28 Co 198/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 26. července 2023, č. j. 21 C 47/2023-99

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 20 776,40 Kč k rukám jeho zástupkyně, advokátky , Jméno advokátky, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 250 000 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 500 000 Kč od 16. 2. 2020 do 7. 12. 2020, z částky 400 000 Kč od 8. 12. 2020 do 11. 3. 2021, z částky 350 000 Kč od 12. 3. 2021 do 16. 9. 2021 a z částky 250 000 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 70 417,76 Kč k rukám její zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (II. výrok).

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. Uvedl, že svědek , jméno FO, jednoznačně uvedl, že nebyl nikdy oprávněn sjednávat za žalovaným způsob a výši fakturace. Dílo nebylo dokončeno, podkladem pro jakoukoliv fakturaci mohl být podle smlouvy jen oběma účastníky odsouhlasený soupis prací, jehož existenci žalobce nikdy netvrdil ani neprokázal. I svědek , adresa, potvrdil, že dílo dokončeno nebylo. Žalovaný nikdy neuzavřel dohodu o částečné fakturaci, jejíž sjednání tvrdí žalobce. Účastníci uzavřeli podle objednávky ze dne 25. 1. 2019 smlouvu o dílo, která byla následně měněna písemnými dodatky, v nichž byl termín dokončení díla prodloužen do 31. 8. 2022. Žalobce však dodnes dílo řádně nedokončil a žalovanému nepředal. Soud bez odůvodnění přešel argumentaci žalovaného, podle níž na sjednanou podmínku písemného převzetí díla je nutno nahlížet v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2847/2019 ze dne 25. 11. 2020, podle něhož: „Pokud je ve smlouvě specifikován způsob předání díla protokolárním předáním, nelze při absenci předávacího protokolu považovat dílo za předané a převzaté pouze na základě dalších okolností případu.“ Žalobci proto nevznikl nárok na úhradu ani části ceny díla. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobce k odvolání uvedl, že žalovaný pouze opakuje argumenty, které už v řízení použil. Pomíjí skutečnost, že na žalobcem vystavenou fakturu již částečně plnil, čímž existenci závazku uznal. Z emailové komunikace provedené k důkazu vyplynulo, že žalovaný se opakovaně omlouval za nedodržení splatnosti závazku a sliboval jeho úhradu, k čemuž ale nikdy nedošlo. Žalobce netvrdil, že dílo bylo předáno, o čemž vypovídal i svědek , adresa, . Účastníci se v průběhu realizace díla domluvili, že žalobce vystaví zálohovou fakturu, na niž žalovaný částečně plnil. Mezi účastníky došlo k dohodě o změně závazku podle § 1901 občanského zákoníku, podle níž měl žalovaný uhradit žalobci částku 500 000 Kč, aniž by došlo k převzetí díla. Žalovaný se snaží na žalobce přenést své finanční problémy, které mu způsobil jeho smluvní partner, investor stavby. Žalobce doplnil, že mu soud prvního stupně nesprávně nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení za úkon právní služby převzetí věci novou zástupkyní. Přitom k výměně advokáta došlo z objektivních důvodů (pozastavení činnosti), které žalobce nemohl ovlivnit. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v I. výroku potvrdil a ve II. výroku změnil a žalobci přiznal náhradu i za další úkon právní služby.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě, která byla soudu doručena dne 12. 12. 2022, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 250 000 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 500 000 Kč od 16. 2. 2020 do 7. 12. 2020, z částky 400 000 Kč od 8. 12. 2020 do 11. 3. 2021, z částky 350 000 Kč od 12. 3. 2021 do 16. 9. 2021 a z částky 250 000 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. V žalobě uvedl, že podle písemné objednávky žalovaného z 25. 1. 2019 došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy o dílo, jehož předmětem byla realizace veřejného osvětlení. Smluvní cena díla činila 1 002 547 Kč bez DPH, ke smlouvě byly následně uzavřeny ještě tři písemné dodatky, kterými se z důvodu na straně žalovaného prodloužil termín dokončení díla do 31. 8. 2022. Žalobce započal dílo provádět a později, podle vzájemné domluvy účastníků, vystavil 16. 