28 Co 214/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a Mgr. Miroslavy Šebelové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 31 446 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. května 2023, č. j. 229 C 11/2022-111, ve znění opravného usnesení ze dne 5. listopadu 2024, č. j. 229 C 11/2022-145,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,5 % z částek:21 662 Kč od 8.4.2022 do 20.10.2022,21 373,86 Kč od 21.10.2022 do 20.11.2022,21 070,20 Kč od 21.11.2022 do 20.12.2022,20 750,20 Kč od 21.12.2022 do 20.1.2023,20 412,97 Kč od 21.1.2023 do 20.2.2023,20 057,59 Kč od 21.2.2023 do 20.3.2023,19 683,07 Kč od 21.3.2023 do 20.4.2023,19 288,39 Kč od 21.4.2023 do zaplacení,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbývající části II. výroku potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 21 662 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení z částky 288,14 Kč od 21. 10. 2022 do zaplacení, z částky 303,66 Kč od 21. 11. 2022 do zaplacení, z částky 320 Kč od 21. 12. 2022 do zaplacení, z částky 337,23 Kč od 21. 1. 2023 do zaplacení, z částky 355,38 Kč od 21. 2. 2023 do zaplacení, z částky 374,52 Kč od 21. 3. 2023 do zaplacení a z částky 394,68 Kč od 21. 4. 2023 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) Zamítl žalobu co do částky 9 784 Kč s úrokem ve výši 64,6 % ročně z částky 24 757,31 Kč od 25. 9. 2021 do 18. 10. 2021 a ve výši 8,5 % ročně od 19. 10. 2021 do zaplacení, s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 31 446 Kč od 25. 9. 2021 do 20. 10. 2022, z částky 31 157,86 Kč od 21. 10. 2022 do 20. 11. 2022, z částky 30 854,20 Kč od 21. 11. 2022 do 20. 12. 2022, z částky 30 534,20 Kč od 21. 12. 2022 do 20. 1. 2023, z částky 30 196,97 Kč od 21. 1. 2023 do 20. 2. 2023, z částky 29 841,59 Kč od 21. 2. 2023 do 20. 3. 2023, z částky 29 467,07 Kč od 21. 3. 2023 do 20. 4. 2023, z částky 29 072,39 Kč od 21. 4. 2023 do zaplacení (výrok II.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 074 Kč (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala nesplněných závazků ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, , kterou účastníci uzavřeli 12. 4. 2021. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný řádně neplatil ujednané splátky, úvěr mu byl poskytnut ve výši 25 000 Kč, zavázal se jej splatit ve 48 měsíčních splátkách po 1 669,66 Kč. Schopnost žalovaného řádně splácet úvěr byla ze strany žalobkyně řádně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného a z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Žalovaný uhradil žalobkyni pouze dvě splátky po 1 669 Kč dne 3. 6. 2021 a 30. 7. 2021, celkem tak částku 3 338 Kč. S ohledem na nesplácení úvěru žalobkyně přistoupila k datu 23. 9. 2021 k jeho zesplatnění. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení celkem částky 31 446 Kč, ta se sestává z nové jistiny úvěru ve výši 28 734,05 Kč (původní jistina 24 757,31 Kč plus kapitalizovaný úrok 3 976,74 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč) s 8,5 % zákonným úrokem z prodlení od 25. 9. 2021 do zaplacení, další smluvní pokuty ve výši 5 947,11 Kč, smluvního úroku ve výši 64,6 % z částky 24 757,31 Kč od 25. 9. 2021 do 18. 10. 2021 ve výši 1 025,04 Kč a dále ve výši 8,5 % od 19. 10. 2021 do zaplacení.

