28 Co 181/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 1 138 158,67 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2023, č. j. 61 C 6/2021-215,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v I. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v II. výroku mění tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 159 236 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta , Jméno advokáta B, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 32 028,70 Kč k rukám jejího zástupce, advokáta , Jméno advokáta B, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 1 138 158,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně od 8. 1. 2021 do zaplacení (I. výrok). Rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 191 083,20 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (II. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku, v celém jeho rozsahu, podala žalobkyně odvolání. Namítla, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, věc nesprávně právně posoudil a jeho rozsudek je rovněž nepřezkoumatelný pro nedostatek řádného odůvodnění ve smyslu § 157 o. s. ř., neboť soud se nevypořádal s celou řadou předložených důkazů a zásadních námitek žalobkyně. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že mezi účastníky došlo ke změně právního režimu z nájemního vztahu na vztah „nenájemní“, což mělo odůvodnit změnu způsobu účtování poplatků za parkování letadel. Vytkla soudu, že akceptoval změnu výše poplatků za parkování na venkovních plochách, aniž by vysvětlil, proč je po právu, aby na dlouhodobé parkování žalobkyně na letišti byla aplikována ceníková sazba pro krátkodobé parkování po hodinách, a proč žalobkyně, která je dlouhodobým uživatelem letiště (certifikovaná letecká škola s provozem od roku 2003), nemá nárok na aplikaci dlouhodobých sazeb pro parkování dle platného ceníku, když fakticky ke změně právního režimu nedošlo, neboť nikdy neexistovala nájemní smlouva na venkovní plochy pro parkování letadel a podnájemní smlouva se týkala pouze kanceláří, hangáru a parkovacích míst pro automobily. Parkování letadel na venkovních plochách (na ploše před hangárem) probíhalo i před žalovaným obdobím vždy na bezesmluvním základě a takto také bylo fakturováno podle ceníkových kódů 1221002 a 1221003 pro dlouhodobé parkování – týden/měsíc. Tvrzení žalované, že dlouhodobé sazby platí jen při „nepohybu letadla“, nemá logické opodstatnění ani oporu v tehdejším ceníku. Navíc následně přijetím nové verze ceníku žalovaná de facto přiznala, že původní ceník žádné takové omezení neobsahoval. V případě nejasného výkladu ceníku je třeba aplikovat § 557 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a případné výkladové rozpory přičíst k tíži jeho autora, tj. žalované, což soud prvního stupně neučinil a touto námitkou se vůbec nezabýval, stejně jako námitkou, že žalovaná jako provozovatel veřejné infrastruktury účtováním krátkodobých sazeb za dlouhodobé parkování zneužila své dominantní postavení k cenovému nátlaku a tím porušila § 9 odst. 3 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. V této souvislosti pak žalobkyně zdůraznila, že letiště , adresa, je veřejná dopravní infrastruktura a žalovaná jako její provozovatel má dle nájemní smlouvy uzavřené s Jihomoravským krajem coby jejím vlastníkem smluvní povinnost zachovat rozsah služeb a rozvíjet letectví. Soud se však nezabýval tím, zda žalovaná tuto povinnost porušila a zda její jednání bylo v souladu s veřejným zájmem. Z pohledu žalobkyně vypověděla žalovaná podnájemní smlouvu účelově z důvodu plánované výstavby skladového areálu, jednostranně přesunula letadla žalobkyně na jinou venkovní plochu a dramaticky navýšila parkovací poplatky. Není pravdivé tvrzení žalované, že žalobkyně zpochybnila poplatky až