12. 2019 na hodnotu dosud provedených prací dílčí fakturu č. , Anonymizováno, na částku 500 000 Kč bez DPH splatnou do 15. 2. 2020. Žalovaný provedené práce neuhradil, po urgencích zaplatil dne 7. 12. 2020 částku 100 000 Kč, dne 11. 3. 2021 částku 50 000 Kč dne 16. 9. 2021 částku 100 000 Kč, čímž dluh ponížil o 250 000 Kč, zbylá částka ale dodnes přes upomínky žalobce uhrazena nebyla. Žalovaný k žalobě uvedl, že žalobce dodnes dílo nedokončil a ani žalovanému nepředal. Přitom v objednávce z 25. 1. 2019 bylo jednoznačně uvedeno, že faktura musí obsahovat dodací list nebo potvrzení o převzetí materiálu či díla. Žalobcem předložený daňový doklad takové listiny neobsahuje. Žalobci nevznikl nárok na úhradu ceny díla, neboť dílo nebylo do dnešního dne dokončeno a žalovanému předáno. Pokud žalobce tvrdí, že žalovaný částečnými úhradami uznal dluh podle § 2054 odst. 2 občanského zákoníku, tato skutečnost je zcela bez významu, neboť účinky uznání dluhu nenastaly s ohledem na následné jednání účastníků, které vedlo k dalšímu prodlužování termínu dokončení tíha až do 31. 8. 2022. Jelikož daňový doklad byl vystaven v rozporu s objednávkou z 25. 1. 2019, žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo podle § 2586 občanského zákoníku. Práce byly žalobcem fakticky započaty ještě před vystavením objednávky žalovaným dne 25. 1. 2019. Neformální postup a vztahy mezi účastníky vyplývají i ze svědecké výpovědi svědka , jméno FO, a ze způsobu, jakým mezi sebou účastníci komunikovali ohledně úhrady vystavené faktury. Je zřejmé, že účastníci považovali objednávku za pouhou formalitu. Z e-mailové korespondence účastníků i výpovědí svědků , jméno FO, a , jméno FO, vyplývá, že mezi účastníky došlo k dohodě o vyúčtování částky 500 000 Kč za dosud provedené práce. Důvodem fakturace byly finanční problémy investora stavby, společnosti , právnická osoba, . Všechny dodatky podepsal za žalovaného , jméno FO, , který následně s žalobcem komunikoval o úhradě vystavené faktury, opakovaně sliboval její úhradu či alespoň částečnou platbu a argumentoval finančními problémy žalovaného způsobenými investorem. Mezi účastníky došlo k dohodě o změně závazku podle § 1901 občanského zákoníku, kterou se odchýlili od § 2610 odst. 1 občanského zákoníku. Přestože nedošlo k předání díla, protože stavba byla v důsledku finančních problémů investora pozastavena, účastníci se dohodli, že žalobce vyfakturuje žalovanému částku 500 000 Kč. Žalovaný sliboval po vyřešení svých finančních problémů nejen zaplacení faktury, ale i další platby. Soud proto částečná plnění na fakturu považoval za uznání závazku podle § 2054 odst. 2 občanského zákoníku a žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně uplatněného nároku na úrok z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku, vládní nařízení č. 351/2013 Sb.). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.; v řízení neúspěšnému žalovanému byla uložena povinnost k úhradě nákladů řízení žalobce ve výši 70 417,76 Kč, které mu vznikly zaplacením soudního poplatku ve výši 10 000 Kč a zastoupením advokátem ve výši 60 417,76 Kč (6 úkonů právní služby po 9 300 Kč za převzetí zastoupení, zaslání výzvy k plnění, podání žaloby, písemné podání z 21. 4. 2023, účast u dvou jednání soudu, šest režijních paušálů po 300 Kč, náhrada za promeškaný čas na cestách ke dvěma jednáním, 8 i započatých půlhodin po 100 Kč, cestovné 2 017,76 Kč z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, a zpět při ceně paliva podle vyhlášky a spotřebě podle technického průkazu použitého vozidla). Náklady nebyly přiznány za převzetí zastoupení dalším zástupcem, neboť z hlediska § 142 odst. 1 o. s. ř. se nemůže jednat o náklady účelně vynaložené, které by měly jít k tíži žalovaného.

7. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: faktury žalobce č. , Anonymizováno, ze dne 16. 12. 2019, výpisů z účtu žalobce ze dne 7. 12. 2020, 11. 3. 2021, 16. 2. 2021. Poté se ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně s výhradami dále uvedenými. Skutek však jinak právně posoudil.