3. Soud prvního stupně ve věci rozhodl napadeným rozsudkem. Dospěl k závěru, že účastníci mezi sebou platně uzavřeli tvrzenou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, když vycházela z podkladů předložených žalovaným, konkrétně z výpisu z jeho účtu, dále ze zjištění z databáze SOLUS a z tzv. scóringu klienta, kdy dle matematického modelu zjistila bodové ohodnocení žalovaného, z toho všeho dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen splácet předmětný úvěr. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobkyně žalovanému poskytla sjednaný úvěr ve výši 25 000 Kč, že žalovaný na něj celkem splatil částku ve výši 3 338 Kč. Sjednaný smluvní úrok ve výši 64,6 % posoudil soud prvního stupně jako příčící se dobrým mravům a ujednání o smluvním úroku vyhodnotil jako neplatné s odkazem na § 588 o. z. Proto uzavřel, že dvě zaplacené splátky žalovaným na úvěr žalobkyně nezapočetla řádně, když tyto splátky nemohla započítávat správně na smluvní úrok, který je neplatný, že žalovaný se tedy nedostal do prodlení se splátkami 2, 3, 4, jak tvrdila žalobkyně, nýbrž až se splátkami č. 18 až 24. Ze stejného důvodu (tedy že žalovaný se nedostal do prodlení tak, jek tvrdí žalobkyně) měl soud prvního stupně za to, že žalobkyni nevzniklo ani právo na smluvní pokutu a právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dle smlouvy, ani právo na zaplacení nové jistiny úvěru. Žalovaný tak nezaplatil pouze zbývající část jistiny ve výši 21 662 Kč, do prodlení se dostal až se splněním splátek č. 18 až 24. (tento svůj závěr soud prvního stupně blíže neosvětlil), proto dle soudu prvního stupně žalobkyni vzniklo právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti uvedených splátek. Žalobě tak částečně vyhověl, jak je specifikováno ve výroku I. napadeného rozsudku, ve zbytku žalobu zamítl, jak je specifikováno ve výroku II. napadeného rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., z důvodu částečného úspěchu žalobkyně co do 58 %, kdy žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 16 %. Výpočet poměru úspěchu a neúspěchu, ani nákladů řízení žalobkyně soud prvního stupně blíže nevysvětlil, zároveň neodkázal na příslušná zákonná ustanovení, podle kterých postupoval. Celkové náklady řízení vyčíslil na částku 6 710 Kč, měly se skládat ze soudního poplatku 1 870 Kč, odměny advokáta ve výši 2 500 Kč za pět úkonů právní služby po 500 Kč, pěti režijních paušálů po 300 Kč, z DPH 21 %, z celkové částky nákladů řízení stanovil částku 1 074 Kč odpovídající 16 %.

4. Proti uvedenému rozsudku podala odvolání žalobkyně, a to do části výroku II. a souvisejícího nákladového výroku III. V odvolání se žalobkyně domáhala změny zamítavého výroku tak, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit 6 267 Kč s 8,5 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 27 929 Kč od 25. 9. 2021 do 20. 10. 2022, 27 640,86 Kč od 21. 10. 2022 do 20. 11. 2022, 27 337,20 Kč od 21. 11. 2022 do 20. 12. 2022, 27 017,20 Kč od 21. 12. 2022 do 20. 1. 2023, 26 679,97 Kč od 21. 1. 2023 do 20. 2. 2023, 26 324,59 Kč od 21. 2. 2023 do 20. 3. 2023, 25 950,07 Kč od 21. 3. 2023 do 20. 4. 2023, 25 555,39 Kč od 21. 4. 2023 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 5 947,11 Kč, smluvního úroku ve výši 7,48 % ročně z částky 24 757,31 Kč od 25. 9. 2021 do 18. 5. 2021, ve výši 8,5 % ročně z částky 24 757,31 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení, dále náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolatelka nesouhlasila se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně, zejména brojila proti závěru o neplatném ujednání co do sjednaného smluvního úroku z úvěru, k tomu odkázala na judikaturu vyšších soudů, považovala ujednání o smluvním úroku za platné, minimálně žalobkyni měl být přiznán alespoň úrok obvyklý.

5. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

7. Soud prvního stupně správně zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena 12. 4. 2021 smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, žalovaný celkem na úvěr splatil částku 3 338 Kč.

8. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: smlouvou o úvěru ze dne 12. 4. 2021, oznámením o schválení úvěru, splátkovým kalendářem k předmětné smlouvě o úvěru, kartou klienta - žalovaného, dokladem o vyplacení úvěru, výpisem z účtu žalovaného za období leden 2021, prosinec 2020, hodnocením klienta (žalovaného) k předmětné smlouvě, vypracovaným skóre klienta (žalovaného) k předmětné smlouvě, výzvou k zaplacení ze dne 21. 7. 2021, 20. 8. 2021, 20. 9. 2021, nedoručenou zásilkou, předžalobní výzvou ze dne 30. 3. 2022 a poštovním podacím archem ze dne 30. 3. 2022. Z uvedených listin vyplývá, že žalobkyně v rámci hodnocení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy vycházela z údajů poskytnutých ze strany žalovaného, které jsou zaznamenány v kartě klienta a hodnocení klienta. Žalovaný k příjmům uvedl, že jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání je 28 266 Kč, kdy však nebyla doložena ani pracovní smlouva, ani výplatní lístky, výdaje jsou v kartě klienta uvedeny v částce 3 860 Kč jako životní minimum, tento údaj není jakkoliv specifikován a doložen, položka bydlení je uvedena v částce 3 384 Kč, rovněž není jakkoliv specifikována či doložena. Celkové výdaje tedy měly tvořit 7 244 Kč. V kartě klienta je dále vyplněn název a adresa zaměstnavatele, datum nástupu do práce 1. 8. 2018, údaj, že pracovní poměr nemá být sjednán na dobu určitou, a že se nejedná o hlavní pracovní poměr, dále je zaškrtnuto, že žalovaný je svobodný a bydlí u rodičů. Jedinými doloženými listinami ze strany žalovaného byly bankovní výpisy z jeho účtu za dva měsíce, které ani bezprostředně nepředcházely sjednání úvěrové smlouvy, konkrétně za měsíc prosinec 2020 a měsíc leden 2021 (smlouva byla uzavřena 12. 4. 2021). Vyplývá z nich, že v měsíci prosinci 2020 měl žalovaný celkový kreditní obrat 25 750 Kč, debetní obrat 18 937 Kč, počáteční zůstatek 5 723 Kč a konečný zůstatek 12 536 Kč. Jediným příjmem byl příjem od zaměstnavatele ve výši 25 750 Kč, dále výpis obsahuje odchozí domácí platby blíže nespecifikované a výběr hotovosti v bankomatu ve výši 15 500 Kč. V měsíci lednu 2021 byl počáteční zůstatek 12 536 Kč, konečný zůstatek 19 908 Kč, kreditní obrat 29 695 Kč a debetní obrat 19 908 Kč, jediným příjmem byl příjem od zaměstnavatele ve výši 26 230 Kč, dále množství okamžitých odchozích domácích plateb blíže nespecifikovaných a opět výběr v hotovosti z bankomatu ve výši 15 000 Kč. Pokud jde o výzvy k zaplacení z měsíce července, srpna a září 2021, u těchto není doloženo odeslání výzev žalobkyní na adresu žalovaného, kdy nedoručená zásilka neobsahuje jakékoliv seznatelné datum. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 3. 2022 a poštovního podacího archu vyplývá, že tato byla zaslána uvedeného dne prostřednictvím České pošty na smluvní adresu žalovaného. Žalovaný je v ní vyzván k okamžité úhradě dlužné částky z předmětné smlouvy o úvěru.

9. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým, sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

12. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

13. Podle § 2993 věta prvá o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

14. Podle § 1958 o. z., je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele (odst. 1). Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu (odst. 2).

15. Podle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

16. Mezi účastníky byla uzavřena předmětná smlouva o úvěru, jednalo se o spotřebitelskou smlouvu, v níž žalobkyně jako úvěrující vystupovala jako podnikatelka a žalovaný jako dlužník vystupoval jako spotřebitel ve smyslu ustanovení § 1810 o. z. Na vztah účastníků musí být použita ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona).

17. Po zopakovaném dokazování odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, dospěl k závěru, že žalobkyně řádně a s náležitou pečlivostí neposoudila úvěruschopnost žalovaného při sjednávání smlouvy tak, jak jí to ukládá shora citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z informací a podkladů, které úvěrující měl k dispozici, je nepochybné, že existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně nedisponovala spolehlivými, dostatečnými a přiměřenými informacemi o poměrech žalovaného. Pokud jde o příjmy žalovaného, vyšla pouze ze sdělení žalovaného a dvou bankovních výpisů, ze kterých sice vyplýval relativně vyšší měsíční příjem žalovaného za doložené období dvou měsíců, nicméně ohledně pracovního poměru, ze kterého měl jediný pravidelný měsíční příjem plynout, si žalobkyně potřebné informace neověřila. Nebylo prokázáno, že by si vyžádala předložení pracovní smlouvy, či výplatnic ohledně vyplácené mzdy za vypovídající delší časové období. Takový postup byl v rozporu s konstantní soudní judikaturou (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Zcela nevěrohodné, nedostatečné a tedy vyvolávající pochybnosti byly i údaje poskytnuté žalovaným stran jeho nákladů na bydlení pouze ve výši 3 384 Kč, které nebyly nijak doloženy, ani další výdaje žalovaného ve výši 3 860 Kč nebyly nijak specifikovány a doloženy. O výdajích žalovaného si žalobkyně nezjistila dostatečné údaje a nezajistila žádné podklady. Pokud vycházela z modelové kalkulace, která jakkoliv neosvědčila skutečné výdaje žalovaného, takové zjišťování výdajů dlužníka je nedostatečné. Žalobkyně zcela pominula zkoumání rodinných poměrů žalovaného, členů jeho společné domácnosti, když tyto skutečnosti mají významný vliv na posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Zcela nevěrohodné byly dále doložené výpisy z účtu žalovaného za dva kalendářní měsíce, ze kterých vyplývaly skutečnosti shora specifikované v odstavci 8. Pokud by věřitel pečlivě a řádně posuzoval úvěruschopnost žalovaného, nespokojil by se pouze se dvěma měsíčními výpisy z běžného účtu žalovaného, a to ještě za období čtvrt roku před sjednáním úvěrové smlouvy, když údaje za takto krátké období nemohou podat ucelený obraz o skutečných, pravidelných příjmech a výdajích spotřebitele. S ohledem na uvedené odvolací soud posoudil předmětnou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou. Při posouzení platnosti smlouvy ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalovaného při sjednávání smlouvy postupoval odvolací soud ve smyslu již ustálené judikatury vyšších soudů, které se otázkou posuzování úvěruschopnosti opakovaně zabývaly (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, z novější judikatury pak rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2024, č. j. 6 As 8/2023-57, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2023, č. j. 33 Cdo 656/2024-380).