dodatečně, naopak proti poplatkům aktivně brojila, zdržovala platby a uhradila je až pod hrozbou znepřístupnění letadel, tedy v důsledku zneužití faktické závislosti žalobkyně na žalované ve smyslu § 2997 odst. 2 o. z. (provoz školy, zaměstnanci, studenti, servisní středisko) a takové plnění pod nátlakem zakládá nárok na vrácení bezdůvodného obohacení. Soud však tuto argumentaci žalobkyně ignoroval a odmítl i její argumentaci ohledně zvyklostí na jiných letištích, aniž by vysvětlil, proč tyto zvyklosti nelze aplikovat i na letiště , adresa, . Žalovaná přistupovala k jiným dopravcům benevolentně, zatímco žalobkyně byla cenově drcena, aby uvolnila prostor na transformaci letiště na skladovací areál a komerční využití, z něhož neprofituje Jihomoravský kraj, ale soukromý subjekt. Profesionální letecké školy jsou nezbytné pro výchovu pilotů, což je veřejný zájem. Výcvik vyžaduje řízené letiště s odpovídající infrastrukturou, kterou sportovní letiště nemají. Zastavění letištních ploch halami trvale znemožní budoucí rozvoj letectví. Soud tak nepřiznal ochranu žalobkyni, která je na veřejné infrastruktuře bytostně závislá a byla ekonomicky vytlačena, a naopak přiznal ochranu žalované, která porušuje veřejnoprávní a smluvní závazky a zneužívá své postavení. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně a žalobě v celém rozsahu vyhověl, případně, aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání považovala napadený rozsudek za věcně správný s tím, že soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění a dospěl ke správným právním závěrům. Zdůraznila, že do 30. 11. 2018 byla žalobkyně vůči žalované v podnájemním vztahu a letadla parkovala v hangáru, nebo přesněji v úkrytu letadel (dále jen „ÚL“), na základě smlouvy o podnájmu a prostory před ÚLem užívala na základě dohody uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou v elektronické podobě. Jinak než v souvislosti s podnájemní smlouvou by umístění letadel před žalobkyní pronajatým ÚLem nebylo na základě popsané dohody možné. Vznikl tak stav, kdy žalobkyně byla podnájemcem ÚLu, její letadla byla odstavena před ÚLem a nikdy ne na odbavovací ploše. Podnájemní vztah mezi účastníky byl ukončen zcela v souladu s právními předpisy. Od 1. 12. 2018 žalobkyně nebyla podnájemcem a bylo jí umožněno užívat odbavovací plochu za podmínek stanovených v ceníku žalované jako všem ostatním uživatelům letiště, kteří neměli sjednány jiné podmínky. Odbavovací plocha je zcela odlišná od prostoru před ÚLem nejen tím, že je umístěna ve zcela jiné části letiště, ale zejména z hlediska odlišného právního a provozního statusu z pohledu leteckých předpisů, kdy odbavovací plocha, narozdíl od plochy před ÚLem, je certifikovanou letištní infrastrukturou s řízeným provozem pro vnitrostátní i mezinárodní veřejný provoz včetně parkování a poskytování odbavovacích služeb. Podmínky užívání odbavovací plochy včetně parkovacích poplatků byly mezi žalobkyní a žalovanou opakovaně prodiskutovány, žalobkyni předem sděleny, žalobkyně se s nimi řádně seznámila a jak z provedených listinných důkazů vyplynulo, tyto podmínky i pochopila a parkovací poplatky hradila. Žalovaná od 1. 12. 2018 nepostupovala vůči žalobkyni svévolně, pohlížela na ni jako na jakéhokoli jiného provozovatele letadel parkující letadlo na odbavovací ploše, se kterým nemá žalovaná uzavřenu dohodu o způsobu účtování parkovacích poplatků. Ačkoliv žalobkyně obdržela od žalované konkrétní návrh dohody o parkovacích poplatcích oproti ceníku, žalobkyně k žádné takové dohodě nepřistoupila. Proto žalovaná účtovala žalobkyni parkovací poplatky podle uvedeného ceníku a tvrzení žalobkyně o nesprávném účtování považovala za účelová, neboť žalobkyně tuto námitku začala uplatňovat až poté, co její dluhy dospěly do částky v řádech statisíců a žalovaná nevyhověla její žádosti o možnosti úhrady dluhů ve splátkách z důvodu provozních potíží. Stejně tak zcela účelové a nepravdivé je tvrzení žalobkyně o nátlaku žalované či její závislosti žalobkyně na žalované, neboť žalobkyně provozuje letadla na řadě letišť po celém světě dle svého výběru a za podmínek s provozovateli těchto letišť dohodnutých. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se v žalobě, která byla soudu doručena dne 8. 1. 2021, domáhala po žalované zaplacení částky 1 138 158,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně od 8. 1. 2021 do zaplacení, to vše z titulu nároku na vrácení části uhrazených poplatků za parkování (bázování) letadel, které byly žalobkyni v období od 29. 11. 2018 do 31. 10. 2020 účtovány v nepřiměřené výši a v rozporu s právními předpisy, obchodními zvyklostmi a veřejnoprávním charakterem letiště , adresa, . Žalobkyně byla k úhradě těchto poplatků donucena v důsledku zneužití její ekonomické závislosti na žalované, která jako provozovatel veřejné infrastruktury přesunula po ukončení podnájemního vztahu v listopadu 2018 letadla žalobkyně na jinou venkovní plochu a dramaticky navýšila parkovací poplatky, jež byly nově účtovány podle krátkodobých (hodinových) sazeb, přestože žalobkyně jako letecká škola parkovala letadla dlouhodobě a nebyla tzv. „leteckou veřejností“. Žalobkyně se proti tomuto postupu ohrazovala, nicméně byla nucena poplatky zaplatit pod hrozbou zablokování přístupu k letadlům. Následně ani přes písemnou výzvu k vydání bezdůvodného obohacení žalovaná požadovanou částku žalobkyni nezaplatila. Žalovaná ve vyjádření k žalobě potvrdila, že je provozovatelem veřejného mezinárodního letiště , adresa, , kde žalobkyně v rozhodném období parkovala svá letadla na odbavovací ploše určené pro leteckou veřejnost, za což jí byly účtovány parkovací poplatky dle platného ceníku, stejně jako ostatním subjektům. Žalobkyně záměrně směšuje rozdíl mezi podnájemním vztahem, který existoval do 30. 11. 2018, a běžným parkováním na veřejné ploše, které následovalo. Po ukončení podnájmu byla žalobkyně seznámena s ceníkem, jehož podmínkám porozuměla a podle nich platila a pokud byla v prodlení s úhradou, nerozporovala samotnou povinnost platit, ale pouze reklamovala výši poplatků nebo žádala o slevu. Výše parkovného byla stanovena podle délky stání letadla, přičemž delší doba znamenala nižší sazbu, a poplatky byly účtovány v týdenních či měsíčních intervalech. Námitky proti správnosti účtování vznesla žalobkyně až poté, co její dluh dosáhl statisícových částek, konkrétně po žádosti o splátkový kalendář z důvodu provozních potíží a poklesu obratu v souvislosti s pandemií COVID-19.

6. Soud prvního stupně provedl dokazování listinnými důkazy a výslechem svědků, na jejich základě vzal za prokázány následující skutečnosti:- před listopadem 2018 fungoval vztah mezi žalobkyní (leteckou školou) a žalovanou (provozovatelem letiště) na základě podnájemní smlouvy,- po ukončení podnájmu byla s účinností od 1. 12. 2018 mezi účastníky uzavřena tzv. handlingová smlouva, která upravovala vzájemné vztahy účastníků související s užíváním části letiště. Nový režim zahrnoval účtování za parkování letadel a asistenci při vzletech/přistáních podle platného ceníku, který zohledňoval délku parkování,- žalobkyně tyto služby využívala a faktury po určitou dobu platila. Teprve později, v souvislosti s pandemií COVID-19, se žalobkyně dostala do prodlení s platbami a začala zpochybňovat výši účtovaných částek s odůvodněním, že není letecká veřejnost,- mezi stranami nebyl spor o rozsah poskytnutých služeb (kdy, kde a jaké letadlo na letišti stálo); žalobkyně nepopírala, že služby odpovídající fakturám byly skutečně poskytnuty. Spornou mezi účastníky byla pouze výše úplaty za toto parkování.

7. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci vycházeje z § 2991 o. z. k následujícím závěrům:- po ukončení podnájemní smlouvy výpovědí ze strany žalované byla mezi účastníky s účinností od 1. 12. 2018 uzavřena tzv. handlingová smlouva, která změnila charakter vztahu mezi účastníky. Žalobkyně již nebyla nájemcem, ale uživatelem letištních služeb, přičemž jí byl poskytován prostor ke stání letadel na odbavovací ploše, jakož i k odletu či přistání na letišti v rámci jeho provozu,- změněný režim s sebou nesl rozdílné účtování služeb letiště, které spočívaly mimo jiné v parkování letadel, podle platného ceníku. Žalovaná předloženými listinami dostatečně a přesvědčivě vysvětlila časové souvislosti a způsob účtování poplatků při změně využívání prostor letiště žalobkyní, to vše v souladu s platným ceníkem a rozsahem poskytnutých služeb,- žaloba na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. proto není důvodná.- argumentace žalobkyně ohledně zvyklostí na jiných letištích, výjimečnosti její činnosti či délky působení na letišti nebyla soudem shledána relevantní. Jako nedůvodný považoval soud i návrh žalobkyně, aby v neprospěch žalované hodnotil mediální zprávy týkající se plánovaného využití letiště ke komerčním účelům.

8. Soud prvního stupně proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodnil soud prvního stupně ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a v tomto sporu úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení, které jí vznikly zastoupením advokátem ve výši 191 083,20 Kč, tj. mimosmluvní odměna advokáta za dvanáct úkonů právní služby po 12 860 Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, replika z 2. 6. 2022, doplnění důkazů z 2. 11. 2022, písemný závěrečný návrh a účast u jednání dne 25. 4. 2022 v rozsahu přesahujícím dvě hodiny, dne 27. 6. 2022, 5. 10. 2022, 23. 11. 2022, 18. 1. 2022 a 27. 2. 2022), náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z těchto úkonů a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 33 163,20 Kč.

10. Odvolací soud podle ustanovení § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: handlingové smlouvy (standardní smlouva o pozemním odbavení, zjednodušený postup) ze dne 30. 11. 2018, ceníku , právnická osoba, . účinného od 1. 9. 2014, listiny označené jako poskytování handlingových služeb na , právnická osoba, -, adresa, ze dne 15. 10. 2018, vyjádření žalované k návrhu podmínek spolupráce na , právnická osoba, -, adresa, ze dne 2. 11. 2018 a e-mailové komunikace ze dne 31. 1. 2019.

11. Z handlingové smlouvy uzavřené mezi účastníky s účinností od 1. 12. 2018 soud zjistil, že dle jejího článku 1 oddílu 8 označeného jako údržba a parkování letadel byla žalobkyni poskytnuta místa až pro šest trvale umístěných letadel na odbavovací ploše ZÁPAD – STANDS GA nebo na jiné odbavovací ploše, pokud to odbavovací společnost vyžaduje. Bylo ujednáno, že poplatky za parkování budou účtovány podle sazebníku odbavovací společnosti s tím, že první hodina parkování je zdarma. Ceníkem , právnická osoba, . účinným od 1. 9. 2014 byly určeny parkovací poplatky za každou i započatou hodinu a tunu maximální vzletové hmotnosti letadla (MTOW) částkami 14 Kč/MTOW/hodina v denní sazbě (č. pol. 1221001) a 7 Kč/MTOW/hodina v noční sazbě (č. pol. 1221002) a částkami 400 Kč/MTOW/týden (č. pol. 1222002) a 700 Kč/MTOW/měsíc (č. pol. 1222003). Dopisem ze dne 15. 10. 2018 byla žalobkyně ze strany žalované informována o opatřeních na letišti přijatých s účinností od 22. 10. 2018 a o podmínkách poskytování handlingových služeb. V přípisu ze dne 2. 11. 2018 se žalovaná vyjadřuje k návrhu žalobkyně o podmínkách spolupráce na letišti; žalobkyně byla mimo jiné informována, že výpovědní lhůta smlouvy o podnájmu končí dne 30. 