8. Podle § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

9. Mezi účastníky byla dne 25. 1. 2019 uzavřena smlouva o dílo podle citovaného ustanovení občanského zákoníku. Žalovaný zhotovitel dílo nikdy neprovedl, neboť ho nedokončil a nepředal zhotoviteli. Stalo se tak proto, že investor stavby se dostal do finančních potíží a jeho zhotovitel (žalovaný objednatel žalujícího subdodavatele) zastavil provádění prací na stavbě, staveniště vyklidil a další provádění smluvených prací žalobci neumožnil.

10. Podle § 2613 o. z., zmaří-li objednatel provedení díla z důvodu, za nějž odpovídá, náleží zhotoviteli cena za dílo snížená o to, co zhotovitel neprovedením díla ušetřil.

11. Žalobci podle citovaného ustanovení vznikl nárok na zaplacení sjednané ceny díla snížené o to, co neprovedením díla ušetřil. Jak vyplývá ze svědecké výpovědi , jméno FO, , zaměstnance žalovaného na pozici stavbyvedoucího, stavba byla pozastavena, protože investor přestal platit. , jméno FO, , zaměstnance žalobce na pozici technika realizace staveb, dostal soupis provedených prací, který odsouhlasil. Na základě tohoto soupisu byla dne 16. 12. 2019 vystavena faktura žalobce č. , Anonymizováno, na částku 500 000 Kč, která byla splatná dne 15. 2. 2019. Žalovaný na tuto fakturu zaplatil bezhotovostně na účet žalobce bez výhrad dne 7. 12. 2020, 11. 3. 2021 a 16. 2. 2021 postupně částku 250 000 Kč.

12. Podle § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

13. Podle § 2054 odst. 2 o. z., plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

14. Podle § 133 o. s. ř., skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

15. Žalovaný částečnou platbou na fakturu žalobce uznal zbytek dluhu vůči žalobci co do důvodu a výše. V průběhu řízení nevyšel najevo opak domněnky vyjádřené v citovaném ustanovení § 2053 o. z. Odvolací soud sice souhlasí s odvolatelem, že dílo nebylo nikdy dokončeno, ale žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobci sníženou cenu díla podle citovaného ustanovení § 2613 o. z.

16. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Žalovaný se ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu v návaznosti na výzvu k plnění dluhu podle § 1958 odst. 2 o. z. (splatnost faktury). Mimo jistiny je povinen zaplatit žalobci i úroky z prodlení v sazbě 10 % ročně podle citovaného ustanovení občanského zákoníku a podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od počátku prodlení až do zaplacení.

19. Vzhledem k uvedenému odvolací soud věcně správný odvoláním napadený meritorní výrok rozsudku soudu prvního stupně, jímž bylo žalobě vyhověno, podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

20. Odvolací soud podle téhož ustanovení potvrdil i II. výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, na jehož odůvodnění, které bylo opakováno shora (odst. 6), pro stručnost odkazuje. Stejně jako soud prvního stupně má odvolací soud za to, že v souvislosti se změnou advokáta v průběhu řízení není opětovné převzetí a příprava zastoupení, za nějž již byla náhrada přiznána, účelně vynaloženým nákladem na uplatnění práva žalobce.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný, a proto mu přísluší náhrada nákladů, které mu vznikly zastoupením advokátem ve výši 20 776,40 Kč (mimosmluvní odměna dvakrát 9 300 Kč v souvislosti s písemným vyjádřením k odvolání a účastí na jednání soudu podle § 7, § 11 odst. 1 písm. d/, e/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění platném do 31. 12. 2024 (dále jen a. t.), 2 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 a. t., náhrada za ztrátu času stráveného cestou, 4 i započaté půlhodiny po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 a. t., cestovné 1 176,40 Kč na jednání soudu, celkem 152 km jízdy z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, a zpět osobním automobilem , Anonymizováno, , registrační značky , SPZ, , při spotřebě benzinu 5,6 l/100 km, jeho ceně 38,20 Kč/l a sazbě náhrady 5,60 Kč/km podle zákona č. 119/1990 Sb., o cestovních náhradách a vyhlášky č. 398/2023 Sb. Zástupkyně žalovaného není plátkyní DPH.