18. Je na místě vytknout soudu prvního stupně, že nepostupoval dle výše uvedené a již dlouhodobě ustálené judikatury vyšších soudů při posouzení otázky, zda žalobkyně při sjednávání smlouvy o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Jestliže žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného, předmětná smlouva je podle § 87 odst. 1 jedna zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalovaný je proto dle uvedeného ustanovení povinen vrátit žalobkyni dosud neuhrazenou jistinu ve výši 21 662 Kč (25 000 Kč minus 3 338 Kč), kdy tato částka byla již žalovanému k zaplacení uložena ve výroku I. napadeného rozsudku, který nabyl samostatně právní moci. Žalobkyně má dále nárok na zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., do prodlení se žalovaný dostal ve smyslu § 1958 o. z. na základě předžalobní výzvy k úhradě zesplatněného úvěru ze dne 30. 3. 2022, která byla v uvedený den odeslána na smluvní adresu žalovaného, fikce dodání tak nastala ve smyslu § 537 o. z. dnem 4. 4. 2022 (pondělí), po uplynutí nezbytné lhůty k zaplacení se žalovaný dostal do prodlení dnem 8. 4. 2022. Od uvedeného dne má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z nesplacené částky 21 662 Kč. Žalobkyní požadovaná sazba zákonného úroku z prodlení neodporuje nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud prvního stupně v pravomocném výroku I. napadeného rozsudku přiznal uvedený úrok z prodlení pouze částečně, a to z jednotlivých částek, které považoval za splátky, se kterými se žalovaný dostal do prodlení. Odvolací soud proto vyjádřil odpovídající zbývající částky, ze kterých má žalobkyně nárok na zákonné příslušenství tak, aby to odpovídalo jejímu nároku na zákonný úrok z prodlení z částky 21 662 Kč od 8. 4. 2022 do zaplacení po zohlednění již přiznané části úroku z prodlení soudem prvního stupně. S ohledem na uvedené proto odvolací soud ve smyslu § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. v části druhého výroku změnil napadený rozsudek tak, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Další nároky žalobkyně s ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nejsou důvodné, ve zbývající části odvoláním napadeného druhého výroku byl proto rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve smyslu § 219 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

20. Ve smyslu § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok III. tohoto rozsudku), a to ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. Při hodnocení míry úspěchu stran projednávané věci přihlédl odvolací soud k hodnotě žalované pohledávky i jejího příslušenství kapitalizovaného k datu vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně (v souladu s judikaturou vyšších soudů, srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhala zaplacení celkem částky 49 106,66 Kč, úspěšná byla co do částky 23 694,96 Kč, úspěšná tak byla co do 48 %, neúspěšná co do 52 %. Nárok na poměrnou část náhrady nákladů řízení by tak v daném případě měl žalovaný, tomu však dle obsahu spisu žádné náklady řízení před soudem prvního stupně nevznikly.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1. o. s. ř. (výrok IV. tohoto rozsudku). I v odvolacím řízení byl převážně procesně úspěšný žalovaný. Odvoláním se žalobkyně domáhala celkem částky 23 389,60 Kč, úspěšná byla co do částky 1 972,54 Kč, což představuje 8 % z předmětu odvolacího řízení. Nárok na poměrnou náhradu nákladů odvolacího řízení by tak příslušel žalovanému, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.