11. 2018, v případě zájmu o bázování max. šesti letadel je třeba s provozovatelem letiště sjednat podmínky užívání letiště v rámci dohody o dlouhodobém parkování a poskytování služeb (handlingová smlouva) s tím, že provozovatel letiště aktuálně není schopen vyhovět požadavku žalobkyně na poskytnutí stabilního místa v hangáru nebo v neveřejné části letiště. Žalobkyně byla rovněž informována o tom, že poplatky za parkování letounů na odbavovací ploše (stojánce) bude provozovatel letiště účtovat podle platného sazebníku dle skutečně vykazovaného stavu. V emailové zprávě ze dne 31. 1. 2019 reaguje žalovaná na reklamaci žalobkyně parkovacích poplatků za den a noc podle položek 1221001 a 1221002, která upozornila žalovanou na skutečnost, že v několika případech stálo letadlo na stojánce víc než týden bez pohybu a v takovém případě by jim měl být účtován parkovací poplatek na týden podle platného ceníku. Žalovaná tuto reklamaci uznala s tím, že vyúčtování opraví.

12. Ve zbývajícím rozsahu odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a pro stručnost odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí. Soud prvního stupně ve věci provedl dostatečné dokazování a v potřebném rozsahu zjistil veškeré skutečnosti rozhodné pro právní posouzení dané věci.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Odvolací soud vycházeje ze skutkového stavu, který soud prvního stupně zcela správně z provedených důkazů zjistil, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť žalobkyni nárok na vydání bezdůvodného obohacení nevznikl. Shodně se závěry soudu prvního stupně má za to, že ve vztahu mezi účastníky je nutno rozlišit právní režim založený předchozí podnájemní smlouvou a nový režim, který s účinností od prosince 2018 nastolila handllingová smlouva uzavřená po ukončení podnájemní smlouvy. Handlingová smlouva obsahovala ujednání o novém způsobu účtování poplatků za bázování letadel na veřejné odbavovací ploše podle ceníku, na který smlouva odkazovala. V tomto směru se odvolací soud ztotožnil s argumentací žalované, potvrzenou výpovědí svědka , jméno FO, , že za účinnosti podnájemní smlouvy žalobkyně parkovala letadla v neveřejné části letiště před ÚLem na základě ústní dohody s žalovanou, stvrzené e-mailovou zprávou, a nikoliv na bezesmluvním základě, jak tvrdila žalobkyně. Následně po ukončení podnájemního vztahu bylo žalobkyni umožněno parkovat letadla na odbavovací ploše jako všem ostatním uživatelům letiště (letecké veřejnosti), přičemž žalobkyně byla na odlišný způsob účtování parkovacích poplatků na této ploše upozorněna jednak v samotné handlingové smlouvě, ale i ve výše citovaném dopisu žalované ze dne 2. 11. 2018, jehož obsahem je také informace o tom, že žalovaná aktuálně není schopna vyhovět požadavku žalobkyně na poskytnutí stabilního místa v hangáru nebo v neveřejné části letiště. Neobstojí proto námitka žalobkyně, že po ukončení podnájemního vztahu fakticky nedošlo ke změně právního režimu užívání venkovních ploch pro parkování letadel, který byl i před žalovaným obdobím realizován na bezesmluvním základě. Bylo prokázáno, že ke změně došlo jak co do předmětu užívání (žalobkyni byla poskytnuta místa na odbavovací ploše pro leteckou veřejnost namísto zcela odlišné dříve užívané plochy před ÚLem v neveřejné části letiště), tak i titulu pro toto užívání, kdy původně ústní dohoda účastníků o užívání neveřejných ploch byla nahrazena písemnou handlingovou smlouvou. Nelze proto směšovat nároky, které pro žalobkyni vyplývaly ze smluv účinných před žalovaným obdobím, s nároky, které nově konstituovala handlingová smlouva.

15. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že poplatky za parkování letadel byly účtovány v souladu s ceníkem žalované. Provedenými důkazy (korespondence účastníků před podáním žaloby a výslech svědka , jméno FO, ) bylo prokázáno, že žalobkyně byla informována o novém sytému účtování poplatků od prosince 2018, byla s ním srozuměna, tento systém pochopila a poplatky tako účtované také po nějakou dobu hradila. Z obsahu emailové zprávy datované dne 31. 1. 2019 je zřejmé, že žalobkyně rozuměla pojmu „letadlo bez pohybu“ a sama jej použila při reklamaci vyúčtovaných služeb. Z uvedeného důvodu odvolací soud neshledává, že by při účtování poplatků za parkování, jakož i v celkovém přístupu žalované k žalobkyni a jejich komunikaci docházelo ke zneužití tvrzené závislosti žalobkyně na žalované ve smyslu § 2997 odst. 2 o. z., žalovaná přistupovala k žalobkyni jako na jakéhokoliv jiného provozovatele, jenž parkuje letadlo na odbavovací ploše a se kterým nemá uzavřenu dohodu o odlišném způsobu účtování parkovacích poplatků, než stanoví ceník žalované. Žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatila, její nárok vyplývá z ceníku, na který handlingvá smlouva odkazuje a podle kterého bylo rovněž po právu účtováno.

16. K námitce žalobkyně, že dovětek „letadlo v klidu“ se objevilo až v ceníku účinném od prosince 2020 a tím žalovaná de facto přiznala, že původní ceník žádné takové omezení neobsahoval, odvolací soud přisvědčil tvrzení žalované, že tento postup žalované lze chápat jako upřesnění položek ceníku v reakci na vzniklý spor mezi účastníky, a že si účastníci za účinnosti předchozího ceníku skutečně vzájemně vysvětlili, jak budou poplatky za parkování v žalovaném období účtovány.

17. Jde-li o další obsáhlé odvolací námitky žalobkyně vztahující se k tvrzenému zneužití dominantního postavení žalované v rozporu se zákonem na ochranu hospodářské soutěže, jejího jednání v rozporu s veřejným zájmem, tvrzené výjimečnosti činnosti žalobkyně, délce jejího působení na daném letišti, jakož i jejího statusu coby subjektu, který není leteckou veřejností, a požadavku, aby na vztah účastníků byly aplikovány zvyklosti používané na jiných letištích, odvolací soud odkazuje na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, podle níž, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (viz rozhodnutí ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08). Také nález Ústavního soudu ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 222/18 odkazuje k této otázce mimo jiné na rozhodnutí ze dne 8. 1. 2019, sp. zn. I. ÚS 1407/18, nebo též např. rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. 4. 1994 ve věci stížnosti č. 16034/90 , Anonymizováno, proti , Anonymizováno, , bod 61, a ze dne 9. 12. 1994 ve věci stížnosti č. 18390/91 , Anonymizováno, proti , Anonymizováno, , bod 29] „… to neznamená, že součástí odůvodnění musí být výslovné vypořádání se s každým tvrzením či námitkou účastníků řízení, nebo jakákoli dílčí úvaha soudu, kterou učinil v rámci svého rozhodování, ať už se týkala jeho procesního postupu, skutkových zjištění nebo právního posouzení. Jako celek však odůvodnění musí účastníkům řízení umožňovat seznatelnost těch úvah soudu, jež byly relevantní pro výsledek řízení, a tím přezkoumatelnost soudního rozhodnutí z hlediska zákonnosti i věcné správnosti. Pro přesvědčivost soudního rozhodnutí je třeba, aby soudy reagovaly na substantivní argumenty a námitky stěžovatelů a vysvětlily, proč je nepřijaly.“18. Nad rámec nutného odůvodnění lze dodat, že očekávání a požadavky na zdůraznění veřejnoprávního aspektu celé věci, které žalobkyně včlenila do svého podání ze dne 20. 3. 2025, dalece přesahují rámec odvolacího řízení. Nastavení parametru účtování parkovacích poplatků ve vztahu k širší letecké veřejnosti je otázkou obchodní politiky a strategie daného subjektu, jenž vstupuje do smluvního vztahu s ostatními, a rozhodnutí odvolacího soudu, které je s ohledem na charakter občanského soudního řízení závazné pouze pro strany daného sporu, není způsobilé do budoucna takto nastavený či smluvně upravený systém poplatků jakkoli přehodnocovat ani subjektům soukromého práva diktovat, jak mají ke svým smluvním partnerům přistupovat. Stejně tak odvolacímu soudu nepřísluší v tomto řízení posuzovat vztah mezi žalovanou a Jihomoravským krajem a hodnotit plnění či dodržování podmínek nájemní smlouvy, kterou tuto subjekty mezi sebou uzavřely.

