařízení, žalobce tvrdil, že sleva z kupní ceny byla vázána na podmínku, že specifikované telefonní číslo bude využíváno minimálně do 15. 9. 2021. V dohodě o ukončení účastnické smlouvy č. 63961857 však byla tato podmínka sjednána mezi žalobcem a , jméno FO, , nikoli mezi účastníky. Nebylo prokázáno, že by žalobce sjednal s , jméno FO, jakoukoli slevu, nebylo prokázáno, že by , jméno FO, převzala zařízení , Anonymizováno, . Totéž nebylo prokázáno ve vztahu k žalované. Nebylo prokázáno, že by práva a povinnosti , jméno FO, přešly na žalovanou. Žalovaná byla ve sporu úspěšnější než žalobce, avšak náklady jí žádné nevznikly, a proto soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

7. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: účastnické smlouvy , Anonymizováno, TV č. , Anonymizováno, ze dne 9. 2. 2020, účastnické smlouvy pevný internet č. , Anonymizováno, ze dne 9. 2. 2020, dohody o ukončení smlouvy, účastnické smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne 21. 6. 2020, účastnické smlouvy , Anonymizováno, TV č. , Anonymizováno, ze dne 21. 6. 2020, všeobecných obchodních podmínek společnosti , Anonymizováno, . účinných od 1. 1. 2018, výpovědí účastnické smlouvy ze dne 2. 11. 2020 adresované žalované, vyúčtování služeb poskytnutých žalobcem žalované za období od 20. 6. do 19. 7. 2020, za období od 20. 7. do 19. 8. 2020, za období od 20. 8. do 19 .9. 2020.

8. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

9. Podle § 2048 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Odvolací soud vycházel z toho, že mezi účastníky, podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, byly uzavřeny smlouvy: č. , Anonymizováno, ze dne 9. 2. 2020, č. , Anonymizováno, ze dne 9. 2. 2020, č. , Anonymizováno, ze dne 21. 6. 2020 a č. , Anonymizováno, ze dne 21. 6. 2020.

11. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce přes jeho poučení na jednání dne 23. 1. 2023 podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. neuvedl potřebné skutečnosti ohledně toho, jakým způsobem dospěl k částkám požadovaným za nájem zařízení ve výši 12,58 Kč, 41,49 Kč, 30 Kč, 98,32 Kč, 30 Kč a 99,99 Kč. Tyto částky neodpovídají částkám, které byly vyčísleny ve vyúčtováních provedených k důkazu, a nebylo vysvětleno, za jaká konkrétní zařízení, za jaká přesná období a z jaké ceníkové ceny byly jednotlivé sumy vypočteny, ani jak byly modifikovány z vyúčtování pro potřeby žaloby.

12. Přes poučení soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalobce neprokázal uplatněný nárok na zaplacení smluvních pokut ve výši 1 000 Kč, 4 000 Kč a 5 000 Kč za prodlení s vrácením pronajatého koncového zařízení a nárok na vrácení slevy 4 000 Kč poskytnuté z kupní ceny telefonního přístroje, když veškeré tyto závazky mohly podle tvrzení samotného žalobce vzniknout žalované jen v návaznosti na ukončení jednotlivých mezi účastníky uzavřených smluv. K tomu však žalobce přes poučení soudu prvního stupně na jednání dne 23. 1. 2023 neuvedl v průběhu řízení potřebná tvrzení, k důkazu předložil pouze výpověď účastnické smlouvy ze dne 2. 11. 2020, v níž však nebylo vůbec uvedeno, která z mezi účastníky uzavřených smluv má být listinou vypovězena. Jestliže nebylo prokázáno ukončení smluv uzavřených mezi účastníky, v jehož důsledku by žalované vznikla povinnost vrátit pronajatá zařízení, respektive v jehož důsledku by žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté slevy, nemohl být žalobce ohledně uvedených nároků v řízení úspěšný.

13. Odvolací soud proto II. výrok rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla žaloba zamítnuta, podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

14. Odvolací soud potvrdil i věcně správný výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, na jehož odůvodnění, které bylo rekapitulováno shora (odstavec 6.), pro stručnost odkazuje.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř.; žalovaná byla v řízení plně úspěšná, avšak žádné náklady jí nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.