19. S odkazem na všechny shora uvedené skutečnosti je proto věcně správný závěr soudu prvního stupně, že žalovaná se ve smyslu § 2991 o. z. na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatila. Žalobkyni nevznikl nárok na vrácení části uhrazených parkovacích poplatků, jež byly dle jejího tvrzení účtovány v nesprávné a nepřiměřené výši, a její žaloba není důvodná. Rozhodnutí soudu prvního stupně v jeho I. výroku, kterým byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, je věcně správné, a jako takové bylo odvolacím soudem potvrzeno (§ 219 o. s. ř.).

20. Protože nebyly splněny podmínky pro potvrzení ani zrušení výroku o náhradě nákladů řízení v napadeném rozsudku, odvolací soud toto rozhodnutí změnil. Rozhodl stejně jako soud prvního stupně podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v řízení plně úspěšná, a proto má vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 159 236 Kč, které jí vznikly zastoupením advokátem, tj. odměna advokáta za deset úkonů právní služby po 12 620 Kč spočívajících v převzetí a přípravě zastoupení, písemném vyjádření k žalobě ze dne 23. 4. 2021, písemném závěrečném návrhu a účasti na šesti jednáních soudu dne 25. 4. 2022, 27. 6. 2022, 5. 10. 2022, 23. 11. 2022, 18. 1. 2023 a 27. 2. 2023 podle § 6 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), paušální náhrada hotových výdajů ve výši 3 000 Kč za každý z těchto úkonů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 27 636 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud nepřiznal žalované odměnu advokáta za krátké písemné doplnění návrhu na dokazování v podání ze dne 2. 11. 2022, neboť k takovému úkonu nebyla žalovaná ze strany soudu vyzývána, činila tak sama v reakci na dosud provedené dokazování, a jeho obsahem je pouze označení tří důkazů bez jakéhokoliv bližšího komentáře. Stejně tak nebyla žalované přiznána odměna za druhý úkon spočívající v účasti advokáta na jednání dne 25. 4. 2022 přesahujícím dvě hodiny, neboť jak je zřejmé z protokolu o jednání z uvedeného dne, jednání se konalo od 13:45 do 15:00 hodin, tedy dvě hodiny nepřesáhlo.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení plně úspěšná, proto jí náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 32 028,70 Kč, vzniklých zastoupením advokátem, tj. mimosmluvní odměna advokáta podle § 6 odst. 1, § 7, a. t. za dva úkony právní služby po 12 860 Kč spočívající v podání písemného vyjádření k odvolání a účasti na jednání odvolacího soudu podle § 11 odst. 1 písm. d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), paušální náhrada hotových výdajů ve výši 750 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. (jedna náhrada ve výši 300 Kč podle a. t. účinného do 31. 12. 2024 a druhá ve výši 450 Kč podle a. t. účinného od 1. 1. 2025) a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 5 558,70 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.